Teda to jsou zase dny...středa za dveřmi, zima na krku, pracovat se nechce, očička mám z alergie jak nějakej roztomilej buldoček, paráda. Tak čekám, co se ještě stane milýho. Jo, vlastně mě asi zabije Youness, protože se mi povedlo utřísknout okraj tý jeho hnusný černý misky. Estě to neví, budu to lepit, ale nejspíš se to tak i jinak pozná...Merde!
Mno a co tak dál? Nějak mě všechno děsně sere... Ságo nehraje tak, jak by mělo, chlapi mě otravujou jen ti, o který nemám žádnej zájem, Jones je na zabití, asi má zas krámy...ale nějak často, tak třikrát do měsíce :-D
Už ani nevim, co se vlastně za ty tři tejdny stalo, nejspíš nic. Bojíme se středy, makáme na aťák a chlastáme...i když už podstatně míň než předim. Slováci si koupili kolečkový brusle, tak já teď jezdím s Andreou a Maťo s Pavlem (kluci jsou krapet asi tak 2x rychlejší...).
Už ani nevim, co se vlastně za ty tři tejdny stalo, nejspíš nic. Bojíme se středy, makáme na aťák a chlastáme...i když už podstatně míň než předim. Slováci si koupili kolečkový brusle, tak já teď jezdím s Andreou a Maťo s Pavlem (kluci jsou krapet asi tak 2x rychlejší...).
V pátek byla večer u Amayi narozeninová oslava její a ještě Portugalky Milene, takže jsme celý den s Andreou pilně pracovaly na aťák! Teda takhle, Andrea přišla v 10, že půjdeme nakoupit. Zvládly jsme odnýst ty přetěžký krosny plný žrádla, či pro nás prací prášek, hajzl papír... Jones má auto, ale těžký či objemný věci, například mlíko, chodím kupovat a nosím na chrbtu já...! Chlap no, nepraktickej a neschopnej.
Fajn, takže jsme zašly nakoupit. Pak jsme se rozhodly, že upečeme chleba. Máme doma pícku na chleba, tak jsme dovnitř hodily prášek těsta a zalily to vodou a nechaly vlastnímu osudu. V poledne se připlížil hlad, tak jsem uvařila obídek. K tomu jsme si povídaly, takže jsme prozatím neudělaly ani čárku na atelier. Pak jsem se rozhodla, že budeme pracovat na Espaces Vecus, to je náš druhej předmět na dokončení.
No takže když jsme se najedly, rozhodly jsme se, že upečeme na večer koláčo-dort. Tím jsme krásně zabily další asi hodinku, na vymíchání těsta a pečení. Pak to potřebovalo vychladnout, tak jsme zatím šly na brusle...bylo krásně, tak by byla škoda nejít ven. Když jsme dorazily dom, tak jsme přemlouvaly čokoládu, ať se roztopí na polevu...to se jí nakonec povedlo, po 20ti minutách všech experimentů. Pak musela čokoška ztvrdnout, tak jsme si daly čaj a otevřely word. Možný, že proběhlo pár marných pokusů ve stylu napsat aspoň jednu větu. Ještě jsme se rozhodly, že na narozeninovým dortíku musí být něco napsaný, takže jsme vyrejpaly do čokolády nějaký nápisy a pak to chtěly něčím bílým ozdobit. Nastalo míchání vaječného bílku vidličkou, což nikam nevedlo, tak jsme si šly půjčit k sousedům ruční šlehač. Andrea tam v předsíni zahlédla svoje vysněný červený Adidasky s bílejma puntíkama, takže řekla, že je to znamení a že si je ve čtvrtek půjde koupit ;) Poté, co jsme konečně umíchaly bílek alespoň do pěnově tekutého stavu (o takovym tom hustym, co nevypadne z hrnce, ani když ho otočíš hlavou dolů, jsme si mohly nechat jen zdát), přidaly kila cukru a creme fraiche (kys. smetanu) a touto směsí vyplnily vyryté nápisy na dortu. Cestou ke Slovákům jsem ještě koupila Lentilky a vyzdobila jsem to pěkně barevně. Ale teda povim vám, lentilky za euro a ani tam nebyla žádná tyrkysová!!!
U Slováků jsme se nazdobili do éry hippies, nebo aspoň hodně střeleně a barevně a vyrazili k Amaye. Cestou jsme potkali pár bláznů podobně vymóděnejch jako my, tak bylo jasný, kam jdou. Fete byl naprosto normální, jedlo se, pilo se, tancovalo se, povídalo se... Jediný, co mi přišlo vskutku zajímavé, byla časová smyčka někdy po půlnoci... Vím, že jsem chtěla odejít už tak v půl jedný, ale domů jsem se dostala v půl pátý, což je opravdu velmi a velmi zajímavé :) Někdy okolo třetí jsem se dočkala, že c-s sekce konečně vyrazila pěšo dom, od slováků mě domů hodil na kole Maťo...jela jsem na sedátku, prdelku staženou a modlila jsem se, abychom nespadli ;) Přežili jsme to!
Druhej den jsme byli všichni jako přejetý, dorazila jsem asi ve tři s rybíma prstama na oběd k A+M, pak jsme koukali na Simpsny a připadala jsem si jak vymačkaná zubní pasta, ze který se ještě někdo snaží něco dostat... A to jsem ani nebyla předtim opilá, ani jsem neměla opici...prostě jen takový den na prd.
V neděli zas přišla Andrea "dělat aťák", myslim, že ona něco i udělala, ale spíš jsme si povídaly a tak. Jo a taky jsme měly fajn oběd.
Včera jsem dělala na aťáku, šla na obídek zase na staré známé místo, pak jsme daly brusle, pak jsem se zas snažila dělat něco na aťák a večer jsem šla na Sirius hrát. Vzala jsem si flétnu, protože ságo mi stávkuje. Nakonec se to ukázalo jako dobrej tah, protože jednak mi to pěkně hrálo, dvak mi to i šlo a trojak tam nikdo fletnu nemel, tak jsem měla aspoň něco originálního ;) Jen by to chtělo si koupit mikrák, což je investice tak za 2000, na kterou asi zas zapomenu. Jo, zase jsem tam měla tři ctitele, jeden z nich se vyměnil, ale v zásadě žádný novinky...samí vopruzáci, hlavně se na mě lepí černoši. Nic proti nim, některý jsou i fajn, ale asi ne zrovna ti, co se lepí na mě ;)
Dnes je den blbec, ale to už jsem psala. Chantal Seymat na Espaces Vecus mi odpověděla na můj email ohledně tý práce a tomu, co mi tam napsala, skoro nerozumim, takže.... takže jdu něco tvořit na atelier a v pět mizim na volejbal ;)
