sobota 22.11.
Už jsme tedy dorazili do Prahy, ale co jsem tu ten týden prováděla, jsem ještě popsat nestihla. Nevím, jestli to tady vlastně ještě někdo čte, ale což, píšu si to stejně pro sebe a baví mě to :)
Přijela jsem teda ještě v tu sobotu, ale do neděle nezbývalo více než deset minut. Rozloučili jsme se před barákem, všechny moje věci vyskládaný před vstupními dveřmi, a za chvíli už jsem se nahoře vítala s rodinou. Máma se na mě moc těšila, ale nejprve jí ta moje smska: zejtra přijedu, trochu vyděsila, co že se mi to stalo. Nic...prostě jsem měla chuť přijet!
Takžeeee...dali jsme si večeři, hlavně z toho, co jsem přivezla, jednak protože jsem měla po celodenní cestě fakt hlad, dvak (kvak...ten, na koho narážím, se v tom pozná :) protože jsem se celej den těšila na tu hyper mega delikatesní paštičku...hrozný, jak se stávám závislák na jídle! Naši dostali za úkol sehnaat hroznové víno a vlašské ořechy a bagetku, takže ty kombinace sýrů byly dokonalé (hlavně jedna Niva, Mont Salvat).
V jednu jsme se s bráchou sebrali a vyrazili do Crossu, měla tam bejt jakási čajovnová akce od jednoho dávnýho kámoše z Podstříšky, ale nikoho jsme nenašli, tak jsem si dala pořádný pivo, bratra jsem pozvala na jednu plechovkovou kolu (půl litr piva stojí 28 a tři deci koly 30...kurňa, a pak nemá mládež chlastat!), pokecali jsme o životě (měl čerstvý zážitky ze včerejší párty u jedný holky, tak dneska abstinuje, takže jsem ho taky občas musela probouzet...hihi) a něco po druhý mě ještě doprovodil domů a pak už jsem se oddala zaslouženému spánku po cca dvou týdnech, kdy jsem se pořádně nevyspala. Jo a když mi vracela peníze za pivo, řekla jsem jí "merci" :)
neděle 23.11.
Tuhle jsem byla naproti v potravinách koupit "jedno mlíko" a paní mi začala nandávat "šest rohlíků". Tak jsem si připadala jako ve Francii, když si jdu říct o jeden pain au chocolat a zeptaj se mě, jestli čtyři. Máma mi teda doma řekla, že paní je ruska a že moc česky neumí. Ale kurňa, to si myslim, že mezi rohlíkem a mlíkem je docela rozdíl! Jo a taky při vstupu do obchodu jsem řekla "bonjour" a nakonec "merci". Docela mi z toho hrabe. Je to divný všem okolo rozumnět.
V neděli se na mě maminka někdy kolem poledne přišla podívat, jestli tam fakt ležím a jestli ještě spím, probudila jsem se chvíli před tím, ale nechtělo se mi vstávat, hrozně se mi v tý posteli líbí...asi nejsem jediná :) Za chvíli přišel bratr mě otravovat, že se musíme jít podívat na bobovou dráhu na Proseku, abych mu pomohla udělat řezy pro nějaký jeho veledíla do školy. Myslím, že v prváku bych taky nevěděla, co mám dělat, takže jsem se mu aspoň snažila vysvětlit, že to, co děláme, děláme proto, abych mu ty řezy vynýst mohla, a ne proto, abychom se tam nenudili. Venku byl ještě sníh, tak jsem si udělala pár fotek na ukazování, ale jak jsem si zapomněla foťák a fotila na mobil, tak nejsou nic moc. Bratr si zas zapomněl nabít foťák (a to jsme šli fotit), takže mi ho nechtěl půjčit.
Dráhu jsme oměřili a dofotili asi za hodinu, tak jsme se celí promrzlí vydali domů na teplej čaj. V metru jsme potkali Míru z léta z Florencie, docela náhoda na to, že normálně na Prosek nejezdíme, že jsem ani nevěděla, že už tam jezdí metro (sakra, zapomněla jsem se podívat na ten Kotasův zázrak - vstupní halu - tak jindy)a že jsem přijela do Čech takhle narychlo...příjemná náhoda. Tak jsme si chvilku popovídali a dohodli se na nějakou hospodu ve středu, ale pak nám to nakonec nevyšlo, škoda, no :(
Jak jsme přijeli dom, chtěla jsem se rozvalit u televize s notebookem a koukat na pamětnický filmy (například na moji hitovku U pěti veverek, kterou jsem viděla aspoň 100x), ale bratr se nasáčkoval těsně vedle mě a prudil do mě tak dlouho, dokud jsem mu ty jeho řezy nevynesla. Pak jsme ještě chvíli zkoušeli vymodelovat nějaký ty jeho nápady, aby se to dalo zasadit do fotky, a kolem půlnoci jsme šli spát. Původně jsem chtěla jít večer hrát do Crossu, ale nějak mě z tý včerejší cesty hrozně bolela hlava a vůbec se mi nechtělo vstát od bedny, tak jsem nikam nešla. Stejně by mě bratr nikam nepustil :) Obvykle jezdím domů uklízet, tak tentokrát jsem jela pracovat, protože mě ještě máma poprosila o to, abych jí udělala taky zákresy do fotky. Nakonec to nestihla, tak jsem jeden den trochu dělala pro sebe do školy, taky se hodí, čas letí.
Jo musím se pochlubit, že pilně čtu tu francouzskou knížku, každej den před spaním, a v Praze taky v socce, taky tomu konečně docela rozumím (i když si to fakt nepamatuju všechna ta jména a co se tam stalo, je to moc komplikovaný, stáhnu si film, až to dočtu). Celkově jsem pokročila až na stranu asi 270 z celkových 370, pořád je jakási šance, že to dočtu než příští víkend přijedou Grenóbláci (a mohli by se ozvat!) a můžu to Aničce vrátit. Jo a taky jsem dodělala svojí slavnou třetí lekci němčiny a trošičku načala čtvrtou, ale jde to pomalu, za celej den mám plný zuby frániny, že večer tak akorát koukám na Gumítky :)
pondělí 24.11.
V pondělí přes den jsem se akorát seznamovala s V-rayem pro Sketchup, abych ten bratrův zázrak mohla nějak vyrendrovat, krom toho jsem se flákala doma a ještě jsme byli s našimi na obědě (někteří z nás to měli místo snídaně, hihi). Večer jsem se vydala na kopec na Strahov na černýho Kozlíka na osmičku. Přišli tam dva FELáci, Julo a Uhlík, krom toho tam byly ještě dvě holky ode mě z ročníku, s Janou jsem chodila na ZAN (v prváku). Dozvěděla jsem se spoustu věcí o naší škole, o tom, jak jsou všichni rozlezlí po světě (to když jsem přemejšlela, koho pozvat) a taky o tom, jak to všechno funguje stále hůř a míň. Třeba jsem neudělala tak blbě, když jsem zůstala v tý Francii. Co jsem si na to zvykla, ani mě to tak nerozčiluje :)
Jo, za tenhle tejden se mi povedlo nasrat dvě přítelkyně mých kamarádů a další dvě skoro, a to jen proto, že tam jedna nebyla a ta druhá měla svý zábavy dost. No a co, můžu já za to, že přijedu jednou za bůhví kdy a chci se sejít a pokecat? Uhlík ze Strahova dorazil dom asi ve tři :) No co, tak ta jeho slečna měla sedět u stolu s námi a ne se tam separovat s nějakou kamarádkou!
úterý 25.11.
V úterý mě nemilosrdný bratr přišel vzbudit už ve třičtvrtě na deset (ještě, že nepřišel už v těch devět), že budeme pokračovat v tý bobový dráze. Ale aspoň mi přinesl čersvý chlebík na snídani, tak si mě trochu udobřil. Povedla se mu fakt perlička, když dával dohromady text, který měl připojit k jednomu ze svých nápadů... "Zpomalovák je interaktivní socha. V momentě, kdy by měl bobista opravdu zpomalit, uvidí zpomalovák a podvědomě musí zpomalit." Tak jsem to přepsala, ale je fakt, že už to pak nebyla taková sranda.
Ven jsem vypadla až někdy po sedmý večer, když jsme se dohodli s Jirkou, kamarádem ze kdysi z erdéčka (Red Dragon, pro zasvěcené), že zajdeme tady u nás v ulici na pifko. Nedávno se přestěhoval z Čerňáku přímo sem naproti nám a s mámou si koukaj do oken...docela pohoda :) Nakonec to ale dopadlo trochu jinak, protože on předtím napsal svý slečně, ať uvaří k večeři a zapomněl na to (to je ta druhá naštvaná), takže jsme akorát vyrazili ven do ulic, obešli blok, stavili se u mě doma pro druhou ze dvou flašek fr. vína, co jsem přivezla, koupili ještě dvě lahvové Plzně a jedny Kočičí jazýčky, a šli k nim, aby si tu večeři snědl a doma s ním mluvila aspoň futra od dveří. Popovídali jsme si teda u nich a bylo to fajn se někdy po jedenáctý vracet dom z návštěvy jen půl minuty :)
středa 26.11.
Ve středu ráno pro změnu přišel bratr a řekl, že se ta jeho prezentace musí dodělat dneska, protože zejtra jede do Vídně na nějakou výstavu (tuším Chocha - Gogha) a v pátek to má odevzdat. No povedlo se mi zdrhnout mu ve tři, protože jsem měla rande s Evou - tou holkou z doučka (mimochodem, máma se už poznala s její mámou, byly obě na nějaký session ohledně bydlení seniorů) a jen tak se navzájem poptaly, jestli jsem to já a jestli je to ona. Ale večer jsem se bratrovi musela ohlásit, až přijdu domů, ať můžeme pokračovat. To jsou galeje... Bratr teda aspoň pochleboval a ptal se, jestli nechci něco přinýst a tak.
Eva mi ukázala nový Muzem moderního umění, které roste v Osadní, provedla mě tam a daly jsme si kafe. Pak mě dotáhla do školy na křest Ševčíkovy nové knihy o architektuře 60. let, akorát jsme tam přišly trochu pozdě, takže už bylo pokřtěno, a já jsem zas neměla dost času na následný raut, protože jsem jela na orchestr. Ale potkala jsem docela dost spolužáků a dobře si pokecala. Zajímavej pocit, hlavně když momentálně s tou školou nemám skoro nic společného. Sviňáci, při přerušení se mi ten rok počítá do celkové doby studia (kvůli poplatkům), ale nejsem student a nemám žádné výhody (v Čechách).
Jo, než jsme vyrazily do tý školy, poslala jsem si sms jízdenku a na Staroměstský byli revizoři, tak jsem měla radost, že jsem je aspoň jednou potkala. Celkově jsem za ten tejden projezdila stejně, jako kdybych si koupila tramvajenku, ale měla bych to bez starostí... Na Vánoce si jí koupim určitě.
Z Dejvic jsem vyrazila na Břevnov, sice jsem si dala půl hodiny na cestu, která normálně trvá deset minut, ale stejně to byla krapet šílenost jet autobusem, protože ten okamžitě uvíznul v zácpě. Taky bylo půl šestý večer. Ale musím říct, že s takhle chytrým a šikovným řidičem jsem nejela, protože ho to po deseti minutách čekání přestalo bavit a vzal to po kolejích jako tramvaj, takže jsem nakonec na orchestr dorazila akorát. Sbormistr Zdeňko taky trochu uvíznul, takže jsem o nic nepřišla. Zahrála jsem si s nimi Pochod stoprocentních mužů od Wericha a Fascinating Rythm nevím od koho a pak se snažila chytit na takovej šílenej něco jako kánon, což jsem docela brzo vzdala. Po orchestru mě téměř všichni zklamali, do hospody jsem dostala akorát Zdeňka a jednu soprán-saxofonistku. Dali jsme jedno pivo, Zdeněk ještě k tomu nealko, a šli jsme dom. No nic, stejně už mi bratr volal, kdy hodlám přijet dom. Jooo, můj malej bráška už dělá autoškolu, to je hustý, co?
Domů jsem dorazila kolem osmý a už na mě čekal bratr, abych zapla komp a dodělali jsme tu jeho práci. Spát jsem šla asi ve tři, bratr odpadl kolem půlnoci a zůstal spát u našich, protože zejtra jede do tý Vídně a vstává asi v pět ráno. Myslím, že jsem to na tu stránku naházela moc pěkně :) Aspoň něco mě na tý architektuře naučili :)
čtvrtek 27.11.
První den, kdy jsem se ven podívala ještě přes den, byl čtvrtek. Ale zas tak o moc jsem nepřišla, protože to byl taky první den, kdy se udělalo pěkně. Vyrazila jsem do centra Prahy trochu fotit a s tím, že ve čtyři mám saxík. Pak volala Přesle, kámoška už od školky, co prej dělám a tak. Donutila jsem jí trošku změnit program, tak jsme se spolu asi hodinu prošly po Praze a pak zašly na nakládanýho hermelína a utopence do Týnský literární kavárny. Odtama jsem vystřelila směrem na Břevnov, protože jsem jaksi zapomněla, kolik je hodin. Na saxík jsem si zahrála fakt parádně, když jsem skončila, tak se i Zdeněk tvářil, že fakt dobrý. Nevim, proč tady ve Francii není někdo takovej, abych si takhle skvěle zahrála častěji.
Původně jsem měla ještě v plánu jet na Strahov pozorovat hvězdičky, ale Julo byl v práci a zatáhlo se, takže jsem se stavila domů a s tím, že budu obvolávat Thrainovu rodinu, abych na něj sehnala aktuální telefonní číslo. To je takový dvoumetrový trpaslík, kterého znám už asi od mých šestnácti, seznámili jsme se pro změnu taky přes eRDéčko. No a je děsně nespolehlivej a sejít se s ním vyžaduje docela úsilí. Když už jsem se dovolala babičce a ta mi řekla, že je na tréninku šermířů (to jsem věděla taky) a že mi dá číslo, pustilo se mi icq a vyběhla zpráva od Thraina, že se opravdu večer sejdeme. Tak jsem babičce poděkovala, pozdravila jí od druhého jejího vnuka a akorát si dala večeři a pádila na metro na Ípák. Kupodivu přišel úplně na čas, z čehož se ještě teď vzpamatovávám :-D Vzal mě do klubový hospody tý pakáže šermířský (hláška ještě z dob ETho - před těmi cca sedmi lety). Zrovna tam někdo slavil narozeniny, takže tam byla fakt sranda.
Trochu problém byl, že zrovna nedovezli pivo a bylo tedy jen víno. Asi jsem moc panička, ale český víno už nepiju, prostě se to nedá. Ten Veltlín, o kterém Thrain prohlásil, že mu moc chutná, mi přišel jak oslazený ocet. Původně jsme se chtěli hnout do jiný hospody, ale nakonec to vymyslel skvěle a chodil mi naproti do hospody s litrovým džbánkem pro Plzeň :) Ale nepila jsem jí jen já, spousta lidí měla chuť to víno něčím prostřídat, takže jsem určitě nevypila šest piv...třeba jen čtyři :) Domů mě odvedl služebně nejmladší šermíř Kuba, cesta ke mě byla v pohodě, protože mám z Ípáku domů dva přímý autobusy, ale on mi psal v půl šestý, že konečně dorazil domů...o dvě hodiny později, huh.
pátek 28.11.
V pátek jsem se pro změnu nevyspala, protože jsem byla domluvená s Kájou, spolužačkou z gymplu, na masáž. Tak jsem se vykopala z postele, dala si sprchu a vyrazila, totálně tuhá, na dlouhou cestu do Roztok. Ale dobře jsme si popovídaly a masáž byla taky super. Za oknem (jako venku) má jahůdky jako od Marušky, škoda, že když jsem to fotila, už nebyl sníh!
Cestou domů jsem mamince udělala radost a koupila si dvoje nový kalhoty. Sobě jsem teda radost udělala taky, ale nevím, proč všem okolo tak vadí moje džíny s dírou na prdeli přes půl stehna, když me ne. Jen to má jedinou nevýhodu, a to, když si sedám, tak se přilepím na židli, pokud si tam nedám šátek. Se slečnou prodavačkou jsem si fajn pokecala, tak ten nákup nebyl až tak nepříjemný jako vždycky. Nesnáším nakupování kalhot, protože mi nikdy nesednou. Jo a poprvý se mi stalo, že mi řekla, že MENŠÍ už nemají, jestli chci jinou barvu... :)
Doma jsem uvařila něco k jídlu a sedla ke kompu, abych si tam naházela z CD fotky od roku 2004, kdy jsme si koupili digitál. Vlastně jsem na ten samej foťák fotila i tenhle tejden, protože mi táta půjčil svůj stroj. V šest jsme šli s našimi na večeři k Pěti penězům. Kupodivu jsme se sešli téměř na čas. Jídlo bylo moc dobrý a taky jsme si popovídali jako rodina, a v osm už máma běžela (trochu přehnaný) domů nahrát si Nemocnici na kraji města. Doufám, že se nikdy nestanu otrokem seriálů...aspoň ne v televizi, aby mi to určovalo čas...Gumítky si pustím, kdy budu chtít :) Třeba teď!
Večer jsem měla jít do nově otevřený čajovny v Crossu s Turbem, ale blbě jsme se domluvili, já plánovala tak v devět a on myslel dřív, ale to už jsem měla tu večeři s našimi, takže jsem se potom vydala sama ke Kostelu na čaj a číst si. Nebylo tam moc místa, tak jsem si přisedla k nějakým dvěma klukům, kterým nakonec bylo osmnáct. Poslouchat ty kecy, co měli, bylo fakt ftipný. Z knížky jsem přečetla asi 150 stran a už jsem věděla, co čtu.
sobota 29.11.
Víkend byl ve znamení flákání se víceméně doma. V sobotu jsem se probudila až v poledne a chvíli na to telefon, že Teoretik (týpek z volejbalu) je v Holešovicích a jestli někam zajdem. Tak jsme se vydali trošku pěšky směrem k jedný kavárně, která byla nakonec zavřená. Cestou jsem se stavila v Doxu u Evy pro kilo, který jsem jí ve středu půjčovala na tu knihu, a nakonec jsme zakotvili v jedný hospodě a dali si kafe a něco na zub. Doma jsem pak nedělala nic do nějakých sedmi hodin (snad akorát večeři, jo a vlastně jsem si na msn pokecala s JM, poprvý pořádně od tý doby, co je ve Špáňu, což mě akorát tak zkazilo náladu), kdy jsem vyrazila kamsi do Hlubočep na koncert Earl Gray, kde, pokud jsem v Praze, nikdy nechybím! Věrná fanynka :)
Zvuk stál za prd a přes Afrovy krabičky nebyl slyšet Honzík, ale celkově to byl super večer, pozorovat Vaška, co dělá na pódiu, bylo velice zábavný. Potom jsme si právě s Vaškem pěkně pokecali místo koncertu druhý kapely a ve 23,39 jsme pádili skoro všichni na poslední autobus na Smíchov. Hledali jsme nějakou hospodu, kde by nám ještě o půlnoci nandali nakládanej hermelín (chlapec má stejnou úchylku jako já), ale všude mají kuchyň do desíti, max do půl dvanáctý. Nakonec jsme šli na 54 směrem k nám i k němu a že cestou třeba na něco narazíme. Nakonec jsme skončili zase v Crossu, protože to je v tuhle hodinu fakt jedinej spolehlivej podnik, kde bude něco k jídlu. Dali jsme si Hermoš, jedno pivo a vydrželi u toho do tří do rána :) Zajímavá debata, konečně jsem z něj taky něco vytáhla a ne, že se pořád ptá jen on :-D Ještě mě doprovodil domů a pak už jsem zalehla do postýlky a pustila se do říše snů.
neděle 30.11., pondělí a taky úterý a středa
Už mě to nebaví popisovat, že se nic nestalo, takže se prostě nic nestalo, celej den jsem byla doma s rodiči a nic nedělala. Vlastně jo, trošku jsem mákla do školky.
Odpoledne se Kuba šermíř vrátil z bitvy a domluvili jsme se, že zajdeme na čaj. Tak jsme zašli zase ke Kostelu a příjemně si pokecali. Večer jsem se ještě stavila u bratra v ateilu a protože se mi nechtělo už chodit domů, tak jsem tam přespala. Ráno bylo krušný, protože jsem musela vstát v osm, abych vše stihla, a moc jsem toho nenaspala pro změnu. Akorát jsem si sbalila a dala si zbytek nedělních šunkofleků od maminky a táta mě hodil na Florenc na autobus.
Cesta docela ušla, akorát mě naštvali, že jsme vyráželi už v půl druhý místo v půl čtvrtý a tak jsem nestihla Jirkovu promoci :( Eurolines cestu natáhli přes Frankfurt a tím přidali ty dvě hodiny. Cestou nás dvakrát kontrolovali Němci, jednou to trvalo hodinu, protože jakejsi Francouzskej Alžířan neměl pas, ale jenom jeho Carte de séjour, takže po něm nakonec chtěli 25 Euro a on je neměl a hrozně se to řešilo a vůbec všechno... Nakonec řekl, že to potvrzení pošle Sarkozymu :) Druhá kontrola byla už po Frankfurtu (mimochodem pěkný město takhle v noci), kdy do autobusu nastoupilo asi 15 lidí ze všech konců zeměkoule. Němci asi někoho hledali, protože tentokrát to trvalo asi dvě hodiny a dva lidi si vzali s sebou.
Do Lyonu jsme dorazili asi v půl devátý místo avízovaných sedm ráno, ale bála jsem se, že dorazíme ve čtyři, jak to vždycky bývalo o dvě až tři hodiny dříve.
Doma jsem si dala akorát snídani, udělala si teplej grog (ta litrovka rumu asi zmizí rychle v týhle zimě) a vyrazila na bajku do školy. Přijela jsem v půl jedenáctý místo v devět, připravila rychle prezentaci mojí mémoire, odprezentovala a šla na oběd. Odpoledne jsem přetrpěla nějakej seminář, byla jsem moc unavená na to mu rozumnět, a v sedm zalehla do postele s notebookem. Začala jsem psát tyhle hlody a asi dvě hodiny si skajpovala se Zdeňkem, co byl teď v Lyonu. Do dvou v noci jsem čučela na Gumítky a moje ohlášky, že ve středu vstávám ve dvě, se neminuly se skutečností, probudila jsem se čtvrt hodiny před limitem, zašla nakoupit a od tý doby čumim na Gumítky a píšu tenhle blog. Jinak nic nedělám, protože mám makat na projekt :)
