středa 21.5.
Původní plán zněl tak, že pro mě v půl sedmé přijede Roman, naložíme mě, počítač a věci a vyrazíme k jihu, cestou vyzvedneme jednoho kluka v Lyonu a jednoho ve Valence a že v jedenáct budeme na místě. Jen jsme jaksi při tvorbě tohoto plánu nepočítali s tím, že na 4denní víkend pojede i víc lidí a že nejspíš zkejsneme v zácpě.
Začalo to už tím, že Romain byl kvůli práci kousek za Lyonem a vracel se ke mě dvě a půl hodiny, když normálně je to hodina. Takže jsme vyrazili asi v osm a z Lyonu ještě později. Pak jsme čekali někde na pumpě na toho druhého kluka, než se taky vymotá ze zácpy, protože byl zrovna kvůli práci taky v Lyonu. Ale měl pronajaté auto, které musel vrátit, takže jsme ještě hledali, jak vrátit klíče, když už na vrátnici nikdo nebyl. Pak jsme jeli do Valence, stavili se u něj a odtama vyrazili snad v deset večer.
Ucpané dálnice začaly brzo, a trvaly ještě do dvou v noci. Kolem Marseille a Toulonu už bylo ve tři ráno docela prázdno a do Carqueiranne jsme tedy dorazili ve čtyři ráno. Tam mi přišlo, že je teprv půlnoc, protože všichni "fetovali" (francouzsky párty je fête) a slavili a popíjeli. Jen je fakt, že o půlnoci asi ještě nebyli tolik přiživení alkoholem. Docela dlouho nám trvalo, než jsme se dostali na jejich úroveň.
Já jsem to táhla do sedmi ráno, kdy jsem šla radši spát, protože ve čtvrtek byla potřeba pracovat. Jela jsem tam s tím, že budu muset hoooodně makat, abych stihla všechno udělat do úterý. Roman mi půjčil 3G flashku, takže jsem měla internet všude, to bylo fajn, aspoň jsem se mohla občas i na něco podívat a hlavně kecat na icq.
V poledne mě vzbudil rozjařený Roman s tím, že jde spát. Tak jsem vstala, dala si sprchu a přenechala mu svou postel. Vytáhla jsem počítač a jala se čistit řezy a vymýšlet detaily. Fakt zábavná činnost, řeknu vám, když okolo všichni buď spí a nebo jsou na pláži.
Kolem páté šesté se většina probudila či vrátila a začalo se nanovo. Denní nákupy za 150 Euro (pro cca 18 lidí) čítaly 4 pakly po 25ti malých pivech, tak tři kila masa na barbecue a spoustu dalšího jídla a pití. Kdo chtěl, tak rozhodně nezůstal střízlivý. Já jsem tu svojí práci aspoň zavlažovala pivem a tak co hodinu jsem se šla na pár minut projít na terasu a popovídat si s ostatními. V tom to bylo rozhodně příjemnější, než sedět sama doma v Lyonu.
Během prvního večera se mě chodili lidi ptát, kdy skončím a jestli mě to baví, a že je to hustý, že ještě pořád sedím za počítačem, když jsou tři ráno a ostatní okolo mě slaví. Další dny už to bylo jen: ty se nezastavíš, ty ještě pořád pracuješ?, cože? zase za počítačem?, a kdy to doděláš?, atd atd atd... No co mám říkat, sralo mě to neskutečně, ale když to nejde jinak...
Celkově se to nedá moc rozepisovat, protože ty čtyři dni se odehrávaly asi tak, že se chodilo k ránu spát a odpoledne se začalo znovu nasávat a večer se grilovalo. Já jsem vstala, uvařila si čaj a vybalila počítač. Romain je děsně roztomilej, když je opilej, protože všude poletoval jak motýlek a říkal strašný blbosti. Jo a taky ho bylo slyšet naprosto nejvíc ze všech lidí. Plus ještě jednu holku, co si pamatuju i z loňska, tý se taky huba nezavřela. S Romanem tvořili docela dobrou dvojici, oba zlitý, oba ukecaný a oba stejně potrhlý. Občas jsem se k nim přidala taky, ale jak jsem neměla dostatečnou hladinu alkoholu v krvi, tak jsem se s nimi někdy míjela. Holka má asi problém, chce bejt psycholožkou, ale naslouchat jí nějak nebaví, taky jak by mohla, když se nikdo jinej nedostane ke slovu? :) Dokonce i v neděli, když jsme se šly na chvíli vycákat do moře, tak tu pusu nezavřela...při plavání :-P
V sobotu jeli všichni krom mě a dvou kluků (jeden z nich dobrovolně) na výlet lodí. Musím říct, že to byl nejlepší den, protože jsem si mohla počítač vytáhnout na terasu, a dělat v klidu bez všemožného hluku od ostatních. Ve čtyři odpoledne se probudil první zůstalý, ten který měl původně jet, ale šel spát v devět ráno, kdy ostatní odcházeli, a to protože po celou noc nenašel volnou postel. V pět se probudil druhý, hodinu hráli na Playstation a pak zmizeli k nějakému kamarádovi.
V půl sedmé se vrátila část ostatních, co nejela na nákup, mezi nimi i Romain. Ani jsem radši nechtěla vědět, jakej ten výlet byl, ale bylo mi řečeno, že je to docela na houby, protože se to pořád houpe a ukázal mi modřiny, které si tam udělal.
Rozhodli jsme se, že když jsme už u toho moře, tak že musíme určitě zajít na mušle (moules frites), takže jsme vyrazili na procházku k moři a potom na večeři. Jako aperitiv jsme si dali "bílé" pivo, byla to taková dobrá citronová limonáda, ale muselo bejt dost silný, protože jsme se po třetince oba cítili dobře připití. K mušlím jsme si dali po sklence vína a tak v půlce hrnce jsme byli oba dva dobře načatí...nechápu. Ale byla to sranda. Jo a mušle byly moooc dobrý. Parádně jsem se přežrala.
Večer jsem ještě chvíli pracovala, ale tak někdy v deset večer jsem toho nechala a šla fetovat s ostatními. Táhli jsme to až do sedmi do rána, když už to byl ten poslední večer.
Když byli odpoledne na lodi, tak se rozdělili na dvě skupiny pro nějakej výlet, a překvapivě zjistili, že ta, kde byl Roman, se skládala ze všech neintelektuálních a nesportovních lidí, co byli na chatě, načež ta druhá jen ze sportovních opálených těl diskutujících o světovém míru a tak. Stejně tak se to dělilo i tento večer, jak jsme seděli u stolu, jak jsme se bavili a jak oni naprosto nechápali, čemu se smějeme. Ta "Ukecaná" se chvíli snažila vmísit do intelektuální debaty u druhého stolu, ale naprosto nikdo jí tam neposlouchal :) I když je pravda, že z nás byla nejopálenější a nejsportovnější, takže jí po čase i trochu začali vnímat. Ale stejně se pak vrátila "mezi nás" a s přibývajícím časem jí hladina alkoholu pomohla přiblížit se zpátky nám.
Spát jsme tedy šli v sedm ráno a v půl desáté už jsme se začali probírat, abychom mohli vyrazit na pláž. V poledne jsme chtěli vyrazit směrem Lyon, tak abychom všechno stihli. Z celého víkendu jsem tedy strávila válením na pláži asi tak 20 minut a v moři čtvrt hodiny...ale lepší něco, než nic. Aspoň tam nebylo takový vedro, jako v Lyonu, díky moři.
Nakonec jsme vyrazili ve dvě odpoledne, protože než se všichni posbírali, tak to trvalo. Doteď nechápu, proč jsme se v Avignonu zastavili na hodinu v McDonaldu na sendvič a zmrzlinu, když jsme s sebou měli jídlo (no dobře, ten Brie se dobře roztavil a St Marcelin (smradlavý) jsme radši rovnou vyhodili). Díky tomu jsme zpomalili a zapadli do zácpy směrem na Orange. Tolik aut pohromadě jsem snad ještě neviděla. Pak jsem usnula a když jsem se probudila (někdy v osm), tak už jsme si to štrádovali po okreskách. Ve Valence jsme vysadili dva cestující a do Lyonu pokračovali ve třech, takže jsem si zabrala zadní sedadlo a jala se aspoň trochu vyspat na nadcházející bezesnou noc. Protože jsem se rozhodla, že se chci z pondělí na úterý před prezentací vyspat, ale ten čas, co jsem ztratila v autě (9 hodin namísto 3,5!) jsem někde nahnat musela.
Začala jsem o půlnoci po krátké studené sprše a kafi. Ve čtyři ráno vypadl v naší ulici proud, což byla taky sranda. Naštěstí má můj notes baterku, která když se vypne wifi a zeslabí podsvícení displeje, vydrží lehce přes hodinu. Youness byl taky dost nasranej, protože se musel sprchovat při svíčkách, neboť mu v pět ráno jel vlak do Paříže. A přesně, jak předpověděl, v okamžiku, kdy ocházel, se světlo rozsvítilo. Já jsem měla taky děsný štěstí, protože se to stalo přesně v momentě, když mi počítač nahlásil zbývající 2 minuty provozu, všechno jsem uložila a dala ho "spát", když se to v tom momentě rozjelo. Měla jsem docela radost, protože už jsem vymýšlela, ke komu půjdu sosat elektřinu.
Následující den jsem přežila na čaji a kafi, v poledne mi přišel Roman uvařit oběd (jsem to jen tak plácla v telefonu, nečekala jsem, že fakt přijde) a večer mě vytáhl na chvíli projít se a na pivo. Pak jsem uvařila večeři, protože jsem měla téměř hotovo a chtěla jsem si trochu odpočinout a vrhla se na to dodělat prezentaci. Romain lepil model. Fakt zlato. Spát jsme šli asi v půl na zítra, protože mě ještě držela u počítače máma, která po mě neustále pochtívala poslat další a další obrázky mého projektu.
Do pdfka jsem večer naházela jenom minimum analýz a schémátek, jelikož jsem měla všech analýz a principů plný zuby. Což se nakonec ukázalo dost nešťastné, a to i když jsem jich spoustu přidala ještě v úterý ráno po shlédnutí prvních dvou prezentací. Odprezentovala jsem za 10 minut místo 15ti ("Udělám to kratší, když to mělo minule 20 minut...") a spoustu věcí jsem neřekla, ale v zásadě to nedopadlo tak strašně. Obrázky od ruky se líbily a to, jak jsem na poslední chvíli přidělala orientaci v programu, mělo úspěch.
Spolužáci mi řekli, že jsem docela v pohodě si víkend před prezentací odjet k moři, ale nelituju toho, protože jsem nakonec všechno stihla a navíc jsem se viděla se spoustou super lidí, třeba Morada, toho kluka, co u mě byl v Praze loni na konci léta, a některé jsem i nově poznala. Příští kalba je prý v Lyonu a bydlí se u mě...no to bude mít Jones radost ;)
úterý 26.5.
Teď sedím na ostatních prezentacích a čerpám inspiraci, některé se mi fakt líbí, některé (jako třeba ta, co vidím teď), jsou fakt hodně špatné. V pět zajdu do bazénu a večer je Fête des voisins (Svátek sousedů), tak se těším mezi lidi a hlavně na ten hermelín, co jsem naložila před týdnem! A zítra spím do dvanácti ;)
