[Pondělí dopoledne] Teda ten čas ale letí... A víkend rozhodně nejrychleji! Ale to je snad normální.Ukažte mi někoho, kdo to tak nemá. Maminka mě zase dneska ráno testovala SMSkou, jestli ještě žiju, a to jenom proto, že jsem už tři dni neposlala mail. Hrozný, takhle komunikační doba. Ano, jsem živá, relativně zdravá (i když mě ta noha poslední dva týdny sakra bolí) a v práci není do čeho píchnout.
Jinak co se týče sboru, tak jsem se byla minulý týden podívat ještě na jeden, který je trošku více profi, ale zůstanu nejspíše v obou, protože jednak nevím, co s volným časem (no a to i když nestíhám, tak stejně nemám náladu se nudit doma), a taky chci zpívat. Nejradši bych teda chodila na volejbal, ale to si ještě počkám. Tak proč nedělat něco příjemného místo toho? :) Jinak se snažím scházet s kamarády a hlavně si tu nějaké udělat, aby mi nebylo tak smutno. Byla jsem na skleničku s novou kamarádkou Sandrou z rehabilitací, zašla jsem na procházku se Slovákem Markem, pak jsem taky byla na obědě se Zamírem a vůbec se snažím trochu kulturněji žít, než pořád sedět doma u počítače. V pátek jsem se byla podívat na další sbor, měli koncert v jednom kostele a dokonce s harfou. Jsem ráda, že jsem se na ně zašla podívat předtím, než jsem se tam přihlásila. Stejně už letos neberou. První půlka koncertu byla fajn, měli tam hezké věci od Bacha a ty další neznám. Druhá půlka ale byla utrpením, protože tenor-sólista zpíval falešně, hudba se mi nelíbila, a na konec byla skladba od pana dirigenta, která měla naprosto uhozený text, a byla divná. Trošku jako kdyby jí napsali pejsek s kočičkou. Ale i přes to to byl kulturní zážitek. A protože se mi nepovedlo tam dostat nikoho jiného, přemluvila jsem nakonec Romana, takže o tenhle zážitek nepřišel se mnou :) Předtím jsem ještě byla na skleničku s Markem a Claire, kteří šli pro změnu do divadla. Domlouvali jsme se, že potom zajdeme někam zakalit, ale asi už stárneme, my jsme na ně ještě nad jedním pivem počkali, ale oni rovnou napsali, že jedou domů a spát. A to nebylo ani jedenáct, pátek večer!
O tom, že stárneme, by se dalo polemizovat fakt dlouho. V sobotu jsem byla na narozeninách kamaráda Zamíra. Slavil to, co já budu za půl roku. No ještě je ta třicítka relativně daleko, ale blíží se rychle! :-O Jeho slečna Elsa nachystala skvělé pohoštění, spoustu malých jednohubek a skleniček se saláty a podobně. K tomu bylo spoustu pití, ale skoro nikdo nepil. 80% pozvaných odešlo v půl dvanácté a zbylo nás tam pět. Tak jeden kluk vytáhl hru Elixír, a hráli jsme do pěti do rána. A u toho jsme ležérně popíjeli šumivé víno, ale že by ho padly hektolitry se fakt nedá říct. Ráno jsem si dopřála svůj dlouhodobý sen, dala jsem si vanu v jejich obrovské koupelně s rohovou zapuštěnou vanou. Paráda oproti té naší sprše 70x70 :) Potom jsme ještě ve 3 kecali a v poledne, když už se po mě začal Roman ptát, jsem se konečně vydala domů.
Originální narozeninový dort On byl totiž večer s naší kamarádkou Loreline z Toulonu na večírku od conscits, to je ta sebranka, co se schází, jen aby se pilo :) Byla na skok v Lyonu, tak jsem jí taky chtěla vidět. Odpoledne jsme vyrazili do Starého Lyonu na výstavu Lyonské gastronomie. Byli jsme rádi, že jsme neplatili vstupné, protože to byla pouze velká kolekce jídelních lístků ze 20. století a bylo tam několik fotek slavných Lyonských kuchařů v čele s Bocusem. A na konci byly dva pěkné cukrářské výtvory, které jsem si stihla vyfotit dřív, než mi řekli, že se tam nesmí fotit. No aspoň jsme skončili včas a měli jsme čas si ještě sednout na čaj a na mojí vysněnou palačinku. Ta mi nakonec moc dobře neudělala, protože jsem spala asi dvě hodiny a měla žaludek jak na vodě, ale něco teplého do žaludku to bylo. No a když jsme jí vysadili na nádraží a dojeli domů, šla jsem si rovnou lehnout, na nohu jsem si dala sáček ledu, dočetla vynikající knížku Druidská brána od Wolfganga Hohlbeina (pro příznivce fantasy s reálným pozadím včele doporučuji) a v devět zalehla. Ještě jsem sice nedospala spánkový deficit z víkendu, ale aspoň přežiju dnešek v práci. Barnier se konečně objevil po krátké dovolené, takže snad budu mít konečně co dělat.
Sochy z čokolády a marcipánu a bůhví čeho ještě... Jedna z mála koukatelných věcí na výstavě
No a smlouva... v úterý jsem byla v Paříži na pohovoru. Fakt na skok, v osm ráno tam, ve dvě zpátky. Pohovor trval asi hodinu, naprosto nic jsem se tam nedozvěděla, a taky ještě pořád nic nemám (je pondělní poledne). První půlku rozhovoru mi na všechny požadavky řekl ne a na konci mi řekl, že všechno vlastně jo, protože to tak bylo domluvené. Takže výsledek byl, že ta cesta byla naprosto zbytečná. Ale aspoň jsem viděla, jak vypadá kancl hlavní pobočky a pozdravila jsem pár známých z lyží. Jinak se mě týpek snažil asi 15 minut přesvědčit, že pracovat v Paříži je lepší, jak v Lyonu, aby mi na konci řekl, že my máme možná v regionu víc odpovědnosti, než oni na těch jejich mega projektech. No fakt říkám, naprosto zbytečnej rozhovor. No a dneska je náš bejvalej šéf v Paříži, takže řekl, že jestli nedostanu odpověď, že to tam zařídí a zítra mi tu smlouvu přiveze :) Hodnej je a fakt se o to postaral, jak mi slíbil, než jsem odešla na nemocenskou. A novej šéf je taky v pohodě, takže aspoň to, když kolegové stojí za hovno :)
Ještě abych nezapomněla, předminulý týden se začalo prodávat Beaujolais nouveau, to znamená první letošní víno. Chtěla bych upřesnit ten omyl, že božolé je jedno z nejhorších francouzských vín, a i když už nás známe tento termín jako značku, tak tady je známé akorát tím, že je první a nedobré. Ale stejně se ho vždycky vypijou hektolitry :) Božolé je totiž víno na skladování, ale taky ne jak která flaška. Božolé nuvo je určeno k okamžité spotřebě. Slavnosti jsou od čtvrteční půlnoci (ze středy na čtvrtek) a pak hlavně o víkendu, takže jsme byli v sobotu ve Villefranche podívat se na průvod, ochutnat u stánků víno a to bylo asi tak všechno. V sedm to skončilo a všichni to zabalili. Odpoledne byl prý ½ maraton po kraji, kde se lidi různě namaškařili, tak jsme pak v průvodu viděli některé s těchto lidí. Čekala jsem od toho víc, ale aspoň jsme se trochu provětrali a dělali něco jiného, než sedět doma u počítače. S horšícím se počasím a časnější tmou venku to rozhodně není jednoduché a hlavně to něco stojí.
Dneska večer (=včera) by k nám měli přijít lidi, abychom udělali zase po čase herní večírek. Ještě stále jsme nevyzkoušeli ta dvě nová rozšíření Carcassonne, co jsme si koupili v létě ve Štrasburku. Snad to všechno stihneme a lidi nedorazí moc pozdě.
Aktualizace z úterý: Tak Carcassonne jsme nehráli, ale dali jsme si pár her ve dvou, kulečník a Fantoma Staré Prahy. A předtím jsem ještě stihla zajít na čokoládu se Zamírem. Dneska jsem nemocná, bolí mě v krku, nevyspalá, a toho vína jsem taky asi vypila víc, než si pamatuju :) Z práce jsem zdrhla dost brzo a večer musím jít na sbor, protože jsem tam už minule nebyla. Ale předtím si ještě na chvíli schrupnu. Pracovní smlouva je údajně podepsaná, šéfíci se snaží, dneska mi měl ten panák z Paříže zavolat a poslat mi ji naskenovanou, ale jaksi se tak nestalo. Zejtra už jí snad dostanu! Jinak nejdu ve čtvrtek do práce.
