Fňuk....loučení...

úterý 1.7. (cože? už červenec???)

Je to super, že ten náš blbej atelier skončil už 18.6., protože jsme takhle získali skoro dva tejdny prázdnin, zatímco někteří odevzdali 27. a za dva dny už jeli domů.

Co jsme se vrátili z jihu, začal kolotoč nekonečných oslav a párty...škoda, že takhle dobrý nebyly už od začátku. Konečně přišly teplý noci, který se daj prozevlovat venku a všichni odjeli...škoda.

---

No každopádně jsme stihli aspoň dvě. Jednu v sobotu, kdy jsme byli u jednoho kluka na Croix-Rousse a pak jsme se tak různě stěhovali po centru, až Andreu asi v půl pátý napadlo, že vylezeme někam na kopec a půjdeme se podívat na východ slunce. Bylo nás pět, ještě Pavel, Elena a Jean-Romain (Francouz, co má slovenskou přítelkyni). Bylo to moc pěkný, povídali jsme si, zpívali, a tak. Někdy v půl sedmý jsme se vydali ke Slovákům na kafe a pozdravit ještě Maťa než odjede. Byl roztomilej, jsme mu dali do pokoje mobil s hudbou a čekali, až se probudí...tak přišel do kuchyně, jen se tak na nás podíval a řekl "putain"...není to zrovna pěkné slovo :) Ale byla to sranda.

Potom jsme se rozešli, já jsem šla společnou cestou s JR, tak jsme si ještě dali pain au chocolat na schodech kostela a před devátou jsme se rozešli do svých domovů spinkat. Cestou dom jsem fotila jak šílená celej Lyon, panoramata, jak kdybych tu neměla ještě rok zůstat, ale to světlo bylo nádherný! V 11 už jsem se probudila a nemohla spát...shit.

Pak přišlo nějaký zařizování a výprava s Andreou a jejími rodiči na Fourvière. Ani mě to moc nezničilo, ale následovné tříhodinové hledání otevřené restaurace (vemte si, v neděli odpoledne jsou všechny zavřený!...tady se jí jen v poledne a pak se žere večer od osmi...!) mě v celku unavilo. Takže jsem to zabalila dom, ale tam jsem moc nevydržela, protože na mě začaly padat čtyři stěny, tedy jsem se sebrala na volejbal. Docela to pomohlo, jednak jsem se unavila, dvak sport taky vyplavuje endorfiny.

Večer mi Pavel donesl svoje kolo, nechám ho tu pro bráchu a v září ho někomu dám, a jídlo, co nespotřeboval, rozloučil se a v devět večer odfrčel autobusem do Prahy.

S Andreou jsme jako samotinké vyrazily na ké, chtěly jsme si popovídat ve dvou, ale připojili se k nám hned nějaký dva týpci a začali si povídat. Ale byli fajn a sympa, tak proč ne, že ;) Pak tam přišel nějakej kluk, kterej cestoval ze Štrasburku do Španělska, a že prej nemá kde spát, takže ho Andrea vzala k sobě. Její rodiče museli být nadšený :-P

V pondělí jsme ještě oběhaly nějaký obchody a večer zašly i s rodičema na večeři na Place des Terreaux. Andrea si celou dobu chtěla dát Moules Frites (mušle + hranolky) jako Maťo, ale bohužel je neměli. Tak jsme si nakonec my dvě daly rybu a rodiče steak, na kterej měli chuť celou dobu, a všichni jsme byli spokojení :-P Obě jsme si vzaly takové lehce apartní šatičky, takže když jsme kráčely přes naší arabskou čtvrť Guillotière, pískali na nás pořád... No co, no. Andrea řekla, že by nechtěla bejt chlap, protože by se asi v létě z těch všech polonahejch holek po ulicích zbláznila :-D

Večer se mnou šla ještě naposledy na Sirius, dokonce jsme přemluvily i Jonese, poprvý, a bylo to moc fajn. Dali jsme si mojito, kecali jsme, skvěle jsem si zahrála, jak sólo, tak duet (s tím klukem se vážně hraje dobře, byli jsme pěkně napojení a hráli to samý, aniž bychom si to řekli). Andrea zas povídala, že Jones je děsně vtipnej a že s ním bylo fajn.

Asi v jednu nás opustil, šel zkusit spát. Nechápu, jak ten člověk může chodi spát ve 4 a vstávat v 7 celej týden... A pak o víkendu spí do čtyř odpoledne, žejo...

V půl třetí nás vyhodili, tak jsme skočily ke mě, převlíct se, vzít ještě poslední flašku vína (heh) a vyrazily jsme na ké (břeh Rhony, jestli to ještě někdo neví). Prošly jsme se až pěkně dozadu a tam jsme zůstaly celou noc. Povídaly jsme si a bylo nám fajn. V sedm jsme dorazily "dom" a rodiče nás pěkně seřvali, že se prej báli. Zvláštní, poté, co si člověk víc jak rok dělá, co chce... No nic, pak se vyklidnili, tak jsem ještě pomohla namazat bagety a šla si hajnout k sobě domů asi v 8.

V 10 jsem se probudila poprvý, vyřídila, co bylo potřeba, asi za hodinu usnula a v jednu jsem vstala, protože v půl třetí jsem měla "rande" s tím Francouzem-Slovákem. Ten jede na rok a půl na Slovensko pracovat a bude tam bydlet se svou přítelkyní Slovenkou, tak je happy. Povídali jsme si celý odpoledne na ké při melounu a rozdělili jsme se asi v šest, měl rande se ségrou a já jsem šla na volejbal. Hra byla úplně super, jestli budu mít možnost hrát takhle skoro každej den, třeba časem začnu hrát i dobře :)

Večer jsem zašla na party francouzů....sranda, mluvili na mě jen anglicky a když jsem se prokecla, že rozumím fránině, tak z toho byli dobře na větvi :) Posledních pár týdnů zjišťuju, že mě vážně baví mluvit francouzsky a že rozumím a jsem schopná toho říct poměrně dost. No tak mám ještě celej rok na to se zlepšit. Jestli se jednoho krásného dne nenaseru a nevrátím se jen tak z ničeho nic do Prahy... Občas je to tu na prášky, hlavně ta škola je dost šílená...! Začínám zvažovat zase možnost Gratzu...(napsáno před pár dny - už jsem se po dvou týdnech dozvěděla, že jsem atelier neudělala...mám 9, takže jsem vážně na tuhle školu nasraná a nejsem si jistá, jestli tu chci zůstávat! Přemejšlím dodělat tu čtvrťák, dát si takový trochu prázdniny, naučit se německy a vyrazit do Gratzu za rok...huh. Ještě čekám na výsledek jednoho předmětu, třeba budu mít 11 a dohromady projdu. Vyplňuju dotazník o pobytu na Erasmu, tak jim to ještě osolím!!!)...pořádně se tam naučit německy a zkusit, jak se studuje v Rakousku. Hmno, uvidíme.
fotečky z párty na rajčeti

Jupííí, a prázdniny začínají!!! part two

Dokončení...

---

Úterní večer po válení se u moře jsme šli oslavit večeří na břehu moře v přístavu. Oblíkli jsme se slavnostně, oranžová krásně podporovala naší zdravou červenou barvičku a vyrazili na poslední sestup dolů do "centra". Absolvovali jsme tradiční půlhodinku hledání restaurace, jelikož jsme každý chtěli něco jinýho a nechtěli za to moc platit. Jen Maťo to měl vcelku jednoduchý, chtěl Moules (mušle) a ty měli všude. Nakonec jsme někam zapadli a bylo to fajn. Jen jsme se příííšerně přežrali. Asi do tří jsme se toulali nočním Cassis až jsme se uložili na naše tři karimamči a šli spát.

Maťo právě dostal své vytoužené mušle	...a začíná jíst a chutná mu...	...no ale po tom celým kýblu už mu to nějak nejede tolik ;)
no a já už taky moc nemůžu,	ale Andrea nakonec chytla druhou slinu	a Maťo si dal Pastis a bylo nám všem dobře!

Ve středu jsme se ještě šli vykoupat do moře na městskou pláž v Cassis a kolem poledne jsme vyrazili směrem Lyon přes Avignon. Hodinu jsme moc dobře nezvolili, protože fakt šíleně pražilo, asi nejvíc za těch pár dní. No takže jsme dost spařený dorazili do Avignonu a tam nás přivítalo ještě větší vedro, jelikož už nefoukal ten příjemný vánek od moře. Rhona byla úplně stojatá a taky u ní nefoukalo!

Prošli jsme si město a moc se nám líbilo, teda v těch hradbách. Ale je to dost malinký. Hledali jsme nějakou zmrzku na vzpruhu, tak jsme si ještě dali znova tu super, co byla i v Cassis, italskou, kterou nabírají lžící do tvaru takové růžičky. Mňam! :)

Navštívili jsme Papežský palác, protože na naši super kartičku studenta architektury byl vstup zadarmo, spolu s úžasným mostem, co se o něm zpívá a co se po něm ani nedá přejít na druhej břeh, jsme ušetřili každý 12,50 Euro, což už vůbec není špatný. Aspoň na něco ta škola je!

Palác se nám líbil, měli tam moc hezký stropy a celkově ten barák není špatnej. Škoda, že vevnitř se nesmí fotit :( Vylezli jsme i na střechu na vyhlídku a tam bylo snad 50°C, takže jsme vyfotili pár panorám a rychle utíkali pryč.

Ještě jsme se šli podívat po městě a pak jsme zatoužili se někam jen tak plácnout na trávu, ale to byl celkem nemožný úkol. Zalezli jsme do nějakýho parku při (slovákismus) kostelu čehosi kohosi, svalili se na trávu a do 20ti vteřin přišel hlídač, který nám svou skvělou angličtinou vysvětlil, že tam nesmíme sedět. Ať si jdeme do zahrad, co jsou za Pallais des Popes.

Hm, co nám zbejvalo jinýho, všechny lavičky ve stínu byly beznadějně obsazený, tak jsme se zase vydali přes celý město k paláci. Na sluníčku jsme vedrem zmírali. Poslední úsek byl do kopce a na sluníčku, takže se není čemu divit, že jsme se rozvalili na prvním místě, který vypadalo aspoň trochu travnatě. Vyndali jsme vodu a chipsy. Za nějaký čas, opakovaně při zavanutí větru, jsme pocítili, že v blízkosti se nachází veřejné záchodky, ale vedro a lennost byly silnější.

Chvíli před zavíračkou toho skvělého mostu Pont d'Avignon jsme se vydali zpět, ještě jsme stihli jeho bleskovou návštěvu (ukecávali jsme slečnu dvě minuty před zavíračkou, ať nás tam ještě pustí, fakt nevim, čím je ten most tak slavnej...možná jen tou písničkou :) a vyrazili jsme hledat naše vyhřáté autíčko.

Cesta dom proběhla v poklidu, poslouchali jsme muziku, zpívali si a trochu si povídali. Dorazili jsme někdy kolem desátý a ještě vyrazili na ké popovídat si, dorazil i Marian a tuším i Pavel. Spinkat jsem šla docela ráda někdy brzo po půlnoci.

fotky z Cassis na rajčeti

Jupííí, a prázdniny začínají!!!

Super, tak se konečně dostávám k tomu zase sepsat pár blafů, a hlavně je publikovat. Což o to, já jsem i něco napsala, jen nebyl čas to dát do souvislostí a přidat k tomu fotečky. Začneme trochu více od konce, a to tím, jak nám začaly prázdniny.

---

středa 18.6.

Odevzdání aťáku následoval piknik s Andreou,

nakoupily jsme, co nám přišlo pod ruku (chipsy, salsu, cola lahvičky, babybel, olivy, čokoládu....) - hehe, ani blbě nám nebylo. A pozor, nekoupily jsme ŽÁDNÝ víno!!! :) Potom za náma přišel Maťo a někdy později jsme stopli Mariana vracejícího se z práce. Docela fajn večerní posezení.

Čtvrtek hned po odevzdání atelieru jsme udělali konečně pořádnej táborák s buřty, špekem, chlebem, pivem a kytarou (vše z Čech!). Byli tam s námi Amaya, Romana, Elena a Bastian. Líbilo se jim to. Tuším, že Romana říkala, že už to zná, ale všem se to líbilo a buřty chutnaly (mám od Maťa vyřídit, že byly fakt dobrý, tati), tak jsem měla radost.

Mimo naší c-s čtyřku se to zvedlo ještě před půlnocí, ale my jsme zůstali tak do dvou, ještě zpívali a koukali do ohně načež jsme v tý naprostý tmě vyrazili na kolech skrz parkoles domů.

Pavel jel první, asi měl infravizi, protože se nikde nevysekal. A taky věděl, kde je třeba dávat pozor, bez něj bysme si na těch schodech, co tam z ničeho nic vyrostly, všichni parádně namlátili papulky).

fotky z táboráku na rajčeti

Co jsme se vrátili, oni šli ještě na ké s flaškou vína, ale já jsem šla radši spát.

Čtvrteční a páteční dopoledne jsme s Andreou zasvětily lítání po obchodech, tak jsme ukořistily pár docela pěkných věcí za nevelký peníz. A koupila jsem si nový plavky. Teď přicházejí do obchodů slevy, tak se těším, že si nakoupím nový šatník :) Už jsem trochu začala. Jen kdyby bylo dostatek peněz, no...

úterý 26.6.

-přepsáno z rukopisu psaného na pláži v Cassis-

Můj milý deníčku!

Omlouvám se Ti, že jsem do Tebe tak dlouho nic nenapsala, ale nějak moc nebyl čas. Zrovna teď se válím na pláži u moře a ten čas se konečně dostavil. Jupí!

Od mého posledního zápisu, tedy od pobytu u moře v Carké, se toho stalo docela dost, jen nevím, jestli si na tu celou dobu vzpomenu. No zkusím to.

Určitě to byly hodně pracovní dny, protože jsme museli odevzdat pět prací v rozmezí asi tří týdnů. A taky jsme museli konečně začít makat. No stálo to za to, ty dva měsíce jsem myslim neměla ani jeden den, kdy bych nebyla ve škole nebo do ní aspoň chvíli nedělala. Naštěstí nepadla žádná "nuit blanche" - nocovka - a to ani před odevzdáváním našeho skvělého projet. Jen Maťo toho tehdy moc nenaspal, to je fakt.

Začnu tedy od konce....odevzdali jsme tedy projet na pevnost L'Écluse, ve středu18.6. Prezentace proběhla v Powerpointu, nic na ní nebylo vidět, ale aspoň jsme nemuseli "tlačiť", což byla v zásadě dost úleva. Známky ještě nevíme, ale chceme ze všeho 10, víc není potřeba!

Jo taky mi konečně došel dopis ze školy, jako že mě teda berou! Do čtvrťáku, tak tam s nima budu muset pořešit nějaký individuál, abych to mohla dodělat najednou, čtvrťák i páťák. Prozatím zůstávám tedy v Lyonu, ale jak jsme včera byli v Marseille, tak by mi ani nevadilo mít v městě moře a pláž :)

Začínáme být docela hodný, co se týče pití...za těch posledních pár týdnů jsme se opili "jen" třikrát, z toho jednou teda fest, ale jinak jsme vlastně skoro nepili, mami :) K moři jsme si pár flašek koupili, to jako jo, ale nijak to nepřeháníme a já s nimi už druhou flašku nenačínám. Fakt. Posledně mě to stačilo. Taky je to dost na prd se v kempu budit s opicí a suchem v krku :)

Přijeli jsme sem v sobotu někdy odpoledne, co jsme absolvovali klikatění po Lyonu a menší štrůdlík na dálnici na Marseille. Marian nám půjčil auto. Ubytovali jsme se v kempu, který je asi 20 minut do kopce od pláže. Ale dá se to. Jen to někdy večer při únavě a připitosti bývá těžší.

Šli jsme se hned vykydlit na městskou pláž (šutroidní, jako všechny) a užívali si toho, jak moře nadnáší a jak je ta voda hnusně slaná (dneska jsem se napila a moc mi nechutnala, vážně).

Večer po celé Francii probíhal Fête de la Musique, takže i tady bylo pár pódií a hudba. Převážně místní kapely, tak to znělo, jak to znělo. Sedli jsme si na pláž s růžovým a já jsem ho VŮBEC nepila (asi jsem nemocná, jak by řek Manžári). Trochu jsme se prošli po městě a po přístavu a dali si vejšlap na kopec. Brutálně svítil měsíc, byl kolem úplňku, a najednou poslední dvě noci úplně zmizel a mě by zajímalo, kam!:)

Usínáme tu s pohledem na hvězdnou oblohu, tedy pod širákem, a tak nás kolem sedmé budí sluníčko a ruchot v kempu, a v devět vyžene v "postele" ven. Naším domovem je Marianovo modré auto Saab s českou poznávací značkou, tři karimatky a tři spacáky.

Teda ten pohled na to moře a šplouchání vln bych vám docela přála vidět, je to vážně bezva. Hihi. Dneska se s Andreou opalujeme nahoře bez, takže Maťo si nestěžuje. Našli jsme vcelku odlehlou pláž, která není daleko, ale není tam kopa lidí, spíše skoro nikdo!

Fajn, v neděli jsme se rozhodli pro pěší výlet na Calanques, což jsou takové zátoky v horách tady v okolí a nachodili jsme docela dost. Tak 6hodin asi. Dost jsme to obcházeli. Cestou jsme se třikrát vykoupali. Příroda je tu krásná, moře, hory, super skalní útvary...myslím, že tak blbej národ jako Francouzi si to vůbec nezaslouží!! I JM už prohlásil, že jsou Francouzi blbí (?a víš, že jsi taky Francouz?) a že Francouzky jsou ještě blbější (vím, mám z vlastní zkušenosti).

Večer jsme dali poklidnou buržoa večeři z vlastních zdrojů v kempu a zalehli jsme ještě před půlnocí, protože jsme byli vážně utahaní.

V pondělí, tedy včera, jsme vyrazili do Marseille, jak již jsem psala. Prohlídli jsme si město (to starý při přístavu je fakt pěkný, to nový je dost nudný, velký a taky špinavý...jak říká Marian, jednou nohou už jste v severní Africe). No není to vůbec špatný mít ve městě pláže, byli jsme na dvou a dali tam rychlý koupání před cestou "domů" (v našem domově, heh).

V přístavu jsme zasedli do restaurace a dali si mořský oběd. Jako předkrm jsem si obědnala Assiette au saumon fumé, takže se mi splnil můj sen, sníst celej talíř uzenýho lososa jen tak, na posezení!

Jako další chod byla ryba ne úplně nejvýraznější chuti s velmi dobrými hranolkami a citronovou omáčkou, vše jsme završili zmrzlinou a pak jsme se odkutáleli přes město na již zmíněné pláže.

Návštěvu Unité d'Habitation od Corbíka jsme nestihli, protože jsme ještě potřebovali jít nakoupit jídlo a pití na večer a příští dva dny. Stejně jsme nebyli zas až tak zapálení architekti, tak jsme to přežili :) Snad příště...aspoň jsme to zahlídli z auta.

Dnešek jsme zasvětili válení se na pláži a koupání. Našli jsme pláž asi 15 minut od tý městský, přecpatý, kde téměř nikdo není a je to tu fakt krásný. Dokonce jsme i našli stín. Na sluníčku to peče, ale ve stínu je vcelku přijatelných 25°C, chválabohu, že ne víc. Když zafouká větřík, je opravdu příjemně.

Tak jsem popsala nejnovější zprávy a můžu se pustit do historie. Například, že když jsem se vracela autobusem z Prahy, tak jsem pod sedadlem zapomněla saxík. Naštěstí se našel o dva týdny později (po 3 telefonátech, aby se tam sakra podívali...), tak jsem si ho šla hrdě v sedm ráno vyzvednout na autobusové nádraží Perrache. Shodou okolností šla zrovna Andrea vyzvednout svoji kámošku, co přijela na návštěvu, tak jsme šly spolu. Taky jí tejden předtim přijela ségra s přítelem... Všímáte si, že za mnou NIKDO nepřijel, teda krom našich v listopadu....! No obě návštěvy byly spíše buchtoidní, tak jsme nic moc pořádného nepodnikli. To až přijela Maťova sestra se dvěma kamarády, to teprv přišlo....to jsme se teprv pořádně opili :)

Začalo to úplně nevinně, jako cca hodinový piknik s Marianem v parku na Croix-Rousse. Skončilo to tak, že jsme v sedmi vypili snad 12 flašek vína a někde v parku Tete d'Or jsme ztratili Mariana, který tam nakonec nocoval. A mě somů odnesla Andrea :) Uff, po této příhodě, navíc pár dní před odevzdáním atelieru, už skoro nepiju, nebo opravdu střídmě.

Myslím, že přišel čas na další koupání, už jsme všichni pořádně zpaření sluníčkem.

-konec rukopisu-

...pokračování v dalším článku : Pokračování