Máš mě rád?

---

Rozsviť si svou lampičku

Třídení fotek z Fête de la lumière v Lyonu pokračuje! :)

---

Každý nafukovací kruh obsahoval vypínač. A jak se lidi rozhodli, tak to tam zrovna svítilo. Jednoduché, ale účinné!

Pozitiv...negativ... kolečka...vystříhaná kolečka...skvělý nápad na lustr. Možná někdy pajcnu! ...studentské instalace...

Tak tohle by tam klidně mohli nechat celoročně!

To mám ale šikovného kamaráda!

O Vánocích jsem se v Praze viděla s kamarádem Ondrou Štěpánem z architektury (jedním z opravdu mála, tak si toho o to víc vážím). A on mi věnoval takovýhle dáreček!

---

Galerie na nábřeží

Ze Svátku světel z prosince 2012...

---

Můj bezbariérový byteček (ve 2. patře bez výtahu)

Tak konečně ležím ve svý posteli. No i když ona to tak až moje postel není, je to moje rozkládací kanape. Nahoru na mezanin do postele se, předpokládám, příští dva tři měsíce ani nepodívám. Ale co, zas to není tak špatná varianta vrátit se domů. Docela mi to taky dodalo víru v lidi, protože se za mnou byli ve špitále podívat 4 lidi, z toho tři mě znají ani ne půl roku, teď večer tu byla jedna holka z fanfáru a zítra mi přijde pomoct jiná, půjdeme nakoupit a tak. A večer přijde bývalá kolegyně, hlavně cvičitelka taiči, na čaj. Jo a soused mi zašel vyzvednout předpisy do lékárny, poslat dopisy s nemocenskou a koupit chleba. A spousta lidí slíbila, že se na mě přijde podívat, i kolegové z práce, hlavně teda ale lidi z fanfáru. Tak si znova říkám, že fanfár byl dobrej nápad :)

---

Jako jo, jsem ráda, že jsem doma. Zase budu moct hrát na saxík :) A trochu chodit mezi lidi. Ve čtvrtek se těším na jamsession v 6. kontinentu tady vedle a jestli nebudu moc unavená, tak bych klidně ve středu jela na zkoušku :) Dneska už jsme teda muzicírovali, ta kamarádka na kytaru, já na flétnu... Chybělo mi to.

Jinak rehabilitační centrum bude asi v pohodě, je tam i docela dost mladších lidí, takže se tam dá s někým mluvit, budu tam jezdit 3x týdně na celý den, je v tom i oběd. A ten zbytek budu spát a dělat spoustu věcí, na které jinak nemám čas :) Třeba psát blogy. Vím, že vám jich spoustu dlužím. Je to taková fajn, trochu bolestivá, dovolená. Ale doufám, že už je poslední :)) Musím říct, že psychicky je to dost záhul, sice tentokrát mě to moc nebolí, zato zbytek těla trpí, z protizánětlivých léků je mi na zvracení, bolí mě hlava, jsem neskutečně unavená, mám výkyvy tlaku a tím i nálady, takže se mi občas chce únavou prostě jen brečet... No snad se to za pár dní, kdy se konečně vyspím (ve špitále se to fakt ale nedá), srovná. Prý to může být i tím, že jsem ztratila dost krve, krom toho máme anemii v rodině...

No není nad to být doma a zjistit, že vlastně tak úplně sami nejste, že si na Vás někdo vzpomene a lidi se zajímají o to, jestli Vám někdo pomůže.

Jak se mám?

Děkuji za optání, docela to jde. Na nějakou dobu jsem se teď odmlčela, protože prostě nebyl ani čas, ani nálada. Vím, že mám spoustu blogových restů (Nîmes, Carcassonne, Lumières, Vánoce...), ale myslím, že si na to teď najdu čas. Momentálně ležím v nemocnici s operovaným kolenem, už podruhé, a taky doufám, že naposledy. Pan doktor je velmi starostlivý a chodí se na mě každý den koukat, ptá se mě, jestli mě to nebolí, a protože mě jednou viděl s fanfárem hrát na ulici, tak se zajímá i o to, co dělám, a co muzika. A taky se se mnou zdraví tím francouzským oblíbáváním, což značí určitý stupeň přátelství, no a nebo je prostě jen stejně pervertní jako ostatní Francouzi, kteří mají neustále potřebu se s někým oblíbávat :)

---

Začínám zase trochu fungovat, už se můžu sama zvednout a jít "na procházku" po patře v nemocnici. V pondělí mě pustí domů a pak budu mít dva měsíce nemocenskou a chodit na rehabilitace. A krom toho se těším, jak budu hrát na saxík a komponovat písničky (jednu už jsem zvládla - ABC od Jackson 5, už se těším, až jí s fanfárem dáme do kupy).

Tak nezavěšujte a zůstaňte na lince, určitě si přečtu všechny starší články od mých oblíbených bloggerů, všechny je okomentuju, a napíšu ty svoje. Jen na to musí být nálada a momentálně i síla. Někdy jsem tak unavená, že se mi nechce ani tupě čučet na seriály, a pak jsem naopak velmi produktivní, tak píšu muziku. Ale taky si ráda prohlídnu fotky z posledních několika měsíců!! :)

Zdravím s modrými kompresními punčocháči, které tu veškerý personál tak obdivuje! (nejsou na fotce)

Aby měla maminka radost

Tohle jsem dostala od maminky k Vánocům a ona se vám s tím chtěla pochlubit :)