Když teda tak naléháte

Tak já budu psát častěji. Ale nejsem si jistá, že to vydržím dlouho. Dneska je teprve čtvrtek, co byste chtěli, aby se od pondělí stalo závažného? Krom toho, že si teď v práci místo práce hledám práci a že jsme měli včera zkoušku, tak se fakticky nic neděje. Ve středu prezentoval šéfík barevné kombinace celého baráku, takže jsem na tom dělala celé úterý, abych připravila kompletní, přehlednou a naprosto ubíjející argumentaci. Prý to vyšlo, takže mě pochválil. Ale dát to sem bohužel nemůžu, protože kdyby to náhodou našel na internetu, tak by mě to asi docela bolelo. Ale kdybyste se chtěli podívat, můžu to poslat mailem (to kdyby jako že náááhodou to někoho až tak zajímalo, co za prasečinky tady celé dny dělám).

---

Informace k počítači: dle všech nejpravděpodobnějších zdrojů je grafická karta v háji a opravovat to nemá smysl. Moje konspirační teorie mi říká, že když mi v létě vyměňovali ten displej, tak se mi za to pomstili aspoň tak, že nikde nedotáhli pořádně šroubky, takže se to pak jednoduše sesypalo. Časovaná bomba. Krom toho jak mi nefungoval ten mikrofon...to nebylo Woknama, to bylo napůl přežvejkaným kablíkem! Když to prý otevřeli, tak se na ně vysypaly ty šroubky a vykouknul obnažený drátek mikrofonu...

Jako dárek od Richarda (Ryšár) jsem dostala alespoň české Windows 7 a k tomu dokonce legální kopii (Roman dostal dvě licence výměnou za jeho počítač, který se podělal stejně jako ten můj a teď slouží jako server). Taky mi brouček nabídnul, že za ty jeho šeky na 220 peněz můžeme vybrat nějaký počítač, ale nevím, kde sebereme druhou půlku, takže jsem řekla, že to zatím necháme být. Další možnost je ho objednat přes jejich firmu, což znamená s opravdu velkou slevou a možná i bez daně. Ale pořád mi na to ještě chybí prostředky. Doufám, že mi ten můj dneska konečně dotáhne domů, abych se na něj mohla podívat a posoudit, jestli se na tom dá měsíc dva ještě něco dělat. Jsem vcelku nenáročná, ale ten jeho pracovní netbook, to je katastrofa.

Na druhou stranu to má i spoustu kladů: přestala jsem trávit naprosto zbytečné hodiny tím, že sedím u počítače a čučím do něj. Místo toho si čtu, už jsem načala poslední knížku Galaktického společenství a jsem z toho smutná, protože nevím, co budu číst pak. Naštěstí toho pan Semerád napsal ještě spousty, takže mi to ještě na chvíli postačí. No a krom toho jsem si na podzim přivezla několik knížek v papírové podobě, tak bych se do nich taky mohla zavrtat.

Dva hlavní problémy vidím v tom, že si potřebuju přichystat portfolia na pracovní pohovory a že jsem chtěla upravit záznamy ze zkoušek, vytáhnout z toho nějaké dobré nápady a případně z toho vyrobit cosi poslouchatelného. Jinak nám přišel konečně dárkový šek do FNACu jako vrácení peněz za instalaci internetu. Koukala jsem po nějakém slušnějším diktafonu, než je moje MPTroska, protože ten záznam je fakticky hodně mizerný a kromě toho se to neustále samo vypíná, takže nikdy nevím, co se nahraje a co ne :( Našla jsem nějaký Philips za 59 Euro, ale nikde se o tom moc nediskutuje, takže to asi zkusím vzít na příští zkoušku a uvidím, co z toho leze. Kdyžtak to do deseti dnů vrátím.

Co se týče hledání práce, tak jsem odpověděla asi na 8 inzerátů a teď čekám, jestli se mi někdo ozve zpátky. Cyril odvedle si ode mě vzal CV a že ho prý dá jednomu kamarádovi, co by mohl někoho potřebovat, kromě toho jsem z Juliena dostala, že pracuje pro spoustu architektů, takže mi také nabídl, že se mi poptá. Ještě budu muset jednu kopii životopisu dát Romanovi, až zas k nějakému půjde, aby mě taky zkusil vnutit. Z nádraží se mi nikdo neozval, takže myslím, že to je prozatím passé. Vážně se těším na pondělí, až se pořádně vyspinkám :)

Kapelka... včerejší zkouška se vydařila, začínají se nám pěkně dávat dohromady struktury, tři písničky už jsou docela hotové, pár dalších ještě čeká na vylepšení. Zkusila jsem zpívat a kupodivu se naprosto v pohodě udržím jako druhý hlas, i když se moc neslyším. Podle mě to znělo dost dobře, ale chtěla bych se někdy taky slyšet z nahrávky, abych to mohla posoudit zvenku. V sobotu jedeme na celý den k Julienovým prarodičům na venkov zkoušet a pracovat, koncert se blíží, máme na to ještě měsíc, takže máme ještě co dělat.

Včera večír se nám dobře povídalo s Brunem v autě, když mě vezl domů, tak jsem se ho zeptala, jestli nechce na chvíli nahoru. Řekl, že na chviličku jo. Nakonec odešel po dvou pastisech v půl dvanácté, když jsme se na hodinu zasekli u Džina, který vždy uhodne, na co myslíte. Jednou se nám ho povedlo dostat, ale jinak to funguje fakt dost spolehlivě. Položí vám až dvacet otázek ohledně toho, na koho myslíte, a na konci vyplivne odpověď, která vás šokuje. My jsme to hráli ve francouzštině, jinak to bohužel pro našince mají nejpřístupněji v angličtině. Adresa je http://en.akinator.com/. Příjemnou zábavu :)

Roman je závislák nejvyššího stupně a občas už ztrácím nervy, když přijdu večer z práce, tak ho už nezastihnu jinak, že sedí u počítače před tou svojí hrou, na telefonu bratranec, a řeší taktiku boje a další blbosti. Krapet mi to připomíná naše doby Kheled-Zahram z Red Dragona, ale to mi přeci jen bylo 17 a ne 23!!! Taky jsme se takhle při válce scházeli v hospodě u piva a debatovali nad tím, kam pošleme útoky, jak to bude s pakty, magickými štíty a tak. Taky jsem toho nakonec nechala, protože sedět každou noc u počítače a koukat na to, jak dopadl půlnoční přepočet... Ale jako zavzpomínání je to milé. Jenže problém závisláka je teď naprosto aktuální! Češtinu už taky přestal dělat (původně řekl, že se bude učit půl hodiny před tím, než bude hrát...zlatý voči), tak jen občas umeje nádobí a poklidí, abych mu nemohla nic říct a on mohl hrát. Těším se, až bude venku krásně teplíčko a já nebudu muset zůstávat doma, ale rozletím se do parku, na brusle, na volejbal, někam na kolo, nebo prostě jen s flaškou s kamarády na ké... Jéé, já se tak těším na jaro!

Periodicky opakující se lingvistická xenofobie

No jo, no jo furt. Jsem měla teď tolik času, až se mi z toho vůbec nechtělo psát blog. Radši jsem si četla, dočetla jsem sedmou knížku Galaktického společenství myslících bytostí a považuji ji s tou první za nejlepší :) Samozřejmě, že tuto 700kB, respektive asi 800 stránkovou knížku jsem celou přečetla v práci, nebo alespoň velkou většinu. To abyste měli přehled o tom, kolik mám práce. Teď právě jsem dostala úkol velmi obtížný, a to...vytisknout již hotové plány a jít je třikrát ofotit.

---

Aspoň mám čas psát tenhle škvár. No jenom kdyby ta tiskárna nebyla tak debilní a nenutila mě každou chvilku založit nový papír, co třetí papír se s ní bít o to, kdo zvítězí (já, ale stojí to nervy!) a kdyby se tenhle zahnilej Macintosh pořád nesekal... Jestli si někdo myslí, že Apple jsou stabilní počítače a nezahnívají, tak ať se přijde podívat na tenhleten... Výkonem už tak stojí za prd, ale využívá ho tak ze 30ti %, jak je ten systém zasekanej. A na tomhle mám pracovat??

Minulý týden mi psala maminka, že: "Jinak jsme s tátou ještě přemýšleli o ukončení Tvé práce, protože nám to nějak nesedělo a chyběla tam logika. Došlo nám (spíše tátovi), že problém bude asi v tom, že na Tebe prostě nemá. Nějak mi nesedělo jeho předchozí jednání a jednání teď." Ano, potvrzuji, že je naprosto neschopný, neumí si zařídit čas a děsně zmatkuje, načež stráví spoustu času prkotinama, místo toho, aby dělal něco smysluplného. Na druhou stranu vidím, že pro mě fakt nemá práci. Ale mě už to může být jedno, začínám se opravdu těšit, jak budu od pondělí spinkat do desíti, pak trochu poklidím, uvařím oběd, s Romanem si ho sníme, a já půjdu ven na brusle nebo plavat nebo na kolo nebo jen tak někam ven... Doufám jen, že to nebude trvat moc dlouho, protože jinak to asi z jednoho platu neutáhneme. A nebo bude muset Roman začít pracovat, aby dostal nějaké prémie (minulý měsíc dostal 220 Euro, jako 2. nejlepší, první má 450 :) ...to se i vyplatí, ne?).

V pátek mi Roman vyzvedl počítač od toho patlala, co opravuje televize a mikrovlnky, s tím, že tomu nic není, že stačí přeinstalovat systém. Jak říkám, za těch 20 Euro se na to ten matlal ani nepodíval. Systém samozřejmě přeinstalovat nestačilo, problém je někde jinde. Buď je nějakým způsobem (netuším jakým) v háji BIOS, ale ten jsem přeflashovala. Nebo je to HW (btw, víte, co je to áRváR?), k čemuž se přikláním spíše. Moje původně avizovaná grafická karta se mi nezdá, protože ač má obrazovka všechna černá místa vyzdobená slušivým geometrickým dezénem, tak vykresluje všechna rozlišení a prehrává videa (také s příslušnou dekorací). Jen nejdou nainstalovat ovladače na grafárnu, takže nedosáhnu mého správného rozlišení, takže je celý obraz splácnutný trochu na šířku.

Dokud se nezačnu hrabat v BIOSu, povede se mi i restartovat do normálního módu Windows, což znamená, že teď už to jde zase jen do Nouzového režimu, kde se zas nedá nic zjistit ve správci zařízení, takže je to slušně řečeno na pikaču. Dva lidi mi už řekli, že to může být vadná paměť. No kdyby to bylo jen tohle, tak budu radostí skákat do stropu, protože to by byla ta nejlepší možná oprava.

Ve středu jsme měli zase zkoušku bez Rziho, protože to nenašel. Jsem zvědavá, jak to bude teď ve středu, jestli se všichni sejdeme konečně. Louis se ani neozval, a když mu ve čtvrtek Rzi volal, tak řekl, že o té zkoušce nevěděl. Tak nevím, jestli zas nebudu jedinej saxofon... Jo, ve čtvrtek večer k nám přišel Rzi a zpívali jsme. Hodinu a půl tu samou písničku, učila jsem se "šimaoe" - jazyk z Mayotte, intonace, a nakonec i svůj druhý hlas. Roman to teď myslím zná lépe, než já. Samozřejmě, že jsme zpívali převážně acapella, bez kytary, abych si to správně chytla. Těším se, až se naučím zpívat na mikrofon :)

Co tak jinak... Před chvílí volal Roman, že Rišár celej ten počítač rozebral a sebral, ale jinak tvrdí, že je to grafárna, která je integrovaná na základní desku, takže... Prej tam byla spousta šroubků povolená, tak třeba to bude po smontování fungovat... No a kdyby ne, tak přeinstaluju znova systém, nebudu se hrabat v BIOSu a budu ten komp používat, dokud nebudu mít na novej :-/

V sobotu večer jsme byli u tatínka na večeři, slavit Audrey narozeniny. Cestou jsme se stavili na Croix-Rousse v tom obchůdku, kam jsme dostali na crémaillere dárkový šek, a koupili jsme si ty moje vysněné barevné misky, plastové, pro jistotu :) Fotka už taky byla v tom mém předvánočním výběru darů. Rychle jsme vybrali i dárek pro Audrey, vlezli jsme do nějakých hadrů a tam jsem viděla tričko, které bych si já nikdy neoblíkla, ale bylo mi jasné, že jí se líbit bude. Taky jí moc sluší :) Jo a já jsem dostala vlastnoručně pletenou oranžovo-tyrkysovou šálu a baret, protože jsem desně záviděla Audrey, když je na Vánoce dostala :) Foto mají oni, tak když ho někdy z nich vymámím, tak ho sem přidám. Kromě toho mi Brigitte (tátova přítelkyně) ukázala jeden časopis s recepty, kde bylo šest stránek věnováno Praze a byl tam recept na houskové knedlíky pod názvem Knedliky a na bramboračku pod názvem Soupe de Boheme (Česká polévka). Mám to ještě ve foťáku, ale nemyslím si, že je nutné to sem dávat. Už proto, že já radši knedle bramborové, a třeba česnečku, než bramboračku.

Večeře byla fajn, jedli jsme Tartuflette (zapečené brambory se smetanou, cibulí, slaninou a speciálním smradlavým sýrem; ty, na které mám ještě doteď vzpomínku z Grenoblu, jak jsem strávila noc na záchodě...), tentokrát jsem se docela krotila, tak mi ani nebylo blbě. Z alkoholu jsem ochutnala Baileys, karamelové a normální, cucla si bílého vína a na závěr ještě trochu cidre. Dort byl čokoládový, tak jsem se tentokrát ani nesnažila to jíst, vím, že by mi to nechutnalo. Včera udělal Roman francouzský čokoládový pudink, kterému říkají flan, a který mi oproti tomu našemu krásně kakaovému ale vůbec nechutnal...byl moc čokoládový. Na druhou stranu, když mi přestanou chutnat všechny ty jejich dortíčky, že mě ani nebudou lákat, tak to taky není zrovna negativní.

Odešli jsme ještě před jedenáctou, ale usnula jsem už v autě a když jsme byli v půl dvanácté doma, zaplula jsem rovnou do postele. Asi jsem medvěd. Potřebuju zimní spánek. A nebo ho potřebují i LochNessky.

Neděle byla taková příjemná, konečně jsem se trochu vyspala. Zapoměla jse, napsat, že v sobotu mě Roman vytáhl z postele docela brzo, protože jsme šli do banky zřídit můj nový účet a pak na trh. Ujala se nás taková sympatická holka, což mě šokovalo, na první pohled to byla taková nafrněná kačena, ale po třičtvrtě hodinovém rozhovoru jsem docela ráda, že tohleto bude moje "bankéřka". Když jsem jí pověděla, co všechno mi provedla moje původní banka, tak se mě ptala, kdeže to je, aby tam nikdy náhodou nevkročila. Když jsme se koukali na internet, co všechno tam mám za poplatky, o kterých ani nevím, za co jsou, tak se docela zděsila. Jinak první tři měsíce vedení účtu budu mít zadarmo, a pak ještě další tři taky, protože budu z "mladého" účtu přecházet na normální, takže mi to nabídne jako gesto. Ale prej až se bude jednat o poplatky z mínusu, tak už žádná gesta dělat nebudou :-D

Výlet na trh byl fajn. Roman konečně odzkoušel svoje nové kolo, ještě teď ho bolí zadek, ale nějak se začít musí. Bylo docela hezky, tak mi to přišlo jako příjemný výlet. Tržiště mě baví čím dál tím víc, i když se objevím jednou za dlouhou dobu, tak si na mě pár mých zelinářů pamatuje, paní s paštikou taky, popovídali jsme si i se sýrařem naproti. Ten můj nejoblíbenější mi tentokráte věnoval jednu misku se salátem, taky se hodí. A dokonce si pamatoval, že jsem mu v létě říkala, že jsem ve Villefranche, což mě fakt překvapil. Jo a ten druhej mě na příště pozval domů, jako ostatně každý víkend, kdy se tam stavím :) Tyhle trhy mi v Čechách vážně chybí. Hlavně se zeleninou, která chutná a voní tak, jak by měla! K obědu jsme si pak dali chlebíček a tu super paštičku, sýr s vlašskými ořechy a salát.

Takže neděle... K obídku jsme si uvařili smažený sýr a brokolici. Tu budu na vlažno jíst za chvíli o obědu. Mňam. Jen jsme měli trochu problémy se strouhankou. V bulanžérii neměli suchou bagetu, tak jsem vzala jednu čerstvou, a zatímco jsem byla kroužit po parku na bruslích, Roman jí dal sušit do trouby. Ovšem bageta se ne a ne usušit. Takže po mojí vydatné sprše jsme se oba dva přesunuli do kuchyně, a zatímco jsem já chystala brokolici a zeleninu na polévku, Roman sušil bagetu v mikrovlnce a pak jí drobil na menší kousky. Zakončil to elektrickým bzzzz a nevěřila jsem, že ta troška strouhanky je jedna celá bageta!

Odpoledne jsme se spolu koukli na Trosečníka s Tomem Hanksem (Tom Ank - znáte ho?). Nepamatuju si, kdy naposledy jsme spolu strávili tolik času :) Jinak před odpoledne Roman hrál a já si četla, zálohovala data z počítače a snažila se ho přivést k životu. Večer jsem ho donutila umýt tu hromadu nádobí, protože já už tři dni průběžně odmývám všechno, co se naskytne ve dřezu, proto se mi to tam nikdy takhle nenakupí!!!

Ještě jedna francouzská hádanka: Víte, co je to ekonom? Škrabka na brambory. Nacházím se opět v období, kdy naprosto nesnáším francouzštinu, jak jste si již možná všimli, a úplně nejvíc mě bije do očí ta jejich naprostá tupost a omezenost ve vyslovování cizích slov a cizích jmen... Jako třeba Mesijé Šníder (Mr. Schneider) ze šestého podlaží. Pokaždý se mi otvírá pomyslná kudla v kapse! Jo a to jsem tady ani nepsala o tom, že jsem před Vánoci reklamovala cedulku na dveře, protože mi v mém, uznávám, že docela dlouhém, příjmení přehodili písmenka. Tuhle slečnu já neznám... A odmítli mi na ní přidělat háček a čárky, ani když jsem o to poprosila... Fňuk. Tak teď máme cedulky dvě...jednu na dveřích a druhou taky na dveřích...na záchod :)

Doufám, že jsem podala dostatečně podrobný raport mé celotýdenní činnosti, a teď jdu zase něco dělat. Dostala jsem k doplnění nějaké výkresy, tak bych to teda jednou mohla i začít, co říkáte?

Jednou jsi dole, jednou nahoře

Tento víkend se nesl celý v lenošivém duchu, ať už třeba dobrovolně, jako sobotní spánek do jedenácti, tak nedobrovolně, tzn celou neděli, kdy mi bylo fakt ...nedobře :) Jak už jsem psala v komentářích k minulému článku, tak dort dopadl tak nějak rozpačitě. Mě to chutnalo moc, ale nevím, jak ostatním... Rozhodně broučkovi hned tak něco neupeču, to je jasný...nervy mám jen jedny :)

---

Sobotní zkouška byla docela fajn, jen mě děsně naštvalo, že jsme s Brunem přijeli přesně v pět a ostatní se doplazili až v půl. Zase jsme platili půlhodinu na nic a na hraní měli jen hoďku a půl...takhle nic neuděláme. Nový perkusionista Kilián se zdá být fakt fajn člověk, hned splynul s davem a navíc má super diktafon, ze kterého lezou luxusní nahrávky našich zkoušek :) Louis nedorazil, protože si rozebral saxofon, a Johan nemohl. Takže jsme byli v pěti. Zdravé jádro.

Po zkoušce jeli všichni domů hodit tam nástroje a najíst se, takže naše párty začala asi v deset. Respektive začali jsme tak poklidně ve čtyřech, s Arnem a Orianne jsme večeřeli sushi. Prej že si dopřejeme fajn večeři. Já teda nevím, co na těch předraženejch syrovejch rybách všichni vidí. Převaha byla 3:1, takže jsem řekla, že to sním. Stejně jsem neměla moc hlad.

Večírek i diskuze začaly komorně, ale po několika načatých lahvích vína se to rozjelo krapet víc, a když jsme se ve dvě ráno rozhodli, že půjdeme k Younessovi na večírek (btw, je teďka děsně zamilovanej), vydrželi jen ti nejzdatnější. Bruno si našel ženskou, takže jako puťka odešel i s ní domů, a Arno je pod pantoflem už dávno, takže tam se taky nic moc nezměnilo. Rzi nechal svoji drahou doma, Julien je naštěstí svobodný, a jeli jsme. Roman prohlásil, že i když je mi po každém večírku blbě, že se se mnou dobře chlastá, protože ho aspoň o půlnoci netahám jako ostatní holky domů :)

A že mi tentokráte teda blbě bylo fakt hodně...mám spíš pocit, že jsem stláskala strašný kombinace jídla, a když jsem to zalila nějakou tou lahvinkou vína, tak bylo vymalováno. Domů jsme dorazili po čtvrté ranní a vstávala jsem v půl třetí :) Ale polehávali jsme s Romanem oba, odpoledne jsme leželi jak mrtvoly na kanapi a koukali na Pata a Mata, o Rzim jsem četla, že je mu taky pěkně blbě... Tak teď zas zkusíme nějaký ten víkend trochu více v klidu.

Odpoledne jsme se šli projít do parku, když ho máme teda za rohem. Vylezlo sluníčko, docela se oteplilo, takže ta hodinová procházka nám udělala dobře. Taky jsem po delší době trochu vyvenčila foťák, tak tady je pár ukázek. Co nechápu je, jak mohly opuncie vydržet týden pod sněhem...já měla vždycky za to, že jsou to teplomilné rostliny, takže jsem byla až šokovaná, když jsem uviděla takové macky přímo venku, nikoliv ve skleníku.

Když jsme se vrátili, pustila jsem Farmu zvířat od Orwella, je to fakt pěkně udělané, až mi těch chudáků sužovaných zvířátek bylo fakt líto. A ty prasata, no tfuj. Stejně to byla odvaha to v tom pětačtyřicátým vydat. A o devět let už z toho natočili animovaný film. A i když to má nesmírné poselství, tak to stejně ničemu nepomohlo.

Pekla jsem chleba. Z trouby šel rovnou do koše :( Nějak nenakynul, takže byl po upečení úplně tvrdý...ach jo :(

Roman se večer chvíli učil česky. Pár slovíček, nic moc víc. Ale stejně úspěch. Docela mě baví pozorovat jeho výraz, když se snaží říct slova typu nahoře, uprostřed, hnědý, chleba atd :) Taky se děsně rozčiloval nad tím, proč máme slovo TA televize a TEN televizor. Že kdo si to pak má pamatovat. Tak jsem se mu snažila vysvětlit, že se u nás rody určují na základě koncovky slova...bez šance. Dneska dopoledne jsem si na to vzpomněla a jen tak nahlídla do slovníku, abych se ujistila, že ve francouzštině je to úplně, ale doslova úplně stejně. Mají LA télévision (zkráceně LA télé) a LE téléviseur. Taky mi nebyl schopen říct, proč. Tak ať nepindá blbosti :)

Francouzi mají nový způsob spamu. Většina tarifů má neomezené smsky. Už dva tři lidi si vybrali můj telefon jako cíl svých choutek. Zajímalo by mě, co si tím dokazují. A nic se proti tomu nedá dělat. Super... A to jsem si o jednom z nich myslela, že je to kamarád. Morad, ten, co byl vloni v létě u mě v Praze... Ten zbytek neznám, jsou to nějaká neznámá čísla.

Dneska si v práci přijdu opravdu hodně na nic. Dostala jsem za úkol připravit desky na odevzdání projektů. Práce asi tak na dvě hodiny na celý den. Evidentně se Žán-Lyk rozhodl obětovat půlku mého platu, než aby obětoval trochu času a trávil ho se mnou, abych pak mohla dělat to, co chce, abych dělala. Přijdu si opravdu neužitečně. Ale co, aspoň jsem měla čas napsat tady tyhle kecy, to se taky hodí :) Jo a před chvílí volala nějaká slečna, že jí mel zavolat zpátky a že pokaždý slibuje, že zavolá, ale nevolá, takže ani nechtěla nechávat vzkaz. Nejsem v tom sama :)

Fajn, tak teď je večer, já sedím před Romanovým mini počítačem, co má v práci, a jsem fakticky smutná. Kompletně se mi vy**al počítač, nejspíš odešla grafická karta či co, ale nedá se na něm nic dělat. Roman to zejtra někam odnese, aby nám řekli, kolik bude stát oprava. Záruka samozřejmě skončila asi přede dvěma měsíci... kurvy jedny!

Jo a jinak máme novou pračku, před třemi hodinami ji dovezli svépomocí ve třech s mámou a s JP, tak jsme hned zkusili vyprat a funguje to. Akorát, že z toho ani nemám teď radost, když mi z ničeho nic vyplyvnul počítač. Jsem na něm závislá, je to můj miláček a vůbec... Na dnešní večer jsem měla velké plány ohledně muziky, a takhle si můžu tak akorát jít číst. Za normálních okolností bych to brala jako fajn plán na večer. Takhle mě to SERE!

A s tím se s Vámi loučím a jdu něco dělat, možná mejt nádobí, možná spát, docela bych se i koukla na film, kdyby bylo na čem...

Pejsek a kočička by záviděli

Jak jsem zůstala ta sama chudinka opuštěná ženuška, čekající na svého mužíčka, tak jsem se rozhodla, že budu šikovná ženuška a upeču dortík. To se řekne jen tak, ale JAKEJ? Poté, co jsem prolezla mojí novou čokoládovou kuchařku a zjistila, že na jakýkoliv recept je tam potřeba tabulka čokolády, tak jsem změnila strategii. Taky si za to může Roman sám, neměl jí celou sníst tak rychle. Před Vánoci jsme koupili tuším kilo mléčné Milky a asi půl kila hořké. Zbylo půl tabulky Milky s mlékem, protože nám moc nechutná.

---

Uznávám, že by někdo mohl namítnout, že když koukám do čokoládové kuchařky a nemám čokoládu, tak jsem asi trochu nepřemýšlela... ano, to by možná někdo mohl namítnout, ale vyzbrojena půl kilem hořké čokolády práškové, jsem si myslela, že bych to nahradila.

Nakonec jsem se tedy rozhodla, že to bude piškot (já asi nic jiného ani neumím), tvaroh a ovoce. Tak piškot...na netu jsem našla pár receptů, tak jsem z toho vydedukovala, že na 4 vejce dám 100g cukru a 100g mouky a bude. A taky bylo. Když jsem rozklepla všechna vejce a oddělila na dvě misky (a odstranila všechny skořápky a vylovila kousky žloutků plujících v bílku), tak jsem si uvědomila, že ten můj skvělý elektrický šlehač nešlehá bílky. Tak jsem to přeci jen zkusila. No něco z toho bylo, ale ne moc. Pak jsem to zkusila vidličkou, ale to nešlo vůbec. Metličku jsem nenašla, tak jsem si řekla, že jsme jí asi nekoupili. Potom jsem dostala geniální nápad použít to s tou uzavřenou nádobou a kouskem pružinky uvnitř, takže jsem tak čtvrtinu obsahu vybryndala na zem, aniž bych dosáhla lepšího efektu. Nakonec se to tím elektrickým šlehačem v té vyšší nádobě dělalo lépe, takže jsem do žloutků s cukrem nalila vaječný "sníh" a kupodivu nezapoměla vymazat plech.

Troubu jsem samozřejmě vyhřála na 250° místo 170°, takže jsem si potom trochu počkala, abych to mohla dát péct. Jestli čekáte, že jsem to spálila, tak vás musím zklamat. Plech jsem dala za okno v obýváku chladit a když jsem uklízela na místo chňapky, tak jsem hned vedle viděla metličku...

Mezitím jsem si v mističce začala připravovat ten tvaroh. Teda tvrdit o tom, že je to tvaroh, by byl trochu eufemismus. Měla jsem ricottu, která sice strukturou vyhovuje (je pevná), ale zato chutná úplně divně, je slaná. To jsem ale nevěděla. Pak tam šlo cosi, co má zhruba chuť a vůni tvarohu, ale zase to naprosto nevyhovuje tekutostí. Nakonec jsem to ještě dochutila kysanou smetanou (respektive "čerstvým hutným krémem", co se tomu docela podobá) a cukrem, takže teď to bude snad použitelné. Oloupala jsem a nakrájela kivi a šla psát blog, protože jsem s vámi o tohle musela podělit :)

Roman přišel před chvilkou, zeptal se mě, proč je v kuchyni tvaroh a kivi na plátky, tak jsem mu řekla, že peču dort. Na to mi opáčil, že teda nejsem ještě moc daleko. Ukázala jsem mu formu za oknem, tak pak jen řekl "jo ahá" (teda né přesně takhle, on řek "ah bon").

Další plán je, že korpus rozřežu na dvě půlky, pomatlám marmeládou, nakydám na to tvaroh, pokladu ovocem a dám to do lednice. Otázkou je, jak to nakonec dopadne... :)

Pokračování...

Když jsem vytáhla vychladlý korpus zpoza okna (aspoň k něčemu se ta zima hodí) a Romanovi oznámila svůj plán rozříznout ho na dva pláty, tak řekl, že ještě počká, než půjde spát, a podívá se, jak to zvládnu. Povedlo se mi to tak dokonale, jak nikdy jindy. Možná taky proto, že moje ambice byly jen dva díly, nikoliv tři, jak jsem se vždy marně pokoušela.

Natřít marmeládou bylo opravdu jednoduché. Nakydat tvaroh na první vrstvu taky. Položit druhou placku s marmeládou ještě také, dokonce i druhá vrstva tvarohu. Sranda to začala být v okamžiku, kdy jsem zjistila, že kivi jsou taky pěkný svině klouzavý a že se mi mírně hroutí konstrukce, to jak se to vyboulilo ve středu a okrajové zelené měsíčky začaly nezadržitelně klouzat dolů. Zachytila jsem je vařečkou, prostředek jsem nějakým způsobem (radši nechtějte vědět, jakým) natlačila do prohlubně a doložila kivi. Teď jsem zvědavá, jestli se to do zítra v té lednici rozteče nadobro, nebo jestli to udrží formu. Možná to zajdu ještě obložit alobalem, aby to trochu víc drželo. Každopádně chuťově to myslím bude velmi lákavé, tak pak je snad jedno, jak to vypadá, ne? :)

Pýcha mi nedala a ještě jednou jsem se zvedla podívat se na ten svůj výtvor. A bylo to jedině dobře, někteří slabší jedinci totiž nastalé napětí nevydrželi a omdleli, začali se sunout dolů. Když jsem ovšem na ty padlé kivi-bojovníky začala mluvit francouzsky "réveillez-vous!" (probuďte se, povstaňte), došlo mi, že tady už asi není všechno v pořádku a že bych si měla jít lehnout. Tak jsem jim ještě vyrobila dlahu z dlouhého pásu alobalu, zavinula do ní dortík a uložila jej ke spánku do ledničky. A teď ještě uložím jinou Ledničku a budu se těšit na nový den! Dobrou noc :)

S nadhledem, jinak by to nešlo

Sníh už celý roztál, venku se oteplilo na pět stupňů Celsia a začalo pršet. Radši bych vyměnila deštivou zimu za tu krásně poetickou sněhobílou. Takhle to tady bude ještě příští dva měsíce, a pak vlastně taky, jen bude pršet v patnácti stupních. Ještě přede dvěma dny byla na mé cyklostezce sněhovodní klouzaná, teď už je tam jen mokrý písek, který velmi tvrdošíjně ulpívá na kalhotách a kabátě.

---

Dneska, když jsem se večer vracela z práce, tak jsem kolem sebe nevěřícně koukala: zelená tráva? V lednu? Vždyť byla týden pod sněhem! Zajímalo by mě, čím tu hlínu tady krmí...no a nebo vlastně radši ani ne. Město smrdí a já chci do přírody!

No nic, tuhle kapitolu asi opustíme, protože vím sama, že to není možné, pokud teda nezačnu pást ty krávy. Se stomegovým internetem, samozřejmě. A k tomu pořádné osazenstvo statku, protože samotná bych se asi velmi brzo kopala do zadnice. Jo a s Romanem bychom se pobili, jestli namítáte, že bych měla jeho. A vlastně ani neměla, protože on je sice vidlák, ale naprosto nepřírodní, takže mi řekl, ať na tohle hezky rychle zapomenu :)

Dneska ráno jsem si dala k snídani puerh (ten čaj, co smrdí jako týden zapomenuté ponožky pod postelí s příměsí hlíny) a fakt to pomohlo: nechtělo se mi za celý den ani trochu spát! Nejhorší to bylo včera, to jsem myslela, že položím hlavu na stůl a během dvou minut se odebéřu do říše snů :)

V práci si začínám připadat jako páté kolo u vozu, respektive ještě lepší příměr je v tomto případě jako druhé kolo u trakaře. Žán Lyk si stěžuje, že lítá pořád na stavby, ale už dva týdny mě tam neposlal a vzal mě tam jednou na půl hodiny. Sám nestíhá, ale má pořád kecy, jak by měl tohle a tamto. Dneska si dokonce dovolil mi téměř vytknout, že nejsem dostatečně samostatná. Jako že mi nemůže předat kompletní desky, telefony a adresy a ať si to celé vyřídím sama, aby on si od toho oddechl. Sám ví, a věděl to, že mě to musí naučit. A krom toho, za ty prachy, co nabízel, by mu to nikdo dělat nešel (protože mi řekl, že je to samozřejmě lépe placené).

Takže když mi dneska konečně řekl, že s největší pravděpodobností to prodloužit nepůjde, ani mě to nepřekvapilo. A vlastně mě to ani nemrzí. Už se těším, jak se budu válet v posteli do desíti a konečně trochu poklidím doma :))) Měla bych mít trošku penízků jako odstupné a plat za nevybrané prázdniny, takže to pokryje alespoň kus nájmu. A třeba mi udělá radost Mr. Barnier a vezmou mě. Splnilo by se mi tak velké přání. Na druhou stranu, na můj mejl se žádostí mi odpověděl obratem s tím, že to předá dál a uvidí, co by se dalo dělat. Krom toho jsem odpověděla na jeden inzerát a chtěli po mě portfolio, zatím se mi neozvali. Další uvidím. Doufám, že se mi někdy povede uveřejnit ten svůj inzerát, protože když to tam přidám, tak se mi to tam ne a ne zobrazit. Jako minule. Musím vytrvat:)

Jinak jsem asi nikdy nestrávila tolik času na cizích blozích a na různých diskuzích či na fejsbuku, jako teď. Nemám co dělat. On mi řekl, že je potřeba, aby mi zadával práci. No tak není, já pracovat nemusím :) ...a mohla bych teda odejít domů? :-P Kreslím různé varianty parkoviště, modeluju 3D plot, kreslím detaily, zkoumám elaboráty rozpočtáře a píšu to do plánů a tak různě. Někdy mě to docela i baví. Včera jsem dokonce ani nekoukala na čas, neměla jsem moc hlad, tak jsem zapoměla na oběd :) Ale jen chvilinku, on mi tam vlez a chtěl mi přát dobrou chuť, tak ho překvapilo, že nejím.

Dneska odpoledne, poté, co jsem si na topení ohřála oběd (dnes se to skoro povedlo, za pomoci horké vody by se to dalo nazvat i teplým jídlem), jsem stáhla teplotu na 16°, protože už jsem něměla chuť poslouchat ty blbý kecy o tom, jak je u mě v kanclu strašně teplo a vůbec. A že je vymrzlej ze stavby...tak ať si taky zatopí, ne? A vůbec, není tam teplo, ruce mám stále zmrzlé, narozdíl od notebooku tahle klávesnice netopí, a já se snažím nalepit na topení. Tak jsem ho tedy stáhla (ale je fakt, že už tam začalo bejt fakt vedro), dokonce jsem i vyvětrala, aby zmizelo to česnekové aroma (zapoměla jsem říct, že mi drahoušek ve středu večer, zatímco jsem byla na zkoušce, nachystal na další den oběd, udělal mi moc dobrou zálivku na salát, byla s česnekem, dorazila jsem jí dneska na jiném salátu), a když už tam začala bejt stejná kosa, jako ve zbytku našeho locaux, tak jen vlezl do dveří, řekl mi ahoj, a zase zmizel. V pondělí si zase zatopím :)

Skoro jsem ho neviděla, ráno mi zůstaly na stole počmárané a popsané papíry toho, co jsem dělala včera, takže jsem vlastně nedělala nic jiného, než je jen předělávala. A dodělávala k tomu různé propočty, jak by to bylo drahé, kdyby. Kromě toho jsem bojovala s neustále padajícím počítačem (kdože to řekl, že jsou Apple spolehlivější a nesekají se??). A taky s muzikou.

Populární hudbu považuju za výsměch dobrým nezávislým kapelám. Ty hrůzy, co teď hrajou v rádiích, se fakt nedají poslouchat. A tak přelaďuju mezi jedním, druhým, třetím, čtvrtým, až to pak nakonec znechuceně vypnu úplně, či si na deezeru (deezer.com, většina zahraniční muziky online přímo z prohlížeče) pustím metal či aspoň něco, co pořádně šlape.

Andrea - erasmačka - mě dneska fakticky pobavila svojí reakcí na moje postesknutí. Dělá teď v jednom showroomu, kde navrhují interiery.

Nessie: "Posloucham naky rumunsky radio, hrajou hodne floydy a police a tak, ale taky tam propasovavaj ty novy sracky. ale je to aspon bez reklam a bez kecu... uz mam nekolik pisnicek, ktere opravdu nesnasim!"

Kella: "hovor mi nieco o pesnickach, ktore neznasas :D ...my mame v praci zapnute europe 2 (a zevraj su to francuzi) a nemame dost stien o ktore by som si mohla trieskat hlavu :D"

Včera večer jsem zkoušela vlastní tvorbu. Už jsem tu psala, že hledám text. Trochu jsem se pohrabala na netu a našla něco, co by se dalo eventuelně použít, ale myslím, že si budu muset objednat něco extra, protože mi to úplně nesedí. Trochu jsem vřískala u kytary, trochu hrála na flétničku a jinak jsem přepsala všechny texty a struktury, co jsme zatím udělali. Dneska jsem to chtěla vytisknout v práci, jenže se mi to z nějakého nepochopitelného důvodu neuložilo na flešku, k tomu jsem si ještě zapoměla telefon, takže když jsem se konečně dovolala na ten svůj a Roman to při obědě zvednul, tak mi řekl, že to vytiskneme večer doma, na té jeho nové tiskárně.

Strávila jsem půl hodiny instalací, nejdřív jsme se pohádali o to, že jsem nechápala, proč k tomu nemá kabel. Když jsem zjistila, že je to ten samý, jako mám k externímu disku, tak to zas nešlo nainstalovat. Když to šlo nainstalovat, tak to zas nebylo na správném portu. A když se nám pak ručně povedlo to dostat na USB, tak jsem tomu skoro nevěřila. Ono taky nebylo čemu, posledních 10 stránek jsem tiskla následovně: Print - jedna stránka vylezla - půlka druhé vylezla - pííííp - sakra, zase se to zaseklo - otevřít kryt - vyndat válec - vytahat zkažené papíry - zmačkat ty nezatavené do kuličky, aby ty saze nikde nešpinily - zandat válec - vypnout tiskárnu - zapnout tiskárnu - Print zbývajících stránek - píííííííííp - k***aaaaaaaa!!! - ............... Ale mám je všechny, všech 10 písniček pro osm lidí!

Teď jsem doma slaměná vdova, poslouchám Iron Maiden, čuchám vonnou tyčinku a užívám si klidu, kdy mi tu nebzučí cizí počítač, telefon s bratrancem, či televize... Roman jel s Arnem do Villefranche na schůzku "conscrits", takže mám docela dost času. Původně jsem i uvažovala, že bych se k někomu pozvala, ale nakonec jsem si řekla, že si aspoň trochu odpočinu, doma taky moc času netrávím, takže to bude fajn. A říkal, že se chce vrátit brzo, jel pracovním autem, takže nesmí pít. Takže ho to nebude bavit :) Pít se bude zítra, po zkoušce se jde k nám a potom někam do báru. Jen se tu nedá praktikovat to, co u nás...jen tak se jít zlískat do hospody. Nevím, jestli jsem psala, že ta Romanova sranda před dvěma týdny stála 70 Euro :)

Rozjímání

Vedle mě se povaluje kus chleba, sýr, kuskus a trocha zeleniny, právě jsem doobědvala. Bylo to dobré, ale dala bych si něco teplého. Jako ostatně všechny ostatní dny. Obyčejně si večer něco nachystám, ráno to plácnu na topení, v průběhu dopoledne postupně obracím, abych si to pak lehce vlažné v poledne snědla, čumějíce do monitoru počítače, na cizí blogy nebo na seriály. Už jsem zvažovala, jestli si koupím mikrovlnku a donesu si jí sem, nebo co budu dělat. A ono to vypadá, že se to asi vyřeší samo, protože jsem se včera konečně zeptala, jak to bude s tím prodloužením pracovní smlouvy.

---

Má se to asi tak, že mi dá do konce týdne vědět, ale prý on původně plánoval čtyři měsíce, že na tu dobu má akorát práci. Tak proč mám smlouvu na tři? Asi proto, že jsem se ho zeptala, proč to mám na čtyři. Navrhla jsem mu, že můžeme udělat prodloužení ještě na měsíc. Uvidíme. Jinak se začal hrozně vytáčet, že chudáček furt lítá po stavbách, ani nemá čas kreslit, taky se nedostal k tomu, aby hledal další projekty a bůhvícoještě. A to je moje chyba? To mě rozesmálo (v duchu, na venek jsem se tvářila, jaká je to katastrofa). Přemýšlím, jak by to všechno stihnul a k tomu ještě kreslit, kdybych mu tu dnes a denně naprosto samostatně nepřipravovala všechny výkresy, neprala se s tou předpotopní tiskárnou (dnes celé dopoledne) a nevynášela 3D modýlky, o kterých pořád mluví, že se to bude muset naučit používat. Koneckonců, to není až tak můj problém, žejo :) Že prý by mi nejradši svěřil jednu celou stavbu, abych se o ní starala, a on si od toho oddechl. Což ještě asi sama nezvládnu. Na druhou stranu věděl, koho si bere, zase to není můj problém.

Včera večer jsem odpověděla na šest inzerátů o práci, myslím si, že na jeden až dva by mi mohli odpovědět, jinak zase napíšu Mesijé Barniérovi (nádraží) a poustnu si anons na web. To by v tom byl čert, aby někdo takovou nadějnou a šikovnou nevěstu nechtěl :) Pro máti přidávám, že si nepřeji, aby se jí dělalo špatně či jiné podobné blbosti a přemítání o budoucnosti, co ona tam ta chudinka bude dělat a jak se jí povede sehnat práci. Sehnala jsem jí jednou, najdu si jí i podruhé. Stejně mi tu chybí kolektiv mladších lidí a mikrovlnka :)

V pondělí večer jsme byli v kině. Konečně jsme se dostali na ten Avatar. Bylo to moc pěkné, ale čekala jsem od toho trochu méně válečný film. Musím říct, že to 3D je dost dobrý efekt a že ty světélkující rostliny různě rozeseté po prostoru se mi opravdu líbily. Nejlepší 3D efekt byla ale ovšem reklama na Haribbo úplně na začátku, kdy jsem měla opravdu nutkání ten bonbon letící přímo přede mnou chytit a sníst. Příroda se mi líbila hrozně moc, ale ani trochu se mi nelíbily ty zelené mozky, co jim tam tu planetu skoro celou zničili, jak už se jim povedlo zničit Zemi :( Mám stále více chuť odstěhovat se někam do pralesa, nebo aspoň na samotu u lesa, pořídit si krávy, slepice a prasata, kus pole a na okolní svět se vys...vykašlat. Tak mi to aspoň přijde každé ráno, když šlapu na kole vedle těch smrdících plechovek a dejchám ty sračky, které mě pak zůstávají v plicích a nenechají mě spát. Bílá pokrývka už skoro zmizela, auta začala zase jezdit, jen ké jsou naprosto zledovatělá, tak jsem radši dneska ráno jela nahoře s auty, než dole u řeky. Včera večer jsem chvilkama už vybírala, kam spadnout, aby to moc nebolelo. Kus cesty jsem se po tom ledu jen bruslila a kolo používala jako berličku. Odpoledne totiž začalo svítit sluníčko, takže to večer krásně zmrzlo.

Byla jsem v bance. Asi v půl třetí odpoledne. Šéfík chtěl, abych tam zůstala trochu dýl, tak jsem si šla svoje věci vyřídit předtím. Karta není a bude tak za dva týdny, prý to přeposlání trvá tři týdny. Důvod? Asi se jim porouchala mašina. To jsou ale hodní, co? Vybrala jsem si 100 peněz hotově a i nadále budu platit šeky, to je asi poprvé, co si říkám, že to není až tak špatná věc, ty jejich papírky. Jo a v sobotu si jdu zařídit účet jinde.

Večer máme zase zkoušku, tak už se těším, jak si pěkně zahrajeme a co za dílo vytvoříme. Čas letí a naše první vystoupení je za méně než dva měsíce. Tak mě napadá, je tu mezi vámi čtenáři někdo, kdo by mi chtěl napsat text k písničce? Asi nemám světu co sdělit, protože mě nikdy žádný text ani básnička nenapadají. Mám jí v hlavě už asi tři roky, ještě z dob bývalé kapely, a minule jsem se domlouvala s Rzim, že bych si jí zazpívala já a v češtině. Možná refrén ve francouzštině by nebyl na škodu, ale není nutný. Je to trochu lovesong, ale téma může být jen čistě poetické. Na druhou stranu tomu stejně nikdo nebude rozumět, takže kdyby to bylo o kopání brambor a sázení cibule, tak to vyjde nastejno :)

Jo a na závěr přidávám fotečky ze zasněženého Lyonu, foceno včera a předevčírem.

Bílá peřina

Včera jsme byli nakupovat. Jen jsem si říkala, když jsem vedla to nové Romanovo kolo závějemi, že jsme měli radši vzít běžky. Na Lyon opravdu nezvyklých 20 cm sněhu naprosto ochromilo dopravu, regály s čerstvými potravinami zejí prázdnotou (před chvílí jsme byli tady vedle v sámošce) a silničáři jsou velmi překvapeni. Předpověď počasí je pravděpodobně minula a nebo jí nevěřili :)

---

Chápu, že povídat tohle vám do Čech je asi zbytečné, ale každopádně já jsem docela nadšená. Je to krása, když padají vločky sněhu, všechno zabalí do bílé peřiny a skryjí tradiční nepořádek na silnicích (který je ovšem v porovnání s tím naším prakticky nulový). Kromě toho se trochu vyčistí vzduch, a přeci jen je to milejší, než deštivá zima. Ale i tak je lepší zůstat zalezlí doma v pelíšku.

Na sporáku se vaří brambory, k obědu bude brkaše a steak (psáno v půl jedné). Vyfasovali jsme ho od Romanovy mámy, když jsme v sobotu odjížděli. Na pátek jsme byli pozvaní na Vánoční večeři k tatínkovi, tak jsme se stavili i u maminky, předala jsem dary (nejvíc se asi líbil Krteček, ale i cukroví nebo vaječňák měli úspěch) a přivezli jsme metrák oblečení, protože nám odešla pračka. Milá věc. Takže z našeho napjatého rozpočtu půjde pryč ještě 350 Euro. Tak doufám, že to bude aspoň prát :)

Taky jsme si včera odpoledne koupili dva krásné odpadkové koše, jeden do kuchyně a jeden půjde do obýváku. Krom toho ty plastové hrnečky (něco pro mě, že), nádherné prádýlko ve slevách pro mě (fotky nebudou!) a kolo s helmou a vybavením pro Romana. A teď už se nemůže vymlouvat, že nemůže někam jet se mnou. Třeba na celoodpolední výlet ;)

Když se ještě vrátím k pátečnímu večeru, tak jsme se pěkně proklouzali. Málem jsme vzali jedno auto před námi, protože blbec z ničeho nic zastavil a Roman se po dvaceti metrech sklouznul (z rychlosti 20km/h) a dobrzdil to asi 10 cm před ním. Kus cesty, už v Trévoux, jsme museli pěšky, protože cesta nebyla ani nasolená, ani popískovaná, takže to prostě nešlo. Navíc na sjetých letních gumách. K tatínkovi nás dovezl JP, který vlastní krapet silnější vůz, takže mu to jelo. V noci jsme se ani nesnažili vracet se do Lyonu, bylo by to moc nebezpečné. Ale v sobotu už to šlo docela dobře, takže jsme jeli jen asi 50 minut, narozdíl od pátku, kdy to bylo hodinu a půl.

Večeře byla fajn, začali jsme někdy po osmé "aperitivem" - jednohubkami s paštičkou, falešným kaviárem a guacamole, potom předkrm velké krevety, jídlo jakési maso, zapečené brambory a pečené kaštany (vyčenžovala jsem to s Romanem, takže jsem měla hodně brambor a trošičku masa) a jako desert byl někdy o půlnoci galette, moje cukroví a tiramisu. A k tomu jsme to hojně zapíjeli, myslím si, že ta hruškovice na závěr nebyl úplně nejlepší nápad, ale byla fakt dobrá!

Odpoledne jsme měli zkoušku s kapelou a po ní jsme šli k nám. Už je nás sedm, přibyl jeden kytarista a dneska i perkusionista. Začíná se to opravdu rozvíjet, taky máme dva měsíce do koncertu, takže na tom musíme pořádně zapracovat. Posezení u nás v obýváku bylo taky velmi příjemné, těším se na sobotu, kdy podnikneme něco společně.

Před chvílí jsme dokoukali Forrest Gump a asi si půjdu brzo hajnout, abych byla zítra svěží a usměvavá, až se budu šéfíka ptát, jestli si mě nechá v práci další tři měsíce :)

Čtvrteční ranní úsměv

Taková malá perlička... právě prolézám dokumentaci k jednomu domu, načež jsem narazila na ČESKY psaná lejstra ohledně keramiky RAKO, včetně diakritiky jako třeba "lieu de fabrication: Horní Bříza" [znamená místo výroby] :) Je tu certifikát pobočky v Plzni (psáno česky Plzeň), texty napůl anglicky, napůl francouzsky, všechny nadpisy a hlavičky jsou česky, podpisy a kulatá razítka taky... Technický a zkušební ústav stavební Praha, s.r.o. No prostě mi to udělalo radost :)

Tak jsme uklízeli...

...a divím se, že jsem ho ještě nezabila. Po práci jsme byli nakoupit, aby tu bylo co jíst, a stihl mě nasrat během asi deseti minut, co na mě čekal (přímo u mě v kanclu), než se sbalím - skončili jsme dneska trochu později. Šéfik se zase zapomněl někde na stavbě, takže jsme začali konzultovat asi ve třičtvrtě na pět.

---

Romanovi jsem řekla o tý bance, tak on na to, že zavolá svojí bankérce (říká se to tak?). Tak se ptám, jestli jako v Trévoux. Jo. Ale co tam budu dělat? Myslela jsem, že zajdeme do banky kousek od nás. Na to mi řekl, že jsem naprosto omezená a že ona by mi udělala nějakou nabídku (jak asi, když jsou všechny banky stejně na hovno?) a bla bla bla a pak mě ještě hlasitě umlčel, když jsem ho v autě upozornila, že málem přejede jednoho kluka na přechodu... No nic, tak jsme šli nakoupit do Lídlu tady za rohem, stálo to "jen" 60 Euro, asi to bude tím, že jak tam nemají moc velký výběr, tak člověk bere míň čuňačinek, než když jich mají hodně. Regálu s brambůrky a s čokoládami jsme se vyhli :)

Když jsme dorazili domů, tak jsme měli jako první a nejdůležitější bod večeři. A proto Roman začal montovat ten věšák na kabáty (ještě teď není hotový), aniž by mi pomohl vybalit nákup nebo nedejbože aby mi pomohl připravit jídlo. Stálo to hodně úsilí, ale pichlavou poznámku o tom, že když má takovej hlad, proč mi nepomůže a dělá věšák, jsem spolkla. Ale fakt HODNĚ!

U jídla jsme dokoukli druhou část posledního Pána Prstenů, uff, dobře to dopadlo. Ne, že bych kdysi dávno nečetla tu knížku, ale byl to stejně drasťák. :) U filmu vytuhnul, tak jsem ho tam pak nechala a šla mejt nádobí. Po čase se zvednul a šel předstírat nějakou činnost, jako třeba montáž toho věšáku, nebo já nevim, co dělal... Ale v obýváku se nic nezměnilo. Pak přišel do kuchyně a alespoň rozuklidil nákup. Potom řekl, že už je moc unavený a šel spát. Jo vlastně jsem ho ještě předtím poslala se oholit, aby v práci nedělal ostudu. V jedenáct se sbalil a šel do hajan. Tak jsem dodělala aspoň tu kuchyň a sedla na chvíli ke kompu, samozřejmě jsem si zapla barevné světýlko, do oranžova, a chtěla přidat na včerejší blog fotky, ale maj to rozbitý.

Do postele jsem zalehla o půlnoci, stihla jsem jen sprchu, ani jsem ještě nevybalila svoje věci, na to nebyl čas. A dneska večer máme zkoušku s kapelkou, takže zas nic neudělám. No co, Roman zas nedostane svůj kartáček na ruce, co jsem mu koupila v Praze, dokud tu kabelu celou nevyházím ven. Má zájem mě nechat na pokoji! ;)

-------------

Aktuální zpráva: nikdo tu není, tak si zpívám... Bee Gees na karaoke :) Buď jsem moc rychlá, nebo to dělám blbě, ale zas nevím, do čeho píchnout.

Málem bych už zapomněla, kde to jsem...

Někteří z vás si možná pamatují, jak jsem tu přede dvěma lety psala o tom, jak je "lehké" si ve Francii zařídit bankovní účet. Tak teď asi budu psát o tom, jak "snadné" je ho zase zavřít. Dneska mě milá eLCéeLka nasrala naposledy, poslední kapka pomyslného poháru skápla. Bez jakéhokoliv udaného důvodu mi to dneska v bankomatu sežralo kartu, hned na první pokus (tedy ne chyba v PINu, jako minule), a ať se prý obrátím na svoji pobočku. Taky, že se obrátím. S tím, že ruším účet.

A otevřu si ho jinde.

---

Nestačí, že mi připsali prachy z posledního šeku dva týdny poté, co jsem ho podala (ale na výpisu na internetu si dovolují tvrdit, že to bylo hned následující den...), nestačí, že mi strhli 12,50 (Euro, ne Korun!) za nějaké informační letáky, co jsem házela rovnou do koše, nestačí, že se jim nedá naprosto dovolat, za hovor s automatem člověk navíc ještě platí neskutečnou sumu... Oni mi ještě k tomu skřípli jedinou možnost, jak se dostat ke svým prachům. Zítra po práci se tam stavím a vyberu si nějakou hotovost na přepážce (samozřejmě, že s tím mohu jen na svou mateřskou pobočku, jinak platím další sumu za to, že vybírám jinde...), počkám, až se mi tam připíše poslední vejplata, celý to vyberu a zavřu. Uvidíme, jak to půjde (poreferuju, až tam půjdu). A v sobotu si zajdu otevřít účet do tý samý banky, jako má Roman, a řeknu jim, že žádný extra služby navíc nechci, ať mi s tím vlezou na záda. Stejně mě celá ta jejich sranda za dva roky stála minimálně 50Euro za všechny poplatky, super akce na jeden rok a podobný ptákoviny. Takhle doběla jsem už ňákou chvíli nebyla!

Aspoň, že v práci pohoda. Vstala jsem docela bez problémů, unavená moc nejsem, ani se nepředřu. Šéfík přišel asi v děvět s tím, že teď kvůli sněhu nejezdí autobusy, tak dělá taxikáře svým dětem :-D Pak mi řekl, ať vytisknu ten plot, co jsme dělali před Vánoci a na chvíli si na to se mnou sedl. Mám tam toho ještě spoustu dopsat a dokreslit, ale to půjde, fandím si.

Co jinak? Sněží. Víc, jak v Praze. To jsem opravdu nečekala, že přiletím do Lyonu a tady bude hustě sněžit a navíc se ta pokrývka udrží. Je krásně bílá, moc pěkná, za dva dny se ještě nestihla rozpustit do té hnědé sračky... Trochu jsem se obávala, že nám kvůli počasí zruší let, ale naštěstí jsme měli jen asi čtvrt hodiny zpoždění. Roman tam na mě čekal už od šesti, i když jsem mu poslala smsku, že tam budu v 18,50 (v 18,51 jsem vylezla z příletové haly i s kufry, on si bohužel tu smsku ale nepřečetl...stane se :). Doma jsme si udělali fajn papů a k tomu koukli na půlku třetího dílu Pána prstenů a pak šli radši spát, protože už jsme byli oba fakt utahaní.

Dostala jsem lampu! Tu krásnou barevnou lampu od Phillipsu, která umí 256 barviček a taky umí projíždět celé spektrum a měnit se! Dneska si s ní večer konečně pohraju, včera jsem to moc nestihla (přes samé to vítání). A taky jsem dostala věšák na kabáty à la Thonet, který jsem mu před pár dny ukázala na internetu :) Až ho postavíme, tak se pochlubím. Jo a ještě závěs do sprchy, naprosto brčálově zelený, tak se mě ptal, jestli je to prý dosti zelené - narážka na náš rozhovor o závěsu asi před třemi týdny.

Já už jsem svoje dary předala, v sobotu ještě zajdeme koupit kolo, jinak dary rodině předám o víkendu. V pátek večer jdeme jíst k papá, takže dostanou placatku babiččina vaječňáku, jednoho frťana slivovice a matrijošku, které jeho přítulkyně sbírá. Cukroví jsem málem nechala před odletem doma, ale máma se mě všetečně ještě před barákem ptala, jestli mám všechno, tak jsem si pro ně ještě rychle zaběhla (a při té příležitosti vylovila z lednice kvásek na pořádný chleba), na letišti i v letadlech jsem se s ním dobře natrápila, ale nikde jsem ho nenechala a teď už odpočívá v lednici a čeká na to, až ho o víkendu všichni ochutnají.

Maminku s přítulem a sestřičkou uvidíme v neděli u tety na galette (novoroční mandlový koláč, určitě jsem o tom už psala loni - asi uprostřed stránky), takže dostanou taky něco. Hora cukroví je samozřejmostí, kromě toho mám ještě jednu placatku vaječňáku, dvoje Startky, jedny bez filtru (bratrův nápad), a dvakrát bižu pro dámskou část osadnictva. A až někdy uvidím Arna s Orianne, tak dostanou lahvičku absinthu.

Jinak mezi Silvestrem a odletem jsem si ještě stihla sjet k Martinovi pro lyže (od dubna, jak jsme potkali tu tramvaj, tak jsem si je ještě nevyzvedla) až do Jesenice. Bender byl tak laskav, že mi dal jako dárek jednu kondiční dvojjízdu a sjel tam se mnou, dokonce se koukal, jak mu przním auto, a u toho se asi docela bavil. Jo, a vzal si k tomu takové óóóóbrovské lízátko a celou dobu mě tím vytáčel. Doporučil mi, ať ho koupím Romanovi, on pak bude cucat lízátko a nebude mi do toho kecat!

O víkendu jsem mamince v ArchiCADu ukázala, jak vypadá náš byteček, a vymyslely jsme bar. K tomu jsem jí chtěla vysvětlit Sketchup, ale říkala, že na ty moje kouzla asi nestačí. Tak se aspoň koukala. Na netu jsem našla skříňky v IKEA a z nich jsem to celé složila. Jediné, co budeme muset někde sehnat, je deska na míru jako čelo, respektive zadek těch skříněk. A k tomu spoustu kovových příložníků a vrutů do dřeva. A pak ještě takový detail, 350 Euro :) Romanovi jsem to večer ukázala přes sdílení obrazovky na skype, jenže jemu se zas nelíbilo, že jsem to celé vymyslela sama (jsem snad architekt, NE?!), takže mi tu radost zase zkazil. Pak jsem se dohodli, že to spolu ještě probereme, až přijedu. Ono to stejně asi kvůli financím počká. Ale něco to do té předsíně chce, je to tam děsně prázdné.

A mluvila jsem o tom, že chci kulečníkový stůl? Do obýváku, 6ft (ten klasickej je 7ft), bude to jako že jídelní stůl, který má nahoře sundavatelnou desku, k tomu si koupíme kolečka a budeme si s ním šoupat dle libosti. Jediný problém je, že ta hračka stojí 390 Euro. Máma se mě ptala, jestli chceme vést takhle bohatý společenský život, aby to mělo cenu. Ano, chceme. Kór, když to tady stojí tolik, jít si sednout večer do hospody a opít se tam :)

Zapomněla jsem se zmínit o tom, že mi Roman nadělil ještě jeden dáreček. A tak dneska večer budeme uklízet, místo toho, abychom šli do kina na Avatar :) Doufám jen, že nám na to ten jeden večer bude stačit. Po práci jdeme aspoň nakoupit, pak se budeme modlit, aby pračka začala znovu prát, a musíme vynést asi pět pytlů s odpadky (ty už smrdí v kuchyni asi týden, další přibudou hned po úklidu). Naštěstí alespoň nádobí je umyto (jak mohl zašpinit 20 talířů a 12 kompletních příborů?), jen ještě ne uklizeno. Mám pocit, že když ho nechám moc dlouho samotného, chytá Jonesův syndrom a to nevěští nic dobrého!

Lihu-téměř-prostý Silvestr

Tak šťastný a veselý, ten nový dva tisíce deset. Jestli to fakt platí, to "jak na nový rok, tak po celý rok", tak se můžu těšit na nebolavé vcelku neškodně alkoholové dýchánky, snídani do postele a super procházku každý den. To se vyplatí, ne? Navíc jsem se dneska odpoledne vrátila domů a splnili mi tam labužnické přání, k večeři byl tatarák, mňam.

---

Tak jak se to včera vlastně všechno stalo... Přišla jsem asi v sedm, vyprosila jsem si k večeři smažený hermelín (nějak jsem za ten celý den zapomněla jíst, tak to bych toho asi moc nevypila potom) a dala si k tomu malinovku, které jsem se držela celý večer. Parta lidí se scházela docela pomalu, ale ani pak nás nebylo moc, celkem deset. Znala jsem vlastně akorát Thraina a od vidění ještě Pádla. Pak jsem se tak bavila s jednou půlkou stolu. Když se mě Thrain ptal, jak se mi tu líbí lidi, tak jsem mu řekla, že ten můj kout stolu je docela fajn...to totiž byli začínající šermíři, přiměření ochlastové, a vcelku ještě normálně myslící bytosti. Tak to asi proto :-P

Ty svoje malinovky jsem sem-tam prokládala jedním malým ucháčkem (pivem), to když už se ta sladká břečka fakt nedala pít. Do toho jsem ochutnala kus prasátka s křenem a v jedenáct to zajedla dalším hermelínem, tentokrát nakládaným. Jednu malinovku si dal i Thrain, jenomže když to holky na baru slyšely (samozřejmě, že jsem neopoměla říci, že s toutou sklenicí si mají dát opravdu záležet), tak hned vymyslely, že to dostane do tupláku. Teda nejprve to bylo: "Cože???", a pak: "Dej mu to do tupláku!" Frajer to vypil na ex, ale pak to šel zase pěkně rychle hodit k nejbližšímu stromu, prý aby měl dostatek místa na to prasátko. Po zbytek večera z toho tupláku popíjel už jen pivo, mok k tomu vhodný.

Kolem jedenácté jsem se vydala hledat telefonní budku, aby mi Roman mohl zavolat, takže jsme spolu mluvili tak půl hodiny, respektive jsem mluvila i s Brunem a Arnem. Debata se začala docela zvrtávat, takže jsem ji potom ukončila a šla zpátky do tepla, ale rozhodně jsme se bavili na obou stranách. A to jak po telefonu, tak v reálu. Oni si dali asi pěti hodinovou večeři nevím o kolika chodech a s Brunem to táhli až do šesti do rána.

O půlnoci jsme vylezli ven před hospodu a ťukli si šampáněm (sekt), o půl hodiny později jsme otevřeli toho Alfréda Rotschielda, champagne, a ochutnali to. Myslím, že to stálo za to celý večer sušit hubu u dvou malých a tří malinovek, protože ta chuť fakt vynikla. Bylo to míň sladký a přitom to mělo víc chuti, než ta Bohemka. Ale některým to nevysvětlíš.

Asi dvě hodiny večera jsem strávila četbou. Jeden páreček se tam hádal, Thrain to usmiřoval, dva lidi tam podřimovali...tak jsem čekala a asi se z nich bavila nejvíc. Čekala jsem na tu nejlepší část večera, a to, až půjdeme s Thrainem k němu domů a konečně si pořádně pokecáme. Ale nějak jsme to moc nevydrželi, takže si myslím, že jsme dorazili asi ve čtyři a tak v pět šli spát. Dostala jsem pěkně vlastní peřinku, a ani moc nechrápal, dalo se to zvládnout, když jsem do něj sem-tam žďuchla, aby se převalil na druhý bok.

Ráno, respektive v poledne, jsem konečně ukončila převalování v posteli a otevřela oko, "Kuk!" Bylo to teda docela bolestivý, ale nějak se to dalo. Roletu jsme vytáhli asi až o hodinu později, když jsem se doválela v posteli. A když jsem dokecala s Romanem a Thrain si dostatečně vyhrál na počítači. Taky jsem mu ho trochu "upravila", přeštelovala jsem mu rozlišení monitoru (no uznejte, takový krásný, skoro dva tisíce pixelů na šířku a on tam měl 1200...tak neuvěřitelně neostrý obraz!) a změnila velikost písma a ikon, když tvrdil, že na to nevidí. Trochu jsem se mu taky pohrabala ve Firefoxu, ale to po mně i chtěl :) A pak mi ukázal tu svojí hru, tak jsem mu na oplátku vysvětlila to, co hraje Roman. Ale prý od ledna zase bude pracovat, tak nebude mít čas si s těmi svými vesnicemi tolik hrát.

Po vydatné snídani v posteli jsme se vydali na novoroční procházku po Grébovce a pak už jsem jela domů na tataráka. Takže teď to vidím na večer proflákaný napůl u počítače, napůl u knížky, a asi si půjdu brzo hajnout.