RedDevilLenka: června 2014

Tak jsem se do Maroka v krátké době dostala podruhé. Takže už to pro mě nebylo až tak překvapující, spíš to tedy byla odpočinková dovolená. Ale i tak jsem si to tam užila, viděla a slyšela jsem spoustu super věcí, a i když jsem půlku dovolené strávila buď na cestě, nebo spánkem, rozhodně si nestěžuju.

V téhle super vile s bazénem jsem strávila značnou část pobytu, celý víkend.

Ale nejdřív jsem přiletěla do Casablanky ve čtvrtek večer a nasála ten vzduch Afriky. Kamarád - domorodec - Youness, fešák, si pro mě přijel na letiště a pak jsme do noci kecali u něj v novém bytě, co si koupil před pár měsíci. Zatím to tam má dost prázdné, ale až se zařídí, bude to super. A je fakt velký. Že se tam bude dát podnikat spousta věcí. I s vnitřím dvorkem, který je jen jeho.

V pátek jsem se musela zabavit sama, tak jsem se nejdřív pořádně vyspala. Pak jsem si skočila do okolí pro obědo-snídani - smažené ryby v těstíčku, mňami. Odpoledne pro mě přijel šofér Driss a odvez mě za Younessem do práce, ale měl tam šéfa, takže jsem nasedla na tramvajku a jela až na pláž (tramvají na pláž!), kterou jsem přeběhla tam a zpátky za cca 40 minut, s pauzou na koupání uprostřed, a čtením na konci. Kolik chlapů za mnou pískalo a sklánělo poklony, jsem ani nepočítala. Spíš mi to vadilo.. Už chápu, proč se tam ženský halí od hlavy až k patě, taky bych to dělala. Nákup oběda bylo to samý. A v pondělí mě dokonce jeden z nich sledoval až ke dveřím, jenom proto, že jsem od něj chtěla pomoct, když jsem si kupovala snídani... Pak za mnou přišel, že prej se mu moc líbím a co dělám a jestli si ho nechci vzít... Hrůza!!

Mno nic, pláž byla supr, pak jsem se vrátila za Younessem a jeli jsme k jeho rodičům na večeři. Maminka mě velmi srdečně přijala, jako posledně. Bylo to moc příjemné. Taky tam měla svoje dvě sestry a vůbec tam doma bylo veselo.

No a v sobotu jsme vyrazili v půl osmé směrem na jih, do Essaouiry, na festival muziky Gnawa - africká tradiční hudba. Jeli s námi dva Younessovi kamarádi, shodou okolností se oba jmenují Saad, takže jsme měli Saad 1 a Saad 2,případně Malý Sad, nebo Saad² a takové další vtipy.

Cesta byla dlouhá, celkem téměř 6 hodin, ale skoro celou jsem jí prospala. Navíc v autě byla sranda, teda pokud nemluvili arabsky. Asi se to budu muset naučit, nebaví mě nikomu nerozumět. Navíc je to tak promixovaný s francouštinou, že by se to možná i dalo.

Stavili jsme se na oběd v Marrakechi, kde bylo ve stínu aspoň 40°C. Dala jsem si kuskus, i když ten se údajně jí v pátek. Ale já ho v pátek prošvihla, tak jsem na něj měla chuť v sobotu :)

Já s Younessem

Panoráma ze střechy restaurace

Komplet

V Essauiře má Youness jednoho známého, v jehož vile jsme strávili víkend. Teda řeknu vám, že až budu velká, tak si chci tohle postavit taky!!! Od příjezdu jsem měla oči navrch hlavy! A hned jsem se zeptala, jestli si to tam můžu obejít s foťákem ;)

Philippe, bohatý Pařížský advokát, který si tuhle haciendu zařídil. Trochu mi to vadí, lidi, co veřejně ukazujou, že mají prachy, ale na druhou stranu, proč bych si jeho pohostinnosti na víkend neužila? Byli jsme v restauraci, do které bych asi sama nezašla. A pak ve VIP baru, o kterých jsem si myslela, že tohle existuje jen ve filmech. Bohužel jsem byla tak ospalá, že jsem to tam kompletně prospala.. Ale co. Večer jsem si užila i tak.

Ještě pokračuju prohlídku, pak popovídám o festivalu a večeru.

Jako co se musí nechat, tak vkus má dobrej. Bylo to přesně akorát marocké, ale přitom západní, s výzdobou, sochami a tak, ale přitom nepřeplácané...

A takhle jsem se tam vyvalovala v neděli u bazénu... S všudypřítomným mátovým čajem!

A pak jsme jeli do města na ten festival. První koncert jsme viděli na pláži. Tradiční Africká hudba gnawa, úplně mě to nebere, ale bylo to fajn.

Ovšem pak jsme se přesunuli do centra, kde na velké scéně hrál na trubku Ibrahim Maalouf. Francouzsko-libanonský génius. Ještě jsem neslyšela někoho, kdo by hrál tak, že ta trumpeta zpívá. Chvílemi jsem měla pocit, že tam stojí před mikrofonem ženská a jemným hlasem zpívá krásné melodie. A jeho kapela, co tam byla s ním, ten úžasný dojem jen podporovala. Koncert trval pouze hodinu, ale za tu dobu jsem se stihla do jeho stylu zamilovat. Bylo to fusion všeho možného, od jazzu až k původní arabské muzice... A když chvíli hrál jen on sám, a pak najednou začala za nám hrát skoro metalově celá kapela, tak to byl tak silný pocit, že jsem myslela, že se z toho rozpláču. Nebo jednu chvíli všichni odešli z pódia a nechali hrát jenom bubeníka (který si to sólo fakt užil, a my s ním).. A pak zase přišli všichni a bylo to o to silnější.

Na rajčeti je několik videí, jestli máte zájem: http://reddevillenka.rajce.idnes.cz/Maroko/

Když jsme se vrátili asi ve tři ráno z toho nabubřelého baru, tak jsme ještě chvíli popíjeli v kuchyni, já jsem hrála na flétničku (a sklidila obdiv), a asi v pět jsem skočila do bazénu a zlákala tak i ostatní.

Druhý den jsme spali až do 12ti, a pak jsme se ještě chvíli povalovali, koupali se, dali si vynikající oběd vařený v tajine, což je keramická nádoba (talář a kuželovitá poklička), ve které se dělalo jídlo na ohni už před spoustou let, trochu jako na páře, trochu jako v papiňáku.

A jeli jsme. Měli jsme před sebou dlouhou cestu a Youness musel zase v pondělí do práce. Víkend byl tou cestou dost krátký, ale užili jsme si to tam dost.

Průchod městem...

Pouštní krajina po cestě

A v pondělí jsem šla se Saadem na trh. Byl tak hodný, že mi obětoval celé odpoledne na moje nákupy, aby mi pomoh smlouvat ceny, jelikož samotná bych zaplatila asi tak 3x tolik. A tady je s přívěškem, co jsem si vybrala, ale byl moc drahý, tak jsme ho nekoupili. Když jsem se tam potom vrátila, už byl prodaný. Tak jsem si vybrala jiný.

Bylo to fakt super odpoledne, Saad zavolal mámě, aby se jí zeptal, kde máme co koupit a za kolik. Sehnala jsem spoustu dárečků pro celou rodinu, ale o tom nebudu mluvit, protože to dostanou jako překvapení za dva týdny, až přijedu do Prahy. Já jsem si koupila dvoje nové sandálky, marocké šatičky, tajine, přívěšek a naušnice, koření, a další. Když jsem si zkoušela šatičky a čekala jsem na to, až mi je zabere a přešije na moji postavu, Saad se začal bavit s holkou, co si tam taky vybírala šaty, a nakonec s námi zůstala a pomáhala mi smlouvat ceny, a taky věděla, co se dá kde sehnat. Fakt super zážitek. Strávit odpoledne na Marockém trhu s opravdovou Marokánkou (a Marokáncem samozřejmě).

A večer jsme byli zase u rodičů, tak jsme s "babama" udělaly fotografickou session.

Moje nové šatičky.

A to by bylo asi tak vše. Zase příště!

Teď letím užívat si Fête de la musique, svátek hudby! Koncerty po celém Lyonu (a Francii) až do večera!

Květen je ve Francii měsíc, kdy se nepracuje. Protože kromě 1. a 8. května, které pokud padnou na úterý či čtvrtek, znamenají dva třídenní pracovní týdny, máme ještě Nanebevstoupení, které připadá na čtvrtek někdy koncem května či začátkem června. (takže teď si právě jeden ten prodloužený víkend užívám). No a ten první jsem strávila na festivalu fanfárů v městečku Aire-sur-l'Adour na jihozápadě Francie, asi 8 hodin autem od Lyon (uff).

Tak jednak je to moc pěkné městečko s historií, velkým parkem, řekou, krásnými domečky a výhledem, a kromě toho tam jednou za rok hostí dvacet fanfárů z celé Francie, které hrajou po barech za tekutý bakšiš. Rozhodně si nemůžeme stěžovat, že bychom měli málo k pití :)

A nesmím zapomenout, že to byl hlavně víkendový festival fanfárů. Skvělá muzika.

Čistě dívčí kapela...hrály průměrně, ale měly skvělé kostýmy. První večer jako Amy Winehouse, další dny už si úplně nepamatuju, ale sladěné byly dobře.

Atmosféra byla nadupaná a když jsme hráli někdy kolem půlnoci, měli jsme supr publikum, co tancovalo a zpívalo s námi.

Druhý den jsme hráli venku. Tohle je spřízněný fanfár z Toulouse, u kterých jsme strávili čtvrteční večer. Byli oblečení jako školáci ze třicátých let.