Při mé poslední dovolené jsem byla nejen v Lucemburku. Je to tak maličkatá země, že jí přejedete ani ne za hodinu. Tak jsme se s kámoškou Janou jely podívat i do Německého Trieru, neboli Trevíru. Je to sympatické městečko se spoustou kostelů, pěknými historickými budovami a kostely, starou bránou a spoustou obchůdků včetně žrádýlka, které se tak podobá tomu našemu... Závidím Janě, že to má jen hodinu vlakem, aby si zajela koupit pořádný chleba nebo třeba špek. Nicméně my tam jely nejen kvůli tomu, prostě jsme si chtěly udělat výlet.
Už jsem asi psala, že stačí vyjet dvacet minut z Lucemburku (města) a jste v polích mezi krávama. Cesta vlakem byla moc pěkná. Jak tam pořád prší, tak se to tam všude zelená, skoro stejně, jako v Anglii. Kupodivu nám docela vyšlo počasí a ani jsme moc nezmokly.
Jinak to bylo divné, že jenom takový kousek, a lidi mluví najednou všichni německy. Je to s podivem, ale ty tři měsíce němčiny mi ulpěly v hlavě a stále jsem byla schopná v hlavě tvořit jednoduché věty, taky jsem malilinko rozumněla, ale stejně jsem s nimi mluvila anglicky. A narozdíl od Francie jsem se s nimi domluvila :)
Trier je, jak jsem se právě dozvěděla z Wikipedie, jedním z nejstarších měst v Německu. Mají tam unikátní bránu Porta Nigra starou skoro dva tisíce let. Na prohlídku dovnitř se mi ani nechtělo, poté, co jsem si v Nîmes oblezla celé Arény, tak mi to přišlo, že to bude pořád to samé. Tak jsme jí jen prošly, vyfotily se, a šly dál.
Porta Nigra
Nevím proč, ale jako bych se koukala na Staroměstské náměstí a radnici :)
Ale přeci jen je tu víc vidět ten alsaský vliv.
Tak jsme se tak procházely, fotily, koukaly na kostely a chodily do nich dovnitř, sem-tam jsme zalezly do nějakého obchůdku a u toho si povídaly, no nic extra, ale příjemná procházka.
Další kostel, asi největší, co tam měli. Byl to celý konvent s kostelem, prošly jsme všechno, byly jsme se podívat i do pokladnice a pak na dvůr.
Hezčí varhany jsem ještě neviděla.
Jak vidíte, zrovna se na nás i usmálo sluníčko a naprosto nezapomenutelně osvětlilo tuhle krásnou pouliční lampu. A my jsme zrovna dostaly hlad a rozhodly se, že půjdeme někam na oběd. Byla jsem trochu zklamaná, že jsme nenašly žádnou typickou hospůdku, abychom si daly něco z tamní kuchyně. Nakonec jsme zalezly do nějakého lepšího fast foodu, kde dělali těstoviny. Jedla už jsem lepší, ale zachránil mě ten vynikající dortík, co jsem si koncem dne dala v jedné klasické kavárně, kam jsme se schovaly před deštěm a abychom si taky trochu odpočinuly. Poslední dobou zjišťuju, že nemusím jíst moc, ale když už, tam mám chuť si sednout na něco normálního a klidně dražšího, ale rozhodně na kebab už na oběd nejdu (ten jsme měly den předtím a den potom...).
Z fotek jste možná pochopili, že jsme tam viděly hlavně kostely. Spoustu kostelů. Ale mimo to jsme taky prošly celé město, podnikly nájezd na drogerii, kde jsme si udělaly radost vynikající linkou na oči ve štetečku a taky barvičkama a tak podobně. Pak jsem si chtěla koupit botičky, ale bohužel je neměli v mé velikosti (na Vánoce podniknu nájezd na Ara shoes, který by měl být i v Čechách, protože měli nádherné "slušné" boty lodičkového typu s rozumným podpatkem a docela pohodlné, jaké jsem jinde neviděla, už se těším :). A Jana zas sháněla řezníka, aby koupila vepřové koleno (nebudu nějak přehnaně popisovat situaci, kdy prodavačky za pultem nevěděly, jestli bude smrkat, nebo zvracet, když se snažila chrochtáním předvést prase a pak ukazovala na koleno). Když jsme se byly zeptat v turistickém centru, tak se nás jedna paní regulérně zeptala, jestli tohle se fakt jí. A nejvtipnější bylo, že týpek, co nám odpovídal, byl vegetarián :) Jana ukecala spolubydlící a pár kamarádů, aby si udělali nedělní vaření kolena. Nakonec ho nesehnala a rozhodla se, že ho přiveze na Vánoce z Čech. Mě by se tím nezavděčila, ale já jsem si zas koupila ten už zmiňovaný špek, respektive sádlo, že si ho vyškvařím i s cibulkou a udělám si z toho pochoutku. Ještě jsem se k tomu nedostala a už jsou to tři týdny :))
Zkrátka, výlet do Trieru se taky vydařil a když budete mít ještě trochu trpělivosti, tak se společně podíváme i do Francouzského Metzu (a stále ještě nezapomínám na cestu do Nîmes nebo letní Carcassonne...nebojte).
