[...] Pustili jsme si filmík a šli si brzo lehnout, abychom další den vstali nějak rozumně.
Day Four: Shopping & Bike Trip to Ashton Court
No rozumně.. povedlo se nám vyrazit asi v 11. Jeli jsme s Paulem do města, on se stavoval v práci, protože tam vlastně je na stáži a ne na prázdninách, a já jsem vyrazila obrážet obchody. Úkol splněn, obešla jsem pět second handů a nakoupila si čtyři nové sukně, jedny šatičky a tři košile a to celé za 30 liber. Jsou trochu dražší, než ty naše sekáče, ale zase je to především charitativní činnost, a taky mám pocit, že jsem si tam něco nakoupila. Kromě pomerančové marmelády a peanut butter, co jsem si musela přivézt :)
Na oběd jsme vyrazili do velkého přírodního parku, který se nachází na západ od Bristolu za slavným vysutým mostem Cliffton Suspension Bridge postaveného jakýmsi strašně slavným Bristolským architektem z 19. století. Má na svědomí více staveb po celém městě a taky jednu loď v přístavu. Jak už jsem psala, jmenuje se Isambad Kingdom Brunel.
Most je monumentální a je vidět opravdu z dálky. I z letiště jsem ho zahlédla v dálce, jak přemosťuje kaňon řeky Avon. A z blízka je samozřejmě taky moc pěkný. Člověk by ani neřekl, že ho stavěli už před takovou dobou, klidně by mohl být novodobý. Potom jsem si ho prohlídla i při návratu, z dálky.
V parku jsme sebou na chvíli praštili do trávy a dali si oběd - sendviče. Po půl hodině válení jsem toho měla už dost, tak jsem se jela projet na kole okolo parku. A pak jsem to zabalila a jela zpátky do Bristolu, protože oni tam chtěli ještě zůstat a válet se dál. Škoda, že jsem neměla mapu okolí, kdybych to věděla, jela bych podél Avonu až do Portshead, kde řeka ústí do mořského ramene. Na druhou stranu to nebylo úplně blízko, takže kdo ví :) A navíc moře tam má takovou dosti nevábnou barvu, viděla jsem jí i z letadla. Prostě jako rybník. Prý to je bahnitým podložím, nicméně radši se půjdete koupat do modré vody, než do tohohle :) A pochybuju, že bylo teplejší, jak ta řeka.
V dálce je vidět typická barevná zástavba Bristolu a taky cihlové továrny. Briti jsou mistři v konverzi průmyslových staveb na moderní centra.
Domů jsem se vrátila docela brzo, protože jsem toho už měla plné zuby, tak jsem si v klidu dala sprchu, ohřála si fish & chips a po večeři jsme si zahráli jednou Lovce pokladů, co jsem dovezla. Ani jsme to nedohráli do konce, byla jsem dost unavená. A nechtěla jsem vstát moc pozdě na můj poslední den.
Day five: Shopping, Eating & Leaving
Dali jsme si snídani, sbalila jsem si svých pět švestek, šla si prohlídnout místní hřbitov (když jsem ho viděla v mapě, osočila jsem Paula, že mi o něm ani neřekl, tak ten se bránil, že prý nevypadám na někoho, kdo se vyžívá v navštěvování hřbitovů :) a šla na autobus do centra. Díky kolu jsem si rychle zvykla, že se jezdí vlevo, a naštěstí pokaždé, když jsem se zapomněla podívat vpravo, tam nic nejelo, ale stejně jsem nevěděla, na kterou stranu silnice si mám stoupnout, abych jela tím správným směrem :) Fakt divný to ježdění vlevo.
Poslední libry jsem šla utrácet do St. Nicolas Market, kde je spousta malých obchůdků s milými prodavači, co mají chuť si s vámi povídat. Koupila jsem si oranžovou a růžovou na dobarvení konečků (a teď se nemůžu rozhodnout, kterou barvou začnu a kterou použiju až příště...no uvidíme zítra), nakoupila jsem trochu fudge, což je jakýsi měkký karamel, jejich specialita, mimochodem lahůdka, sehnala jsem pár pohledů a sedla si s nimi do jedné příjemné kavárny, kde jsem si dala i oběd, to vyčekané kafíčko a cupcake. Rozhodně to bylo lepší jídlo, než potom v Paříži na letišti, kde jsem shledala, že McDonald bude přeci jen nejrozumnější a hlavně nejlevnější varianta k večeři.
Po cestě busem na letiště jsem si povídala s nějakým Španělem, co byl ve Walesu na stáži, takže mi to rychle uběhlo. Let byl taky v pohodě, ve vzduchu jsem byli nějakých 50 minut. V Paříži jsme byli v půl sedmé našeho času. Lístek na vlak jsem si koupila na 21.16, kdyby byl nějaký problém. Vyměnit na dřívější spoj se mi ho nepovedlo, protože by mě to stálo jako celý ten lístek. Ale měla jsem, protože tenhle můj vlak má už teď hodinu a půl zpoždění...nějaký problém s TGV tratí, takže jedeme po normální... I tak jsem měla dorazit do Lyonu ve 23,30, takhle to bude možná v jednu, ve dvě, možná i později... Poslední metro bude už dávno pryč, takže pěkně po svých, aspoň 40 minut, a ráno do práce... To bude zážitek. [do Lyonu jsme přijeli v 1.16, domů jsem se dostala ve dvě a do půl třetí jsem zalejvala kytky]
Jinak jdu tady nadávat na SNCF, i když je to můj chlebodárce. Jako za tu nehodu na kolejích asi moc nemůžou, jestli jim tam někdo skočil, či co, ale...
Když jsem absolvovala celou tu štreku pěšky z letiště na vlakové nádraží, abych se dozvěděla, že si ten lístek vyměnit nemůžu, zjistila jsem, že v celé nádražní hale je jeden předražený obchůdek s něčím k jídlu a jedna ještě předraženější boulangerie. Takže jsem šla zase celou cestu zpátky do letištní části, kde byl daleko větší výběr, i dvě restaurace, a nakonec jsem skončila u Mekáče. Tak jednou za čas se to jíst dá, ale kdybych to měla jíst denně, asi bych to dlouho nevydržela. A aspoň měli wifi, tak jsem před připravila, co bylo potřeba, abych mohla napsat blog offline a pak ho jenom nahrát na web. Samozřejmě, že ve vlaku žádná wifi není. To bylo jen se Student Agency do Ostravy. A pak taky nebudu zmiňovat, že v čekárně nefungovaly zásuvky, že tady ve vlaku taky nefungujou, a že jsem musela hledat funkční zásuvku přes půl haly. Mno jo, je nejvyšší čas otevřít vlakovou dopravu pro konkurenci, aby se ti šneci trochu rozhýbali, jak cenou jízdenek, tak službami. Ať u nás, nebo ve Francii.
Nicméně se mi nechce skončit na tomhle tématu a znovu se vracím k Bristolu. S výletem jsem moc spokojená a jsem ráda, že jsem se tam jela podívat. I že jsem tam byla za Paulem, kdo by řekl, že to bude nakonec jedinej člověk, se kterým se z Lyonské architektury budu i nadále stýkat. A kdo by to řekl poté, co mi k mým 25.tým narozeninám tajně dal kytici 25ti tulipánů a celou krabici "čtvrt" něčeho :) Když nad tím teď tak přemýšlím, tak to bylo úžasně romantické. Ale v té době se to prostě nějak nehodilo, teda ono by se to nehodilo asi nikdy, a krom toho mi tím spíš nahnal strach, než cokoliv jiného, protože mi chodily smsky z neznámého čísla. No jo, jak je ten život zamotanej :))
Skončím na anglické notě, pokud se chcete podívat do Anglie, ale nemáte chuť na Londýnský ruch, rozhodně stojí Bristol za úvahu. Navíc, jak jsem se koukala, Easy Jet lítá přímo také z Prahy a letenky nejsou přehnaně drahé. A když se vám navíc povede přijet na letní Harbour Festival, tak určitě nebudete litovat. Ostatně v létě je nejlepší počasí, protože zbytek roku jenom prší. Na druhou stranu klima je tam velice příjemné, protože není ani moc zima, ani moc teplo :)
Ještě jedna ukázka, jak si Angličani umí poradit s napůl vybombardovaným kostelem... Prostě ho zakonzervujou a nechají tam. Nádhera :)
Komu nestačily všechny fotky, co jsem tu naházela, tak kompletní album je opět ke shlédnutí na rajčeti: http://reddevillenka.rajce.idnes.cz/Bristol/
Myslím, že tento elaborát je naprosto kompletní! :))
...a cestujících i se psem a kufry...
