pátek 5.9.
Jejda, nějak zjišťuju, že ten čas úplně neuvěřitelně letí. V pondělí už se vracím zpátky do Lyonu, tomu se mi ani nechce věřit. Máma se taky děsně podivila, že už je to teď. Jinak se všemi papíry a potvrzení to vypadá vcelku nadějně, mám všechno, co jsem potřebovala, tak bude doufám vše ok. Když jsem byla v pondělí, doufám naposledy, na ČVUT, tak mi bylo sděleno, že se změnil studijní plán, takhle uprostřed magistra, takže po Erasmu je dodělání záležitost tak na dva roky. Si říkám, že to není zas tak blbý mít možnost tuhle podělanou školu dodělat za rok.
Pffffííí, už mě to tam fakt nebavíííí (pěkně se to rýmuje, co?).
"Byl to boj, ale bez boje není vítězství, ING"
zpráva na chodníku před školou mě pobavila
Když jsme přijeli z Florencie, tak jsem tu ty dni prožívala tak nějak: kolo, parky, procházky, hospody, kamarádi... Prostě užít si co nejvíc prázdniny. S bráchou jsme byli v Letním kině na Střeláku na Trabandech. Koncert byl fakt super. Bratr s kamarádem řekli, že nechtěj platit vstupný a přijeli tam na šlapadle. Opravdu originální způsob. Jenom si trochu namočili nohavice ;)
Tři tejdny jsem doučovala deskriptívu holku ze druháku (jmenuje se Eva :). Myslela jsem si, že už jí nikdy neuvidím (tu dg, jí jsem před tím nikdy neviděla, i když jsme si psaly půl roku na skajpu), ale nakonec jsem to uvítala jako docela dobrou možnost nějakýho kapesnýho a trochu získání programu na pár dní. Jezdila jsem tam k ní každej den, takže to byl docela záhul, ale zase jsme si vždycky poseděly na balkóně a daly kafe.
Jo a byla jsem jemně upozorněna, že tu není zmínka o našem skvělém kolovýletě s Teoretikem. Tak teda jo, máš to mít! Jeli jsme se projet někdy kolem pátý hodiny asi tak na hodinku někam do Prokopáku s tím, že pak dorazíme na Smíchov a posléze na Palačák. Z Radlické jsme projeli Prokopák a dojeli až na cyklostezku A1. Tudy jsme se vydali podél řeky do Bráníka a dál. Že prý přejedeme most a pak pojedeme zpátky po druhé straně řekly. No jo, plán hezkej, ale když jsme minuli asi 5 mostů a Teo pořád tvrdil, že ještě kousek ještě kousek a tenhleten most je ten náš, tak se pomalu začínalo smrákat. Takže někdy tak v devět jsme dojeli až do Zbraslavi a pak jeli zase zpátky po tý kolo-bruslařský dráze. Kolem devátý jsme se zastavili ve Žlutých lázních na pifko a hermelína a trochu tam poseděli, abychom nabrali síly. Zdeněk, kterej na nás měl čekat na tom Palačáku to vzdal někdy kolem sedmý, když už jsme mu počtvrtý tvrdili (teda spíš Teo), že za 10 minut tam jsme). Domů jsem dorazila tuším k půlnoci a pěkně unavená! Ale výlet byl moc fajn, to jo. -Spokojenej?-
Žádné komentáře:
Okomentovat