Včera mi odjeli Francouzi. Jena-Marie a jeho kámoš Morad s přítelkyní Fanny. Fakt jsem tomu do poslední chvíle nevěřila, že opravdu přijedou. Udělali si trochu delší prázdniny a nejdřív letěli do Dublinu trochu se podívat po krásách Irska a taky prej se připravit na pití piva :) JM mi řekl, že letenka přes Dublin včetně hostelu stála stejně jako přímý let Marseille-Praha. Divný, ale budiž. Přijeli tedy nakonec ve středu 27.8., sraz jsme si domluvili v půl dvanácté u koně na Václaváku. Nechtěl, abych za nimi jela na letiště, že prý se sejdeme někde v centru tam, kde se Pražané scházejí nejčastěji. Když se ve třičtvrtě objevili u výlezu z metra, tak jsem byla asi pět minut naprosto omráčená a nebyla jsem schopná mluvit, ale pak už to bylo všechno fajn. Manžári byl samá pusinka a strašně milej a bylo vidět, že se na mě fakt těšil. Docela dobrý zjištění po tom všem, co mi pacholek provádí.
Zašli jsme na oběd, dali jsme si pifko (hrozně si užívali, jak je to tu všechno levný) a pak jsme se vydali do atelieru, mýho bejvalýho bytu, kde teď bydlí bratr. Ten odjel na dva tejdny k babičce, aby tam něco modeloval. Tak nám tam nepřekážel ;) Jejich příjezdu předcházely dva dny docela brutálního úklidu, aby se tam dalo aspoň bejt. A stejně měli kecy, že je tam bordel...kssss! Přišli jsme z oběda a oni, protože poslední dva dny moc nespali, aby stihli v Irsku, co chtěli, šli spát. Tak jsem šla s nimi, taky jsem byla docela unavená ze všeho uklízení a ostatního.
Večer jsme jeli do Košíř do Ďolíku na táborák, kam mě pozvala kámoška Anička z gymplu. Slavila narozky (na což jsem úplně zapomněla, tímto se jí velmi omlouvám) a to dosti originálním způsobem: dortovou bitvou. Ano, nebyly to skutečné dorty v ceně 150 Korun za jeden, nicméně šlehačkou se nešetřilo a munice bylo opravdu dosti. Myslím, že i Frantíci se bavili, tedy hlavně JM, který jediný do toho šel. Vzájemně jsme se pěkně pošlehačkovali. Ohýnek se nesl v tradičním stylu, buřty, pivo a zpěv a bylo nám opravdu fajn. Věřím, že se jim to líbilo a taky trochu viděli místní folklór. Nicméně jsem jim řekla, že takové věci jako dortová bitva tady u nás normální nejsou...to snad je normální jen u Aničky...hihi :)
Taky poznali, jak funguje noční doprava v Praze, protože jsme se do postele dostali až někdy po třetí hodině. Není tedy divu, že jsme z ní vylezli až někdy kolem poledne. Uvařila jsem těstovinky a připravila salát a šli jsme si to sníst do Stromovky. Líbilo se jim, že máme tak velkej park. Tak jsem jim potom ještě během celého týdne ukázala, jak moc parků my tu vlastně máme! Vzala jsem je na spoustu vyhlídek na Prahu, nejdřív ve Stromajdě u Letohrádku, pak z Letné ze Stalina a z "vyhlídky". Odtama jsme vyrazili směrem na Břevnov a na Hrad. Cestou Letohrádek a tedy další pohled na Matičku Prahu. JM říkal už tehdy, že tohle nečekal, a to ještě ani neviděl pohled z Karlova mostu nebo z Petřína. Dorazili jsme ke Svatému Vítu a vlastně bylo super, že jsme tam šli takhle v noci, protože tam nebyli prakticky žádní lidé. JM se nahnul do kašny, protože chtěl vylovit nějaký penízky. A zrovna šli okolo policajti, takže si rovnou udělal kamarády...pak jim tak pokaždý říkal. Týpci se mě ptali, jestli mu tam spadly zuby, nebo proč tam leze :) Musela jsem za něj slíbit, že už to neudělá, tak nás nakonec nechali bejt. Takže potom jsme si to tam pěkně prošli a došli až dolů nahoru ke starým zámeckým schodům. Další vyhlídka ;)
Potom dostal chudinka JM a jeho "bejby" (bříško maminkoidního tvaru) hlad, takže jsme se vydali k Zavěšenýmu kafi na nakládanej sejra, kynutý knedlíky a vepřo-knedlo-zelo. Mňam :) Jo a pivo, samozřejmě, skoro jsem zapomněla ;) Do postýlky jsme zalezli zase po půlnoci a pěkně unavení.
Než jsme se v pátek vykopali z baráku, bylo zas poledne. JM se ráno rozhodl, že si musí stáhnout kartu z foťáku a mě nefungovala čtečka v počítači, takže jsme zabili dvě hodiny tím, že jsme hledali Kodak. Grrrh....když si něco zamane, je vážně tupej, dokud to nedostane! No ale pak jsme na Václaváku úspěšně vypálili za 70 Kč DVD a mohli jsme konečně vyrazit na pořádnej výlet.
Začali jsme u Arabášů na pizze, kterou jsme si vzali s sebou, pak jsme v cukrárně koupili moučníky za tři stovky (to bylo pořád: a ještě tohle a ještě tohle...jejda, to je ale levný!) a šli si sednout na Karlák k Novoměstský radnici. Tam jsem zjistila, že jsem nejen začala bejt alergická na nějaký kytky či co, ale taky na vosy. Sova blbá mě píchla do prstíčku na nožičce a ještě teď po tejdnu mě to tam svědí. Naštěstí po třech dnech začal mizet aspoň ten otok, tak jsem nakonec k doktorovi nešla!!!
Rozhodli jsme se, že pojedeme lodí do Zoo, takže jsme se ještě trochu prošli po nářeží a v půl čtvrté se nalodili na loď Odra. Cesta byla na hodinku a čtvrt a i když nepražilo sluníčko, bylo to moc pěkný. V ZOO samotný jsme měli asi dvě hodiny, a pak jsme zjistili, že tam můžeme zůstat, jak dlouho chceme i po zavíračce. Škoda, protože jsme se už rozhodli jít na Střelák do kina na Bathory, které měly být v angličtině. Měly. Ale dodali jim špatnou kopii, takže to bylo celý jen česky. Náhradní program tedy byla noční Praha, Staromák a Týnská literární kavárna a pifko :) A pak spát! Zítra se vstává!!!
Jede se totiž na Karlštejn. Kolmo. Tuším, že jsme se z postele zase vyhrabali bůhví kdy, ale někdy po jedenácté už jsme vyrazili směr Smíchov a dále na západ podél Vltavy a Berounky. Trochu jsme měli problémy s brzdičkou, a to Fanny, která nejela zrovna nějak moc rychle. Nakonec jsme to vyřešili tak, že jsme se rozdělili a že se sejdeme pod hradem. Nechápu, jak jsme se mohli potkat na jednom mostě, asi pět kilometrů před cílem. Museli jsme jet o dost delší cestou, jinak to nemohlo být možné, jeli tak poloviční rychlostí! No ale nicméně, když jsme se tak pěkně setkali, tak jsme společně zašli na oběd do jednoho pěknýho pajzlu v kempu. Sedli jsme si ven a Frantíci prej, že chtěj jídelák. Tak říkám, že nemaj, že to je napsaný vevnitř na tabuli. Tak jestli chtěj smaženej sejra. Dali si a moc jim chutnal. Jenom při objednávání obsluha tý čtyřky nějak nemohla zkousnout "jednou s hořčicí" a "k čemu prosimvás chcete ten chleba??". Mě už nějak nic nepřekvapí, asi jsem si zvykla.
Na hrad jsme dorazili naštěstí ještě před poslední prohlídkou. Jeli jsme tam někudy zadem, tak jsem viděla hrad konečně z druhé strany, než vždycky. Fanny jsme poslali na prohlídku Karlštejna a my vyrazili kolmo na Ameriky. Výlet to byl fakt super, akorát jsme na místo srazu dorazili asi 40 minut pozdě, takže slečna nějak psychicky nevydržela a když jsme se konečně zjevili, třískla kolem o zem a odběhla někam do pryč. Nicméně se naštěstí za nějakou dobu uklidnila, takže jsme se mohli vydat na vlak domů. Bylo totiž už docela pozdě, okolo osmý, a kdybysme jeli kolmo, tak dorazíme bůhví kdy a hlavně by se mi ve tmě špatně hledala cesta. Ještě jsme si v nádražní hospodě dali při čekání na spoj teplou polívku, která fakt příjemně zahřála.
V neděli jsme obědvali u mě a pak vyrazili na Hrad, podívat se do Víta a tak dál. Taky na Petřín (když slečna prohlásila, že odmítá vyšlapat ten kopeček od pod Loretou nahoru, tak jsem už začala lehce pěnit) a na pražskou Ajfelovku. Jeden kluk na tom táboráku prohlásil: "You know, with hills it's cheaper". To bylo mířeno k tomu, že spolu s kopcem máme stejnou nadmořskou výšku, jako ta pravá v Paříži.
Dole pod ní jsme viděli turnaj v kuličkách, na což JM koukal asi patnáct minut a skoro tomu neveřil :) Vyhlídka byla moc pěkná. Už jsem to docela zapomněla, je to dlouho, co jsem tam byla naposledy...to bylo ještě před opravou. JM celou dobu říkal, že ta Praha je vážně pěkná. A taky zjistil, že opravdu není tak malinkatá, jak si ze mě pořád dělal srandu.
Z Petřína jsme skrze zahrady došli až na Fanny vysvěný Pont Saint Charles. Musela jsem vysvětlit, že Karel byl král a nikdy nebyl svatej, takže je to jenom Pont Charles. Ale i tak to stejně pořád říkali blbě :) Přišli jsme tam ještě za světla a viděli setmění, což myslím bylo docela pěkný, když se rozsvítily lampy. Potom jsme šli do Klementina na koncert učitele na ságo a jeho kvartetu. Moc se jim to líbilo a mě taky. Dodalo mi to chuť si taky zahrát, tak jsem byla moc ráda, že jsme pak šli do Crossu na tradiční Bouramovy nedělní reggae seance. Super jsem si zahrála, viděla dva kámoše z čajdy a jednu kámošku z gymplu, dobře jsem si zatancovala a měla jsem radost, že se to klukům tak líbilo. Morad si vzal bratrův buben a bylo vidět, že do toho nemlátí poprvý. Fanny šla kolem jedný hodiny spát, byla nějaká unavená a evidentně se nebavila tolik, jako my ostatní.
JM sice přišel až někdy před jednou, protože posílal nějakej mejl do práce, ale i tak se stihnul vesele opít. Ona totiž kolem půlnoci došla desítka a už byla jen dvanáctka. A on toho vypil opravdu docela dost ;) Takže byl děsně srandovní cestou domů. Ráno se akorát ptal po tom, jestli nemám něco na bolení hlavy. Tak jsem mu nabídla Ibuprofen, ale ten se mu pro svoji barvu nelíbil, takže dostal akorát čaj :) Já jsem bohužel vstávala asi v půl desátý, abych stihla poslední doučko od desíti hodin. Moc jsem se nevyspala, ale kupodivu mi nebylo blbě. Ještě jsem byla u našich vyluxovat a pak jsem letěla zpátky do atelieru vzbudit Francouze, abych stihla jet na druhou hodinu do školy vyzvednout to slavné potvrzení o tom, že mi uznávají čtvrťák. Uff.
Manžári samozřejmě v jednu teprve vylezl z postele (myslim, že slyšel bouchnutí dveří), takže jsem mu napsala cestu, dala mu pusu a letěla do školy sama. Sraz jsme si dali na Jiřího z Poděbrad a šli na Žižkovský vysílač na něco mezi obědem a večeří. Protože mi z Lyonu dlužil jednu večeři, tak jsem se nechala pozvat někam, kam bych asi sama nešla :)) Ale dali jsme si moc dobrou rybu každej, takže si myslím, že ta cena nebyla zas až o tolik větší, než kdybychom šli do nějaký lepší hospody v centru. A za ten výhled na Pražskej Hrad a tak to myslím stálo.
Pak jsme spolu ještě vyrazili na Vyšehrad, pondělí jsme strávili jen ve dvou, Fanny s Moradem jsme poslali samotný, ať si jdou do Muzea hudby a na Karlův most a tak. Byl to najednou docela odpočinek, protože Fanny se táhne, s prominutím, jako smrad a pořád něco mele. I JM si od ní rád odpočinul, teda on to hlavně navrhnul. Mě to bylo vcelku jedno. Spát jsme šli někdy kolem jedenáctý, protože jsme byli pěkně unavení.
Nicméně z postele jsme se vykopali docela pozdě a na kolo do Šárky vyrazili až po poledni. Fanny jsme poslali do centra, ať si dělá co chce a dala jsem jí do ruky telefon, že jí zavoláme, kde a kdy se sejdeme. Bohužel ani tak jsme se neubránili čekání, protože roli brzdy převzal Manžári, kterého prej bolelo koleno a kotník. Ach jo :) Ale výlet se moc povedl a kluci viděli, že máme v Praze i něco jako les.
V centru jsme vyrazili na hodinu na šlapadlo. Objeli jsme Štvanici, podívali se z nevelké dálky na Karlův most a z druhé strany až k Tančícímu domu. Šlapaly a řídily jsme my, holky, ale aspoň to mělo tu výhodu, že nás netáhli až k jezu. Na posledních 10 minut si kluci sedli za řízení a okamžitě tam zajeli. Jo taky cestou honili kachny, protože jsme byli od našich pozvaní na večeři na kachnu. Tak že jí přinesou :) Ještě jsem je odtáhla do Židovskýho města, který pořád chtěli vidět, i když jsem jim řekla, že tam nic není. Do synagogy za dvě stovky se jim nechtělo, takže si prej prohlídli zvenku několik domů, synagogy a hřbitov a pak jeli za mnou k našim. Já jsem jela dřív, protože jsem ještě musela pomoct s úklidem. Ale aspoň jsem si za tu hodinu trochu odpočala, i když frániny jsem se nezbavila, protože už si sama k sobě povídám jen francouzsky...merde!
Večeře byla fakt super, skoro jsme se po ní nedopajdali domů, jak jsme byli nacpaní. Táta udělal jako předkrm čínská anýzová vejce (protože jsem původně chtěla čínu, až pak jsme to změnili na českou kuchyni) a jako druhej byl chleba s tvarůžkama. Musím říct, že byly naloženy opravdu pořádně, protože byly silný kafe i na mě, a to jsem na to byla zvyklá. Ráno jsem Francouze už připravovala Romadurem, kterej jim chutnal, takže i tohle snědli a moc si pochutnávali :)
Jako hlavní chod byla pečená kachna se zelím a nočkama. A taky hodně piva, ale bylo jim vysvětleno, že jak je to jídlo tolik tučný, tak je třeba to prolít pivem, aby se ten tuk rozpustil. Pojedli jsme, popovídali jsme si a byl to moc vydařený večer. Odešli jsme někdy po jedenácté, abychom byli druhej den schopní vstát v sedm a vyrazit autíčkem do jižních Čech. Myslela jsem, že padnu, když si JM pět minut před plánovaným odchodem začal prát prádlo. Naštěstí jsme asi ve třičtvrtě na osm vyrazili a v osm se odlepili od chodníku.
Cesta byla docela v pohodě, jen se mi povedlo nás dostat na dálnici až na druhej pokus :) Jeli jsme cestou na Budějice a zastavili se v Táboře. Prošli jsme náměstí, navštívili kostel a zalezli do cukrárny na snídani. Morad spořádal 4 moučníky...hihi :) Trochu jsme to tam prošli, koukli ještě na rybník, vychutnali si tu změnu atmosféry a jeli dál do Bechyně na vyhlídku. Škoda, že už bylo září, protože byla věž zavřená, ale i tak jsme viděli dost, šli jsme na okraj skály. Ten most je tam v krajině zasazenej fakt moc pěkně.
Nastartovali jsme a jeli dál na Třeboň. To je fakt moc pěkný město - náměstí, zámek, rybník, park... A krásný klid tam byl. Potom jsme vyrazili do Budějic na náměstí. Protože už jsme dortíky dávno strávili, dali jsme si u stánku smažák v housce nebo hambáče nebo langoše a pak JM pro změnu na pár minut usnul. Ale jako řidič na to měl nárok. Tak jsme s Moradem vyrazili do stánku pro pivo ;)
Koukli jsme na náměstí a pár přilehlých uliček a nejvíc času jsme strávili v jednom vietnamským obchodě, kde si pan řidič vybíral kraťasy, protože mu chudinkovi bylo v džínách moc teplo.
Z Budějovic jsme uháněli na Hlubokou, abychom stihli ještě prohlídku, ale protože tam byly všude nějaký uzavírky, tak jsme dojeli až v půl šestý, třičtvrtě hodiny po poslední prohlídce. Chudinka Fanny byla moc smutná, protože se jí líbily pohledy z interieru. Nám to bylo jedno, stejně to je hezčí z venku, než ty přeplácaný interiéry. Aspoň jsme zašli do parku a trochu se podívali po okolí.
A odtama už jsme uháněli do Krumlova, kam jsme dorazili někdy v půl sedmé. JM pořád nechtěl zaparkovat na placeném parkovišti, takže jsem byla naštvaná, že deset minut objíždíme město, abychom tam nakonec stejně zaparkovali. Stálo to 96 za nějaký 4 hodiny, což mi přijde docela OK na 4 lidi.
Na prohlídku města jsme se na dvě hodiny rozdělili, protože jsme nemohli rozdejchat pomalost druhé části týmu. Bohužel už jsme město neviděli za sluníčka, ale ještě jsme ho stihli za světla a pak jsme si sedli na terásku na pivo a sledovali, jak se stmívá. Bylo to moc pěkný a pak když už byla úplná tma a město bylo rozsvícené, se mi tam moc líbilo. S JM jsme si užívali poslední večer spolu a bylo nám moc fajn.
Když už jsme chtěli odejít, začala jsem se tam ještě bavit se dvěma týpkama, kteří říkali, že žijou na jihu Anglie. Šli s náma na sraz a pak jsem navrhla, že půjdeme do tý hospody, kde dělaj smažený tvarůžky. Bohužel jsme přišli tak pět minut po poslední objednávce jídla, takže jsme museli jít jinam. Kluci se od nás pak oddělili, takže jsme se nacpali jen ve čtyřech. A nacpali jsme se pořádně. Nechápu, jak to mohl JM dořídit domů, protože my jsme tak po čtvrt hodině všichni usnuli, jak jsme byli unavení. Přijeli jsme někdy po druhý, ještě vzali benzín a kolem třetí jsme se dostali do postelí.
Ve čtvrtek před jejich odletem jsme se s JM dohodli jít do Tržnice (tvrdohlavě si chtěl koupit za tři stovky nějaký slušný boty u Ťamanů) a pak do Národní Galerie na obrazy. Pořád tvrdil, že nutně musí jít do muzea. Nějak mi chlapec zapomněl říct, že nemá rád moderní umění (v pojmu 19. a začátek 20. století), takže to nakonec dopadlo tak, že jsem si to hlavně užívala já. Ale měli tam docela slušnou sbírku Francouzských impresionistů, tak to se mu líbilo. Mě se zase po tý Florencii moc líbil Filla a Kupka a kubisti a vůbec všechno. Ani jsem netušila, že je NG tak veliká. Mezinárodní trienále moderního umění 2008 jsme vyignorovali, protože nás to ani jednoho moc neláká.
Vrátili jsme se do Tržnice a tam uhádal cenu bot z 350 na asi 285, prej Moradův trik - tvrdit, že nemáš peníze. Docela mi tý holky bylo líto, protože mu už předtím řekla, že mu je dá za 300. No aspoň, že měl z toho radost. Pak jsme si dali smaženýho Hermoše a šli dom. Ještě jsem si stáhla jeho fotky, on napsal pohledy, a už jsem je šla doprovodit na metro. Trochu jsem měla slzičky v očích, když jsem ho objala a dávala mu pusu. No co, za tejden jedu za ním k moři, tak se moc těším. A za ten tejden si trochu odpočinu :)
Večer kupodivu napsal smsku z Milána, že v pořádku dorazili a dneska poslal mejla z Nice od kamaráda, že ještě jednou moc děkujou za super prázdniny v Praze a že se jim tu moc líbilo. No tak se budu těšit někdy jindy. Třeba přijedou na Silvestra, to by bylo fajn moct ho strávit spolu. Morad říkal, že by rád viděl někde v městě přes zimu sníh. Tak jsem mu na to řekla, že tu je spíš taková hnědá sr..., ale pozvala jsem ho, ať klíďo přijede.
Dneska jsem byla ještě na hodině saxíku, skvěle jsem si zahrála i popovídala a na kafe u tý holky na deskriptívu a jinak tento nezvykle teplý páteční večer trávím vypalováním DVD s fotkami a psaním tohoto žvástu. No jo, nikdo nemá čas...to jsou mi ale lidi!
