Kamarádi ze stavebky a architektury se vydali autobusem na několikadenní výlet po architektuře jižní Francie a ve čtvrtek přijeli do Lyonu. Večer jsme se tedy sešli a byli se projít a trochu popít, pokecat. To mě nalomili poprvý na to, že bych mohla s nimi vyrazit aspoň na víkend. Protože místa v autobuse bylo opravdu dostatek a na chatičkách se taky nějaký našlo. V pátek mě nalomili úplně a nakonec jsem tam strávila pět super dnů plných kultury, zábavy a vyčerpávajícího programu.
sobota 20.9.
V sobotu jsem se musela vykopat z postýlky už někdy kolem půl sedmé, abych byla po osmé hodině kdesi v...daleko v Tassin u hotelu Premiere Classe, kde ostatní přespávali. Je teda fakt, že moc času tam nestrávili. Například v ten páteční večer, který jsme seděli před radnicí a popíjeli tam víno a jedli olivy, přímo pod kamerou:) Ale aspoň, že tam nefoukalo. Zůstali jsme sedět trochu déle, než jsme se rozešli. Já jsem se do postele dostala do ke druhé hodině ranní, oni tuším ke čtvrté. No problémek se vyskytl v tom, že jsem je omylem poslala úplně opačným směrem, takže asi hodinovou procházku šli tak dvě a půl. Prý když se cestou ptali na cestu nějakých Holanďanů, tak ti se nejprve rozesmáli, než jim poradili. Taky jsem to od tý doby měla furt na talíři a slízla jsem si to aspoň 10x od každého z té výpravy. Ale sranda musí bejt, i kdyby na chleba nebylo (někdy taky není...).
Protože jsem si věci na více dní balila v pátek v noci, kdy jsem byla značně posilněna vínem, zjistila jsem potom, co všechno jsem si zapomněla vzít. Ale v zásadě toho nebylo zas tak moc a s věcmi jsem přežila. Poslala jsem i nějaké mejly, jen nevím, jestli došly. Tak budu žehlit ve čtvrtek ve škole.
Po osmé jsme vyrazili nejprve ještě po Lyonu na další architektonické skvosty. Tím jedním byla Mediatéka ve Venissieux, zvenku taková skleněná bedna, ale zevnitř opravdu příjemná knihovna. Škoda, že je to ode mě tak daleko, třeba bych si tam i chodila něco půjčovat. Přijeli jsme asi v 9, ale tam se otevírá v 10. Naštěstí lidi chodí do práce o chlup dřív, takže nás tam jeden hrdý zaměstnanec provedl ještě před otevřením a navíc to celé zvládnul v angličtině, takže jsem to ani nemusela překládat. Pak jsme vyrazili na letiště Satolas podívat se na Calatravu. Pája nevím v jaké situaci prohlásil, že by to mohl také být Karel Tráva, ale teď už to asi nebude tak vtipné, jako v té situaci. Už jsem tam sice byla 4x, ale nikdy jsem si tu stavbu nemohla takhle prohlídnout. Akorát škoda, že tam padlo mlíko (je tam vždycky). Tam jsem se rozhodla, že si ty prázdniny trochu prodloužím a že pondělní škola mi rozhodně neuteče.
Vyrazili jsme na jih do Orange. Cestou jsem asi 3x vždycky někde něco překládala nebo vysvětlovala, tak jsem si přišla trochu užitečná. V Orange jsme se podívali na Amfiteátr a pak si šli sednout na kafe a quiche a taky se trochu projít po městě. Je docela zima, na to, že je to na jihu. Afro sršel vtipem a vůbec se všema byla moc sranda. Škoda, že už se nic z toho nedá publikovat (taky si nic nepamatuju).
Bohužel většinu zájezdu trávíme v autobuse, ale proč taky ne, když už je zaplacený, že:) A ještě k tomu někým jiným, než mnou...ideální. Stálo mě to teda flašku vína a tlumočení (nikdo z nich tu francouzsky neumí, tak se jim docela hodím). Večer jsme přijeli do Frotignanu, sezónního městečka u moře kousek od Montpelier do kempu. Domluva s tím týpkem, co měl chatičky na starosti byla opravdu veselá. Podle hesla: nediv se, jsou to Francouzi. Nejprve chtěl Matějovi (vedoucí zájezdu) sebrat na týden pas, když jsme trochu divili, tak si udělal aspoň kopii. Potom zase začal vysvětlovat, že si musíme za 5 Euro koupit jakousi plachtu do postele, že to bylo oznámeno. Tak to oznámeno bylo a všichni si taky vzali místo povlečení spacák, ale na to on zase řekl, že ten spacák zašpiní postel. Hmmm, to jsem nevěděla. A co má člověk dělat, když jsou to Francouzi? Ubytování proběhlo už v pořádku. V chatičce je místa o kousek míň, než málo. Například Afro se svými dvěma metry si stěžuje, že se nevleze na záchod. V ložnicích je mezi postelema místo asi tak 20cm, aby se neřeklo, že jsou spojené.
Začali jsme pěkně zlehka koupáním v příšerně ledovém moři a pak lahví vína na pláži, až jsme tam s jedním klukem zůstali asi do tří sami, protože jsme se zakecali a šli se projít po pláži. Takže jsme se zase vyspali asi tři hodiny. Ještě, že jsou ty dlouhé přesuny autobusem, člověk se tam aspoň může dospat.
V neděli jsme vyrazili do Arles, nejprve na projekt kulturního centra v areálu staré průmyslové zóny a pak do města. V té hale jsem se jim uplatnila dobře, protože nás dovnitř měl pustit hlídač a ten uměl samozřejmě jen francouzsky. Takže jsem pořád překládala a tlumočila dotazy. Veselé bylo, když se s tím obrátil na někoho jiného, to se s úspěchem moc nesetkal. Prohlídli jsme si tedy halu a pak zamířili do města. Zrovna tam probíhal svátek "První rýže" (na místních mokřinách se pěstuje rýže), tak tam byl moc pěkný průvod dobových krojů.
Nakonec jsme se zase trhli s tím klukem a šli si sednout na salát a kafe. Ještě jsme stihli nakouknout do amfiteátru a divadla. A taky jsem si vybrala svůj budoucí domeček, byl moc pěkný a příjemný. Tak jsem si vzala číslo na agence a zajímalo by mě, kolik stojí. Zase jsme se vrátili na chatičky, pili a jedli olivy:) Byla vážně sranda, akorát se dost těžko popisuje, jaká, když ta situace dávno pominula (a ne, že bych si úplně všechno pamatovala). Zjistila jsem, že i se 4 hodinami spánku se dá vydržet celý den chodit po barácích.
V pondělí mělo být hezky, tak jsme trochu otočili program a jeli do Camargue do národního parku. Bylo to pěkný, ale nikdo nám neřekl, že to bude tak velký. Takže první představa, že to projdu celý zmizela v okamžiku, kdy jsem na mapě velikosti A5 spatřila měřítko, že 2cm je deset kilometrů.
Společnost, se kterou jsem byla na chatce se někam ztratila, tak jsem se zprvu vydala sama, až jsem narazila na jednoho kluka (chodí s velkým foťákem a jmenuje se Tomáš, jo a je z Opavy:), tak jsme nakonec šli spolu. Původně jsme mysleli trochu se rozdělit, ale právě po zjištění vzdáleností a taky protože tam moc možností pohybu nebylo, jsme spolu strávili celou procházku. Jo, asi mi odešel foťák, odmítá se otevřít, protože není schopný ostřit. Tak jsem se vrátila zase k telefonu-foťáku, ale asi na něj zrovna nebylo moc dobrý počasí a ty fotky nevyšly nic moc :( Výsledkem vzálenosti bylo, že jsme udělali jen malinké kolečko, vyfotili plameňáky a jezera a šli zase zpátky do vesnice.
V půl třetí se ukázalo, jaké organizační schopnosti má Matěj (prej to nemám řešit, že to tak bylo každý rok), protože ač jsme téměř všichni chtěli zůstat třeba do pěti a užít si ten krásný den v parku či ve vesnici, byli jsme nuceni nasednout do autobusu a strávit v něm další odpoledne. Ještě návštěva Karfuru a do kempu jsme dorazili v šest. Jak jsem řekla, i když mi bylo tvrzeno, že přijedeme v pět. Známe...
U pokladny se porvaly nějaký dvě arabky se třemi Francouzskami, tak byla aspoň trochu sranda.
No a co večer....jídlo, pití, moře, procházka... Chtěli jsme zajít na večeři do restaurace, ale šlo o sezónní vesnici, takže naposledy otevřeno bylo o víkendu, tedy včera. Haha. Tak co nám zbylo, než se zase opít?:)
Večer jsme se šli vykoupat někteří do bazénku v kempu, někteří odvážlivci vlezli znovu do moře. Tento večer Afro vytáhl kytaru a zpívalo se a dělal se bordel, ale nikdo na nás nepřišel. Kluci si koupili krásný pětilitrový soudek vína asi za tři Eura a říkali tomu Cotes de Migon (kotdemižón) a pořád si pochvalovali, jak jim to chutná. Já moc jabčák nemusím, tak jsem si radši zainvestovala do lahvových vín. Tak ve tři v noci jsem už definitivně vytuhla (předtím vícekrát) a když jsem zjistila, že v tom se bordelu asi nevyspím, lehla jsem si Afrovi do postele. Tak někdy v pět jsem akorát slyšela, jak si stěžuje, že mu v posteli leží nějaká chobotnice (můj plyšový Oktopus z IKEA, jehož historii jména mimochodem zažil na vlastní kůži a prý z toho i někde má video) a taky si to fotil. Složil se nakonec na ten gauč v kuchyni, ale ráno bylo vidět, že to asi opravdu na dvoumetrového člověka nebylo dělané. Trochu ho prý bolelo za krkem.
V úterý bylo na programu jet se podívat na jeden z nejdelších, možná i někdejší a rozhodně hodně dlouhý, a taky vysoký, most u města Millau od (tuším) Normana Fostra (a jestli ne, tak mě nebijte). Jeli jsme zase dvě hodiny, zase nějaké zavřené silnice a objížďky. Most byl jako že pěkný, ale nevím nevím, jestli to za tu cestu stálo. To jsem ale nemohla říct nahlas, protože by mě ostatní ukamenovali.
Pak jsme jeli do Montpelier strávit tam odpoledne. Povedlo se nám ukecat Matěje a mohli jsme tam zůstat o celou hodinu dýl. Mě se konečně povedlo přesvědčit někoho jít do restaurace na mušle. Se mi o nich dokonce zdálo. No...ty poznámky, co na to všichni měli, když nám to přinesli... Je fakt, že při odklopení horního hrnce se i mě trochu protočila střeva z toho rybího aroma. Potom následovaly různé poznámky na to, co to vlastně jíme, kromě toho jsme občas nějakého toho obyvatele podrobili zkoumání bližšímu, ale pokud to člověk chtěl jíst bez předsudků, bylo lepší to moc nezkoumat. Pěkně jsme se přežrali, ale podle mě to bylo dobrý. A hlavně typický. Taky padl názor, že když to Francouzi pojídají na tuny, asi to jedlé bude. Právě.
Na procházku po městě nám zbyla asi hodina a půl. Nestihli jsme všechny architektonické skvosty, ale gro města ano. A taky jsem se rozhodla, že jestli příští rok zůstanu ještě ve Francii, bude to nejspíš tam. Je to na jihu, je tam teplo i moře, město má rozumné měřítko, je tam škola architektury (i když doufám, že už jsem tu letos naposledy), centrum bylo moc příjemné...
Večer jsme byli všichni tak mrtví ze včera a ze všeho toho pití, že jsme pousínali do desíti hodin všichni. Jen Afro ještě vzal svůj bezedný soudek a šel k sousedům na návštěvu. Ale vrátil se poměrně brzo. Ve středu byl odjezd do Marseille plánován na sedmou hodinu ráno.
Večer jsme byli všichni tak mrtví ze včera a ze všeho toho pití, že jsme pousínali do desíti hodin všichni. Jen Afro ještě vzal svůj bezedný soudek a šel k sousedům na návštěvu. Ale vrátil se poměrně brzo. Ve středu byl odjezd do Marseille plánován na sedmou hodinu ráno.
Šli jsme se hlavně podívat na Unité d'habitation od Korbíka a zbytek města nás zas tolik nebral. přijeli jsme zase pozdě, protože jsme se nemohli proplíst s autobusem uličkama města. Návštěva mě potěšila, ale zas tolik nenadchla. Od tý obytný střechy jsem čekala víc a jinak byty jsou králíkárny (do jednoho nás pustili, vypadal zabydleně a prej tam opravdu někdo bydlí a furt mu tam vodí turisty na prohlídku, haha) i když docela příjemný, obchodní ulice nefunguje a kavárna je děsně drahá. Město jako takový mě moc neuchvátilo, jednak bylo hnusně (v Marseille je mám pocit furt hnusně) a dvak to tam bylo fakt takový špinavý a necivilizovaný. Už aspoň vím, kam nechci. To je dobrej základ.
Odjeli jsme ještě do Aix-en-Provence, tam jsme si prohlídli asi dva nový baráky a už nastal čas, kdy jsme se rozloučili. Nakonec to uběhlo dost rychle, ale už jsem se těšila domů trochu do klidu a na nějakej normální režim. Lístek z nádraží TGV stál 17,90 Eur a čtvrthodiny autobusu na nádraží z centra 3,70...dobrej poměr - rejžovat na tom, že se tam člověk jinak nedostane!!! Ale co se divim, to je byznys.
Středu večer jsem strávila trochu bloumáním po pokoji, taky pokecem s Younessem a spát jsem šla brzo, protože jsem byla úplně mrtvá.
Čtvrtek, pátek večer a celej víkend jsem proseděla u kompu a dělala mámě ty slíbený fasády (co jsem slíbila v okamžiku, kdy jsem neměla co dělat), ale výsledek se zdařil a byli spokojení. Aspoň tak. Doufám, že se to bude líbit i těm lidem, pro který to bylo.
V pátek jsem byla ve škole na projekt. Lidi vypadali docela seriózně, uvidíme, jaký budou konzultace a jestli to k něčemu bude. Allart z loňska to naštěstí nebyl! Budeme dělat jedno menší Lyonský nádraží, Gare Saint Paul. Ale stále ještě nevím, co na tom vlastně budeme dělat. Hihi.
Ještě poslední zmínka o škole, z mejlu pro Andreu:
"Tak co tak nejak. Ziju. Teda i kdyz momentalne moc ne, protoze jsme vcera krapet popijeli. Dneska ve skole jsem mela pocit, ze umru, protoze mi naprosto vynechaval mozek. Prijela jsem dom a sla se na dve hodky vyspat a je mi este hur. Doufam, ze to do zejtra dospim :))
Normalne, dneska jsem byla na prvni prednasce, ktery jsem rozumnela a navic me to BAVILO! Je fakt, ze ta profesorka byla z Universite Lyon 1 a ne z ty nasi, ale i tak uspech. Slo o ten ctvrtacky Projet de construction, jsou k tomu 4 prednasky. Takze povidala tri hodiny o statice, ale bylo to vazne zabavny a poutavy. Nikdy bych nerekla, ze me zrovna tohle bude bavit. Nerikala toho moc novyho (pro me, pro Frantiky asi hodne), ale vykladala to tak "lidsky". Zejtra je ctvrta prednaska, minulej tejden jsem o tom nevedela a dost me to stve. Kdyz uz v tyhle skole nekdy neco ma smysl..."
Jojo, c'est la vie, tak to obvykle chodívá. Mám chuť se tý ženský zeptat, kdy že to přednáší na tý jiný škole a jít se tam na něco podívat, ale myslím, že to s tou aktivitou nebudeme přehánět ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat