-rukopis z Týnské Literární kavárny-
...konečně jsem to přepsala ze sešitu (6.11.)...
úterý 29.7.
Zapadla jsem do svojí oblíbený Literární kavárny u Staromáku, dala si černý pifko a vybalila němčinu. Zopakovala jsem si po třech měsících první lekci a načla druhou, ale chce se mi z toho tak akorát spát, tak jsem to zabalila. Navíc tu ke mně od vedlejšího stolu zaznívá francouzština a já mám chuť si s nima jít povídat.
Rozhodla jsem se ještě napsat pár blafů ze včerejška a asi se vydám domů a trochu si zase pohraju s fotkama, protože máti je jejich-vidění-chtivá. A mě se to pořád jen hromadí. Tak si říkám, že možná ten klasickej foťák byl lepší v tom, že člověk nefotil každou pípovinu a pak neměl 5GB fotek, na který se stejně nikdo nikdy nekoukne...
No nic, vraťme se kousek do historie. Autobus přijel do Prahy až v půl jedný, protože jsme stavěli snad v každý prdeli cestou, a navíc jsme se ani pořádně nevyspali, protože někdy kolem půlnoci v Besançonu nastoupila taková střelená Francouzska a přisedla si k nám na tu i jinak dost nepohodlnou čtyřsedačku. Bratr byl solidně nasranej, ale ve výsledku se s tou holkou docela dobře povídalo. Taky se mě zeptala, jakej je můj názor na Francouze, tak jsem jí řekla, co si myslim...blbci. To mi bylo stoprocentně potvrzeno. Že prej proto má přítele Australana. A že prej Manžáriho chování je pro Francouze naprosto typický. Taky jsem potkala takovýho rastu - zrovna jel ze Španělska, ale je to Francouz (což jsem se dověděla později, když jsem ho opakovaně potkala v Lyonu a i jsme spolu byli hrát).
Po příjezdu jsme zašli s našimi na oběd do jediný hospody se zahrádkou v okolí. Už jsme si vzpomněli, proř tam s bratrem neradi chodíme. Obsluha je čím dál tím horší a taky je to pořád dražší a dražší. Za chvíli se ty ceny začnou blížit Francii.... Ale najedli jsme se dobře, to jo :) Po obídku jsem na chvíli sedla ke kompu a přečetla si mejla od JM a domluvila několi randětí na tento a příští týden. Pak jsem hned na hodinu a půl usnula a máma mě byla třikrát budit, abych vyrazila na volejbal.
Strahovskej kopec jsem vyfuněla asi za 35 minut jako dřív, sice jsem zvyklá bajkovat, ale Lyon je přeci jen placka, takže na ty kopce nejsem moc zvyklá. Hra nestála za moc, jak z mojí, tak z ostatních stran. Ale aspoň byla sranda, to se taky cení. Po hře jsme vyrazili na pifko a dorazil Jura - Slovák. Pokecali jsme asi dvě hodiny o všem možným. Musim říct, že i když jsem na slovenštinu zvyklá, tak ta Košická mi dává zabrat...! Cesta na kole dolů v lehce podnapilém stavu po jednom černým (vyšla jsem z formy) byla taková sentimentální - a po příchodu domů jsem během hodiny usnula. Ještě jsem si teda přečetla, co sepsal Manžári (se nějak překonává, či co, že píše tolik), a s chutí jsem se svalila do postýlky.
Vykopala jsem se z ní až kolem jedenáctý, protože se mi tam moc líbilo (po tý noci v autobuse...). Vrhla jsem se na nějaké úřadování okolo kompu a Erasmu a taky na úklid dětskýho pokoje, abych si měla kam dát věci. (Proč pokaždý, když přijedu, jen uklízím???). Bylo děsný vedro a mě to silně zničilo, tak jsem se pak jen tak válela u kompu a odpočívala. Tatík udělal k pozdnímu obědu grilované kuře, tak jsme si ho po dlouhý době jako rodina snědli. V Tržnici u Ťamanů jsem si za tři stovky koupila nový sandále na jednu sezonu (víc už do nich investovat nehodlám, když to vydrží stejně!) a ještě zmrzku u Meka, dala jsem stovku bratříčkovi (vyděrač) a vyrazila do města. Prošla jsem si hlavní turistický trasy, zkonstatovala, že Praha je vážně moc pěkný město, a šla uhasit žízeň sem, kde teď spisuju tyhle pindy.
Dopíjím pivo a za chvíli vyrazím domů válet se na sedačce a možná se podívat na nějakej slaďák s našima.
Žádné komentáře:
Okomentovat