Minulý víkend byl fakt skvělý. Byl sice hooodně náročný pro játra, ale opravdu dlouhý a super prožitý. Přijely dvě Aničky z Grenoblu (podívat se na město :-D) a sešlo se nás spoustu Čechů (a taky dva Slováci), co jsou po Lyonu.
Přes týden byla tuším akorát škola a nějakej ten večer se Zdeňkem, kdy jsme se převážně vždy aspoň trochu opili a pak koukali na Simpsny nebo nějakej uhozenej film. Hihi :) Ten čas běží hrozně rychle, i když hniju ve škole i když nedělám nic... Tak ti nevim, Karle.
S Aničkama jsme se minulej víkend domlouvaly, že dorazí na tenhleten do Lyonu, takže jsem s tím tak nějak počítala. Ve čtvrtek jsem poslala smsku, kdy jako že dorazí a žádná odpověď nepřišla. Tak jsem v pátek v poledne psala Zdeňkovi smsku, co teda podnikneme, když holky asi nedorazí. Ve čtyři odpoledne přišla smska, že přijedou asi v deset a že trefí, jestli se mi nechce na nádraží. Super :)) Holky přijely a protože už jme byli u nás, tak se mi nechtělo znova na Part-Dieu. Jsme koukali na různý videa na youtube a vymejšleli blbosti. Pak jsem měla nějakej šestej smysl, protože jsem se šla podívat, jestli už nedorazily a otevřela jsem dveře v okamžiku, kdy vystoupaly ke dveřím. Je teda fakt, že jsem viděla rozsvícený světlo na schodišti.
Tak jsme se přivítali a první cca hodinu jsme tam spíše seděli u počítačů, já se Zdeňkem a Aničky u druhýho a trochu jsme si u toho povídali a popíjeli vínko. Pak jsme odložili notesy a začli si hlavně povídat. Stavil se i Jones, několikrát za večer a byla s ním fakt sranda. Někdy v půl jedenáctý se dovalil Martin blonďák s mým kolem (který si půjčoval na kolovýlet) a protože prý osiřel od ostatních spolubydlů, tak zůstal asi do dvou ráno, kdy se vracel přes půl města na VeloV a taky značně posilněn vínem :) Trochu jsem o něj ráno měla strach, ale večer v pořádku dorazil a říkal, že krom boje se stojanem na VeloV jiný problémy neměl. Bumbali jsme a bumbali, taky jsem udělala popcorn, až jsme vybumbali, co jsme nakoupili než holky přijely, tak jsme se asi v půl na zítra vypravily (holky) k Arabovi pro další vínko. Koupily jsme ještě 4 flašky k těm třem už vypitým, navíc jednu dotáh Martin, ale naštěstí jsme to všechno nevypili! Myslím, že jedna zůstala.
Takhle my tu žijeme... V sobotu jsme spinkali skoro do dvanácti a pak jsme zašli na trh pro zeleninku a chlebík a dali jsme si královskou snídani se sluníčkem v pokoji, která skončila v půl druhé. Zdeněk se šel vyspat k sobě a my jsme vyrazily na procházku po ké a do centra na kafe a zmrzku. Cestou si holky koupily nějaké knížky ve fránině, strávily tam u stojanů asi dvacet minut. Jednu z těch knížek jsem zdědila já, mám si jí do Fête de la lumière (cca za měsíc) přečíst a vrátit. Je to nějakej román. Už jsem začla, ale jde to pomalu, když člověk hledá každý pátý slovo, aby trochu tušil, vo co gou. To se mi teda v anglině nestávalo. Ne, že bych znala každý slovo, ale rozhodně jsem nemusela pořád listovat ve slovníku.
Takže jsme se trochu prošly po novým i Starým Lyonu, cestou koukly na cvičení hasičů nebo na kapelku Fanfár, co hraje po centru a pak pádily k Leader Price, kde jsme měli sraz se Zdeníkem. Nakoupili jsme něco k pití, něco k jídlu a taky hlavně kuře k večeři. Anička (ta, co je ve Francii až od letoška) ho skvěle připravila a dala píct a já jsem ho pak svědomitě podlejvala a udelala rejžičku. Mňam! Holky se zatím šly podívat do Vieux Campeur na boty a další vybavení. Bejt trochu bohatá, taky tam někdy zajdu.
Večeře byla prostě maňifik, úplně jak od babičky...! Pak jsme ještě trochu rozjeli computer seance a někdy po osmé přišel první: Slovák Adam. Celkem se nás tam sešlo devět plus se s námi ještě na chvíli zapojili Jones s Mareike a pak jen Jones. Martin architekt překvapil skvělou písničkou o tom, jak má rád Plzeň (pivo, co jinýho!) - ve francouzštině. Rodiče mu přijeli na návštěvu a přivezli pár pokladů z Čech a on dokonce dva z nich donesl! O jedno jsme se se Zdeníkem poprali, to druhý je ještě v lednici...mňam ;) Jinak byla fakt sranda, ale to se těžko publikuje, když si z toho člověk až zas tolik nepamatuje.
Ve středu večer jsem naložila Hermelíny s cibulí a česnekem a bylo to fakt těžký vydržet až do soboty na to je zlikvidovat. Ale šly fakt rychle, i my, co jsme večeřeli, jsme se do nich pořádně pustili. Měla jsem vážně radost, jak se všichni pořád courali do kuchyně uždibovat. Dokonce Jones, kterej je naprosto skeptickej k mojí kuchyni, asi 10x řekl, že je to hrozně moc dobrý a jak že se to prej dělá :)
Neděle už byla poněkud poklidnější, v poledne jsme si dali další super mega bombastickou snídani a holky potom vyrazily na vlak, protože prej ještě musí něco odpoledne udělat. My jsme vyrazili na procházku do parku Tete d'Or a taky na vafli s čokoládou a šlehačkou, mňam :) Tý šlehačky tam bylo fakt hodně, takže Zdeněk nakrmil svoji botu i rybičky v jezírku. Bylo krásný sluníčko a úžasně teplo (už 14 dní je nádherně teplo!), takže jsme vydrželi než zapadlo. Ještě jsme doma dopili načatý víno, dali pár Simpsnů a pak se rozloučili.
Super víkend, ne?
Jo a taky musím říct, že miluju svoje kolo. Posledních pár dní se mi na něm jezdí fakt super a dneska jsem na cestu do školy potřebovala 40 minut včetně přivazování kola i závěrečné "sprchy" na záchodcích ve škole. To jde, ne? Když si vezmu, že při použití dvakrát metro plus trolejbus plus cesty to dá skoro hodinu. V pátek jak si ode mě Martin půjčoval to kolo (výměnou za dva lístky na metro...hihi) jsem jela metrem a už nikdy více! Pokud venku nebude sněžit a pršet a padat kroupy a nebude mínus patnáct (pokud možno všechno najednou), tak mě tam už nikdo nedostane! Ale už se mi skoro stala moje noční můra, a to, že mě nějakej chytrák sejme při otvírání dveří. Už i tak jezdím asi dva metry od stojících aut, ale budu si muset dávat ještě větší pozor, no. Ale od tý doby, co mám helmu, tak nepadám. Je to dobrej bezpečnostní prvek!
Dneska hniju ve škole na počítačích a vysvětluje nám naprostý základy Fotokrámu, takže jsem prozatím napsala celej tenhle blog. Uvidíme, co bude odpoledne :-D
