Itálie

neděle 10.8.

Tak, a jsem v Itálii. Letos to mám nějaký cestovní :) Máma se rozhodla, že chce vidět Florencii, tak jsme tu. Přijeli jsme včera ráno, po noci v autobusu, kdy jsem skoro nemohla spát, takže to byl dost ospalý den. Ani dneska to není o moc lepší, museli jsme vstát UŽ v 7, abychom stihli být v 8.15 před galerií Uffizi. Už jsem ji prošla celou, tak si teď dávám na terase trochu oddech a pak se půjdu na některé věci podívat ještě jednou.

Moc zajímavého se ani neděje, včera jsme se byli podívat do nějaký vesnice na kopci, odkud je vidět celá Florencie, to bylo moc pěkný. A když jsem si nasadila brýle, bylo to ještě pěknejší :)
Odpoledne nás ubytovali, jsme úplně v centru města, což je dobrý hlavně večer, ale teda že by to byl zrovna 5ti hvězdičkovej hotel se říci moc nedá. Dostali jsme s bráchou takovou úzkou nudli s mini smrdící koupelnou a jedním oknem do ulice. (prej jsme to vyfasovali ještě docela dobře narozdíl od ostatních). Turisti teda dělají pěknej bordel takhle v noci. A nebo jsou to i místní. Ale těch tu prý teď v srpnu moc není, ani se jim nedivím, v tomhle vedru bych taky radši jela k moři! Si tak říkám, že Praha má fakt fajn klima. V Lyonu je teď prý taky takový vedro, že se tam nedá být.

---

Včera jsme si zašli na večeři a totálně jsme se tam za 85 Eur nacpali. Cestou domů jsme se trochu ztratili, ale naštěstí si bratr vzal vizitku hotelu, takže jsem vlezla do jedný hospody s tím, že jsem completely lost a strčila jsem mu ji do ruky. Ani jsme se zas tak moc nespletli, jen to byla ulice o kousek vedle.

Taky mě pobavili pouliční prodavači kabelek, slunečních brýlí a přetisků obrazů velkých mistrů. Hrají tam s policajtama na schovku. Mají ty věci buď na prostěradle nebo v kartonu a když jede kolem hlídka, tak to prostě zabalí. A pak to hned zase rozbalí zpátky. No ale páni policisté se asi taky nudili, protože jezdili tam a zpátky a jenom se koukali, jak se v postranních uličkách kumulují černoši s bílými pytli z prostěradel. No jak říkám, zajímavá zábava.

Je tu takový vedro, že se jim ani nedivím, že žijou v noci. Ale my jsme šli spát v půl 11, protože jsme byli naprosto kaput. To trvá...alespoň u mě:)

pondělí 18.8.
-rukopis z Týnské literární kavárny-

Zase sedím v Týnské Literární kavárně a učím se německy. Začali tam na mě házet nějaký čtyři pády podstatných jmen a já vůbec nevím, co to je a co si o tom mám myslet! By mě zajímalo, jestli to někdy pochopím a nestli se někdy ten hroznej jazyk naučím. Zvláštní, v Itálii mi došlo, že mi chybí Francie a mluvit francouzsky. Aspoň, že JM občas zavolá. Jsem mu z Florencie poslala pohled, celej česky, ať se snaží...hehe.

Přestala jsem psát florentský deník hned druhý den, protože všichni ti Ježíšci a Kristové (je v tom vlastně rozdíl?), Panenky Marie a Zvěstování, fresky, obrazy, kostely, sochy mi po dvou dnech naprosto splynuli. Byli jsme ve spoustě galerií, kostelech i na spoustě míst a hlavním tématem rozhovorů mezi účastníky zájezdu bylo to, jak nás bolí nohy a jsme unavení. Tuším, že tak dva večery jsem tam vytuhla asi v osm hodin večer, jak jsem byla vyřízená z brzkého vstávání a všeho toho chození. Ono už mi to přeci jen nesvědčí tenhle režim...deset hodin spánku je nutnost :)

Ostatní večery jsme strávili částečně s našimi a částečně s lidmi nižšího věku, než nad hrobem. Dvakrát jsme zašli na pivo s panem "bezejmenným", u něhož jsme si nezapamatovali jméno a radši se znova neptali. Je mu něco přes třicet a fotí pro Národní knihovnu starý knížky...zajímavé. Jo a jmenuje se Míra. Pak jsme se dali ještě dohromady se dvěma dvacetiletými, holkou a klukem. Ten kluk byl synem paní průvodkyně, ale dost dobře to tajil, takže to nikdo nevěděl dokud se jednou neprořekl. Někdy ke konci jsme byli v muzeu Bargello, kde bylo několik soch od Michelangella. Fakt dobrý, musim říct. No a mimo jiné Opilý Bakchus opírající se o Satyrka. A tak Kuba dostal svojí přezdívku. Hezky se mu podobal :) Šlo hlavně o jeho úsměv a jiskřičky v očích. Moc se mu to nelíbilo, ale u sochy se vyfotit nechal.

Anyway, jeli jsme na výlet do Pizzy, kde jsme viděli tu slavnou věž, co opravdu padá na stranu. Malé upřesnění, ona padá jen dole a naopak nahoře se nakládní už na druhou stranu, jak se to při stavbě snažili narovnat. Není mi úplně jasný, proč to stavěli, když jim to padalo už od začátku, ale určitě to není jediná nelogická věc na naší planetě, tak se to asi nikdy nedozvím.

Cestou jsme se stavili vykoupat v moři, ale bylo to jen na chvíli. Autobus s většinou lidí zastavil u moře, Češi naskákali do moře a za půl hodiny jsme jeli. Voda byla jako kafe, možná i teplejší, takže to ani pořádně neosvěžilo.

Jednou jsme se takhle my "mladí" bavili o tom, že už to není jako zamlada, že nás bolí nohy daleko víc než předtím. Jedna paní se na nás utrhla, že co mají teda říkat oni. Se mě zeptala, kolik je mi let, a když jsrem řekla, že skorem pětadvacet, tak s ní vypadlo: "A já vám tady tykám. Jsem si myslela, že jste mladší sestra svého bratra (je mu 19, pozn. autora), a jak on se ten bratříček hezky chová ke své pubertální sestřičce." Myslela si, že je mi třináct.

-konec rukopisu-

Celkově byl výlet hodnocen velmi kladně. Nejvíc se to asi líbilo bráchovi a mámě. Já když jsem si konečně zvykla na to chodit do muzeí a užívat si to tam, tak jsme měli jet domů. A tak je to vždycky. Ach jo. No ale máme asi 8GB fotek, takže mám do Vánoc co dělat, abych si je všechny vytřídila :) (Vánoce jsou za dva týdny a já ty fotky ještě ani pořádně neviděla.)