Vzhledem k tomu, že na mě začíná dopadat deprese z konce léta (no představte si to, už žádné sandálky, už žádné nalakované nehty na nohou, už žádné šatičky bez ramínek, koupání v poledne mezi prací, volejbal s kamarádem… ráno je pěkná kosa, když jedu do práce, a večer musím zavírat okna, protože je mi jinak zima…), no tak vzhledem k tomuto všemu jsem se rozhodla, že je nejvyšší čas napsat ten blog z jihu Francie, abych se taky trochu oteplila ! Pokračování článku
Tour de France Škodovkou I.Bratříček s přítulkou při západu slunce…no není to sladké ? :)
Když jsme odjeli z Abbaye Montmajour, které je nedaleko města Arles, stočili jsme to směrem na jih k moři. Sice to bylo docela dlouhé, protože cesty byly limitované na 60, ale nakonec jsme dorazili do Port-Saint-Louis-du-Rhone a odtama za asi 20 minut až úplně k výběžku do moře na pláž, kterou jsem na internetu našla, že tam je tolerované táboření. Vykoupali jsme se tam, užili si trochu podvečerního sluníčka, zeptali se obyvatelů jednoho několika přítomných karavanů, jestli se tam může tábořit, a vydali jsme se do města na večeři.
Ještě bych zmínila dvě příhody, jedna byla o tom, že jsem si zapomněla sluneční brýle (respektive jsem si je zapomněla uklidit do pouzdra, což ale vyjde na stejno), takže jsme se zastavili stánku s brýlemi (ve městečku měli zrovna jarmark, tak tam v jedné dlouhé ulici stálo spousta stánků až do noci, původně jsme tam šli, že bysme si koupili něco k jídlu a udělali si večeři na pláži, ale žádné jídlo tam neměli) a dobrých 20 minut si tam zkoušeli všechny možné i nemožné modely. Nakonec jsme si se Sárou koupily ty samé brýle, já červené a ona černé. Bratr si jich zkusil víc, ale nakonec odolal a žádné si nekoupil.
No a ta druhá příhoda, teda nejradši bych ho za to zabila…, když jsme se konečně dostali na pláž a převlíkli do plavek, šla jsem se koupat první, že oni počkají u věcí. Tak začali dělat různé přemety, stojky a tak podobně. Už vám dochází, jak probíhal další scénář? Ne? Klíče od auta..? V kapse..? Hledat v písku na pláži? Bingo! Naštěstí měl víc štěstí, než rozumu (což je ostatně vlastnost naší rodiny, já minulý týden skoro ztratila klíče od bytu, ale nakonec se vše v dobré obrátilo, našel je majitel toho baru dole a schoval je k sobě…), takže je našel skoro hned, ani nebyly zašlapané do písku. Hlavně šlo jenom o jeden klíč od auta, ten bysme na pláži hledali dlouho… Ani nedomýšlím, jak bysme se odtama dostávali a co bysme vlastně dělali.
Po vykoupání jsme se celí slaní a zmáčení, se šťastně nalezenými klíči, přesunuli do auta a sjeli zpátky do vesnice, že si někde dáme večeři. Chvíli jsme tak okukovali okolo, chodili a přebírali, ale moc jsme neměli z čeho vybírat, navíc už bylo docela pozdě, takže jsme zapadli do jedné pizzerie, kde si Ajdam dal moules frites (mušle), já salát s mořskými plody a Sára těstoviny s nivou. Trochu jsme očumovali tržiště, ale už jsme tam nic převratného nenašli, krom toho jsme byli docela unavení, takže jsme po návratu postavili stan (no ani nebudu psát, jak jsme se u toho porafali, když jsme to stavěli na písku, za tmy a za docela slušného větru…) a dali si ještě jedno rychlé vykoupání na Adama a Evu. Před spaním jsme si otevřeli zatlačením špuntu jednu lahev červeného vína a šli pěkně hajat, protože jsme měli na další den před sebou perný program. Musím říct, že na písku se spí daleko líp, než na hlíně. To jsem si otestovala další den, protože z pláže mě vůbec nebolela záda, kdežto z docela jo. Tento den jsme měli na programu projet Camargues, zastavit se v Saintes-Maries-sur-Mer na oběd a vykoupat se a večer ještě dojet ke Carcassonne, postavit stan v kempu a pokud možno dostat se do Carcassonne jako takového. I když jsme vstali dost pozdě a cesta byla delší, než jsem si myslela, tak jsme to všechno zvládli na jedničku.
Abychom si zkrátili cestu a mohli projet přímo Camargues, svezli jsme se za 5€ trajektem z jedné strany kanálu Rhôny na druhou. Zážitek na celý život, ale trval jen pět minut :)
Fotky z Camargues jsem fotila přímo z auta, protože bratr mi pokaždý, když jsem řekla : "Jé, přibrzď, tady si to chci vyfotit", tak mi na to odpověděl : "Dyť je to furt stejný, voda, křoví, co bys tu chtěla stavět?"
Ale aspoň na vyhlídce jsme zastavili. Škoda, že tam nebylo moc co vyhlížet. Tak jsme se aspoň nechali společně vyfotit.
A pak jsme dorazili do jakéhosi…no nevím, jestli to nazvat vesnicí, usedlostí, nebo výběžkem, ale byla tam aréna na býčí zápasy, koně na projížďky po okolí (to tu bylo všude), jedna hospoda a malá úzkokolejka.
V Saintes- Maries jsme se vykoupali na velmi příjemné pláži. Když jsem se vrátila z plavání, čekalo na mě malé osobní Carcassonne (a to jsme ještě nevěděli, co uvidíme večer !) :
A když odešli se koupat, přidala jsem taky vlastní osobité pojetí a pomohla dokončit náš hrádek. Rozhodně jsme na pláži vzbudili pozornost, chodily se na nás koukat děcka z okolí, a když jsme odešli, tak se do dostavby hned pustili nějací dva caparti. Ani jsme se tam potom už nešli podívat, protože jsme nechtěli vidět, jak bylo naše dílo zničeno.
A šťastné foto na závěr i se staviteli !
Poslední ohlédnutí…
Mořská promenáda
V Saintes-Maries mají moc pěkný kostelík
A po tom všem koupání, stavění a prohlížení městečka, jsme se rozhodli, že bychom někam na oběd. Ale bylo půl čtvrté. Paní v obchůdku, kde jsme si nechali nějaký doporučit (Sára chtěla moules frites a my s bráchou napůl mořské potvory), nám nejdříve radila, ale když jsme řekli, že bychom chtěli jíst teď, tak se nám skoro vysmála, aneb potvrdila to, co jsem říkala bráchovi i já, že ve Francii je zločin mít hlad mezi druhou odpoledne a půl osmou večer… Nakonec jsme přeci jen jednu otevřenou restauraci našli a měli tam vše, co jsme chtěli !
A nesmutněte, zjistila jsem, že už můžu blogy psát i z práce, tak je určitá (malá) šance, že budu psát trošku častěji. Poslední dobou tady mám hroznej KOPR (Kurevský Odpor K Práci - díky Zdeňku, kradu) a nechce se mi nic dělat. Občas se donutím a udělám, a pak nevím, co bych dělala dalšího. Takže třebas i napíšu nějaký ten blog. Teď mi ale hlavně zbývá vytřídit fotky a sestavit panorámy, což nebude jen tak… Těch fotek je opravdu HODNĚ !
