Kamarádka ke konvičce

Co na ní říkáte? :) Tak teď už fakt jen chybí ten tác a bude to všechno!

Zahrádka

Tak toto je teď prosím můj výhled z okna ;)

---

V neděli se tu stavil Amar a pomohl mi přišroubovat ty háky na kytky, takže teď už jsem skoro dokonale zařízená, snad jen to zpropadené kanape, které netuším jak dovezu až sem...

Aktualizace fotek na http://reddevillenka.rajce.idnes.cz/Novy_bytecek/

Líbí? :)

Kvetoucí kaktusy

Když jsem byla v Praze, dostala jsem od svých kamarádů biologů Tomáše a Aničky dva kaktusy. Bohužel jsem si je nemohla odvézt s sebou do Francie. Před třemi dny volali naši, že vykvetly :)

---

Musím se zeptat Tomáše, co s nima teda dělá přes zimu, protože ty moje, ač strávily zimu v chladu dole ve sklepě, ne a ne vykvést. Taky se ptám, jestli opravdu všechny kaktusy kvetou? Jinak když jsem byla u nich a viděla tu krásně rozkvetlou zahrádku kaktusů...no nádhera vám povím :)

Ale abych nebyla úplný žabař, tak přidávám fotečku, jak kvete ten můj jeden mrazuvzdorný kaktus :-P

Zařizuju se!

Někteří mi tu urgujou, jaké je prý to nové bydlení? Tak odpovídám, že vynikající! :) Asi začnu od konce [začala jsem psát včera večer], dneska jsem byla po práci na skleničku (rajčatového džusu) se Sandrou, dlouho jsme se neviděly, tak jsme si měly co povídat. Pak jsem se vracela domů, zašla jsem si koupit uzeného lososa, na kterého jsem měla chuť k večeři, potom jsem viděla, že tady kousek na náměstí je festival od nedalekého baru 6ème Continent a když jsem byla už skoro doma, že si jenom hodím věci, tak mě tady místní všeopravář (boty, klíče, razítka, značky na auta, kuskus...) pozval na kuskus. Tak jsem si šla hodit věci domů do lednice a slezla dolů na večeři :) Ještě mi zbylo na zítra na oběd.

Asi tušíte, které okno je moje? ;)

---

Atmosféra v okolí je vynikající, pořádají se tu koncerty, je tu spousta klubů a hospod, čajovna, obchody všech druhů, na které si člověk jen vzpomene, třikrát týdně trh, Amir, ten všeopravář, který je připraven kdykoliv pomoct, když je potřeba, pohybují se tu samí zajímaví lidi, trochu underground, trochu styl, na který jsem byla zvyklá z čajdy, takže i spousta pěkných kluků... :) No prostě paráda!

Kromě toho byteček jako takový je velmi příjemný, sluníčko mám ráno, takže mi nespálí kytky, v létě tu nebude moc vedro, z okna koukám na kostel, z postele koukám na byteček - pěkně si ležím na bidýlku a líbí se mi to. Na hasiče v ulici si pomalu zvykám, ale rozhodně to není žádné velké zhoršení oproti situaci předtím, protože jsem je slýchávala snad stejně často, možná i víc, a co se týče kraválu, tak to taky není tak zlý. Jenom to prostě nesmí přijít zrovna v napínavé scéně ve filmu ;)

No a co jinak... Akce stěhování se podařila, hlavně díky Thomasovi a Romanovi, kteří odnosili všechno těžké, Thomas poskytl svůj transportér k odvozu. Kromě toho mi taky pomohl Vincent, který vytahal nahoru všechny kytky, což znamená asi 20x dvě patra schodů. Pak taky dorazil Marek, o kterém před stěhováním Roman prohlásil, jestli bude nosit polštáře, nebo jak? :) Abyste chápali, Marek váží asi 50 kilo i s postelí a fakt byste se báli mu dát do ruky víc jak dva talíře, aby se nerozpadnul, jak je křehký :)

Fakt děkuju Romanovi, že pomohl, protože bez něho bychom to nikdy nezvládli. Bohužel mužná síla, co slíbila dorazit, to nakonec odřekla na poslední chvíli, chjo... Proč se nikdy nemůžete na lidi okolo spolehnout? (To byla řečnická otázka, nechci odpověď, mami!)

Jinak balení věcí do krabic mi zabralo dobře týden, ale na druhou stranu se to nedalo dělat moc dopředu, protože jsem pak akorát hledala všude možně věci, které jsem ještě potřebovala. A do toho jsem v úterý a ve středu večer malovala, protože jsem se rozhodla, že chci mít doma trošku barviček. Takže jsem v úterý v šest přebrala klíče a v sedm jsem začala malovat. Přišel mi pomoct Zamír, sice odmítl malovat, ale pomohl mi oblepit hrany páskou, namáčel mi váleček a podával mi ho nahoru na štafle... Rozhodně nebyl neužitečný.

A pomohl mi taky v úterý, kdy jsem zvládla ještě další dvě vrstvy a vše bylo hotovo na čtvrteční stěhování. Teda kromě mých věcí, které jsem dobalovala ještě za chodu ve čtvrtek ráno, což nebylo ztrovna nejšťastnější, ale prostě všechno se stihnout nedá. Takže když chlapi jeli odvézt druhou a třetí várku, zůstala jsem s Markem, který nosil věci z celého bytu do předsíně a pomáhal mi sesbírat poslední věci. Tak se to nakonec podařilo a všechny věci se ocitly v mém novém DOMA.

Potom jsem měla celý čtyřdenní víkend na to to tu nějak rozuklízet a zabydlet se. Ve čtvrtek jsem rozuklidila nádobí a základní věci, udělala seznam toho, co chybí, a v pátek se vydala na Part Dieu nakoupit, co chybí. Teda takhle narvaný vozíček na kolo jsem ještě neměla, navíc jsem na něj gumicukama přivázala i sušák na prádlo :) Ale vše základní se mi povedlo nakoupit, pak jsem ještě skočila dolů do sámošky pro suroviny na guláš a flašku bílého rumu na večer, začala vařit, a dorazil Thomas, jak jsme se domlouvali už asi před měsícem, že se spolu opijeme :)

Byl to vynikající večer, mluvili jsme anglicky, zpívali, hráli na kytaru, povídali si o všem možném... Už se těším, až si to zopakujeme. Včera jsem zjistila, že Amar zespoda má polského kamaráda, co jezdí s kamionem, takže mi nejspíš v úterý přiveze basu pořádného piva :-P Už se těším! Další příležitost pozvat Thomase na večírek ;) Asi je teda pozvu oba dva příští týden, hned jak seženu kanape, aby viděli, jak jsem si to tu zařídila. Hlavně Aurélie, která měla trochu strach z toho malování, tak aby mohla být klidná, že jsem jí byteček nijak nezničila ;) Ještě teda budu muset pořešit ty háky na kytky, nejsem schopná je sama přišroubovat na okna, nemám na to sílu. Tak asi půjdu poprosit Amara a něco mu za to dám.

Bohužel narozdíl od pátku, sobota byla opravdu zmařený den. Ráno jsem se probudila s nateklým kolenem, protože jsem těsně před tím, než jsem šla spát, zakopla a spadla, takže jsem si udělala nový výron, jak jinak, na operované noze... Začíná to splaskávat, můžu trochu líp chodit, míň to bolí, ale na magnetický rezonanci nic moc... prý ta operace nedopadla zrovna nejlépe, že ten vaz není úplně funkční a celý nateklý (i když prý při různých testech ta noha má správnou odezvu), takže jsem úspěšně minulý týden zakončila rehabilitace a můžu začít znova. To je život, no...

Ale aby to jako že nebylo všechno, tak jsem odpoledne chtěla zapnout pračku do zásuvky, udělalo to jiskřičku a vyhodilo to proud v celém bytě, včetně jističe. Tak jsem volala Thomasovi, protože to byla jeho práce, aby s tím něco udělal. Nechala jsem zprávu, protože to nebral. Pak jsem se šla jenom podívat na chodbu, jestli světlo svítí a....zabouchly se mi dveře. Není třeba dodávat, že klíče byly vevnitř... Mechanismus na otevírání nezamčených dveří byl samozřejmě vyháknutý... A já v šatičkách a pantoflích.

Tak první jsem šla za Amarem, jestli by to nemohl otevřít (od té doby jsme kámoši, žejo...), bohužel to nešlo. Tak jsem pak začala shánět číslo na Thomase nebo Aurélii (mají rezervní klíč), nakonec jsem sehnala, ale nedovolala se. Tak mě Amar hodil k nim (to jsem nemohla chodit, noha bolela jak sviň), nechala jsem tam lísteček, pak se o mě dvě hodiny staral v tom svém lokálu, udělal mi kafe, půjčil mi bundu... Asi kdyby tam nebyl, tak jsem strávila odpoledne na ulici. A do toho od dvou odpoledne celou čtvrtí dunělo techno, protože byl zrovna festival Nuits sonores organizovaný městem. A pršelo, padaly i kroupy, nebyla zima, ale stejně...Tak kolem šesté se konečně ozvala Aurélie, že jsou doma a že se mám stavit pro klíče. Tak mě tam Amar znova odvezl (ono to není daleko, kdybych neměla tu chromou nohu, došla bych tam sama...) a pak mi ještě doma pomohl nahodit pojistky. Takové zlato přímo naproti domu se hodí, ne?

Teda řeknu vám, sobota jako vymydlená. Tak jsem se pak odploužila do postele, vzala si kompa a čučela na seriály a filmy celý večer a celou neděli. Ničeho jiného jsem nebyla schopná a čůrací pauzy jsem si vypočítávala, abych to spojila i s jídlem a pitím, protože lízt po tom žebříku s jednou nohou chromou, fakt nic moc... A to jsem ještě neměla internet, takže si to představte jako nejdelší víkend mého života! Ani nevíte, jak jsem se těšila v pondělí do práce, vidět nějaké lidi, mluvit s nima...

Ale od té doby je zase líp, ve středu jsem měla konečně trochu síly uklidit oblečení z tašek, ve čtvrtek mi přišel Zamír pomoct sestavit stůl, přidělat poličky, rozuklidit kytky a tak podobně. Začíná to tady vypadat zabydleně, co myslíte? :))

Další fotky jsou, jako obvykle, na rajčeti: http://reddevillenka.rajce.idnes.cz/Novy_bytecek/

Prvomájová dovolená

Po téměř pěti měsících jsem se zase dočkala! Jupí, Praha!:) A taky konečně nějaká ta dovolená, už jí bylo potřeba. První pořádný jarní týden v Praze, k tomu přes čarodějnice a první máj… co si jedna může víc přát? Navíc dokonale vyšlo počasí, protože předtím to moc jako jaro nevypadalo. Nakonec bylo dokonce léto, až ty pařáky pěkný nebyly. Ale aspoň jsem mohla konečně chodit v šatičkách a sandálkách a odložit zimní kabát!

---

Nechápu to, jak můžu tohle všechno stihnout za jeden týden, mám pocit, že ty dny v Praze jsou prostě nafukovací. A mimo to chodím vždycky spát dost pozdě a vstávám dost brzo, narozdíl od pobytu v Lyonu, tak to možná bude taky tímhle:)

Hned jak jsem ve čtvrtek přiletěla, tak jsem šla s našima do Dejvic na oběd a maminka mi k narozeninám věnovala ten nádherný přívěšek, co jsem viděla už na Vánoce, ale byl dost drahý, tak jsem ho tam musela nechat. Dostala jsem ho hlavně jako bolestné za ty všechny ukradené šperky před měsícem. Pak jsem volala bráchovi, jestli nechce něco podniknout, tak ten mi řekl, že jde na výstavu do Městské knihovny a že je to zrovna komentovaná prohlídka, samotným mistrem Kinterou. Nakonec tam se mnou šla i máma a moc se nám to líbilo. Jako asi to jeho dílo nežeru tolik, jako brácha, ale rozhodně ten koncept měl něco do sebe, měl to promyšlený, a příběhy, co se ke každému dílu vázaly, byly vtipné i zajímavé zároveň. Potom jsem ještě pozvala oba na kafe do mé oblíbené Literární, a jelo se domů, docela mě ten let a všechno vyčerpalo a taky jsem chtěla strávit kousek večera s rodiči doma.

Moje Pražské návštěvy jsou také doprovázeny stříháním vlasů. Tentokrát to vyšlo, že jsem se nechala udělat neodolatelně krásnou pro kamaráda Turba, se kterým jsem měla klasický sraz pod ocasem. Čekal na mě s kytičkou v ruce, což mě naprosto dostalo, ani si nepamatuju, kdy naposledy jsem nějakou kytku dostala, navíc takhle na "randeti" :) A pak jsme se šli procházet po Praze a ochutnávat čajíky, jak jsme to vždycky dělávali, když ještě fungovala čajda Pod stříškou. Povedlo se nám odchytit dva kamarády z čajdy, z čehož jsem měla moc radost. A taky to byl takový návrat do starých časů, i když se naše životy docela podstatně mění, máme si pořád ještě o čem povídat a to je supr!

Večer jsem měla strávit zase s našima u televize (jako že jeden večer je takhle fajn, dva se dají vydržet, ale ostatní večery už jsem si vždycky našla něco na práci, protože čeho je moc, toho je moc), takže jsem se vypravila po dlouhém rozhodování zakoupit nový počítač. Jenom můj, bude na mě mluvit česky a bude zase umět všechno, co po něm chci já! A navíc je v HD rozlišení, což je super na některé programy (pomocné lištičky zabírají podstatně méně místa), ale je to trochu kontraproduktivní, protože když chci vidět na všechny texty a stránky, jsem nucená zvětšit písmo:-P Ale stejně je to fajn. Jenom si teď budu muset stahovat filmy v HD, protože to začíná fakt být vidět, když ta kvalita stojí za prd.

Týden je krátká doba a kalendář se vždycky hrozně rychle naplní. V sobotu jsem kvóty splnila dokonale, protože jsem měla schůzky rozplánované asi tak po hodinách. Nejprve jsem skočila na kafe s kamarádkou Verčou, kterou znám z architektury. Je to jedna z mála, se kterou se ještě vídám. Držím jí palečky, aby tu školu už dodělala, už jí toho moc nezbývá, ale pořád jí někdo otravuje, takže už z toho je dost na prášky. Docela vtipný je, že jsme za tu hodinu a čtvrt, co jsme na sebe měly, stihly probrat naprosto všechno. Školu, práci, chlapy, politiku, cestování, jídlo… Opravdu efektivní kafe tomu říkám!:)

Pak už dorazila Přesle a šly jsme se procházet po Praze. Už si ani nevzpomínám, co jsem vlastně hledala já, ale ona si chtěla koupit novou ¾ sukni. A mě to stálo 4x tolik, protože jsem si koupila novou bekovku (už jsem si jich vyzkoušela několik od kamarádů i od tatínka a dospěla jsem k názoru, že musím mít taky jednu vlastní!), letní košili a naprosto nádherné letní večerní šaty. Ty jsem tam fakt nemohla nechat, to snad chápete! Tak jsem se zařekla, že už s ní nikam do obchodů chodit nebudu, protože mě to vždycky vyjde draho. Ale ona aspoň sehnala tu svojí sukni (a moc pěknou mimochodem).

Večer jsme šli s našima do divadla (tak jsem si hned vzala nové šatičky, navíc byl opravdu krásný teplý večer, tak se to hodilo) Na Vinohrady na hru Apartmá v hotelu Plazza. Už dlouho jsem nikde nebyla (naposledy na Vánoce), takže to bylo aspoň trochu kultury. Hra nebyla špatná, jen škoda, že hráli jenom dvě ze tří. Aspoň jsme díky tomu měli čas zajít ještě s našima na večeři jako rodina.

Jestli si někdo myslí, že jsem si do Prahy přijela odpočinout, tak je docela vedle. V neděli ráno pěkně budíček ještě před osmou (no já jsem vlastně celý týden vstávala mezi sedmou a osmou, i když jsem chodila spát pozdě, prostě jsem se takhle budila - to bude asi síla toho alkoholového spánku:) - protože do práce se takhle teda rozhodně nebudím, a když už jo, tak jsem pak celý den pěkně utahaná). A jeli jsme nejprve do Obi a pak do Bauhausu shánět háky na kytky do mého nového bytečku. A taky barvu na vymalování a další podobné ptákoviny:) Dokonce jsem i kousek řídila. Nebylo to tak zlý, vlastně jsem byla docela mile překvapena, že až na to, že mi to občas chcíplo na semaforu a že na trojku to auto nestartuje, že mi to docela šlo:)

Jeli jsme potom taky odvést můj saxofon na opravu, ale pan Rada si už přestěhoval svojí dílnu z Jungmaňáku kousek od Šárky do svého domečku, takže to bylo krapet z ruky. Řídila jsem taky já a dokud jsem se naprosto nevynervovala sama, tak to bylo v pohodě. Na konci jsem projela drive v Mekáči v protisměru, nebyla schopná se rozjet a vůbec, hledání toho jeho domu bylo fakt složité. No nic, stane se:-P Saxofon je dokonale opravený, byla jsem tam, dokud nedotáhnul i ten poslední detail, kde něco klapalo, vrzalo, nedolejhalo...

Večer jsem se těšila, jak si půjdu do Crossu zahrát se Steviem a Bouramou, ale nevěděla jsem, že přešli z týdenního hraní na dvakrát do měsíce. Škoda, no, fakt jsem se těšila. Tak jsem obepisovala všechny lidi okolo, aby se mnou šli někam ven, protože takovej krásnej nedělní večer, to je přece hřích zůstat doma u bedny. Nakonec se ozval Jirka odnaproti a šli jsme si pokecat do hospody. V tý první nás docela naštvali, když nám přinesli první pivo a oznámili, že budou zavírat, protože tam celý den nikoho neměli. Druhé už jsme si teda nedali a šli na hřiště na zahrádku. Tam nás nechali asi do jedenácti a pak jsme to taky zabalili, protože nic se nemá přehánět.

V pondělí jsem to měla taky nabitý, nejprve jsem jela do centra nakoupit si zásoby čaje a taky pokecat s Mírou. Ještě jsem měla rychlý sraz s Přeslí, měla mi předat objednávku z Oriflame, pak jsme se zastavily vedle v punčocháčích a stihly jeden bleskurychlý čaj v čajovně. Odtama jsem běžela na tramaj směrem na Anděla, kde jsem měla jít na oběd s Uhlíkem. Odtama jsem pak běžela za maminkou, která si pro mě přijela a jely jsme shánět Tatranský čaj kamsi za Prahou. Takhle když už tu cestu zná, tak to vypadalo docela jednoduše:) Pak jsem ještě oběhala dalších pár nákupů v tržnici a přichystala se na večerní čarodějnice.

Jsem ráda, že se mi letos povedlo si vybrat dovolenou v tom správném termínu a že jsem mohla přijít klukům z Earl Gray na koncert. Hospoda u Karla Hašlera na Zlíchově je opravdu příjemný lokál, hlavně v létě, protože mají obrovskou zahrádku, kde se celý ten koncert odehrával. Je to fakt milý vidět po té době stále ty stejné lidi. A krom toho, jak je svět malej, tak tam zrovna Verunka (v sobotu jsem s ní byla na kafe) slavila narozeniny. Fakt jsem netušila, že tam potkám zrovna jí.

Poslední dvanáctka mě v pohodě odvezla až domů ani ne za půl hodiny, takže jsem se pěkně zavrtala do postýlky a zaspala tenhle náročný den.

Bohužel, původně jsme měli v plánu jet s našima autem do Lyonu, že zůstanou týden, ale táta byl nemocnej, takže to museli odložit. Takže jsem si v úterý kupovala letenku na čtvrtek a získala tím jeden den navíc:) Sice to nebyl původní plán, ale aspoň jsem stihla vidět pár dalších lidí. A naši snad brzo přijedou.

V úterý jsme jeli s našima vařit guláš a opejkat buřtíky a špek do naší nové chatičky za Prahou, co se nám povedla sehnat a koupit, teda vlastně co jsem si koupila já jako jediný člověk s pravidelným příjmem v rodině. Příjemný pocit něco vlastnit. Teď ještě platit tu hypotéku, což už je menší sranda... Ale něco za něco. Moc se mi tam líbilo a jsem ráda, že jsme konečně taky někde byli jako rodina. S bratrem jsme to tam prolezli, kde se dalo, připravili jsme guláš a vrhli se do vaření. Na ohni to má úplně jinou chuť než na sporáku, ale to asi všichni víte. Už se těším na příště, hlavně ten špek, když se opejká a ten horký tuk se odkapává na chleba s cibulí...ach, ta mana nebeská! Mňam :)

Trochu jsem nestíhala, skončili jsme děsně pozdě, ale jela jsem pak rovnou za kamarádkou z gymplu Aničkou, které jsdem zpunktovala já - večerní posezení na terase i s jejím mužem (ach, to zní hrozně) Tomášem a taky Brunďou, mojí kámoškou, o které vím všechno, i když jí skoro nevídám, díky icq:-D Bylo to opravdu příjemné posezení, přivezla jsem růžové bublinky, sýr a paštiku k večeři a dost jsme toho probrali. Vyfasovala jsem zase nějaké kaktusy a kytičky:) Tentokrát jsem radši šla na metro, než abych tam zůstala spát, protože bych bych se jinak ráno vykopala děsně pozdě.

Je zvláštní, jak se to vždycky zdá hrozně dlouhá doba a nakonec to uplyne takhle rychle, jako ve snu. Ve středu jsem ještě stihla zajít na oběd do Stromovky s další kámoškou z gymplu, Andrejkou. Měly jsme dost štěstí, že nás nechytnul ten velkej slejvák, co se chystal už aspoň dva dny. Byly jsme zrovna schované pod stříškou na zahrádce Vozovny, když začaly padat kroupy. A než jsme dojedly, tak přestalo. Pak jsme to ještě vzaly na kafíčko do mléčného baru kousek pod Veletržákem a tam jsem objevila, že prodávají zmrzlinu Haagen Däsz. Měli zrovna tu s těma karamelovýma jezerama, tak jsem koupila rovnou ten velkej kelímek (no jo, zmrzka za 160 neni nejlevnější, ale tady to stojí stejně, takže mě to nějak nedráždilo). Andrejka ochutnala taky a doporučila mi, ať si někdy koupím Jahodovej cheescake, že pro ní je to podobná extáze, jako pro mě ten karamel. Určitě vyzkouším! Jinak zbytek zmrzky jsem dala našim, aby konečně ochutnali, o čem to tak dlouho básním. Nejprve si prý naložili jenom trochu a pak vyblízali celý půllitrový kelímek na posezení:-D A mě se někdo bude divit, že jsem schopná tuhle zmrzlinu sníst sama místo večeře??:-P

Já jsem u toho nebyla, mám to jen z vyprávění (a viděla jsem prázdný kelímek jako důkaz na stole). Byla jsem s kámošem Jirkou z architektury (kterej měl rozum a tuhle školu opustil ještě během prváku) v čajovně. Byl to opravdu velmi povedený večer, seděli jsme venku na dvorku, nebyla ani moc zima, různě tam chodili další jeho kámoši, z toho jsem některé znala, potom nám taky pan čajovník dovolil, že si můžeme chodit vedle do hospody se džbánkem pro pivo, takže jsme toho docela hojně využili..:) Moc často se s Jirkou nevídám, ale o to ten večer byl lepší, protože jsme si měli pořád o čem povídat!

A ve čtvrtek před odletem jsem ještě stihla jedno bleskové kafe se Steviem v tržnici. Pak jsem rychle naházela věci do tašky a šup na letiště. Se všema těma věcma, co jsem si nakoupila (a to jsem barvy vrátila) jsem měla 4,5 kilo přes váhu. Paní mě nechala zaplatit dvě, ale už jsem fakt nevěděla, co s tím mám dělat, tak jsem to prostě šla zaplatit (640..), abych mohla letět. Někdy už fakt nemáte náladu se s někým dohadovat.

V Lyonu na letišti na mě čekal Zamír, kterého jsem poprosila, jestli by pro mě mohl přijet. Bylo to příjemnější, než hledat tu tramvaj, co mě odveze na Part Dieu a tahat se se všema těma věcma. I když jsem si koupila novou velkou tašku na kolečkách, abych byla trochu víc nezávislá.

Odpoledne jsem ještě pádila koupit si lístek na cestu na jih, nakonec jsem jela s kamarády k moři, jako jezdíme každý rok. Ale o tom zase v příštím blogu.

Ve čtvrtek večer jsem měla původně jít hrát, ale byla jsem děsně unavená z cesty a toho všeho, takže jsem si šla radši lehnout. V pátek mě totiž čekala docela důležitá pracovní schůzka a nechtěla jsem to tam prospat:) Odpoledne jsem si v práci přečetla maily, naplánovala dovolenou na příští rok, vyhledala spoje a podobně, a pak jsem to tam zabalila, protože jsem fakt neměla co dělat:) Večer jsem skočila na jedno se Zamírem, abych mu předala dárečky, co jsem jim s Elsou přivezla, a šla si sbalit na ten víkend u moře.

A abych nezapomněla, všechny fotky jsou k shlédnutí na rajčeti: http://reddevillenka.rajce.idnes.cz/Praha_kveten_2012/

Skončil středověk!

Tak bydlím a mám se fajn. Od čtvrtka a zatím se mi tu moc líbí :) A hlavně se mi dneska konečně povedlo najít funkční klíče na jednu wifi síť v okolí, takže už zase můžu žít!!! :)

Moje nová konvička

Láska na první pohled... Šli jsme s kolegou Thomasem zrovna z oběda a oba nás praštila do očí :) Jen doufám, že si tuhletu už nerozbiju!!!

Víc štěstí než rozumu

Tak jsem si zhruba před půl hodinou hodila jediný klíč od sklepa do výtahové šachty. Poté, co jsem tam zamknula svoje kolo. Nemusím Vám snad ani povídat, jak mě to vykolejilo a jak jsem si říkala: "Proč zrovna já, proč furt já??? Kdy to konečně skončí!!!" Krom toho mi totiž Roman řekl, že nám pojišťovna nechce zaplatit ty dveře, protože byly moc drahé, takže to musíme řešit nějak jinak (a dopadne to tak, že to zaplatíme my, je mi to jasný...), no a taky chtějí nějaký super neprůrazný papíry s fotkama ohledně těch ukradených předmětů. Ne, vážně, mám já tohle zapotřebí???

---

Nicméně aspoň jedna pozitivní pointa: sousedka odnaproti asi před třiceti lety vyměnila dveře od sklepa, ale ten klíč nevyhodila. A on jde do našeho zámku, takže mi ho dala. Neumíte si představit, jakou jsem měla radost! Volat speciálně výtahovou službu a platit dalších 500€ za jejich přesun a pětiminutovou intervenci, ne fakt, na tohle už nemám! (Ano, uvědomuji si tedy, že pokud mají všechny sklepy stejný klíč, někdo ze sousedů mi ho může vykrást, ale to se snad nestane...stejně se za týden a kousek stěhuju :). Jo a ještě tak na okraj... asi před měsícem mi z toho klíče odpadla obrovská ajfelovka, která by tomu spadnutí zabránila... Tak teď hledám nějakou novou klíčenku, kterou bych na ten klíč připnula.

Začala jsem balit věci do krabic a jsem z toho prozatím dost nešťastná, protože nevím, jak to všechno přestěhuju... Teď jdu přesazovat kytky do společných truhlíků, když už jsem za to vyplázla takové nekřesťanské peníze před chvílí. A když zbyde trochu času, tak se vrhnu na nějaký minulý blog - už Vám dlužím tři - z Nîmes, z Prahy a od moře tenhle víkend. Ale nějak na to není motivace. Snad brzo přijde :)

A teď - poklidnému večeru zdar, na průsery už fakt nemám nervy!!!

Letošní prvnííí! :)

A brzo vám taky povím, jak moc byla sladká :))