Rychlovka

Žiju, mám se dobře a jsem v Praze. A nemám čas na blog ;)

Miluju víkendy, kdy nic nemusím!

Žádná zkouška s kapelou, žádný "musím na trh a pak jedeme za babičkou a dědečkem, tatínkem, maminkou...". Z postele se vyhrabu v deset a pak mám celé dva dny jenom na to, abych dělala věci, na které mám chuť!

---

Včera dopoledne jsem si pěkně vzala počítač do postele a koukla jsem se tam na jeden díl Darji, kdo si to pamatuje, tenhle seriál běžel na Supermaxu a bylo to o příliš inteligentní holce ve společnosti, která ji naprosto nechápe. Dobrej suchej humor. Pak jsem si pěkně udělala obídek, zavařila pár flašek jablkového kompotu, abych ta jablka nemusela za pár dní vyhodit a klídek, žádnej stres. Roman byl navíc s bratránkem, nejdřív jeli pro nové kanape a pak si spolu někde dali oběd (taky mi to mohl říct dřív, než jsem začala vařit pro dva...).

Odpoledne jsem se vydala do Starého Lyonu shánět nějaké dárečky na cestu do Prahy. Mám radost, sehnala jsem všechno, co jsem chtěla (a nic navíc, ani jsem si nenakoupila dárečky pro sebe :) . Setkala jsem se tam taky s Orianne a zašly jsme spolu na kafčo. Chtěla jsem si dát ledovou kávu a místo toho jsem dostala slušný zmrzlinový pohár s kafem, ale aspoň jsem pak neměla hlad :)

Najezdila a nachodila jsem docela kilometry, takže jsem pak byla docela ráda, když jsem dorazila domů a trochu si odpočinula. Večer přijela Romanova rodinka na večeři, tak jsme jim udělali těstoviny (viz další blog) a za jejich pomoci jsme nainstalovali nové kanape. No, rozhodně lepší, než ten starej proseděnej clic-clac, ale že bych byla zrovna nadšená... Jednak to stálo 2x tolik, než jsme do toho chtěli dát (což znamená, že ty dvě skříně, na které jsem se tak těšila, budou muset počkat), je kožené, delší, ale menší plocha na spaní, a není tam žádný úložný prostor vespod. Takže prozatím všechny duchny a povlečení jsou na křesle a nevím, kam je teda dáme... Asi sehnat nějakej pořádnej šuplík pod postel. A navíc je to Romanovo kanape, takže nevím, jestli mám právo si na něj sednout ;) Dostal ho totiž od maminky k narozeninám (jako že nám zaplatila velkou část).

No a dneska asi nebudu dělat nic. A Roman je někde ve Villefranche na turnaji v petanque, tak mám aspoň klid :) Teda nic dělat, jako obvykle, tzn. vyklidit a naklidit myčku, vyprat, pověsit, poskládat, uklidit... Krom toho si začnu připravovat věci do Prahy. A možná půjdu zkusit běhat, co to s tím kolenem dělá. V pátek jsem dostala od pana doktora předpis na novou ortézu, se kterou můžu i hrát volejbal. Tak to musím pomalu začít zkoušet. A taky jsme se dohodli, že v září půjdu pod kudlu, abych byla na příští léto fit :)

No a jinak bych ještě mohla zmínit, že jsem v pátek byla místo práce na veletrhu, kde jsem posbírala spoustu brožurek a taky se dozvěděla o nových materiálech a tak, a taky přišla na jiné myšlenky, takže to celkově hodnotím kladně. Ve čtvrtek večer jsme byli na jednání na radnici 7. obvodu kvůli těm freskám a začíná se to pěkně vybarvovat. Myslím, že to bude fakt pěkné. Bohužel si musíte počkat do dubna 2012, než sem budu moct dát fotky :)

Kromě toho jsem v práci přebrala dva nové projekty po Sandrine, která odešla do hor. Zatím to vypadá, že to bude v pohodě, ale nevím, jak to všechno stihnu, než odjedu na TŘÍTÝDENNÍ prázdniny. No co, to už je jejich problém, jak si to tam zařídí. Hlavně Barnier je nešťastnej, protože on si neumí ani otevřít soubor, aby ho mohl upravit. Hehe :)

Jo, ještě jsme měli v pátek večer slet českých čarodějnic. Bylo nás sedm! Soňa, která se bude brzo vracet do Prahy, Marta, ta, co bydlí dost daleko v domečku, Petra, která čeká miminko (Soňa taky, ale už druhý...brzo si s nima přes samé ťuťu ňuňu nebudu mít co říct...), Pavla, což je manželka nového přírustku v Irisbusu, a dvě Petřiny kámošky z vejšky, co přijely na návštěvu. Byla jsem ráda, že jsme se zase sešly. Těším se na léto, až podnikneme nějakou opejkačku nebo třebas výlet.

No a jinak se toho zas až tolik neděje, práce, rehabilitace, kapela, sem-tam jedeme navštívit rodinku a to by bylo asi tak všechno. Už se těším na prázdniny a hlavně do Prahy!!!

Mission Berushka abandoned

Já to vzdávám, dneska jsem zase půl hodiny lezla po parku po čtyřech a hledala berušku. Byla jsem aspoň na deseti různých kytkách či travinách a nic. Včetně růží. Na jedněch dokonce byly mšice. Nic, prostě neexistujou. Kde nepomůže beruška, musí se nasadit olej z chryzantémy.

Brr, venku je tma a strašná zima, lepší fotka se mi nepovedla. Ale tyhle černé kolonie jsou pod více listy, než jen tímhle jedním. No nic, zejtra stejně všechny pochcípaj!!!

Já chci berušku!

Včera večer jsem byla půl hodiny v parku a lezla tam po zemi, abych našla nějakou berušku, která by mi zlikvidovala mšice, které se tentokrát pustily do lichořeřišnice (rukola už jim přestala chutnat...). Neúsěšně. Nechcete mi někdo nějakou poslat z Čech??? Ještě to o víkendu zkusím na růžích, protože tam obvykle spousta berušek bývá... Ale pomalu ztrácím naději... :(

Jak bylo na jihu

No jak asi, to je teda otázka... No přece slunečno, teplíčko a hlavně to byly prázdninýýý! Vyrazili jsme ve středu v jedenáct večer, vrátili se v neděli o půlnoci a až do dnešního rána bylo pět dní volna! Byli jsme zase jako obvykle v Carqueiranne, kousek od Toulonu, v tom baráčku u moře. Taky bych si nechala líbit něco takového. Navíc, že je naprosto schovaný od cesty, nejsou to žádné ty ošklivé betonové kostky se spoustou balkónů, ale klasický jednopatrový barák s teráskou a krásnou zahradou. A protože by ten dům měl rozhodně projít rekonstrukcí, tak mě jako architekta zajímala taky tahle stránka, trochu jsem přemýšlela nad tím, co by se s ním dalo udělat. Ale nejdřív by to chtělo slušný obnos, takže to zůstalo pouze v teoretické rovině.

Letos jsem nefotila, protože už jsem to všechno vyfotila ze všech úhlů loni, předloni a předpředloni. A ono se to kupodivu pořád ještě nezměnilo. Ale nesmutněte, místo fotek jsem si to všechno nakreslila! Taky už jsem o tom psala, jak mi to chybí, a byla jsem fakt překvapená, že i po pěti letech jsem to ještě úplně nezapomněla. A naprosto mě uchvátila barva a akvarelky!

---

První den ráno jsem si trošku "přivstala" oproti ostatním, z postele jsem vylezla v půl desáté a rovnou jsem se sebrala dolů k přístavu do městečka. Blok a tužku samozřejmě s sebou. První obrázek jsem zkusila tužkou, protože jsem nevěděla, jak mi to půjde. I když pořád kreslím něco v práci, je to samozřejmě něco jiného, než sedět na místě a kreslit atmosféru. A taky kreslit bez předlohy sketchupu ;)) Potěšilo mě, že jsem ani tu perspektivu až tolik z oka neztratila. I když samozřejmě to není dokonalé. Nicméně mě to bavilo a ostatním se to taky moc líbilo. Tady vidíte vlevo malý parčík, uprostřed hotýlek s cukrárnou a vepředu dřevěnou esplanádu, ze které je pěkný výhled na moře.

Potom tam za mnou přišli dolů ostatní, zrovna ve chvíli, kdy jsem měla hotovo a chystala jsem se odtama zvednout. Vydali jsme se nahoru do vesnice na trh nakoupit něco na opejkačku na oběd a taky se projít. Trh byl fakt obrovský. Táhl se minimálně jeden kilometr plus uprostřed okolo dost velkého náměstí. O celé téhle části městečka jsem neměla ani ponětí. Myslela jsem, že Carké je jenom těch pár baráků okolo nás, moře a přístav. A ono je to tam docela rušné místo. A trh byl skvělý. Když jsme se vrátili, rozdělali jsme v kolečku oheň a upekli masíčko a klobásky a taky spoustu zeleninky, co jsme nakupili na trhu.

Odpoledne jsme se šli vyvalit na pláž. Do vody jsem vlezla, plavala asi 15 minut a pak, když už jsem necítila ani nohy, ani ruce, tak jsem vylezla ven. Uschnula jsem v tom vedru docela rychle a pak jsem se tam dost nudila. Tak jsem si skočila nahoru pro blok a akvarelky a zkusila jsem si svůj první akvarel (teda né úplně první, ale rozhodně to nejvíce připomínalo akvarel, co jsem kdy udělala). Okamžitě jsem tomu propadla. Jenom pár čar tužkou, rozvrhnout si, co kde bude, a pak už jenom omalovávat. Ale pozor, první vrstva musí být hrozně moc naředěná a položí se jen základ. A pak je na tom super, jak se přidávají další a další vrstvy, jenom stačí, aby to pod tím uschlo, a hned se přes to dá přejet další barvou a dodat domu další odstíny. Nakonec jsem tam i naflákala ty lidičky, protože to bez nich bylo moc prázdné.

Roman s Arnaudem (bratranec) vyrazili do Kerfůru nakoupit jídlo a pití na večer a na kus dalšího dne. Znovu jsme grilovali, přišli i další lidi, víceméně místní, popíjeli jsme a pojídali ty tuny jídla, co jsme tam měli. Jedna parta se pak sebrala a vyrazila do nějakého baru či co, ale nám nic nescházelo a vůbec se nám nechtělo jít někam, kde venku stojí gorila, co si vybírá, kdo může dovnitř a kdo ne. Navíc bylo krásně teplo i ve tři v noci, kdy jsem to zalomila do hajan.

V pátek dopoledne jsem si šla znovu sednout do přístavu, ale tentokrát jsem se otočila na druhou stranu a kreslila jsem lodičky, stromečky a moře. A pomalu jsem se učila hledat tu šedivo-modrou na kopcích vzadu. Zelená vepředu už by mi šla, moře jakž takž, ale s tou zelenou jsou ještě problémy. Možná taky proto, že mám v barvičkách jenom ostře zelenou, která se dost obtížně míchá do tmavě zelené. A navíc se stejně zeleň kreslí jenom tou zaschlou špínou, co zůstane na míchacím platíčku, protože všechny barvy nakonec sklouznou do zelené :)

K obědu jsme měli těstoviny a když jsem si chtěla koupit v obchodě něco jiného, tak jsem zjistila, že tam zavírají od půl jedné do půl čtvrté... Prostě na jihu je jiný život, než ve středozemí.

Odpoledne jsme se rozdělili na dvě skupiny, jedna jela nakoupit na večer a druhá (i se mnou) se šla válet na pláž a koupat. Pláž byla pěkná, ale přístup tam byl docela zapeklitý, takže jsem po dvou měsících nic nedělání zvládla docela slušné lezení po horách ;) Byly tam sice schody, ale měly přes 30 cm výšku, takže jsem měla co dělat, abych to zvládla. Koleno zabolelo, ale vydrželo. A ve vodě se pak uvolnilo. Chvilkama jsem plavala jako pes, protože mám zakázaný prsa, můžu jedině kraula. A zkuste kraula, když proti vám jdou půlmetrové vlny...

Co by byl výlet na jih, kdybychom nestrávili alespoň jeden večer u Laureline [Lorlin] v Toulonu v tom jejich skvělém baráčku s naprosto vynikajícím výhledem na město!
Tento akvarel považuji za nejpovedenější a škoda, že nevidíte všechny jeno nuance vody, nebe, zeleně i střech. Protože myslím, že se mi FAKT povedl. Pro srovnání, fotku najdete například v loňském článku (to panorama). Ale žádná fotka nenahradí atmosféru, když jste tam na místě a cítíte ten vzduch. Jinak všichni řekli, že se z toho pozná, že je to na jihu. Ty barevné tašky, meruňkovo-cihlová barva, cypriše... Lorlinině mamince se ten obrázek moc líbil. Pošlu jí aspoň ten scan.

Večírek byl jako vždycky moc fajn. Pro změnu jsme grilovali. V půlce nás vyhnala bouře a neskutečná průtrž mračen, tak jsme zalezli dovnitř a nakonec jsme strávili minimálně půl hodiny potmě se svíčkami, protože vypadla elektřina. Podle mě nejlepší část večírku. Vytuhla jsem asi 2x na kanapi, než mě Roman poslal dolů do pokoje spát. Byly asi 4 ráno. Ostatní šli zase v osm.

Na sobotu jsme měli naplánovaný piknik na pláži. Z domu jsme se vykopali asi ve dvě se spoustou "tartes" - slanými koláči, brambůrky, surovinami na obložené bagety a taky něčemu k pití. Ještě, že jsme tam nebyli přes poledne, asi bychom odtama odjížděli ještě více jako rajčátka. Já jsem se kupodivu nespálila, ale taky jsem se polila od hlavy k patě 50kou a po chvíli jsem si dala na záda šátek, protože jsem neměla náladu řešit spálenou bolavou pokožku.

V akvarelu jsem pokročila, už jsem přišla na to, jak udělat barvy moře a naznačit vlnky, a taky se mi moc líbily ty lodičky na obzoru. A všude tam jezdili lidi na vodním serfu s tou plachtou, případně na plachetnici a taky jsme se koupali. Voda byla teplejší, než den předtím a vydržela jsem tam docela dlouho. Ale nejdřív jsem pěkně dodělala obrázek. Ještě teď mám v barvičkách písek ;)

Večer jsme, pro změnu, ogrilovali zbytek masa, co nám zůstal, a dopili zbytek alkoholu. Já jsem víkend strávila na piňa coladě a moc jsem si to pochvalovala. Dalo se to pít naprosto non-stop a nevím, co to vzali za kokosový likér, ale vůbec mi z toho nebylo špatně ani nebolela hlava. A to jsem toho vypila fakt hodně a říká se, že po sladkém pití rychle bolí hlava. No taky je fakt, že jsme byli celou dobu venku, jedli jsme a pohybovali jsme se.

No a pak už byl čas na nedělní úklid a návrat domů.

Nakonec jsme se rozhodli, že nevyrazíme brzo ráno, ale až večer, abychom nezůstali celé odpoledne v zácpách. Jeli jsme do Toulonu a tam jsme zakotvili v přístavu. Nejprve jsme si dali příjemný obídek (zase jsem zahubila život několika hlavonožcům a mlžům a plžům, když jsem je pojídala syrové... stejně mi přijdou chuťově lepší mušle, než ústřice. A nejlepší jsou mořské mandle, krásně totiž křoupají. Jsem sadista, já vím :)). Po obědě jsme si šli dopřát moučník hned vedle do Haagen Dasz, kde jsme si objednali zmrzlinu skoro stejně tak drahou, jako oběd předtím. Skoro jsem to nemohla dojíst. Příště si už žádnou vafli k tomu nedám, zůstaneme u šlehačky a spousty ozdob navrch. Jak jsem si pochvalovala, že oběd byl vcelku lehký, tak ta zmrzlina mě (nás) dorazila, že jsem se sotva vlekla. Na večeři, kterou jsme původně plánovali, už nebyla chuť.

Nakonec jsme si sedli do jednoho baru, kde jsem si vybrala výhled na ostrov a pár lodí, nakreslila jsem si svůj poslední obrázek a vyrazili jsme vstříc zacpaným dálnicím směrem na Lyon. Bylo asi šest odpoledne. Zacpané byly přesně tam, jak jsme to čekali, ale s pomocí iPhone - GPS a mapy, našel Arnaud cesty okolo, takže jsme většinu obkličkovali a pak se zase vrátili na dálnici. Zastávka u Montelimar na večeři v Mekáči byla dlouhá, protože podobný nápad mělo asi 200 dalších lidí a oni nestíhali zpracovávat objednávky. Nedostali jsme omáčky, ubrousky a brčko k pití, ale aspoň jsme už neměli hlad. To ne, mě z toho akorát bolelo břicho. Teď se budu týden živit bujónem a bílým jogurtem, abych trochu napravila, co jsme napáchali za ty čtyři dny :)

Dojeli jsme o půlnoci, cesta trvala o hodinu a půl víc, ale hlavně, že jsme se vrátili živí a zdraví.

A to pondělní volno taky nebylo k zahození, aspoň jsem se po tom všem mohla pořádně vyspat a taky zvládnout nějaké to prádlo, kterého jsme přivezli požehnaně. Nakonec jsme toho stihli docela dost, odpoledne jsme se jeli podívat do jednoho obchodu typu IKEA na skříně (jupí, budeme mít skříně na oblečení!) a potom do kina na X-Meny. No a to by bylo asi tak všechno, protože starost o kytičky už jsem popsala včera. Takže dobrou noc!

Květen - od slova kvést

Zase jsem vám nafotila zahrádku. Fotky už mají sice týden až dva zpoždění, ale i tak si myslím, že stojí za to. Některé už odkvetly, některé se naopak ještě zvětšily, ale zahrádce se daří. Dneska jsem si koupila novou hlínu, hnojivo na rajčata a vodičku na mšice (všechno čistě přírodní a bez chemikálií, stačí to procesí aut za oknem...) a zahradničila jsem. Přesadila jsem, co potřebovalo, zasila nové ředkvičky a salát, zakropila rukolu protimšicí vodičkou, protože proti nim už několik týdnů více méně marně bojuju a nechtěla jsem sáhnout po mýdlové vodě a pak jsem všechny kytičky nakrmila příslušnou zálivkou a teď už asi spinkají. Venku je tma, ale krásně teplo.

---

Tak mi konečně vykvetly! A květů stále přibývá. A taky doufám, že už nepůjdou na procházku, protože jsem je minulý týden byla dvakrát hledat dole pod okny, jak tam sletěly. Trochu je to pochroumalo, ale ony se z toho vzpamatují! A ta kvítka přímo nádherně voníííí.

Kvetou i oranžově a už jsem zahlédla i červený květ. Těším se, až opravdu obrostou tou barevnou masou. Podle všech znaků to už nebude trvat dlouho!

Takhle kvetou ředkvičky. Když už jsem je nechala tak dlouho, tak teď čekám, až jim dozrajou semínka (vypadá to jako malinké lusky hrachu) a napříště budu mít vlastní :) Taktéž čekám u rukoly, ale u té to možná sním, protože mají vynikající pikantní chuť.

Někdo neví, co jsem si to vlastně koupila? Ale jsou levné, nenáročné a pěkně voní i vypadají.

A mám je i v oranžové.

Teda barvičky vynikající. A co že to je? Oni mi vždycky na trhu řeknou to francouzský jméno, který ihned zapomínám!

Chtěla bych mít za domem pole plné fialové levandule a ráno se tam jít proběhnout čerstvou rosou...

Rajčátka kvetou i zrajou. Mám i větší, ale jsou obtížně fotitelné (a propos, nevím, jak je budu trhat, když na ně ani nedosáhnu...

I po minulé sklizni je kopru pořád dost.

Teď už si z ní konečně můžu udělat pořádnou pomazánku a neděsit se, že jí těch pár utržených stébel bude chybět. V lednici mám "tvaroh", tak se do toho hned pustím.

Ale ještě ukážu, jak začala zase pěkně rašit opuncie, která přes zimu trochu zlenivěla, až jsem měla strach, že to nepřežije. Tohle bylo před dvěma týdny, dneska má nových výhonků asi 5x tolik. Je to fakt krása, když je to ještě úplně malinké, ale přesto jsou tam všechny potřebné detaily.