úterý 26.5.
Večer po prezentaci byla ta párty u sousedů. Docela se mi líbí ten nápad, že člověk trochu pozná, s kým bydlí v baráku. Měli jsme každý něco přinést, tak jsem týden předtím naložila hermelíny se spoustou cibule a česneku, a než jsme šli, tak jsem rozmrazila chleba. Teda přesněji řečeno, Roman rozmrazil chleba a zašel koupit pivo, protože já jsem ihned po příchodu domů ze školy padla do postele a usnula. Tak mě v osm probudil, že už musíme jít.
Ostatní dotáhli na večírek taky spoustu dobrůtek (taky máte ten pocit, že už nepíšu o ničem jiném, než o žrádle??) a příjemně jsme si popovídali. Já jsem si teda zas až tolik s dospěláky nepovídala, protože jsem si hrála s malým Hugem od sousedů. Fakt nechápu, kde se v těch dětech bere taková energie. Jo a kdybyste viděli ten děs v Romanových očích, že se mi nějak moc líbí malé děti... :)
Ve středu jsem spinkala pěkně do dvanácti, ale v průměru za posledních několik dní to dělalo jen šest hodin. Odpoledne jsem zasvětila konečně úklidu v pokoji a v celém bytě, protože ten bordel už nebyl únosný. 4x se mi zastavil vysavač, protože už toho měl taky dost (a byl přehřátý). No zkrátka a jednoduše, vysávala jsem asi 4 hodiny celkem, z toho jednu hodinu v předsíni. Při počtu sebraných vlasů se vážně podivuju nad tím, že ještě nejsem plešatá. Jo a při vysypání luxu jsem se jen divila, kde se tu vzalo tolik prachu. No kde by se vzalo...když Jones odmítá vysávat a já zas odmítám dělat všechno, tak lehce. Krom toho v pokoji jsem se pořádně podívala i za postel a okolo ní a zneškodnila všechny pšíkací látky v okolí. Je fakt, že od tý doby Romain neměl u mě doma ty svoje alergie (na roztoče)... Jo a taky mě až zarazila sytá červená toho koberce...možná by to nezaškodilo vysát častěji...
Večer jsem ještě začala předělávat mémoire na projekt, kterou pochtíval prof do pátku (no původně do úterý, kdy jsem ho ukecala na pátek), a pokračovala jsem v tom i po celý čtvrtek. Naházela jsem tam schémátka a dopsala nějaký text a strašně mě to sralo, že si ani po odevzdání nemůžu trochu zauklízet. Odpoledne jsem jela na poslední hodinu němčiny, kde mě paní učitelka pochválila, že dělám opravdu velké pokroky a že jsem jedno poslechové cvičení udělala líp, jak studenti na école de commerce, kteří mají němčinu už několik let. Jo a velmi mě pobavilo náhodné pročítání slovíček...třeba "putzen" jako čistit...pucovat... nebo jít na špacír...tedy na procházku :)
Večer mě můj drahý se sestrou tahali na bowling, ale vzhledem k mémoire jsem nemohla... Nakonec se stejně ke hře nedostali a šli na večeři, o kterou jsem sice přišla, ale zase jsem se nepřežrala a nestálo to hříšný peníze.
V pátek nám profi rozdali známky z prezentace, tak jsem dostala 11. Což v průměru dopadlo velice dobře, když uvážíme známky od 8 do 16 s tím, že ty nejvyšší až po 13 byly jen jednou, max dvakrát (13). Odpoledne šla druhá půlka z nás na prohlídku do Vieux Lyon, takže tentokrát jsem tam šla taky. Procházeli jsme obnovené dvorky a traboules a byla to děsná nuda. Jediný zajímavý byl ten, který ještě nebyl opravený. Protože místo toho, aby nám říkali, co všechno už udělali (a co nebylo nikde vidět), tak nám názorně vysvětlili, co se udělat teprve musí.
V pět jsem se zdejchla, abych si stihla sbalit a mohli jsme s Romainem vyrazit do Trevoux. A taky abychom se stihli stavit v servisu MSI ukázat notebook s monitorem na dva kusy (no tak žhavý to zas není, ale nevím, kolikrát ho ještě budu moci otevřít). Chlápek si to vyfotil a řekl, že pošle mail na cetrálu a zeptá se, co a jak, a jak je to se zárukou v Čechách. A taky mi řekl, že je to na celý jeden měsíc -> úlek!!! Tak budu muset počkat, až dodělám celou tu estrádu kolem diplomu. A snad se teda do té doby nerozsype.
Večer jsme vyrazili na ten bowling, když se to den předtím nepovedlo, ale jak jsem byla unavená, tak jsem ho celý prospala. Jo a když jsem úplně na konci pochopila, co mám dělat, hodila strike a za dva hody udělala 40, tak jsme zrovna šli pryč...do příště to zase zapomenu, jsem si jistá! :) Pak jsem se ještě trochu prospala v hospodě a domů jsme dojeli v jednu ráno, tak jsem s chutí zaplula do postele.
V sobotu jsem se nenechala vytáhnout z postele před polednem, skvělé. Pak jsme jeli co Maconu utrácet penízky, protože LochNesska si chtěla koupit novou podprsenku a šatičky (foto nemám, dodám) a její šeri nějakou košili. Nakonec jsme tam nechali docela slušný obnos a jeli zas zpátky do Trevoux. Koupili jsme taky luxusní dortíky a celou hodinu v autě jsem se bála, že je to teplo a otřesy naprosto rozmašlujou. Ale naštěstí byly dosti odolné. Nejvíc mi asi chutnal "makaron" (taková sušenka) s jahodami a pěnou s bazalkou...velmi zajímavá kombinace a chuť. Rozhodně co teď mám tu možnost ochutnat francouzské dortíky dosti častěji, tak musím říct, že ty naše jsou fakt lepší. Třebas takovej indiánek, nebo harlekýn či sachr... mňam! Oni do všeho cpou praliné a takový divný krémy a nebo naprosto nestravitelný piškoty, že se jen pokaždé přesvědčím, že doma je doma.
V neděli jsme zase vstali brzo (on mě prostě ani o víkendu nenechá vyspat, je to děsnej nezmar, vstává v osm a chodí spát v jednu...to není unavenej???) a jeli jsme na trh do Villefranche. Nakoupili jsme spoustu kytiček pro mě (bazalka, šalvěj a dva druhy tropických kopřiv) a macešky pro maminku. Taky jsme nechali 40E za ryby na večerní grilování a koupili ovoce a zeleninu. Chtělo by to tiskárnu na peníze!
Odpoledne jsem se trochu věnovala blogu a počítači obecně, ale zjistila jsem, že to úterý ještě musím odevzdat jednu práci pro toho učitele, co se mi pořád vyhejbá. Rozhodla jsem se udělat místo toho, co všichni (finančně zpracovat část mého projektu), napsat, co je u nás potřeba udělat pro obdržení stavebního povolení, jak mi řekl minule... rozhodně to bylo lepší to natahat z netu a pak přeložit, než dělat něco, o čem nemám ani potuchy (a oceňovat kopání kopce a metra se mi fakt nechtělo). A taky se mi už vůbec nechtělo pracovat, ale co se dá dělat...
pondělí 1.6. - den dětí v ČR
V pondělí byl zas nějaký státní svátek, mám ten pocit, že Franouzi v květnu a v červnu nepracují...a v červenci vlastně taky ne, v srpnu je k tomu všemu většina podniků zavřená... flákači to jsou. No ale nicméně, když bylo tedy volno a venku docela pěkné počasí, tak jsme se domluvili ještě s Romanovým bratrancem a jeho šery, že vyrazíme do zábavního parku na horskou dráhu a tobogány.
Drahý je to jak sviň (30E) a rok od roku ubírají atrakce, jak mi bylo sděleno. Musím říct, že to nebylo nic extra, ale jízda na takových těch kudrlnikách hlavou dolů byla super. Nejhorší byl rozjezd, ale když už to pak jelo, tak se mi to moc líbilo. Ještě tam byly tak dvě atrakce, který za něco stály, ale obecně žádnej adrenalin. A od tobogánů jsem čekala teda víc, na to, jaká tam byla fronta. Ale každopádně jak byl svátek, ale zároveň ne všichni měli volno a nebylo extrémně vedro, tak jsme na žádnou atrakci nečekali déle než 10 minut. Jo vlastně už vím, co se mi líbilo nejvíce, sloup o výšce tak 50 metrů, kde člověk ochutí stav beztíže. Nejhorší bylo přehoupnutí dolů, ale je to vážně supr pocit. A ten výhled taky nebyl špatný.
Před obědem jsme zvládli kolečko okolo všech atrakcí, což se nám povedlo jen díky tomu, že tam skoro nikdo nebyl. Poobědvali jsme sendviče, co připravil Roman večer předem a pak jsme vyrazili na vodní atrakce. Ale jak říkám, docela nás to zklamalo, protože ty tobogány byly o ničem. Třebas ten nejdelší, ve kterém jel člověk sám, byl celý černý, takže člověk ani nevěděl, kde je a kam pojede. Největší zážitek byly sjezdy hlavou napřed na molitanové žíněnce, ale protože se mi z toho zamotala hlava, tak jsem už radši znovu nejela. A Roman se ptal bratrance, jestli si taky užil náraz na ona místa, a když mu bylo řečeno, že jo, tak se mu taky znovu nechtělo.
Jo a měli tam ještě jednu fajn věc, vědro na pantech, do kterého tekla voda a které se při naplnění převrhlo a zmáčelo všechno okolo, to nebylo vůbec špatné, hlavně pro lidi, kteří to neočekávali. Jen škoda, že voda byla dost studená a sluníčko moc nepařilo. A poslední věc, na kterou si vzpomínám, byl bazének s umělými vlnami. Ale ten v Maďarsku byl lepší. Co se týče dekorací a umělecké úrovně, tak jsou v tom dobře vidět 80's bez jakéhokoliv zásahu od dob postavení...teda krom toho, že jich už půlku zrušili. Jo a atrakce pro malé děti (vstup na všechny atrakce byl od 92cm resp 120cm s výjimkou čtyř) mi naprosto vysvětlují, proč rostou další občané bez vkusu...to mi chcete tvrdit, že se tenhle kýč malým vážně líbí??
Večer jsem se vrhla na přepisování tý práce, co jsem sepsala den předtím a lehce před půlnocí jsme s Romanem vyrazili do Lyonu. Přijeli jsme tak v jednu v noci a okamžitě zapluli do postele.
Úterní dopoledne jsem douklidila pokoj, ale jinak jsem toho moc neudělala, protože jsem si od sluníčka uhnala zánět spojivek a byla jsem z toho děsně unavená. Naštěstí jsem měla mastičku do očí, která mi to za čtyři namazání spravila. Jedinej problém byl, že jsem měla jet odevzdat do školy tu práci, co jsem napsala. Nakonec mě napadlo zavolat Paulovi a ukecat ho, aby si udělal procházku do školy, vytisknul to a odevzdal. Prej, "co bychom pro tebe neudělali". Tak jsem odpoledne trochu šáhla na projekt, ale moc jsem toho neudělala. A večer jsme vyrazili na ké s piknikem (ještě teplá bagetka, kachní paštička, bílé vínko...). Je to docela sranda koukat na ty všechny běhající lidi okolo a cpát se na sluníčku samýma dobrotama :)
Ve středu večer jsme si zase hodovali, upekla jsem kuře na petržílce a bylo to jak od babičky! Jinak teď trávím prakticky všechny večery zase při práci, ale jak je to trochu volnější, tak mě to tolik nesere. Aspoň jsme večer vyrazili na půl hodiny já na bruslích a Roman na kole trochu se provětrat. A ve čtvrtek jsem dělala od osmi do rána do jedný v noci, ale přemluvila jsem se aspoň na tu půlhodinu na brusle. A docela dost mě to bavilo, protože jsem animovala situaci, na obrázcích jsem postupně měnila to, co měním ve svém projektu.
Jenže v pátek dopoledne jsem začla kreslit metro a jeho směrové oblouky a po určité době upadla do menších depresí, protože teď už opravdu není čas na to měnit půlku projektu, když něco nevychází. Buď metro, nebo parking, ale oboje dohromady moc nejde... Ale co, já mám aspoň víceméně jasný, že půjdu k obhajobám se svými 11ti body. Ale holky, co mají 9 nebo 8 musí mít 12 či 14 z mémoire (jak jsem dělala ty kostely) a otázkou je, zda jim to dají. Někdy jsou tady učitelé docela hnusní. Když se rozhodnou, že budou otravovat život všem. Výsledky z mémoire budou až za dva týdny, takže jestli budou holky pracovat jen tak pro nic a pak si zopakujou diplomku...nic moc! Celkově byl dneska ten náš hlavní prof dneska fakt na vodstřel, třebas když mi nepřímo řekl, že bych neměla paušalizovat střechy starého města, ale pojednat každou podle toho, jak je... se posral?
A druhej prof (stavební povolení c Čechách), kterýho jsem viděla až úplně na konci dne, ale hledala jsem ho už dva týdny, se mnou zase mluvil za pochodu, kdy zdravil všechny lidi okolo a nechtěl mi věnovat ani dvě minuty, abych se ho mohla zeptat, jak je to s tou pondělní písemkou, jestli na ní nemusím jít.
Večer poslal mejl, ve kterém moji situaci vysvětlit druhým dvěma profesorům, kteří se starají o písemku, a taky napsal, že kdyby něco, budu ve škole v pondělí v 8,30...a jinak zdravíčko slouží???
Ale aspoň jsem vypadla ze školy relativně brzo, Roman na mě počkal u mě doma a vyrazili jsme do Trevoux. Dali jsme si večeři a drahý vypadl ven na nějakej večírek, či schůzi či co. Já jsem si konečně dovezla zbytek fialové barvy, takže jsme se tu ve třech (maminka a sestra) zabavily u barvení konečků mých vlasů a pár pramenů vlasů jeho sestry. Koukaly jsme u toho na dokumentární film se spoustou moc krásných záběrů planety z letadla a fakt se nasmály. Třebas jak jsme tam dvě seděly s alobalem na hlavě a zabalený do ručníků a když mi byla zima, tak se Audrey přitulila ke mě a půjčila mi kus svojeho ručníku. Barvička vyšla moc dobře, konečně to mám tak, jak jsem chtěla, fialové konečky a jinak blonďaté vlasy. Ale dávaly jsme setsakra pozor při vymejvání, aby se to nedotklo ostatních vlasů.
Sobota byl rušný den: byli jsme na svatbě a ještě na večeři, jakési oslavě svátku matek a Romainových narozenin...jůůů, už mu bude 23! Budu jen o dva roky starší :) Celý den jsme se docela dost přežírali, takže dneska ráno nic nejím...chystám místo na další přežíračku dnes v poledne u prarodičů.
Svatba byla arabská a byla to jejich druhá, ta první byla náboženská, ale zase jí neuznávaly fr. úřady. Já se na radnici vdávat nechci, za 10 minut to bylo vyřízený a hotovo...trochu nuda. I když nevím, proč tohle řeším, když mě si stejně nikdo nevezme. Potom jsme jeli k nim na baráček a zahrádku uzobávat arabské cukrovinky. Akorát, že si to trochu nevybrali s počasím, protože už v pátek večer byla obrovská bouřka a v sobotu nás co chvilku skrápěl příval deště. Takže chlapi postavili druhý stan a všechny papírové ozdoby na židlích a stolech jsme vyházeli ještě dřív, než jsme je vůbec použili. Ale prý to má přinést štěstí do manželství, tak doufejme!
Jo, byl tam takovej dědek, asi místní otrava, kterej se jal otravovat i mě. Ptal se mě, co jsem dělala včera večer já, když on připravoval všechny ty dortíky. Tak jsem řekla, že jsem si barvila vlasy. A on na to: barvila vlasy? Jak? Tak jsem mu na to odpověděla, že jsem si dělala blonďatý melír do mých fialových vlasů... docela jsem pobavila Romana i jeho mámu.
Večeře byla fajn, přežrala jsem se až k prasknutí a ochutnala konečně i šneky, ale jinak obsluha stála dobře za houby. Aspoň nám počítali dvě menu za 22 místo 32, tak jsme ušetřili 20E. Kdyby se o nás trochu líp starali a číšník nesmrděl potem, neměl na košili 20 fleků od vína a nepsal si objednávky na libovolnej papírek, co kde našel (obálka, kus diáře...), tak bychom jim to třeba i řekli.
Dneska mě Roman zase probudil v 8,15... JÁ SE SNAD NIKDY NEVYSPÍM! Pojedeme na ten oběd k jeho prarodičům, což znamená, že se zase přežeru a že nic neudělám, ale co se dá dělat. Příští týden nebudu jíst a budu hodně pracovat :)
