Akce Kulový blesk po francouzsku

Tak jo, tak jsme přestěhovaný. Zrovna ležím v naší dočasný posteli, tzn. clic-claku a stahuju fotky. Dneska to bude spíš fotoeditoriál, protože jsem po tomhle víkendu docela unavená, včera ani nebyl čas to tu všechno napsat, takže jsem to jen začala a zbytek dneska.

---

Takže, zkrátka a jednoduše, první dojmy... V pátek večer po práci jsme přijeli sem do bytu, obešli jsme to s bývalou nájemnicí a s nějakým pánem, který všechno zapsal do lejster, pak nám předali klíče a nechali nás osudu. My jsme vyndali z pantů dvoje dveře v kuchyni, zabalili je do plastový folie a odnesli do sklepa spolu s nějakou skříňkou do koupelny, asi tak z roku 1950. Pak jsme se sebrali a odjeli naposledy do Trévoux přespat a připravit zbytek věcí na stěhování. Romain svoje věci zabalil už v úterý, já většinu ve čtvrtek a v pátek jsme dodělali ten zbytek, co se tak různě povaloval.

V sobotu budíček v půl osmé a pak jsme začali nosit. V osm přijel chlapík s náklaďákem, kde bylo od pátku už naskládáno všechno vybavení, co jsme posbírali po všech koutech (s laskavou pomocí Romanovy maminky) a my jsme do něho nanosili ještě spoustu tašek, co se nevešly do dalšího auta, které se rovněž naložilo samo už v pátek (děkujeme Audrey a J.P. - mámin přítel). Z kytiček utrpěl jenom papyrus, protože na něj něco těžkýho spadlo. A to jsem si pochvalovala, jak se strašně zmohl a vyrostl za poslední měsíc o čtvrt metru! Snad se z toho vzpamatuje brzo.

První várka, tzn. Romain s JP odjeli v půl deváté, v devět jela dávka druhá, kamion s Romanovým tátou a jako třetí dávka jsem jela já s Romanovou mámou, ještě jsem uklidila poslední věci a v našem pokoji trochu povysávala tu tunu prachu. Pak jsme kolem desáté vyrazily taky směrem do Lyonu. Asi za půl hodiny volá Roman, že kde se prej flákáme, že už mají všechno složené v bytě a vybalují svačinu. Jsem si správně myslela, že všechno naházeli doprostřed obejváku bez ladu a skladu, a taky, že jo!

Pojedli jsme a vypakovali jsme všechny pryč, načež jsme začali uklízet věci do té trochy nábytku, co jsme měli, Roman vybalil asi 50 tisíc sklenic a talířů, co nám kdo dal (dva nejsou stejný) a já jsem začala s oblečením a tak. Kolem třetí jsme zjistili, že nemáme naprosto kam dát naše oblečení, takže jsme se vydali po okolí hledat metr (který jsem si jako správná architektka chtěla koupit už dávno), abychom si mohli oměřit byt a pak vyrazit do IKEA něco sehnat. Obešli jsme celou čtvrť, abychom pak v naší ulici asi 100m od nás našli jednu super vybavenou drogerii. Metr je super, takový to svinovací kolečko, a na konci má dva magnety, což je docela příjemně magnetické.

Obešli jsme celou IKEA, zapomněli jsme koupit závěs do sprchy, a 4*4 poličky, čtyři pidi stolky a spousta drobností mě stála sto Euro. Druhou půlku obchodu jsem se jenom vlekla, naprosto zničená, bolely mě nohy a ze všeho nejvíc se mi chtělo jít spát. No nic naplat... Dojeli jsme domů, odvlekli to nahoru do bytu a vyrazili do Starého Lyonu na večeři s Arnaudem a Orianne. Oba dva bušóny (bouchon, typický Lyonský restaurace, ale už jsem o tom určitě psala), co jsme znali, byly beznadějně obsazené. Tak jsme zapadli do nějakého jiného, který ale nebyl zas tak dobrý. Navíc nás nechali zaplatit za flašku Beaujolais nouveau 23 Euro, což byla docela loupež. A trochu mě naštvali, že mi nechtěli dát zapečený brambory k menu za 16E, jen prej k tomu za 25...

Po večeři jsme šli ještě k nim, že něco podnikneme. Kluci si otevřeli víno, řekla jsem, že radši budu řídit, než pít. To sice nebyl nejlepší nápad (popíšu následně), ale aspoň mě o to míň bolela hlava pak. Hráli jsme karty, zase tu jejich divnou mutaci mariáše, ale když jsem se Romanovi snažila vysvětlit nějaké principy, co platí v obou hrách, tak mě stejně neposlouchal. No, nicméně...cesta zpátky. Jelikož jsme se nějak nemohli vymotat z místa, tak mě drahý navedl na cestu skoro přes celý Lyon a celou dobu mě neskutečně prudil. Tak jsem se zase pro změnu zařekla, že už řídit nebudu. Sice už mi to jakž takž přestalo chcípat, ale nějak na to nemám nervy.

V neděli jsem se pěkně vyspinkala do dvanácti, přesně jak jsem chtěla, tak mě dokonce i ležérně přestala bolet hlava. Roman zatím smontoval všechen nábytek a odpoledne jsme dozařídili kuchyň a já jsem naskládala všechno oblečení. U toho jsem si pustila Kačery v češtině, takže nakonec Roman strávil víc času v ložnici, než v kuchyni, a koukal na ně :)

Vypadá to tu už docela pěkně. Máme teď zařízenou kuchyň (nic moc, ale vařit se tam dá), trochu předsíň, perfektně ložnici a obejvák o 25ti metrech čtverečních, který je naprosto prázdný, respektive jsou v něm přepravky s papírama a stolky s kytkama a jedna televize.

Večer jsme strávili u seriálů pěkně v postýlce a užívali jsme si trochu klidu a konec náročného víkendu. Predtím se tu ještě stavila Romanova máma s JP, přivezli nám poslední oblečení, co jsme nechali v Trévoux, pár věcí do koupelny (jako třeba mejdlo a závěs do sprchy), obrazovku pro počítač a odvezli jednu bednu bordelu. Jo, a ta sprcha je fakt žalostně malá (70 na 70) a bojler vystačí tak tak na dvě sprchy...tak nevím, co budeme dělat. Asi se nebudeme mejt.

Dneska v práci to byla docela pohoda, ráno jsem přijela na jednu stavbu, tam jsme to tak nějak oběhli, zase jsem se dozvěděla, že to všechno mělo bejt už dávno hotový, a jeli jsme do kanclu. Začali jsme dělat nějaký resumé k tý věži, takže když mi v půl jedný zaťukal Roman na okno, tak Žán-Lyk leknutím poskočil na židli, ale pustil mě na oběd, že už je stejně čas. Původně mi měl Roman jenom dovézt tričko s dlouhým rukávem, protože jsem to ráno krapet nevychytala s oblečením, ale pak jsme se dohodli, že skočíme na oběd, protože jsme neměli ani jeden s sebou nic k obědu. Objevili jsme kousek ode mě příjemnou indickou hospůdku, kde jsme si dali vynikající krevety a kuře a kde visím 10 Euro, protože tam neberou kartu. Romain zmizel už ve třičtvrtě, aby stihnul zajet do práce (stejně nestihl to, co chtěl - někomu předat polovinu svojí práce) a mě tam nechal to zaplatit. Tak jsem vylítla do kanclu pro druhou kartu, ze který můžu vybírat, v peněžence jsem našla 15 Euro, tak jsem to nakonec vyhandlovala, že mu zejtra přinesu zbytek, protože bych nestihla jít k bankomatu a zpátky a vrátit se nějak rozumně do práce. Aspoň mám na zejtra vyřešený, co budu jíst.

Odpoledne jsme dodělali ty analýzy a já jsem vytáhla barvičky a skicák a jala se analýzovat analýzy. Jean-Luc vypadl někam na stavbu. Tak jsem se do toho zažrala, že jsem jen pak zvedla hlavu, a najednou bylo pět hodin. Tak aspoň ten den rychle utekl. Romain skončil ve tři a řekl, že půjde nakoupit. Nakonec nechal u konce nákupu košík stranou v obchodě a musel se vrátit domů, protože přišel chlapík od Numerikáblu nainstalovat nám televizi a internet. Skončili přesně v okamžiku, kdy jsem s kolem vešla do baráku. Takže jsem ho zamkla do sklepa a vyrazili jsme dokončit ten nákup.

Jo, dneska jsem dostala svůj první plat. 1187,05 Euro. Nevím, jestli mám radost, nebo jsem nasraná. Viděla jsem výplatní pásku, 320 Euro jde na poplatky. To máme v Čechách taky tak velkej rozdíl mezi hrubou a čistou mzdou? A to v tom ještě nejsou daně, co se platí jednou ročně, asi tak 1000 Euro...haha. Dostala jsem šek, tak jsem to vzala ještě přes banku, ať mi ho co nejrychleji připíšou, takže proto jsem dorazila později.

Nákupy jsme zvládli docela rychle, ten košík byl už i tak dost narvanej. Brouček platil 160 Euro a to nemáme ani hajzl papír :) Snad nám ty železý zásoby na chvíli vydrží.

Jo a teď večer mě parádně nasral, protože není spokojenej s tím počítačem, co jsem mu dala. Jsem se taky nemusela namáhat ho vozit z Prahy do Lyonu. Jsem mu ale říkala, že jsou na něm zahnilý čtyřletý wokna! A to všechno jenom proto, že mu nejde ta jeho podělaná hra.

A to bude asi tak všechno, tak teďka všechny ty fotky, abyste věděli, co a jak. Ve výsledku nemám pocit, že by to stěhování provázely nějaké komplikace. Jenom to bylo pěkně únavný.

Takže tohle je úplně prázdná ložnice v pátek večer.	Dtto, obejvák.
Obejvák, tentokrát pohled od předsíně	Roman vyhazuje z kuchyně i druhé dveře, ty od špajzu
Provizorní postel v ložnici	Jak přivezli, tak to naházeli do obejváku, pohled z předsíně
Včetně věšáků, komody do pokoje, televize na zemi...	A ještě jednou z jiný strany.
Jo, tak tohle je fakt bonbónek, roztrojka skrz zeď, jenom ji není kam píchnout, nejbližší zásuvka je vzdušnou čarou 5m.	Z druhé strany v ložnici, asi tu někdo chtěl sledovat televizi.
Lehce pouklízená ložnice s oblečením.	Pohled do předsíně. To piáno si odveze Romanův šéf.
Začínáme odklízet a rovnat.	Vyhodili jsme další dveře...od šatníku. Jinak jsme tam nakonec naskládali fakt dost věcí.
Přesun poličky ze špajzu do kuchyně.	Vybalování nádobí
Trocha nádobí ve špajzu	Roman vybaluje nádobí, trouba a mikrovlnka už jsou "nainstalovány".
Neděle, postel už s povlečením	Krása, miláčku, tak já to teď vyfotím a pak to přeskládám, jo?

Jé, to jsi to ale krásně smontoval, zatímco jsem spinkala!	A ten bordel v předsíni bys taky mohl uklidit ;)
Nově zařízený počítačový koutek, zatím bez obrazovky.	Vybylování v kuchyni.
Romanovo umělecké dílo!	Dtto
Pěkný, ne?	Ty ručníky jsou moc pěkný, díky rodičové.
Po odklizení kartónů.	Umělecké dílo v noci.
Ale druhý kout obejváku naprosto prázdný.	Příprava na spaní
Oblečení v naší nové úžasné skříni bez dveří	Košile a spol
Komoda alias noční stolek	Trochu více naskládaný špajz
Správná česká lednička, včetně českého piva	Pondělí: Právě nám zapojili internet a vrátili jsme se z nákupů.
Wifi aparát, televizní tuner a superstará televize.	Umyla jsem část nádobí, abyste věděli! Když jsme to vybalili z těch novin, tak to bylo trochu špinavý.

Starý hnusný dřez a jeho sifon, který jsme se rozhodli vyměnit, protože tam ani nemůžeme zapojit pračku. Budeme prudit v realitce, ať to zaplatí majitel!	Byli jsme na nákupech
A natřískali lednici k prasknutí	Romanův sušenkový koutek...a to jsem myslela, že těď začneme jíst trochu s rozvahou...

Blondýna a mozek?

Mám pocit, že Žán-Lyk přišel na to, že mám mozek a umím ho taky používat. Začal se ke mě chovat trošku jinak, tak nějak víc přátelsky. Zeptal se mě, jestli už Romana přestal bolet ten krk, pak mi řekl, ať už pádím na tu zkoušku kapely a ať si pěkně zahraju, začal mě oslovovat častěji křestním jménem... Docela pohoda, jen mě tu chybí těch víc lidiček na povídání a menší nudu. Dneska se asi zase stavím za Romanem v práci na oběd, jedeme totiž zase na tu věž na rande s personálem, aby nám řekli, co a jak.

---

Včera byla zase fajn zkouška s kapelkou. Sice jsme víc kecali, než hráli, ale zase to slouží k utvrzování kolektivu. Romain mě odvezl do toho zapadákova k R.zimu a pak tam s náma zůstal, protože by se mu to moc nevyplatilo strávit večer na cestě. Fakt jsme se dobře bavili, dali jsme si i večeři (jsem měla hlad, tak jsme skočili do bulanžérky koupit nějaký quiche a Romana přitom zaujal jeden dortík - zas mě to nějak neuchvátilo), zůstali jsme asi do devíti a po návratu se koukli na jeden Big Bang Theory, u kterého jsem usnula. Jsem nadobro tuhá, potřebuju víc spát...a nejde o těch 8 hodin, ty dám skoro každej den...vstávat aspoň za světla!!!

Ještě dva dny. Mám pocit, že se toho nedočkám! Začali jsme organizovat trochu detailněji, jak se budeme stěhovat. Většina věcí už je nanošená v obejváku v rohu, Roman za úterý, co byl doma, nabalil svoje věci, tak teď už zbejvá udělat to samý s mými, plus dobalit těch pár zbylých věcí, co se válí tak všude možně. A v sobotu se zase nevyspím, ach jo. Ale už se fakt těším, potom poreferuju, jaký to stěhování bylo. V sobotu má pršet :) A krom toho nevím proč, ale nějak mě pořád napadá ten film Kulový Blesk...asi ho pak stáhnu a koukneme se na něj spolu :)

Před chvílí volal Jean-Luc, že zkejsnul na jedný stavbě, protože jim tam vypli proud :) [Aktuální info: zedník přestřihl nějakej kabel a odstřihnul sousedy :-D ...Na mysl mi stále častěji přichází Pat a Mat...asi ho jednou šéfovi ukážu.] Takže místo toho, abychom se jeli podívat na dvě stavby, tak pojedeme jen na tu jednu...no co, tak ještě chvíli budu kreslit konstrukční plány, než vypadneme. Včera byl docela překvapenej, když jsem je měla za odpoledne téměř hotový. Dostala jsem za úkol nakreslit to samý pro druhej barák, když už mám mustr. Dyť na tom pak přece není nic složitýho, když to člověk nemusí vymejšlet, ne? Pomalu se mě přestává ptát, jestli je to moc těžký, to kreslení :)

Jo, a na závěr ty pochtívané perspektivky...

Co by...

Dneska toho asi moc nebude, vždyť jsou to taky jenom dva dny od toho posledního rapportu, co jsem podala. Romain byl teď dva dny doma kvůli tomu svýmu zablokovanýmu krku, protože se dle svých slov nemohl ani hejbat, takže by se nemohl plazit po zemi okolo těch kopírek, co opravuje... Takže jsem jela 2x do práce autem-busem-metrem a vážně počítám dny, kdy budeme bydlet v Lyonu. Ještě tři a stěhujeme se! Ale aspoň jsem si mohla celou tu dobu číst. Naprosto mě to pohltilo.

---

Poslední dva dny mě to v práci docela dost baví, protože si hraju se sketchupem. Modeluju tu naši slavnou věž a okolí a děsně se u toho vyblbnu. Ani se mi dneska nechtělo odpoledne na stavbu. Ale aspoň jsme tam jeli na kole, byla to příjemná vyjížďka. Ale tam jsem zase skoro usnula, ono poslouchat, jak se tam dvě hodiny dohadujou pořád nad stejnejma věcma a ne a ne dojít k dohodě... Jinak nám tam dneska dělníci nachystali novej bonbónek... Nasekali po celým baráku nosný trubky od izolačních příček okolo těch netěsnících zdí, ale jednak to namlátili 5cm přede zdma (v bytech, kde bojujeme o každý cm2) a dvak tam nacpali skelnou vatu (aby se neřeklo, tak 40mm místo 60ti a na stropy a krov místo na zateplení zdí...) ...aniž by počkali, až tam ostatní protahají trubky. A ve druhém domě (jsou to ty dva vedle sebe) tu konstrukci upevnili ještě dřív, než zedníci skončili bourací práce. Zajímavý, že Žán Lyk na to pokaždý řekne, že tohle se mu ale teda vážně ještě nestalo. Asi nosím štěstí. A nebo přitahuju pablby...

Jo, taky to vypadá na zlepšení atmosféry, dneska jsme si docela i povídali a sem-tam i zažertovali, cesta na kole byla sympaticky povídací, a když jsem vymodelovala tu věž, tak po mě chtěl taky 3D model skutečnýho baráku, tak jsem mu na to řekla, že až bude ArchiCAD, bude všechno :)) Dopoledne mi dokonce koupil croissant, když si šel jeden koupit pro sebe na zahnání hladu.

Co jinak...dneska jsme v jednom obchodě konečně sehnali tu nejlepší sušenou šunku, co asi před měsícem a půl přitáhla domů Romanova máma. K tomu luxusní chlebík, takže jsem se zase přežrala a bude se mi blbě spát...hehe. Jo, to mi připomíná, že mám zaděláno na novej chleba, ten bude asi tak ve čtvrtek. Tentokrát tam nic nedám, tak musí být dobrý! Jen jestli ty kvasnice ještě nejsou úplně mrtvý :-O

Chtěla jsem si číst. Jsem do tý knížkykompletně zažraná, ale večer se mi vybil mobil (baterka už po těch čtyřech letech stojí za houby a po tom milionu bunjee skoků na zem přestal nedávno i vibrovat, asi si fakt budu muset koupit novej) a mám zas něco s nabíječkou, tak na něj radši teď nešahám. A Roman zas nemohl hrát, protože jsem stahovala Big Bang Theory na večer. A nejradši bych šla teď hned spát, ale to se ještě drahému chtít nebude, tak se asi prospím před jedním, dvěma seriály. Dobrou noc.

Velmi vytížená

No jo furt... To je hrozný, že mě takhle uháníte. Teď momentálně je to ode mě fakticky oběť, že sedím za počítačem a píšu, protože bych si nejradši četla. Začala jsem Zoidée od Václava Semeráda (táta od jednoho dávného kamaráda, který mi kdysi věnoval jednu jeho povídku, tak mě zvědavost donutila hledat další věci...) a nemůžu se od toho odtrhnout. Je to o setkání s mimozemskou civilizací na úplně cizí planetě, kde obě kosmické lodi havarovaly, konkrétně z každého hvězdného korábu se zachrání jen jeden člověk, a ti dva dohromady se snaží přežít. Právě teď se setkali se záchrannou lodí té druhé civilizace a já bych hrozně chtěla vědět, jak to bude pokračovat dál... Jsou nám totiž neuvěřitelně podobní!

Pardon za překlepy, už tak jsem to psala dvě hodiny, nemám již sílu to po sobě ještě číst!

---

Co jinak... týden to byl fakt dlouhý, i když ve výsledku utekl opravdu rychle. Obecně by se to dalo rozdělit na několik kapitol: byt, práce, volný čas, kapela, sport a řízení. Ale vzhledem k tomu, že mám radši denníkovitou formu, tak pojedeme podle dnů, co se kdy stalo zajímavého nebo případně směšného.

Třebas, že mě minulý pátek ráno Roman děsně vytočil, když si dovolil říct, že Mach vypadá jako Harry Potter. Když už, tak Harry vypadá jako Mach, ale NIKDY naopak... Pché, přirovnávat Posera k Machovi s Šebestovou... Takže nám ten den zase začal pěkně růžově, v autě jsme spolu skoro nepromluvili, a usmířili jsme se až večer :) Zas na druhou stranu ten večer stál za to, protože v Lyonu se udělalo jaro (škoda jen, že po tom jaru přijde zase zima), takže jsme se šli projít po městě a zašli si na večeři na těstoviny. Já si dala s boudinem (něco jako jelito či jitrnice - to bez krup) a Romain s kachnou a paštičkou, jako desert napůl čokoládové ravioli s polevou z bílé čokolády, protože už jsme byli úplně plní, ale kvůli tomu desertu jsme sem hlavně šli!

Jinak v práci jsem se od toho druhýho architekta, co s námi sedí, dozvěděla, že Jean-Luc mé kanceláři říká tropický skleník. A to jen proto, že si tam úzkostlivě hlídám teplíčko a zavírám dveře, aby mi neutíkalo do té studené chodby!

Taky jsme se v pátek od maminky R dozvěděli, že se porouchal kotel, takže přes víkend nebylo ani topení, ani teplá voda. No co, počasí bylo pěkné a koupat se...to je jen pro fajnovky, ne? Akorát, že jsme byli ve čtvrtek večer oba dva moc unavení, takže jsme si řekli, že sprchu až v pátek...hmm, a to už netekla teplá voda :) Nakonec jsme to vyřešili tak, že jsme v neděli odpoledne šli do bazénu.

V sobotu jsme jeli na desátou dopoledne do Lyonu do agentury, abychom podepsali smlouvu na byt. Mesijé Omón (Aumond) nám vyšel hned vstříc s tím, že se strašně omlouvá, ale nemá naše papíry (byly asi 200m odsud na jiné pobočce), takže nám ráno volal, aby to rande zrušil. Hm, Roman měl vybitý telefon, ale když ho zapnul, zjistil, že nám stejně volal půl hodiny poté, co jsme vyrazili z Trévoux. Tak jsem aspoň zůstala v Lyonu, jela k R.zimu podívat se na jejich nový byteček a na zkoušku.

Cesta to byla kamsi do neznáma, protože jsem si to sice našla na mapě, ale blbě, takže to bylo v daleko větší řiti, než jsem si myslela. Ale dojela jsem docela v pohodě, udělali jsme quiche k obědu, snědli to i s jeho přítelkyní a její ségrou, samozřejmostí byl Bruno, a šli hrát. Teď ani nevím, jestli jsem už pořádně představila naši kapelu - Takže jsme ".COMMUN", prozatím ve složení: R.zi - zpěv, kytara; Bruno - baskytara; Nessie - saxo, flétna; a od této středy ještě Julian - bicí. Večer mě Bruno hodil do Vaise na autobus a Roman si mě vyzvedl v Neuville. Zajeli jsme do Leclerca na nákupy (80 Euro jen to hvízdne) a k večeři jsme měli palačinky. Jen jsem toho tak trochu uzobla, protože jsem ani neměla hlad. Jako ostatně poslední dobou večer ani nejím, protože nemám hlad. A taky docela dost sportujeme, a proto jsem za poslední dva týdny zase přibrala kilo...je ten svět spravedlivej?

V neděli jsem se konečně pořádně vyspinkala, z postele jsem se vysoukala asi v jedenáct. Do bazénu jsme jeli až odpoledne, protože jsem se na snídani moc napráskala. Řídila jsem cestu tam a říkala jsem si, že to bude moje naprosto poslední cesta, že potom rozstříhám řidičák na malý kousky a už nikdy nesednu za volant. Roman byl naprosto na zabití. Neustále mě otravoval, furt se mu něco nelíbilo, že mi to auto chcíplo tak asi 10x a na konci jsem měla chuť zapálit auto i s Romanem vevnitř.

Na cestu zpátky mi slíbil, že mě nebude otravovat, a hned to šlo líp. Sice jsme si zase trochu postáli před kruháky, než se nažhavily drátky, ale jinak to ušlo.

Večeři jsme si chtěli dát spolu, ale Romain má svoji novou počítačovou hru, takže jsem si u toho početla Instinkt. Večer jsme se aspoň koukli na Twin Peaks. Je to fakt zvláštní seriál. Ale je vidět, že to Romain docela prokoukl, protože předpověděl, že ten odpornej Číňan je ve skutečnosti ztracená Catherine, že šerifa a agenta Coopera sledoval ten policejní indián, takže je zachránil; to samý, že James sledoval na motorce Maddy a zachránil jí i se svojí láskou Donnou. V posledním díle předpověděl, že teď uvidíme i mimozemšťany a opravdu se na konci objevili.

Na pondělí jsem zase spala pěkně mizerně. Celý ráno jsem se probouzela a bála jsem se, že se do Romana převtělil Bob, to je takovej hnusák, kterej už pozabíjel při holky. Vtěluje se do ostatních lidí, a protože jeho poslední oběť před pár dny zemřela, čekáme teď, kde se objeví.

V pondělí zase do práce... ale aspoň bylo krásně teplo, takže jsem uvítala, když mi šéf nabídl, jestli se nechci projet na tu stavbu, co je kousek od nás. Instalatérovi jsem tam musela kompletně vysvětlit, co má vlastně dělat. Evidentně ty plány ani neviděl. A to je měl v ruce... Pak jsem kreslila nějaký detaily oken a těšila se domů. Večer jsme šli do Tête d'Or na procházku, protože bylo pořád tak krásně teplíčko.

Večer jsem zavolala mamince, protože s Romanem zase nebyla řeč, má tu svojí novou hru a nemyslí na nic jinýho. Naštěstí je to teď ve zkušební době a od prosince je to placený. Ale nepochybuju, že si najde něco novýho :)

V úterý jela naše mobilní kancelář na stavbu na kole. Bylo to fajn, protože bylo pěkně a protože se člověk takhle aspoň trochu hne. Ale jak ten člověk mizerně řídí, stejně příšerně jezdí na kole, takže jsem odmítla jet v protisměru v pruhu pro autobusy a radši jela na správnou stranu silnice, i když on mě pak musel dohánět. Tak jsem to na konci pro změnu vzala do jednosměrky v protisměru, na což zase koukal pohrdavě on... A to mi říkal, že jak je zvyklej z kola, tak to jednou vzal do protisměru i v autě. Ccc.

Na stavbě řešili poklopy od kanalizace a hledali, co je kam svedený, byli i ve sklepě, ale tam bylo naštěstí dost málo místa, takže jsem na ně čekala venku. A u toho jsem si začala číst tu knížku, což jsem neměla dělat, protože jsem se od toho pak nedokázala odtrhnout. Teda nakonec jo, ale sledovat ve francouzštině debatu nad větráním hajzlů bylo rozhodně méně zajímavý, jak si číst tu knížku.

Večer jsme se stavili u Arnauda s Orianne, koupili si večeři u Subwaye (mají tu teď totiž slevové kupony) a jeli do Vaise do kina. Šli jsme na nový rusko-francouzský film Le concert. Je to opravdu moc dobrý film, hlavně ta závěrečná scéna, kdy je tam kompletně celý koncert pro jedny housle a orchestr od Čajkovského. Ale ten film mě fakticky zklamal, měla jsem chuť odejít po deseti minutách, jelikož všechno, co mělo být rusky, bylo nadabované do francouzštiny. Takže jsem tomu jednak nerozumněla, dvak to ztratilo šarm a třeťak nesnáším dabing. Ale fakt mohutně nesnáším cokoliv, co je takhle pornodabováno! A nejvíc mě nasralo, že to byla moje chyba, jelikož jsem si měla na netu ověřit, jak to dávají v kině Bellecours...samozřejmě to tam bylo v původním znění (na což jsem se podívala až potom). A to jsem asi dva dny před tím říkala Romanovi, že ve Vaise dávají filmy jenom dabované do francouzštiny, že bychom měli jít na Bellecours. Ale on na to, že přece není nutné chodit do centra, když to druhé kino je po cestě. A tak jsem se z kina vracela s mizernou náladou.

Ve středu jsem věděla, že pojedu zaměřit stávající plány tý věže na Debourgu a že to je jen kousíček od Romanovy práce, takže jsme se domluvili, že poobědváme společně tam u nich. Bylo to fajn mezi tolika lidmi a taky si moct ohřát oběd v mikrovlnce. Dopoledne jsem podesátý překreslila zásuvky v kuchyni u toho včerejšího baráku a vytiskla si podklady na odpoledne. Sluníčko svítilo jako divý, venku bylo asi 18°, takže lítání po parkovišti bylo docela příjemně strávené odpoledne. Vyrazila jsem na to zaměřování vybavená jako Lara Croft: lasermetr v jedné kapse, foťák a fixky v druhé, pětimetr v kapse od baťohu a plány legantně přehýbané na A4kové podložce.

Večer byla plánovaná zkouška kapely, teď i s tím novým bubeníkem. Jeli jsme kamsi do Decines (prostě do prdele) a evidentně chlapci nepočítali s večerní dopravou, takže místo toho, aby mě vyzvedli ve čtvrt na šest, přijeli skoro v šest, pak nás GPS navedlo na naprosto zacpanou magistrálu a na zkoušku jsme místo v šest přijeli v sedm. R.zi seděl v zadu a celou dobu se ptal, jestli už tam budeme a proč to tak trvá a tak podobně, tak jsem mu řekla, že když bude hodnej, dostane lízátko. A doteď ho ještě nedostal...nějak jsem na to zapomněla, sakra.

Muzika byla fakt super, sice bubeník nikdy reggae nehrál, takže nevěděl, co má dělat, ale rychle se do toho dostal (když mu R.zi - bývalý bubeník ukázal, jak na to). Mě se hraje čím dál tím lehčeji a taky to je dost slyšet na počtu chyb a barvě tónu, který se line z mého saxofonu. Krom toho mám fakt skvělý nápady na melodie, takže už jsme takhle ozdobili docela dost R.ziho kousků, které měl v hlavě. Myslím, že jsme všichni za ten měsíc udělali fakt parádní pokrok, zpěvák se přestal bát, Bruno je daleko jistější ve svých linkách a kromě toho vymýšlí stále nové zlepšováky, a mě kluci taky pochválili, že mám skvělý nápady. V tu sobotu u R.ziho jsem dokonce i zpívala a nebylo to vůbec špatné...takže až se naučím zpívat na mikrofon, tak do některých kousků i zasáhnu. Po zkoušce jsme ještě chvíli poseděli na místě a povídali si. Byl to fakt moc příjemný večer, Julian je taky nadšený z našeho hraní, takže jakmile se vrátí z dovolené v Egyptě, tak máme už domluvenou další zkoušku.

Bruno mě vysadil ve Vaise, kam si pro mě Romain přijel, a když jsme v půl dvanácté přijeli do Trévoux, šla jsem rovnou do hajan.

Ve čtvrtek jsem celý den měla jediné přání: jít spát. Takže když jsme přijeli asi v půl sedmé domů, ani jsem nevečeřela (nebyl hlad), odpověděla jenom Aničce z Grenoblu (co už je teď v Praze) na mejl, že klidně můžou přijet do Lyonu na Fête de la Lumière, a v půl deváté šla spát. Tento devítihodinový spánek potvrdil mou teorii, že je jedno, jak dlouho spím, ale že když budu vstávat před devátou ráno, nikdy nebudu dostatečně odpočatá. Vyspat se se mi povedlo až v neděli, a ani to ne dostatečně... Asi do půl desáté, pak už jsem nezabrala.

V pátek těsně před obědem se mi ozval R.zi, že je ve městě a co prej dělám přes polední pauzu. Venku bylo zase 20°, takže jsme si sedli na ké a hodinku a půl si na sluníčku popovídali. Odpoledne jsem jela ještě na Debourg pro nějaké doplňkové kóty, co mi minule utekly. A při cestě zpátky jsem si říkala tohle:

Miluju podzim. Zvláště, když je venku 18°C, svítí sluníčko a pod koly mého velocipedu šustí krásně barevné spadané listí. A k tomu ten vzduch, trochu mrazivý, ale je v něm je cítit právě ten nádech podzimu...

Skoro až básnické, co?

Na večeři jsme byli pozváni ke Karlovi. Ale až na osmou a my jsme oba skončili ještě před pátou (ráno jsem přijela na osmou, měli jsme domluvené rande s elektrikářem a instalatérem...a taky jsem zapomněla klíče v kanclu na stole, takže mi šéf otevřel a žertovně na mě zamával prstíkem, aby mě varoval...že ty klíče ráno viděl a že si říkal, jak se asi dostanu dovnitř...šibal). Domluvili jsme se, že zajedeme na Pard Dieu podívat se, co by se nám tak hodilo do bytečku. Cestou jsme se stavili v jednom elektro-bazaru a koupili si tam elektrickou dvojplotýnku (novou) za 39 Euro, něco pro začátek, pak si asi pořídíme indukční sporák...až si na něj našetříme.

Potom jsme se procházeli po obchodech a viděli spoustu super věcí, co bysme chtěli, takže jsme si je vyfotili, abychom měli trochu přehled o cenách a abychom taky ostatním mohli ukázat, co bychom chtěli k Vánocům, takže ty fotky, co jsou tady různě okolo, to jsou věci, které se nám tak líbily a chtěli bychom je.

Ještě jsme si rovnou v akčním stánku zařídili internet na úterý 1. prosince, 100Mbit přes optické vlákno. To je super, budeme mít internet, ale dost možná nebudeme mít elektřinu, protože současná nájemnice jí dala ustřihnout...asi uražená ješitnost, že jsme nechtěli to její kanape za 400 Euro...kráva. Hlavně, že jsme jí poprosili, aby to nedělala, aby zařídila jen přepsání jména. Romain tam bude volat zejtra ráno, takže uvidíme.

Potom už jsme vyrazili za Karlem a jeho novomanželkou Petrou. Trochu kontaktu s Čechami, vážně mi ta čeština dost chybí, loni jsem mluvila česky každopádně o dost víc, než teď, a ten rok předtím ještě víc! Oba udělali velký skok ve francouzštině, takže jsme se bavili hlavně francouzsky. Aby tomu Roman rozumněl. A dobře jsme se pobavili. Pozvali jsme je na naši crémaillère, tzn. zabydlovací párty, a objednali jsme si zabydlovací dar - vinné skleničky. Osobně nám poradili, že nejlepší na zabydlování bytu je se vzít - oni to udělali letos v létě a teď mají skvěle vybavený byteček. S Romanem jsme se shodli, že to ještě není nutné.

V sobotu jsem se zase nevyspala, protože jsme byli pozvaní na 10,45 do agentury konečně podepsat smlouvu na byt. Tak jsme jí tentokrát opravdu podepsali, z čehož vyplývá, že v pátek ve třičtvrtě na sedm sepisujeme seznam závad na bytu a od té doby jsme už jeho obyvateli. Na sobotu máme nachystanou velkou stěhovací akci, tak jsem zvědavá, jak to nakonec všechno dopadne. Máme teď vlastně už všechno: postel, stůl a clic-clac jsou moje, akční maminka R sehnala stůl a židle, lednici, mikrovlnku, a pračku, tatík R nám dá komodu a dvě štokrlata a my jsme si koupili plotýnku. Kromě toho mám ještě spoustu drobností, které mi sloužily v předchozím bytě.

Odpoledne jsem zůstala v Lyonu, dala si na Part-Dieu oběd (zůstala jsem zrovna tam, protože jsem se chtěla podívat do těch pár obchodů, co jsme nestihli v pátek) a jela k Brunovi na zkoušku. Další super odpoledne, hodinu jsme si jen tak povídali a relaxovali a pak jsme udělali jedné pecce strukturu. Fakt si myslím, že tohle bude hitovka. A nejenom proto, že jsem tomu vymyslela hlavní melodii refrénu ;)

V šest si mě vyzvedl Romain v Neuville a jeli jsme se podívat do Gi-Fi na povlak na clic-clac, co viděla maminka R v jejich letáku. Stál 10 Euro a je moc pěkný. Sedne akorát. K posouzení podle fotky. Krom toho jsme si prohlídli další věci a koupila jsem si ponožky (protože jsem jich měla žalostný nedostatek) a rukavice na zimu (dvě naprosto důležité informace).

Dnešek byl taky docela dobrej den... Romain v noci dělal dort pro dědečka, který má dneska narozeniny, ale jaksi se mu nepovedl, takže nakonec zůstal doma. V jedenáct jsme se sebrali a jeli do bazénu. Roman si dopoledne trhnul hlavou, takže ho bolelo za krkem. Řídila jsem já. Zrovna v okamžiku, kdy mi drahý povídá, že dneska řídím fakt dobře, tak se mi to auto na kruháku neskutečně smýklo a chtělo úplně vylítnout pryč. A na dalším znova... Přijeli jsme k bazénu, zjistili, že je tam neskutečně plno, a krom toho jsme taky viděli vcelku prázdnou pravou zadní penumatiku. Haha.

Takže jsme se sebrali, sjeli na pumpu hned za kruhákem a chtěli nabrat benzín a dopumpovat kolo. Na stojanu, co jsem si vybrala, došla nafta. Takže manipulace, zpátečka a k jinému stojanu. Ptám se: "Na jaký straně máš tu díru?" "Vlevo." Tak zastavím vlevo, vylezu ven, a brouček mi řekne, že je teda zvědavej, jak to na tuhle dálku budu tankovat. Jsem myslela, že ho na místě zabiju :) Takže znova zpátečka a k jinému stojanu... Tentokrát jsme natankovali v pohodě, ale vzduch jsme tam nenašli (nebyla to ta naše klasická pumpa, ale jen taková ta jejich supermarketová, kde není obsluha, všechno jde na kartu). Takže jsme jeli k jiné pumpě, Roman spílal při každé zatáčce a sebemenším otřesu, jela jsem celou dobu pěkně 30km/h na dvojku, ono se s prázdným kolem ani moc víc jet nedá, kruháky po vnějším obvodu na 20km/h a dojeli jsme k pořádné pumpě s pořádnou pumpou na napumpování duší.

Bazén Roman odpískal (a nutno říct, že se mu tam nechtělo už předtím) a jeli jsme zase domů. Kolo bylo fakt píchlý, protože jsem parkovala už s prázdným. Jo, a krom toho, že mě drahý zase nasral u parkování, když si ze mě dělal srandu (ale auto jsem fakticky o ten sloupek zastavila o zrcátko, přesně jak chtěl), tak mi to dneska ani jednou nechcíplo. Což by se mělo pořádně oslavit!!!

Odpoledne jsme jeli slavit narozeniny k dědečkovi. On dostal kšandy a my jsme od nich dostali do bytu šest sleniček normoš, šest pivních, set na kafe, čtyři pánve, žehličku a jako dárek ještě šek na druhý povlak na clic-clac a sušák na prádlo. Tak nevím, kdo tady měl narozeniny :) Jo a ještě jsem zapomněla, že nám Audrey pro začátek dá jednu malou troubu, kterou nepoužívá, a Romanova máma sadu talířů (dtto), takže budeme mít vážně všechno.

Po cestě zpátky jsme se stavili v Gi-Fi koupit si ten druhý povlak a sušák, u toho jsme si přibrali vysavač a nějaké to vybavení na úklid a dvě super dřevěná prkýnka skládaná z úzkých proužků dřeva. Přesně, jak jsem viděla v jednom obchodě, jen za poloviční cenu.U placení Roman zjistil, že má jinou bundu, a tedy nemá peněženku, takže od jiné kasy přiběhla maminka a vypsala mu šek. Audrey z toho měla druhé Vánoce. To mi připomíná...včera jsem se snažila zaplatit kartou z bězného účtu 15 Euro a neprošlo to... Tak se tak jemně ptám, jestli by nebylo možné tyhle zdroje trochu zalátat, tati... První plat bude až za víc než týden a víc jak půlka půjde rovnou pryč na nájem a na dělání si radost do bytu. Naštěstí se stěhujeme 28. (ale platíme už od 27.), takže jsme platili "jen" 1500 a ne 2000 Euro, takže se to s platbou nájemného naštěstí stihne, jelikož plat bude dřív, než nájemný a jelikož má Roman na účtě přesně těch 1500.

Je to vážně drahá sranda, to bydlení. Ale už se oba těšíme, až se tam přestěhujeme.