Úterní večery bývají dost nabité. Ve středu totiž máme atelier. Jako všichni Erasmáci, i já se děsim, co z toho našeho kokota zase zejtra vypadne, tak už radši makám a hodně kreslím, bleju půdorysy a řezy a doufám, že mi zítra zase neřekne, že se mnou odmítá konzultovat, protože není co :)
Taky celý týden nadáváme na to, že nevíme, co máme na atelier dělat, těsíme se na středu večer (to to bude na týden za námi) a stejně tak všichni pilně děláme maquette (model) a croquis (skici).
No...ale dnešní den byl krapet zajímavější, na atelieru makám už od čtvrtka, včera jsem nad tím seděla celé odpoledne a večer, dneska dopoledne, tak jsem si večer dovolila ten přepych a dělala věci, které mě baví.
No...ale dnešní den byl krapet zajímavější, na atelieru makám už od čtvrtka, včera jsem nad tím seděla celé odpoledne a večer, dneska dopoledne, tak jsem si večer dovolila ten přepych a dělala věci, které mě baví.
Odpoledne jsme měli předmět Lumiere - to je ten Svátek světla. Předělávali jsme plachty, co jsme odevzdali, na nějaké jiné... Pan učitel nám vysvětloval, jak se dělá layout (mise en page), že když umístím titulek a vedle obrázek, že to musím zarovnat... Že když mám šest obrázků na tři strány, že je tam musím umístit tak, aby to vypadalo... A náš Cyrill to doslova žral....oni jsou fakt nějaký pozadu! Nejtechničtější předmět mají ve čtvrťáku a učí se tam, jak se spočítá plošné zatížení kN/m2. Vysvětloval jim to asi hodinu. Tenhle předmět jsem si nevzala, nemám zájem absolvovat znova statiku a nosný konstrukce, doma mi to stačilo.... Se vší úctou k panu Lorenzovi i Holickému.
Dneska se mi nechtělo na volejbal, trochu mě pobolívá v krku, tak jsem se zašila do školního klubu hodně blízko repráků a asi hodinu si četla, čekala na orchestr, když najednou přilítla flétnistka (doteď netuším, jak mě tam našla a jak mě poznala :) ), že venku je sraz a jde se někam hrát. Odjeli jsme autem asi 1km do místní École des Musiques, kde se v sále začalo scházet podezřele moc podezřele starých lidí, mezi nimi asi 5 mladých plus nás 10, co jsme přijeli. Mám štěstí, že hraju na ságo, byl to jen dechový orchestr. Ostatní (co hrajou na klavír, kytaru, housle...) tam hodinu a půl seděli a poslouchali....to bych se sebrala dom hned.
Co jsem vybalila nástroj, hned si pro mě přišel nějakej děda, co mi byl povědomej, že prej tenory hrajou tamhle... fajn.... altek tam bylo vážně požehnaně, tak on byl rád, že jednou nehraje sám :-D Nic proti, dědo, ale hraješ pěkně blbě a to syčení, co se z tebe line...no hrůůůůza!
Hráli jsme cca hodinu a půl šlágry od Haendela, Strausse, Bílé Vánoce a možná ještě něco. Kdo slyšel Příliš mnoho saxofonů, tak pro informaci, tohle bylo ještě víc falešný, než naše pražské těleso :-D
14. prosince maj nějakej vánoční koncert, asi si přijdu zahrát, mezi tím jsou asi 4 zkoušky, na dvě z nich nejdu, máme voyage d'études (studijní cesta - option thématique - volitelný předmět), ale myslim si, že o nic nepřijdu, těžký to nebylo.
Jo...a proč mi byl děda tak povědomej...vylezlo z něj, že učí na architektuře. Mám pocit, že to byl "ujo rozmatlávač"...máme ho na akvarel a chodí a rozmazává "ošklivý okraje" :) Uvidíme ve škole...asi mě pozná, když hrál hodinu a půl vedle mě :-D
Ve čtvrtek je tamtéž nějaké jazzové uskupení, zajdu se tam podívat...chci hlavně hrát, co naši dovezli ságo, moc jsem se k tomu nedostala, ale už vím, že mi za tu dobu docela slušně odešel nátisk, po 20ti minutách mám hubu jak dřevěnou...achichjo, to bude tvrdá dřina to zas nějak rozehrát!
Dneska se mi nechtělo na volejbal, trochu mě pobolívá v krku, tak jsem se zašila do školního klubu hodně blízko repráků a asi hodinu si četla, čekala na orchestr, když najednou přilítla flétnistka (doteď netuším, jak mě tam našla a jak mě poznala :) ), že venku je sraz a jde se někam hrát. Odjeli jsme autem asi 1km do místní École des Musiques, kde se v sále začalo scházet podezřele moc podezřele starých lidí, mezi nimi asi 5 mladých plus nás 10, co jsme přijeli. Mám štěstí, že hraju na ságo, byl to jen dechový orchestr. Ostatní (co hrajou na klavír, kytaru, housle...) tam hodinu a půl seděli a poslouchali....to bych se sebrala dom hned.
Co jsem vybalila nástroj, hned si pro mě přišel nějakej děda, co mi byl povědomej, že prej tenory hrajou tamhle... fajn.... altek tam bylo vážně požehnaně, tak on byl rád, že jednou nehraje sám :-D Nic proti, dědo, ale hraješ pěkně blbě a to syčení, co se z tebe line...no hrůůůůza!
Hráli jsme cca hodinu a půl šlágry od Haendela, Strausse, Bílé Vánoce a možná ještě něco. Kdo slyšel Příliš mnoho saxofonů, tak pro informaci, tohle bylo ještě víc falešný, než naše pražské těleso :-D
14. prosince maj nějakej vánoční koncert, asi si přijdu zahrát, mezi tím jsou asi 4 zkoušky, na dvě z nich nejdu, máme voyage d'études (studijní cesta - option thématique - volitelný předmět), ale myslim si, že o nic nepřijdu, těžký to nebylo.
Jo...a proč mi byl děda tak povědomej...vylezlo z něj, že učí na architektuře. Mám pocit, že to byl "ujo rozmatlávač"...máme ho na akvarel a chodí a rozmazává "ošklivý okraje" :) Uvidíme ve škole...asi mě pozná, když hrál hodinu a půl vedle mě :-D
Ve čtvrtek je tamtéž nějaké jazzové uskupení, zajdu se tam podívat...chci hlavně hrát, co naši dovezli ságo, moc jsem se k tomu nedostala, ale už vím, že mi za tu dobu docela slušně odešel nátisk, po 20ti minutách mám hubu jak dřevěnou...achichjo, to bude tvrdá dřina to zas nějak rozehrát!
Cesta dom byla klasika...z tý naší prdele jet dom v deset večer je porod. Čekání na autobus 10 minut, čekání na metro 10 minut, jedna stanice VeloV neměla kartičky (jsou jen na tejden, musela jsem si udělat další - než si vyřídím tu roční), tak jsem šla na další. Pak jsem myslela, že na tom bajku nedošlapu domů...ve předním košíku těžkej baťoh, na zádech pověšený ságo. Uf uf domů jsem se doslova doplazila. Udělala jsem si něco k jídlu a můžete hádat, co dělám celý večer (krom toho, že mě to nebavilo a začala jsem psát tenhle zážitek) - ano, atelier. Jestli mě zejtra zase zjebe, tak asi zjebu já jeho! Jednu velkou výhodu to má, bejt tu cizincem...můžu klidně o učiteli za jeho zády říct, že je to kokot. Taky to s Andreou dost děláme!