30 prosince 2008

Čas předvánoční

Praha
Čas předvánoční letos uletěl stejně tak rychle, jako ten předtím, ale byl fakt nabitý vším možným, cestováním, večírky a kamarády.

Ten filmový večírek s Karlem byl docela fajn. Sice jsme moc nepochopili, proč se nám snažili ukázat všechny možný chyby ve filmech a proč nás nutili počítat, kolik různých střihů je v minutě filmu, ale asi to byl smysl toho promítání, tak jsme to posléze přestali řešit. Po "školení" byl raut z jídel z kraje a bylo to všechno tak oc dobrý a bylo toho tak strašně moc, že jsem se zase pěkně nacpala. Na konci jsem si vzala pár sýrů jako výslužku :) Seznámili jsme se s jednou holkou Češkou, ale na větší akce to nevidím. Taky nás odchytlo několik důchodců a vzali si na nás kontakt, tak nevím,jestli tam k nim někdy půjdeme, oba jsme se jich spíše báli :-D

Ve středu byl Vánoční večírek u Martinů a Lukáše, kam se prý mělo přijít v červeném, čehož jsem si ale nějak nevšimla :)
Vánoční nákupy jsem měla hotový naštěstí už z minulého týdne, takže jsem akorát skočila koupit do Lidlu sýry pro Andreu (nevím, co bude dělat s deseti kozími sýry;) ) a pro pár vín a sýrů domů a pro kamarády (asi tak pět kilo a stálo to padesát Eur...). Málem jsem to nedonesla na zádech domů. No a teď to dobře smrdí v tašce!

pátek 19.12.

V pátek na ateliéru jsme měli další lóž, abychom prý měli klidné prázdniny... Tak nám Marcot naložil na Vánoce napsat 12 (ano, opravdu dvanáct) stránek textu o našem projektu... Měla jsem vždycky pocit, že chodím na architekturu, ale asi jsem se zmýlila :) Jo a plus abychom se opravdu nenudili, tak ještě výkresy ve dvoustovce a maquette. To budou pěkný prázdniny, tohle.

Večer jsem se doma nějak oživila a vyrazila s počítačem k jednomu spolužákovi (Kevin) hrát po síti nějakou hru. Naučila jsem se to ovládat a jakž takž se pohybovat v terénu, ale nechápu, odkud se brali ti snajpeři, kteří mě vždycky bůhví odkud sestřelili... Ale aspoň byla sranda. Jen mě to tak po dvou hodinách přestalo bavit, když mi to vůbec nešlo. Naposledy jsem hrála nějakou hru tak v patnácti!

v Bratislavě
Domů jsme měli jet ve čtyři ráno v sobotu, to byl sraz. Teda co domů, ještě do Bratislavy navštívit Slováky! Reálně jsme odjeli něco po pátý a ani jsme se nevraceli pro můj zdroj k počítači, protože jsem si zkontrolovala asi 4x, že ho opravdu mám. Jsem zvědavá, co jsem teda zapomněla :) Doufám, že všechny dárky mám s sebou. Jonesovi jsem nadělila to, že jsem po sobě jednou na víkend nádobí umyla a jako bonus jsem mu i vynesla odpadky.

Cesta byla docela v pohodě, trvala něco přes 12 hodin, stát jsme změnili asi 5x, ale protože jsem ji skoro celou prospala, tak moc nevím, co se dělo. Rozhodně si myslím, že tak zajímavá, jako ta se Zdeňkem nebyla.

V Bratislavě mě přišel Maťo vyzvednout jen kousek od jeho domu a to ještě že tak, protože ta moje taška díky sýrům a vínu váží asi metrák :) Nezapomněl to řádně okomentovat, včetně toho smradu, co se z tý tašky line!

Vánoční trhy v Bratislavě
Večer nás Andrea vytáhla na Vánoční večírek jakési své kamarádky. Bylo to tam fajn a líbila se mi zase po čase ta slovenština. Se Slovákama jsme si popovídali a bylo to super je po půl roce vidět! Domů jsme šli pěšky, protože v Bratislavě skoro nic nočního nejezdí. Druhý den jsem šla konečně na vycházku po městě, abych byla schopná konečně nějak odpovědět na otázku Jak se ti tu líbí? a ne jen říkat, že pořád čekám, až něco uvidím. Maťo vařil doma oběd pro rodinu a pro mě, ale málem mě vyhodil z kuchyně, když jsem mu do toho pořád kibicovala a byla velmi nespokojená s tím, když smažil nejprve cibuli a až potom tam přidal špek, naprostá technologická neznalost! Centrum města se mi líbilo, ale Maťo i Andrea neopoměli pokaždé upozornit, že "toto je jedna z našich čtyř ulic" a tak. Na vánočních trzích jsme si daly lokše, což je něco jako palačinka z bramborového těsta, a Maťo maso, cikánskou pečeni. Strašně se divili, že ani jedno z toho u nás neznáme. Maso v housce sice na trhu koupíš, ale rozhodně ne v takové míře, aby to znalo celé město pod jedním názvem (no ale je taky pravda, že Praha je podle jejich měřítek velkoměsto:)

Bratislavský hrad
Zapadli jsme někam na pivo a něco k jídlu a jak je svět (nebo Bratislava) malej, tak jsem tam potkala ve dveřích Adama, který je letos na Erasmu v Lyonu. Večer ještě do čajovny a u Andrei doma jsme se podívali na Život Briana, ze kterého si ale vůbec nic nepamatuju, protože jsem ho skoro celý prospala. Maťo šel na nějaký třídní sraz, takže jsem nocovala tam.

Dopoledne jsme strávili snídaní a nesmyslným poletováním po bytě, ale kolem poledne jsme vyrazili ještě do města po obchodech, i s Andreinou sestrou, která se zrovna vrátila z Londýna, takže měla taky trochu problém s aklimatizací. Ono moc nemá smysl popisovat, jak jsme po vsech hračkářstvích hledaly nějakou rozumnou stavebnici Lego, až jsme se musely sejít s Maťem, aby nám jako chlap pomohl něco pro toho prcka vybrat :)
Nebylo to ani tak dlouho, strašně to ulítlo, ty dva dny, takže v půl šestý jsem vyrážela do Prahy. Maťo mě odvezl autem na nádraží, nezapomněl zase pořádně zanadávat na mojí smradlavou a děsně těžkou tašku, dostala jsem pusu na obě líce a jela jsem vstříc Vánocům v Praze.

ve městě
Z autobusu jsem volala našim asi 3x, aby pro mě tak akorát přijeli. Naposledy jsem určila čas příjezdu naprosto na minutu, a proto jsem tam pak asi čtvrt hodiny čekala, než přijeli. Připadala jsem si úplně stejně, jako když jsme kdysi jeli se školou do Francie a hodinu příjezdu jsem nahlásila úplně přesně už z hranic, všichni rodiče tam pro svoje ratolesti přijeli na čas, jen se mnou tam musela ještě nervózně podupávat učitelka, než se za čtvrt hodiny ukázali. Když jsem tenhle pocit řekla bratrovi, kterej mi přišel pomoci s taškou, tak si na to vzpomněl taky a odsouhlasil mi, že se takhle trapně cítil nejednou :)

Vánoce jsou obecně takový stresující prvek, že jsem se tak po dvou hodinách pobytu doma měla chuť vrátit zpátky do Francie a občas se tohle nutkání vrací.

rybovka na Kampě
Dne 23.12. od tří odpoledne se prý na Kampě tradičně zpívá Rybova mše Vánoční a letos jsem se toho díky Aničce taky zúčastnila. Asi to úplně není, že kdo přijde, tak zpívá, protože to má čtyři hlasy a je potřeba určité organizovánosti. Nicméně jsem dokonce od někoho dostala noty a šla zpívat s Ani a její maminkou do altů. Příště půjdeme dělat záškodníky do tenorů...jestli spíš nebudou pak ti záškodníci oni :)
Večer byla tradiční Vánoční čajda, na kterou chodí tradičně čím dál tím míň lidí, ale co se dá dělat, zdravé jádro pořád ještě drží, takže přišli v pořadí Anička, Jirka, Přesle a Brunďa. Zase to má výhodu, když nás není moc, že si můžeme povídat všichni dohromady. Začínám si připadat stará, když Brunďa, moje spolužačka řekne, že si tohle nepamatuje, protože od maturity už je to pět let... Och! Vyprávěli jsme si hlavně různé historky ze školy, a protože jsme byly 4 z toho samého gymplu a tři a dvě z tý samý základky, tak jsme minimálně ty lidi znali skoro všichni, pokud už jsme rovnou něco z toho nezažili. Jo a taky jsme volali Raistlinovi, protože jsme si na něj vzpomněli, že už ho dlouho nikdo neviděl. Mám ráda lidi, kteří mají pořád to samé telefonní číslo, a když si na ně člověk po pár letech vzpomene, tak se dovolá. Jo, Raistlin, to je náš dávný kamarád, kterého označit slovem "ztřeštěný" je nedostatečné. A vystudoval jaderku :)

Jak se Jirka přestěhoval naproti nám, tak jsme vyrazili ještě do hospody na jedno nebo snad dvě, maximálně tři, fakt ne víc jak čtyři či pět :) Probrali jsme toho hodně, protože za těch několik let se toho nahromadí až hrůza. Bože, to je fakt strašný mluvit jak nějaká stoletá babička!

A to by bylo asi tak všechno ohledně předvánočního času a skočíme na ten vánoční...

15 prosince 2008

Lyžovací víkend

Les Deux Alpes
To je nádhera, ty Alpy... ještě teď když se koukám na fotky, se z toho raduju. A chtěla bych zpátky.
kopec
...O víkendu jsme byli v Grenoblu, v sobotu na lyže. Jeli jsme autem s Karlem, ale ten lyžovat nešel, protože chce být na Vánoce v Čehách fit a teď je ještě trochu nachcípaný. Takže jsme vyrazily autobusem v sedm ráno do Deux Alpes se dvěma Aničkama. Lístek byl za super cenu, dvacet Euro včetně dopravy, protože to byl otevírací víkend sezóny a speciálně pro studenty (nevím, jestli jenom z Grenoblu, ale Anička mi koupila lístek, takže jsem to řešit nemusela :) Lyžovačka byla perfektní, sníh super, sluníčko, i když zima, jen odpoledne začal trochu moc foukat vítr. A kupodivu jsem jezdila líp, než jsem si myslela, protože jsem nejprve Ani varovala, že nelyžuju zrovna nejlíp. Ale rychlostí jsem jim stačila v pohodě, dokud se jezdilo po modrý a po červený. Černou jsem jela jednou a nejednalo se o lyžování, ale o záchranu života...pak jsem to objížděla okolo po zelený. Trvalo to podle mě kratší dobu a bylo to méně nebezpečný :)


hory...

Jeli jsme v pátek večer, když jsem se vrátila ze školy a Karel z práce. Večer byla v Grenoblu párty fromage-vin (sýrovo-vínová), takže jsme doma akorát vyhodili lyže a jeli tam. Bylo to fajn, kolik tam bylo Čechů, docela závidím tu základnu lidí, co tam holky mají. No snad se to tady ještě trochu probere, v tomhle zaprděným Lyonu! Potkala jsem konečně Mariana (po třech měsících) a říkal, že asi půjde do Paříže, že je to tady úplně mrtvý. Aspoň, že tuhle středu má být párty u Martinů a Lukáše, tak doufám, že to bude fajn. Zejtra dělám promítání filmu Na samotě u lesa, ale jak to tak vypadá, tak na to budu nejspíš sama :) A dneska večír jdu s Karlem kamsi na filmový večírek, tak jsem na to zvědavá, doufám, že tomu budu rozumnět. Jo a prej je tam pak raut, tak to asi dneska nebudu večečet :-D

Projet
Jo ještě pár slov k projektu... Já žasnu, normálně letos je ta škola pravej opak loňska. Profesoři jsou děsně v pohodě, konzultace jsou užitečný a teď v pátek jsem měla naprosto nejlepší konzultaci vůbec kdy, protože pozvali asi šest architektů z Lyonu a ti mi k tomu docela dost řekli (a hlavně poradili, co s tím dál, ne jen to, co "ne va pas") a taky naši profesoři mi hodili další dvě varianty a taky ať se podívám na nějaký stavby... Fakt nemám slov, protože to je letos fakt super a baví mě to. Tak jen doufám, že ti profesoři budou v pohodě taky, až se budou udělovat známky... No uvidíme už za necelý dva měsíce. Jo a všem se hrozně líbila moje skicka, tak jí sem přidávám (ano, samochvála smrdí, já vim...a co? :)

Jo, a brácha prej vyhrál s tou bobovou dráhou druhou cenu, tak prej u něj mám litr ;) A taky prej že by mě Hendrych zaměstnal, jeho profesor na AVU... tak když mi nevyjde architektura...? :-P

09 prosince 2008

Rok se s rokem sešel...Fete de la lumière


osvícený Lyon
víkend 5. - 8. 12.

To je hrozný, jak ten čas letí... Už je za námi další svátek světla v Lyonu. Zase přijel Grenoble a trochu jsme fotili. A taky jsme se pěkně opili. Taky přijel do Lyonu Francouz Jean-Romain, co teď bydlí v Trnavě, takže jsem měla každý večer docela co dělat. Škola je docela v pohodě, paradoxně je to teď jedna z mála věcí, co mě tu začala bavit (krom sledování Gumítků a Big Bang Theory!) V pátek jsem odprezentovala ideu svého projektu a profesorům se líbila a hlavně moje skicky. Tablet je skvělá věc, už jinak ani nekreslím :)


Park Tête d Or
V pátek jsem utekla ze školy asi v půl čtvrté odpoledne, protože jsem se potřebovala podívat na nádraží St Paul, abych mohla něco dalšího kreslit. Hrůza, bez počítače se už ve škole nedá vůbec fungovat! Nakonec jsem tam šla až v sobotu odpoledne, protože když jsem dorazila do Lyonu, byla už tma. Jak jsem ve středu vstávala ve dvě odpoledne, tak jsem si skvěle přehodila rytmus a další dva dny byla úplně nemožná a ospalá. Ale v pátek večer jsem se nakonec přinutila vylézt z postele a opustit BBT (ten seriál) a jít do města fotit. Vzala jsem kolo, stativ a foťák a vyrazila se podívat do Parku Tete d'Or na ty instalace, co jsem viděla už pár dní předtím. Musím říct, že to byla jedna z nejlepších instalací obecně.

Cestou zpátky jsem se chtěla stavit v centru, ale nakonec jsem to otočila a jela zpátky dom, protože tam bylo nechutně moc lidí! Doma jsem si ještě trochu pohrála s fotečkama, koukla na pár dílů Simpsnových a šla spát.
Jezero v parku
V sobotu přijela Rita Kanaďanka, která je na stáži u Meiera (toho *** z projektu nádraží v Ženevě) s jednou kamarádkou Španělkou. Moc jsme se neviděly, protože si u mě odpoledne hodily věci a šly ven a já jela fotit to nádraží. Zjistila jsem, že moje idea je sice super, ale už si několik dní lámu hlavu s tím, jak to udělám, když to vlastně takhle udělat nejde. S holkama jsem si popovídala až v noci asi v půl jedný, kdy přišly zpátky a spát jsme šly tak ve dvě.

popelnice ze studentských prací
Sobotu večer jsem strávila s J-R (žíer - džejár :)) a jeho francouzskými kamarády. Musím říct, že ho nenaučil ani půlroční pobyt na slovensku a když se opije, tak vyvádí jako ostatní opilí Francouzi, možná ještě víc. Jen na tom bylo divný, jak jsme spolu mluvili slovensko-česko-francouzsky :) Zastesklo se mi po Praze a po normálním humoru, prostě těm Frantíkům nerozumím. Mě to nepřijde vtipný vyvádět tak, jako to dělají oni. A taky jsem vůbec nepila, protože pili vodku s džusem, tak jsem si nedala ani trochu, nemám to ráda. Chtěla jsem pít víno, ale na to bych byla sama, takže jsem si ho užila až v neděli s Grenobláky.

St Jean aneb mešita
V neděli se udělalo krásně, ale vstaly jsme až někdy po desátý. Holky mě pozvaly na kafe, tak jsme si ho daly v jedný kavárně venku a k tomu posnídaly čerstvý croissanty z trhu. Skočila jsem na trh koupit nějakou zeleninu a pak celý odpoledne skládala panorámy z Gare Saint Paul a přemýšlela nad tím, co s projektem. Jo a taky jsem samozřejmě koukala na seriály. Už neposlouchám hudbu, mám místo toho puštěný Simpsny nebo Gumítky. Chtělo by to druhej monitor, aby nepřekáželi :-D

Píšu dopis ježíškovi, takže teď pořád pročítám internetový diskuze a nevím, co si vybrat. Chtěla bych malý notes s velkou výdrží na nošení do školy, protože se bez něj fakt skoro neobejdu :( To je doba dneska, achjo.

rybičky
Večer něco po osmé přijeli dvě Aničky a dva Honzové z Grenoblu, dali jsme rychlou večeři a vyrazili do města fotit. Prošli jsme toho docela dost a taky jsme toho docela dost vypili :) Nic extrémě vtipnýho si z tý procházky nepamatuju, jako ani z toho, jak jsme se doma pořádně dolili. Oni odjeli v pondělí ještě dopoledne a nechali mě tam umírat samotnou. K snídani byly mňam croissanty a bageta a co se našlo u mě v lednici (skoro nic), co zašel jeden aktivní Honza koupit. Holky umyly nádobí (děkuju!!!) a pak už jsme se jen rozloučili a já si pustila Simpsny a zalezla do postele :) Celej den jsem prospala nebo pročučela seriálama. Teda je fakt, že kolem osmý večer jsem sedla trochu k projektu a něco na tom udělala a předtím jsem nad tím aspoň přemýšlela.

rybičky detail
Myslím, že nejzajímavější na tomhle článku budou fotky. Na rajčeti už nějaké visí (http://reddevillenka.rajce.idnes.cz), další přidám, až k tomu dostanu svolení od holek - povoleno, jsou tam všechny.

Dneska jsem hodinu volala s mámou ohledně projektu, protože moc nevím, co s tím. Teď jsem ve škole, protože jsem se potřebovala dohodnout s jedním profesorem nad jedním předmětem a prací, kterou mám udělat. Řekl, že promluví se druhými dvěma patrony tohoto předmětu, aby mě "nechali na pokoji" a nemusela jsem psát písemku. Že bych napsala jen tu práci pro něj a ta by mi měla sloužit i pro můj projekt z páťáku, což by bylo oukej. Ten je hodnej, co?

Jdu na La poste řezat maquette nádraží, měla bych už těch svých pár domečků dolepit, ať to mám zkrku. Večer chci jít plavčit a pak budu asi dělat něco do školy nebo koukat na filmy...co z toho si asi vyberu? :)

Place des Terreaux
středa 10.12.

Zase další úplně zbytečnej den, protože se nic neděje. Dělám něco do školy a vyrábím vánoční dárky, ale celkově mě to moc nebaví. Lidi tady jsou divní, co odjel Zdeněk, tak jediná věc, která mě tu aspoň trochu baví, je škola. To je docela blbý, ne? Nějak nemám chuť jít ven a něco dělat, protože je tam zima. Ale ona je zima i tady, topím o stosedm a stejně tu sedím zabalená do deky, dvoje ponožky, šála, kapuca a rukavice... Haha, těším se domů na těch 27° C. Jo a taky jsem už dočetla tu francouzskou knížku (Un long dimanche fiançailles), tak bych se podívala ještě na ten film, abych věděla, o čem to vlastně bylo :) Já si totiž moc nepamatuju všechna jména a příběhy, které se stanou na začátku knížky. Hlavně, když to čtu měsíc a půl. Zkusim se zeptat Karla, jestli se na to chce večer taky kouknout, když to bude ve francouzštině. Teď půjdu zas čmárat nějaký skici na atelier.

03 prosince 2008

Praha - nečekaně a o to lepší


Hradčany od Lávky
sobota 22.11.

Už jsme tedy dorazili do Prahy, ale co jsem tu ten týden prováděla, jsem ještě popsat nestihla. Nevím, jestli to tady vlastně ještě někdo čte, ale což, píšu si to stejně pro sebe a baví mě to :)
Přijela jsem teda ještě v tu sobotu, ale do neděle nezbývalo více než deset minut. Rozloučili jsme se před barákem, všechny moje věci vyskládaný před vstupními dveřmi, a za chvíli už jsem se nahoře vítala s rodinou. Máma se na mě moc těšila, ale nejprve jí ta moje smska: zejtra přijedu, trochu vyděsila, co že se mi to stalo. Nic...prostě jsem měla chuť přijet!


Takžeeee...dali jsme si večeři, hlavně z toho, co jsem přivezla, jednak protože jsem měla po celodenní cestě fakt hlad, dvak (kvak...ten, na koho narážím, se v tom pozná :) protože jsem se celej den těšila na tu hyper mega delikatesní paštičku...hrozný, jak se stávám závislák na jídle! Naši dostali za úkol sehnaat hroznové víno a vlašské ořechy a bagetku, takže ty kombinace sýrů byly dokonalé (hlavně jedna Niva, Mont Salvat).

V jednu jsme se s bráchou sebrali a vyrazili do Crossu, měla tam bejt jakási čajovnová akce od jednoho dávnýho kámoše z Podstříšky, ale nikoho jsme nenašli, tak jsem si dala pořádný pivo, bratra jsem pozvala na jednu plechovkovou kolu (půl litr piva stojí 28 a tři deci koly 30...kurňa, a pak nemá mládež chlastat!), pokecali jsme o životě (měl čerstvý zážitky ze včerejší párty u jedný holky, tak dneska abstinuje, takže jsem ho taky občas musela probouzet...hihi) a něco po druhý mě ještě doprovodil domů a pak už jsem se oddala zaslouženému spánku po cca dvou týdnech, kdy jsem se pořádně nevyspala. Jo a když mi vracela peníze za pivo, řekla jsem jí "merci" :)
neděle 23.11.

Tuhle jsem byla naproti v potravinách koupit "jedno mlíko" a paní mi začala nandávat "šest rohlíků". Tak jsem si připadala jako ve Francii, když si jdu říct o jeden pain au chocolat a zeptaj se mě, jestli čtyři. Máma mi teda doma řekla, že paní je ruska a že moc česky neumí. Ale kurňa, to si myslim, že mezi rohlíkem a mlíkem je docela rozdíl! Jo a taky při vstupu do obchodu jsem řekla "bonjour" a nakonec "merci". Docela mi z toho hrabe. Je to divný všem okolo rozumnět.

bobová dráha na Proseku
V neděli se na mě maminka někdy kolem poledne přišla podívat, jestli tam fakt ležím a jestli ještě spím, probudila jsem se chvíli před tím, ale nechtělo se mi vstávat, hrozně se mi v tý posteli líbí...asi nejsem jediná :) Za chvíli přišel bratr mě otravovat, že se musíme jít podívat na bobovou dráhu na Proseku, abych mu pomohla udělat řezy pro nějaký jeho veledíla do školy. Myslím, že v prváku bych taky nevěděla, co mám dělat, takže jsem se mu aspoň snažila vysvětlit, že to, co děláme, děláme proto, abych mu ty řezy vynýst mohla, a ne proto, abychom se tam nenudili. Venku byl ještě sníh, tak jsem si udělala pár fotek na ukazování, ale jak jsem si zapomněla foťák a fotila na mobil, tak nejsou nic moc. Bratr si zas zapomněl nabít foťák (a to jsme šli fotit), takže mi ho nechtěl půjčit.

řez bobovou dráhou
Dráhu jsme oměřili a dofotili asi za hodinu, tak jsme se celí promrzlí vydali domů na teplej čaj. V metru jsme potkali Míru z léta z Florencie, docela náhoda na to, že normálně na Prosek nejezdíme, že jsem ani nevěděla, že už tam jezdí metro (sakra, zapomněla jsem se podívat na ten Kotasův zázrak - vstupní halu - tak jindy)a že jsem přijela do Čech takhle narychlo...příjemná náhoda. Tak jsme si chvilku popovídali a dohodli se na nějakou hospodu ve středu, ale pak nám to nakonec nevyšlo, škoda, no :(

Jak jsme přijeli dom, chtěla jsem se rozvalit u televize s notebookem a koukat na pamětnický filmy (například na moji hitovku U pěti veverek, kterou jsem viděla aspoň 100x), ale bratr se nasáčkoval těsně vedle mě a prudil do mě tak dlouho, dokud jsem mu ty jeho řezy nevynesla. Pak jsme ještě chvíli zkoušeli vymodelovat nějaký ty jeho nápady, aby se to dalo zasadit do fotky, a kolem půlnoci jsme šli spát. Původně jsem chtěla jít večer hrát do Crossu, ale nějak mě z tý včerejší cesty hrozně bolela hlava a vůbec se mi nechtělo vstát od bedny, tak jsem nikam nešla. Stejně by mě bratr nikam nepustil :) Obvykle jezdím domů uklízet, tak tentokrát jsem jela pracovat, protože mě ještě máma poprosila o to, abych jí udělala taky zákresy do fotky. Nakonec to nestihla, tak jsem jeden den trochu dělala pro sebe do školy, taky se hodí, čas letí.

Jo musím se pochlubit, že pilně čtu tu francouzskou knížku, každej den před spaním, a v Praze taky v socce, taky tomu konečně docela rozumím (i když si to fakt nepamatuju všechna ta jména a co se tam stalo, je to moc komplikovaný, stáhnu si film, až to dočtu). Celkově jsem pokročila až na stranu asi 270 z celkových 370, pořád je jakási šance, že to dočtu než příští víkend přijedou Grenóbláci (a mohli by se ozvat!) a můžu to Aničce vrátit. Jo a taky jsem dodělala svojí slavnou třetí lekci němčiny a trošičku načala čtvrtou, ale jde to pomalu, za celej den mám plný zuby frániny, že večer tak akorát koukám na Gumítky :)


Prašná brána
pondělí 24.11.

V pondělí přes den jsem se akorát seznamovala s V-rayem pro Sketchup, abych ten bratrův zázrak mohla nějak vyrendrovat, krom toho jsem se flákala doma a ještě jsme byli s našimi na obědě (někteří z nás to měli místo snídaně, hihi). Večer jsem se vydala na kopec na Strahov na černýho Kozlíka na osmičku. Přišli tam dva FELáci, Julo a Uhlík, krom toho tam byly ještě dvě holky ode mě z ročníku, s Janou jsem chodila na ZAN (v prváku). Dozvěděla jsem se spoustu věcí o naší škole, o tom, jak jsou všichni rozlezlí po světě (to když jsem přemejšlela, koho pozvat) a taky o tom, jak to všechno funguje stále hůř a míň. Třeba jsem neudělala tak blbě, když jsem zůstala v tý Francii. Co jsem si na to zvykla, ani mě to tak nerozčiluje :)

Jo, za tenhle tejden se mi povedlo nasrat dvě přítelkyně mých kamarádů a další dvě skoro, a to jen proto, že tam jedna nebyla a ta druhá měla svý zábavy dost. No a co, můžu já za to, že přijedu jednou za bůhví kdy a chci se sejít a pokecat? Uhlík ze Strahova dorazil dom asi ve tři :) No co, tak ta jeho slečna měla sedět u stolu s námi a ne se tam separovat s nějakou kamarádkou!

...další přeslazená fotka Prahy
úterý 25.11.

V úterý mě nemilosrdný bratr přišel vzbudit už ve třičtvrtě na deset (ještě, že nepřišel už v těch devět), že budeme pokračovat v tý bobový dráze. Ale aspoň mi přinesl čersvý chlebík na snídani, tak si mě trochu udobřil. Povedla se mu fakt perlička, když dával dohromady text, který měl připojit k jednomu ze svých nápadů... "Zpomalovák je interaktivní socha. V momentě, kdy by měl bobista opravdu zpomalit, uvidí zpomalovák a podvědomě musí zpomalit." Tak jsem to přepsala, ale je fakt, že už to pak nebyla taková sranda.

Ven jsem vypadla až někdy po sedmý večer, když jsme se dohodli s Jirkou, kamarádem ze kdysi z erdéčka (Red Dragon, pro zasvěcené), že zajdeme tady u nás v ulici na pifko. Nedávno se přestěhoval z Čerňáku přímo sem naproti nám a s mámou si koukaj do oken...docela pohoda :) Nakonec to ale dopadlo trochu jinak, protože on předtím napsal svý slečně, ať uvaří k večeři a zapomněl na to (to je ta druhá naštvaná), takže jsme akorát vyrazili ven do ulic, obešli blok, stavili se u mě doma pro druhou ze dvou flašek fr. vína, co jsem přivezla, koupili ještě dvě lahvové Plzně a jedny Kočičí jazýčky, a šli k nim, aby si tu večeři snědl a doma s ním mluvila aspoň futra od dveří. Popovídali jsme si teda u nich a bylo to fajn se někdy po jedenáctý vracet dom z návštěvy jen půl minuty :)

středa 26.11.

Ve středu ráno pro změnu přišel bratr a řekl, že se ta jeho prezentace musí dodělat dneska, protože zejtra jede do Vídně na nějakou výstavu (tuším Chocha - Gogha) a v pátek to má odevzdat. No povedlo se mi zdrhnout mu ve tři, protože jsem měla rande s Evou - tou holkou z doučka (mimochodem, máma se už poznala s její mámou, byly obě na nějaký session ohledně bydlení seniorů) a jen tak se navzájem poptaly, jestli jsem to já a jestli je to ona. Ale večer jsem se bratrovi musela ohlásit, až přijdu domů, ať můžeme pokračovat. To jsou galeje... Bratr teda aspoň pochleboval a ptal se, jestli nechci něco přinýst a tak.

Eva mi ukázala nový Muzem moderního umění, které roste v Osadní, provedla mě tam a daly jsme si kafe. Pak mě dotáhla do školy na křest Ševčíkovy nové knihy o architektuře 60. let, akorát jsme tam přišly trochu pozdě, takže už bylo pokřtěno, a já jsem zas neměla dost času na následný raut, protože jsem jela na orchestr. Ale potkala jsem docela dost spolužáků a dobře si pokecala. Zajímavej pocit, hlavně když momentálně s tou školou nemám skoro nic společného. Sviňáci, při přerušení se mi ten rok počítá do celkové doby studia (kvůli poplatkům), ale nejsem student a nemám žádné výhody (v Čechách).

Jo, než jsme vyrazily do tý školy, poslala jsem si sms jízdenku a na Staroměstský byli revizoři, tak jsem měla radost, že jsem je aspoň jednou potkala. Celkově jsem za ten tejden projezdila stejně, jako kdybych si koupila tramvajenku, ale měla bych to bez starostí... Na Vánoce si jí koupim určitě.

Z Dejvic jsem vyrazila na Břevnov, sice jsem si dala půl hodiny na cestu, která normálně trvá deset minut, ale stejně to byla krapet šílenost jet autobusem, protože ten okamžitě uvíznul v zácpě. Taky bylo půl šestý večer. Ale musím říct, že s takhle chytrým a šikovným řidičem jsem nejela, protože ho to po deseti minutách čekání přestalo bavit a vzal to po kolejích jako tramvaj, takže jsem nakonec na orchestr dorazila akorát. Sbormistr Zdeňko taky trochu uvíznul, takže jsem o nic nepřišla. Zahrála jsem si s nimi Pochod stoprocentních mužů od Wericha a Fascinating Rythm nevím od koho a pak se snažila chytit na takovej šílenej něco jako kánon, což jsem docela brzo vzdala. Po orchestru mě téměř všichni zklamali, do hospody jsem dostala akorát Zdeňka a jednu soprán-saxofonistku. Dali jsme jedno pivo, Zdeněk ještě k tomu nealko, a šli jsme dom. No nic, stejně už mi bratr volal, kdy hodlám přijet dom. Jooo, můj malej bráška už dělá autoškolu, to je hustý, co?
Domů jsem dorazila kolem osmý a už na mě čekal bratr, abych zapla komp a dodělali jsme tu jeho práci. Spát jsem šla asi ve tři, bratr odpadl kolem půlnoci a zůstal spát u našich, protože zejtra jede do tý Vídně a vstává asi v pět ráno. Myslím, že jsem to na tu stránku naházela moc pěkně :) Aspoň něco mě na tý architektuře naučili :)
Týnský chrám
čtvrtek 27.11.

První den, kdy jsem se ven podívala ještě přes den, byl čtvrtek. Ale zas tak o moc jsem nepřišla, protože to byl taky první den, kdy se udělalo pěkně. Vyrazila jsem do centra Prahy trochu fotit a s tím, že ve čtyři mám saxík. Pak volala Přesle, kámoška už od školky, co prej dělám a tak. Donutila jsem jí trošku změnit program, tak jsme se spolu asi hodinu prošly po Praze a pak zašly na nakládanýho hermelína a utopence do Týnský literární kavárny. Odtama jsem vystřelila směrem na Břevnov, protože jsem jaksi zapomněla, kolik je hodin. Na saxík jsem si zahrála fakt parádně, když jsem skončila, tak se i Zdeněk tvářil, že fakt dobrý. Nevim, proč tady ve Francii není někdo takovej, abych si takhle skvěle zahrála častěji.
Panorama Karlova mostu
Původně jsem měla ještě v plánu jet na Strahov pozorovat hvězdičky, ale Julo byl v práci a zatáhlo se, takže jsem se stavila domů a s tím, že budu obvolávat Thrainovu rodinu, abych na něj sehnala aktuální telefonní číslo. To je takový dvoumetrový trpaslík, kterého znám už asi od mých šestnácti, seznámili jsme se pro změnu taky přes eRDéčko. No a je děsně nespolehlivej a sejít se s ním vyžaduje docela úsilí. Když už jsem se dovolala babičce a ta mi řekla, že je na tréninku šermířů (to jsem věděla taky) a že mi dá číslo, pustilo se mi icq a vyběhla zpráva od Thraina, že se opravdu večer sejdeme. Tak jsem babičce poděkovala, pozdravila jí od druhého jejího vnuka a akorát si dala večeři a pádila na metro na Ípák. Kupodivu přišel úplně na čas, z čehož se ještě teď vzpamatovávám :-D Vzal mě do klubový hospody tý pakáže šermířský (hláška ještě z dob ETho - před těmi cca sedmi lety). Zrovna tam někdo slavil narozeniny, takže tam byla fakt sranda.

Plzeň!
Trochu problém byl, že zrovna nedovezli pivo a bylo tedy jen víno. Asi jsem moc panička, ale český víno už nepiju, prostě se to nedá. Ten Veltlín, o kterém Thrain prohlásil, že mu moc chutná, mi přišel jak oslazený ocet. Původně jsme se chtěli hnout do jiný hospody, ale nakonec to vymyslel skvěle a chodil mi naproti do hospody s litrovým džbánkem pro Plzeň :) Ale nepila jsem jí jen já, spousta lidí měla chuť to víno něčím prostřídat, takže jsem určitě nevypila šest piv...třeba jen čtyři :) Domů mě odvedl služebně nejmladší šermíř Kuba, cesta ke mě byla v pohodě, protože mám z Ípáku domů dva přímý autobusy, ale on mi psal v půl šestý, že konečně dorazil domů...o dvě hodiny později, huh.

pátek 28.11.

jahůdky
V pátek jsem se pro změnu nevyspala, protože jsem byla domluvená s Kájou, spolužačkou z gymplu, na masáž. Tak jsem se vykopala z postele, dala si sprchu a vyrazila, totálně tuhá, na dlouhou cestu do Roztok. Ale dobře jsme si popovídaly a masáž byla taky super. Za oknem (jako venku) má jahůdky jako od Marušky, škoda, že když jsem to fotila, už nebyl sníh!

Cestou domů jsem mamince udělala radost a koupila si dvoje nový kalhoty. Sobě jsem teda radost udělala taky, ale nevím, proč všem okolo tak vadí moje džíny s dírou na prdeli přes půl stehna, když me ne. Jen to má jedinou nevýhodu, a to, když si sedám, tak se přilepím na židli, pokud si tam nedám šátek. Se slečnou prodavačkou jsem si fajn pokecala, tak ten nákup nebyl až tak nepříjemný jako vždycky. Nesnáším nakupování kalhot, protože mi nikdy nesednou. Jo a poprvý se mi stalo, že mi řekla, že MENŠÍ už nemají, jestli chci jinou barvu... :)

Doma jsem uvařila něco k jídlu a sedla ke kompu, abych si tam naházela z CD fotky od roku 2004, kdy jsme si koupili digitál. Vlastně jsem na ten samej foťák fotila i tenhle tejden, protože mi táta půjčil svůj stroj. V šest jsme šli s našimi na večeři k Pěti penězům. Kupodivu jsme se sešli téměř na čas. Jídlo bylo moc dobrý a taky jsme si popovídali jako rodina, a v osm už máma běžela (trochu přehnaný) domů nahrát si Nemocnici na kraji města. Doufám, že se nikdy nestanu otrokem seriálů...aspoň ne v televizi, aby mi to určovalo čas...Gumítky si pustím, kdy budu chtít :) Třeba teď!

Večer jsem měla jít do nově otevřený čajovny v Crossu s Turbem, ale blbě jsme se domluvili, já plánovala tak v devět a on myslel dřív, ale to už jsem měla tu večeři s našimi, takže jsem se potom vydala sama ke Kostelu na čaj a číst si. Nebylo tam moc místa, tak jsem si přisedla k nějakým dvěma klukům, kterým nakonec bylo osmnáct. Poslouchat ty kecy, co měli, bylo fakt ftipný. Z knížky jsem přečetla asi 150 stran a už jsem věděla, co čtu.
sobota 29.11.

Earl Gray
Víkend byl ve znamení flákání se víceméně doma. V sobotu jsem se probudila až v poledne a chvíli na to telefon, že Teoretik (týpek z volejbalu) je v Holešovicích a jestli někam zajdem. Tak jsme se vydali trošku pěšky směrem k jedný kavárně, která byla nakonec zavřená. Cestou jsem se stavila v Doxu u Evy pro kilo, který jsem jí ve středu půjčovala na tu knihu, a nakonec jsme zakotvili v jedný hospodě a dali si kafe a něco na zub. Doma jsem pak nedělala nic do nějakých sedmi hodin (snad akorát večeři, jo a vlastně jsem si na msn pokecala s JM, poprvý pořádně od tý doby, co je ve Špáňu, což mě akorát tak zkazilo náladu), kdy jsem vyrazila kamsi do Hlubočep na koncert Earl Gray, kde, pokud jsem v Praze, nikdy nechybím! Věrná fanynka :)
Afrovy krabičky
Zvuk stál za prd a přes Afrovy krabičky nebyl slyšet Honzík, ale celkově to byl super večer, pozorovat Vaška, co dělá na pódiu, bylo velice zábavný. Potom jsme si právě s Vaškem pěkně pokecali místo koncertu druhý kapely a ve 23,39 jsme pádili skoro všichni na poslední autobus na Smíchov. Hledali jsme nějakou hospodu, kde by nám ještě o půlnoci nandali nakládanej hermelín (chlapec má stejnou úchylku jako já), ale všude mají kuchyň do desíti, max do půl dvanáctý. Nakonec jsme šli na 54 směrem k nám i k němu a že cestou třeba na něco narazíme. Nakonec jsme skončili zase v Crossu, protože to je v tuhle hodinu fakt jedinej spolehlivej podnik, kde bude něco k jídlu. Dali jsme si Hermoš, jedno pivo a vydrželi u toho do tří do rána :) Zajímavá debata, konečně jsem z něj taky něco vytáhla a ne, že se pořád ptá jen on :-D Ještě mě doprovodil domů a pak už jsem zalehla do postýlky a pustila se do říše snů.

neděle 30.11., pondělí a taky úterý a středa

Už mě to nebaví popisovat, že se nic nestalo, takže se prostě nic nestalo, celej den jsem byla doma s rodiči a nic nedělala. Vlastně jo, trošku jsem mákla do školky.
Odpoledne se Kuba šermíř vrátil z bitvy a domluvili jsme se, že zajdeme na čaj. Tak jsme zašli zase ke Kostelu a příjemně si pokecali. Večer jsem se ještě stavila u bratra v ateilu a protože se mi nechtělo už chodit domů, tak jsem tam přespala. Ráno bylo krušný, protože jsem musela vstát v osm, abych vše stihla, a moc jsem toho nenaspala pro změnu. Akorát jsem si sbalila a dala si zbytek nedělních šunkofleků od maminky a táta mě hodil na Florenc na autobus.

Cesta docela ušla, akorát mě naštvali, že jsme vyráželi už v půl druhý místo v půl čtvrtý a tak jsem nestihla Jirkovu promoci :( Eurolines cestu natáhli přes Frankfurt a tím přidali ty dvě hodiny. Cestou nás dvakrát kontrolovali Němci, jednou to trvalo hodinu, protože jakejsi Francouzskej Alžířan neměl pas, ale jenom jeho Carte de séjour, takže po něm nakonec chtěli 25 Euro a on je neměl a hrozně se to řešilo a vůbec všechno... Nakonec řekl, že to potvrzení pošle Sarkozymu :) Druhá kontrola byla už po Frankfurtu (mimochodem pěkný město takhle v noci), kdy do autobusu nastoupilo asi 15 lidí ze všech konců zeměkoule. Němci asi někoho hledali, protože tentokrát to trvalo asi dvě hodiny a dva lidi si vzali s sebou.

Do Lyonu jsme dorazili asi v půl devátý místo avízovaných sedm ráno, ale bála jsem se, že dorazíme ve čtyři, jak to vždycky bývalo o dvě až tři hodiny dříve.

Doma jsem si dala akorát snídani, udělala si teplej grog (ta litrovka rumu asi zmizí rychle v týhle zimě) a vyrazila na bajku do školy. Přijela jsem v půl jedenáctý místo v devět, připravila rychle prezentaci mojí mémoire, odprezentovala a šla na oběd. Odpoledne jsem přetrpěla nějakej seminář, byla jsem moc unavená na to mu rozumnět, a v sedm zalehla do postele s notebookem. Začala jsem psát tyhle hlody a asi dvě hodiny si skajpovala se Zdeňkem, co byl teď v Lyonu. Do dvou v noci jsem čučela na Gumítky a moje ohlášky, že ve středu vstávám ve dvě, se neminuly se skutečností, probudila jsem se čtvrt hodiny před limitem, zašla nakoupit a od tý doby čumim na Gumítky a píšu tenhle blog. Jinak nic nedělám, protože mám makat na projekt :)