První týden našich prádnin jsme zahájili v Paříži. Marian si jel vyzvednout svou slečnu a pak spolu v sobotu ráno jeli do Bruselu, tak jsem dostali na 4 dny zapůjčený byt na Montmartru (pokoj a kuchyně, tak jsme se tam v šesti krapet nevlejzali), což vůbec není špatný! Jeli jsme se Slovákama a s Manžárim, kterej v neděli večer frčel do Toulonu, protože konečně našel praxi. Teď to táhneme jenom přes víkendy, ale taky se to dá zvládat.
sobota 12.4.
Ráno když jsem vylejzala ze sprchy, tak na mě čekal přede dveřma "dort" se svíčkama a všichni tři mi zazpívali Joyeux anniversaire, protože jsem měla narozeniny :)
Mno jo, přes víkend jsme navštívili hlavní turistické atrakce, jako že v sobotu jsme začali na Sacré Coeur na Montmartru a potom jsme si vzali Pařížský VeloV, říkaj tomu Velib - jako Velo a Liberté, ale my tomu říkáme spíš VéJeb, jako Velo a Jebat, protože je to kurňa drahý a stálo nás to dost zbytečných peněz. Lyonský jsou teda lepší. No ale udělali jsme asi hodinovej kolovýlet po Paříži a dostali se až k Vítěznýmu oblouku.
Manžári jel v čele a neustále projížděl na oranžovou nebo červenou, nečekal a tak, i když jsme mu asi 10x řekli, že to nemá dělat. Ve Francii podle něj má kolo absolutní přednost, to jsme viděli. Na těch kolech bylo napsáno: Respektuju červenou, nejezdím po chodnících, nepřevážím pasažéry a nejezdím v protisměru - no tak se nám to povedlo denně porušit každý minimálně jednou ;)
Na L'Arc de Triomphe jsme vyšplhali nahoru a za ten výhled to stálo, i když Maťo poskládal panorámy a všechny vypadaj úúúplně stejně ;))
Potom jsme vyrazili na pěší procházku, podívali se do předváděcího centra Citroën (docela pěkně designový včetně baráku) a když se začalo připozdívat a měli jsme hlad a žízeň, natrefili jsme na sámošku a nakoupili něco k jídlu na picňic a hlavně pivo...Manžári to myslim přestal komentovat, sám si koupil nějakou ochucenou srajdu a pak ode mě loudil. Piknik se konal pod Ajfelovkou a bylo docela příjemně teplo, jen kdyby to sluníčko posečkalo dýl. Prohlídli jsme si ji zespoda v záři zapadajícícho slunce a pak i když se začalo stmívat a rozblikala se turistická atrakce, která byla instalovaná pro rok 2000...hnus. Vypadalo to hůř, než náš vánoční stromeček, jak ho každej rok probojuje máti! :-D
Pánové ještě navštívili Toilettes accès gratuit (zdarma), což byl prý zážitek, a pak jsme se vydali hledat Véjeby a dojeli dom. Tento den nás to stálo jen 4 Eura, jedno Euro stojí jednodenní lístek....zloději....zbytek byl proto, že jsme je vrátili po půlhodiném limitu zdarma - nehlídali jsme dostatečně čas a narozdíl od Lyonských nepípaj po 25ti minutách.
Doma jsme se jali přemlouvat Delphinin super úžasnej indukční sporák, takže jsme jedli asi v půl jedný. Sporák má vlastní mozek a když nechce, tak neuvaří. Krom toho jsme nevěděli, že musíme používat speciální nádobí, takže to bylo o nervy dvojnásob. Další dny jsme začali více využívat mikrovlnku a troubu.
Ještě jsme vyrazili na procházku, že najdeme nějaký místo na sortir, ale akorát jsme obešli pár výloh sexshopů a po hodině zjistili, že nikde nic není, tak jsme sedli na kola a dojeli dom. A šli spát, Slováci si lehli do kuchyně, abychom měli na ten jeden večer soukromí....milé to bylo.
neděle 13.4.
Vstali jsme tradičně asi v 11, než jsme se vyhrabali, nasnídali, bylo tak 1, tak jsme vyrazili ještě na Vejebech do jakéhosi parku a pak metrem do La Vilette. Tam nás stihnul oblíbený pařížský deštíček, takže jsme všichni naprosto promočený zalezli do Quicku, něco jako McDonald, ale asi tak 100x horší. My s Andreou jsme nevěděly, co si dát, takže jsme si nakonec za pět euro koupily takový pidihranolky, kterejm říkali velký a tři kousky smaženýho čehosi, velikosti cca 50ti koruny. Tak jsme se moc nenajedli. Kluci do sebe natlačili studentský menu, JM si to pochvaloval, Maťo řek, že v životě nic horšího nejed :) Od tý doby, když jsme viděli Quick, tak jsme okamžitě začali polemizovat, zda nepůjdeme na oběd...NE!
Po úžasném obědě jsme se přesunuli labyrintem metra někam jinam, kde jsme měli sraz s Andreinou kamarádkou a Manžáriho bráchou. Zalezli jsme na kafčo a trochu oddechli a popovídali si.
Pánové pak vymysleli, že půjdeme do Les Halles, ale jaksi jim nedošlo, že v neděli bude všechno za vřený, tak jsme se prošli deštivou Paříží až k Centre Pompidou, o němž oba svorně prohlásili, že se jim chce zvracet.
Pak jsme si ještě užili krapet kovbojku, protože JM měl koupenej lístek na devátou a chytře vystoupil z metra na jiný stanici, tak jsme pak asi 20 minut po celým kopci hledali náš barák. Vlak nakonec stihnul, jen si neodpustil fr. humor a volal mi, že to nestih, ať mu přijdu otevřít. Jsem mu na to řekla, že mu na to neskočím, protože jednak byl dost klidnej a dvak za ním v pozadí cvakaly koleje ;))
Večer jsme zase půl hodiny přemlouvali sporák, až nám nakonec dovolil si uvařit těstoviny, a šli jsme spát.
Jo ještě jsem tak nějak zapomněla podotknout, že každovečerní nákup provázelo pár flašek vína, ale to už je myslím vcelku standard, tak to ani moc nevyzdvihuju.
 |  |  |
 |  |  |
pondělí 14.4.
V pondělí jsme jako správní turisti vyrazili na Notre Dame, ale museli jsme zkonstatovat, že vypadá jako x jiných katedrál ve Francii a o popularizaci se zasloužil akorát pan Ygo (Hugo).
Vyrazili jsme pěšo do Centre Pompidou, tentokrát na expozici moderního umění, kde jsme většině věcí jako obvykle nerozumněli. Ale díky zázračné kartičce naší drahé mateřské školky architektury jsme měli vstup zadarmo. Maťo celý pobyt pořád někde hledat Kebab a nebo Cheesburgera, rak mě jednou nakazil na Kebab a když jsem ho celej spořádala, chtělo se mi akorát spát. A taky to bylo tím, že jsem si místo kafe dala kakao.
Večer jsme byli naprosto kaput, takže jsme snědli večeři, kterou Maťo po neúspěchu se sporákem udělal celou v troubě a v mikrovlnce, popili pár flašek vína a plechovek piva a šli spát.
Teda ještě jsme v noci koukali na dva filmy, u prvního jsem prospala druhou třetinu, u druhého 95% :) Natolik mě ten Kebab vyřídil.
úterý 15.4.
Z postele jsme se vyhrabali asi v půl jedný, doma jsme vzali věci na piknik a šli si sednout za Sacré Coeur do parku na snídani, asi v půl čtvrtý ;-P
Během odpoledne jsme se konečně dorozumněli s Amayou a jejími kamarády a sešli se v Palais de Tokyo na výstavě moderního umění (opět nepochopeno, např. tam byla taková konstrukce, co dost připomínala Maťův projekt Genève a v ní týpci hráli paintball) a odtama procházkou podívat se na nové dílo pana Nouvela, Quai Brandly. Marian o tom tvrdí, že tam Honza použil všechno, co umí...moje pocity byly rozporuplný, ale mělo to pěknou zahradu a dovnitř jsme se stejně kvůli pozdní hodině nepodívali. Se Španěly jsme se poté rozešli a vyrazili jsme na další kafe za 4 Eura, nějak jsme si na to v Paříži zvykli. Ještě trochu procházka a zase domů, nakoupit, uvařit, popít a spát. Koukli jsme na fotky a asi do dvou čekali na Mariana a Delphine, až se vrátí.
