Trošku obsáhleji a taky trochu více fotek (po dlouhé době jsem si pořádně užila focení, protože už jsem dlouho neměla žádný objekt hodný zvěčnění) z našeho prodlouženého víkendu pěkně na jihu v teplíčku. V sobotu ráno jsem dokonce vyškemrala opalovací krém, abych si nespálila odhalená ramena :))
Představujte si, že ta dvojice jste třeba vy.
V zásadě by se to dalo shrnout tak, že večer jsme byli na bytečku, já si šla lehnout jako první, Roman jako poslední (v pět, v šest, v půl osmé...), pak jsem taky vstávala jako první a vyrazila jsem hned na sluníčko ven a na snídani, potom jsme obědvali, vyrazili do města či na pláž a večer jsme zase "fetovali" (aneb chlastačka).
Bydleli jsme v pěkném studentském bytu, který rodiče Pierra (ten nás tam pozval) postavili nad garáží a chtějí ho pronajímat jak přes rok, tak v létě (900E za tejden...uff). Naštěstí či bohužel, jak se to vezme, tam zrovna nikdo nebyl, takže když se Pierro pořádně s maminkou pohádal a slíbil, že tam uklidí, tak nám teda laskavě dala klíče. Ale byl to jako že full servis. Na snídani pěkně vedle přes plot, oběd se taky uvařil sám, když jsme něco neměli, stačilo to sehnat vedle... A k tomu rodiče přeci jen dost daleko, aby mohli otravovat... Paráda.
Pierrova máti by byla dobrej detektiv. Nevím, jestli jsem to tu už psala minule, když jsme tam byli, ale před ní se nedá mlčet. Co nevím, to nepovím. A tak jsem se prořekla, že tam byli další lidi na návštěvě, že ostatní kouřili vevnitř... Atd. Pak už jsem si fakt dávala pozor na pusu :-D
Co jinak... Byli jsme jednou na pláži v Hyères, pak v Toulonu v přístavu na večeři a potřetí v Toulonu v jakémsi přímořském sportovním centru-akvaparku-se spoustou barů a hospůdek, hráli jsme petanque, byli jsme v Carrefouru, na procházce po okolí domečku a to by bylo tak všechno.
A zase to žrádlo: V pátek večer jsem si dopřála salátek s půlkou humra a bylo to móc dobrý. Navíc to stálo stejně, jako ostatní jídla, tak proč toho nevyužít. Byli jsme v moc příjemné hospůdce v přístavu, s výhledem na super-luxusní jachty (ta fotka z minulého článku) a s jazzovým klavíristou, který mi dal chuť tančit, tak jsem si na záchodech poskočila dva tři cha-cha krůčky. Moc mi to chybí, tady nikdo nechodí do tanečních, neumí tancovat, a plesy se tu nevedou. Tak se možná trochu poohlédnu po nějakém tanečním klubu, jako speciálky pro pokročilé, či tak něco. Škoda, že Romanovi se do toho vůbec nechce :(
Ve čtvrtek večer jsme se shodli, že nejlepší večeří prokládanou Cuba Libre bude KFC, takže jsme nakoupili ten obrovský kotel křidýlek a spoustu rumu a sezvali lidi k nám, hráli kostky, karty, povídali si... Vydržela jsem až do tří! :-P (Ale v pátek jsem usnula už v jedenáct.)
No a sobota byla zasvědcena žrádlu na 100%, protože k obědu jsme měli rodinný kuskus, co uvařila Pierrova máma, akorát že ho dělala ve středu a pak zmrazila, takže hlavně klobásy dostaly fakt divnou texturu. Mě to docela chutnalo, ale asi jsem ještě pořádný kuskus nejedla, krom toho jsem si dala fakt málo, protože jsem měla v žaludku ještě ten salát ze včerejška, a měla jsem hlavně zeleninu (krapet moc rozvařená). Roman s Lorline (taky jsme u ní byli v Toulonu, to léto, jak nám ukradli věci v Marseille) to začali hodnotit - 6/10 a tak, až nakonec sestoupil na nějakých 4/10. Roman údajně trávil tu klobásu asi tři dni, takže jsem na toto téma vyslechla docela dost vtipů.
Po obědě jsem se tam bavila s jednou holkou, kamarádkou Pierrových sester, o přírodě, životním prostředí, Greenpeace, mizerné hromadné dopravě okolo Toulonu i Lyonu, faktu, že ve Francii obecně není žádný noční život, že tu není do čeho píchnout a tak... Bylo to příjemné vidět, že se najdou i lidi, kteří vidí věci stejně jako já a kteří se snaží s tím něco dělat (i když jako jedinec teda nevím, co můžu změnit...ach jo.)
A pak jsem si začala číst Nesmrtelnost od Milana Kundery a musím říct, že na mě první část s Agátou a jejími úvahami na téma život a kravál ve městě a podobně udělala fakt dojem.
No a poté, co jsme strávili pozdní odpoledne a brzký večír na pláži procházkou a v baru nad horkou čokoládou, jsme ještě zašli na bretonské slané palačinky do přístavu a nemohli jsme si ani vybrat, jakou si dáme, protože jich tam měli aspoň padesát. I když já jsem to vlastně věděla, protože slané palačinky jedině špenátové! A ty měli pouze dvě. No a jako desert jsem si dala jednu sladkou s karamelem a slaným máslem. Velmi zajímavá kombinace.
A v neděli zase zpátky. Naštěstí ten vlak jede jen dvě a půl hodiny. A ani to počasí nebylo o tolik horší, bylo docela teplo, navíc v Toulonu bylo zamračeno, ale v noci začal šílenej slejvák a dneska bylo naprosto hnusně, takže bych se tam hned vrátila.
Ale ještě chvíli pozůstaneme ve víkendovém rozmaru a zatlačíme slzičku nad těmi krásně zabarvenými podzimními scenériemi :)
Procházka po zahradě... Někde teď už leží sníh, někde rozkvétají poupátka růžiček. Těch, co tak nádherně voní!
Lístečky to má jako šalvěj, barvu taky, ale nevoní to tak a myslím, že ani nějaká divoká odrůda to nebude.
Takový krásný domeček u cesty, hned bych se tam nastěhovala... Škoda, že na fotce nevypadá tak roztomile, jako ve skutečnosti.
Mé srdíčko zaplesalo nad tou krásnou kombinací barev.
Červené lístečky se proplétají ozdobnou mříží.
Bobulová...
Fialová...
Modrá...
Možná trochu morbidní, ale na takovém krásném hřbitově plném sluníčka je stejně krásně :)
Několik těchto i jiných krásek jsem si odvezla s sebou a doufám, že tentokráte přežijou zimu i léto a hodně se mi rozmnoží!
Nechápu, jak z těch čtverečků můžou vykvést tak pěkné kvítka.
Já vím, že tyhle citrony už jsem fotila, ale stejně mě pořád ještě fascinujou... Citróny v listopadu!!!
Ještě jeden pohled do zlatých korun a do nebe.
Na pláži užíváme si sluníčka. A Roman se rozhodl, že se přestane holit a stane se poustevníkem :-D
Pohled na přístav a jednu zamilovanou dvojici na procházce. Ššššš... moře šššumííí...
Sluníčko začíná zapadat...
Červánky...
Mlžný opar na obzoru...
A než jsme došli zpátky, na druhé straně už je tma!
Krásná palma přímo před domem.
Mandarinky jen tak v parku. Hned vedle jsme hráli petanque.
Po zemi jich bylo i pár žlutých, ale myslím, že letos už nedozrají.
I jehličnany mají překrásné barvy.
Tuhle jachtu bychom chtěli oba s Romanem, kupodivu jsme se jednou na něčem shodli :)
Loď, moře a kolo, proč ne? A moc se mi líbí stín od toho předního kola.
Další a poslední srdce rvoucí západ slunce.
Na opačné straně se v mlze začínají utápět vrcholky hor.
S palmičkami uprostřed a spoustou letadýlek ve vzduchu :)
Ještě jednou z dálky...
...a už padla noc. Teda když padla opravdová, tak už není vidět vůbec nic :) A to se mi na moři líbí. Někdy bych chtěla strávit noc aspoň 10km daleko od civilizace. Musí to být nádherný pocit a zároveň má člověk strach a pocit, že je jediný na světě...
A tímto se s vámi rozloučím až do příštího článku, který bude tentokrát na téma práce, protože už je toho hodně k povídání.
