Ale uteklo to rychle. Taky bylo pořád co dělat a kam koukat. Jako odpočinek od práce to ale naprosto stačí, pár dní v jiné kultuře a v jiném světě.
A krom toho, když na mě Youness neměl moc čas, nevím, co bych tam ještě třeba týden dělala. Můj doprovod, tedy Driss a Souad, byli opravdu milí, ale začala jsem být unavená z jejich chatrné francouzštiny, a že půlce věcí nerozumněli, a kromě toho, nic naplat, ale duše dělníka je duše dělníka a i když existují výjimky, tak už se těším na moje zdejší kamarády. A nejvíc se těším do Prahy, protože mám pocit, že můj mozek stávkuje vůči francouzštině a odmítá rozumět a posílat mi vhodná slova. Nevím, jsem unavená… Ale na pondělí jsem ještě měla program, třeba se jít podívat do velké mešity Hassana II. Ráno jsme jeli do kanclu, tam jsem vyzvedla Souad, a jely jsme taxíkem k pobřeží a k mešitě. Zaplatila jsem si jako řádný turista komentovanou prohlídku a celé jsem to tam prošla a vyfotila. Nevím, co jsem vlastně čekala, ale asi něco jiného. Možná trochu lehčí stavbu, i když co se týče velikosti a výšky (třetí největší na světě a nejvyšší minaret - 200m), tak je jasný, že to musí něco vážit a něco unést. Ale byla obrovská. Tu výšku si ani neumím představit. A co jsem nevěděla, ta x-tunová střecha je otevíratelná a během dvou minut jsou schopní jí roztáhnout do stran. A prý ji otevírají často. Když je v mešitě moc lidí, kvůli vzduchu, nebo občas, aby pustili dovnitř slunce, že to je prý moc pěkné. Škoda, že se zrovna nerozhodli jí otevřít pro nás.
Titanová vrata. Mají nejméně 20m.
Dámský balkón
Podlahou je vidět dolů do očistné místnosti a navíc po tom skle ještě v celé délce teče při ramadánu voda.
Ne, vážně si neumím představit, jak se tohle monstrum tak rychle otevře.
Pod dámským balkonem.
Byli jsme tam mimo modlitbu, což je logické, a těch několik skupinek turisstů se ve velikosti stavby rychle ztratilo. Museli jsme si zout boty. Vtipné, jak někteří zápaďáci měli kecy. Za těch 120 Dirhamů (12€) jsme ale viděli úplně všechno, hlavní loď, vedlejší loď, pak jsme šli dolů do očistné umývárny a nakonec jsme viděli i saunu a páru, která už ale spoustu let nefunguje, protože pro tyto prostory nenašli provozovatele. Je sice součástí mešity, ale je to laický prostor, může tam kdokoliv. Jen je zavřená :) Youness mi taky řekl, že tahle a ještě jedna mešita ve světě, jdou jediné dvě, kam můžou i ne-muslimové. Že tohle uzákonili Francouzi, protože měli strach, že by se jim konvertovalo moc lidí na islám. Tak jsem ráda, že jsem mohla vidět aspoň tuhle.
Sestup do podzemí do lázně.
Ach ten smysl pro detaily, a ten štuk!
Na těch hřibech se sedí a teče z nich voda.
Průhled nahoru
K obědu jsme se zastavili v marocké patisserii, kde jsem si nakoupila spoustu různých dortíků, a potom nás Driss hodil do nákupního centra u pláže, kde jsme si koupili ještě olivy a vodu, a sedly jsme si s tím na sluníčko s výhledem na palmy. Souad se nejdřív bála, že nás vyhodí securiťáci, ale nikdo na nás nepřišel a bylo to fakt příjemné jen si tak sednout na zem a debužírovat ! Pak mě ještě dotáhla dovnitř, že si chce něco koupit, a světě div se, našla si džíny, co jí docela padly a nebyly zas tak drahé. Tak si je koupila a šly jsme se projít směrem na pláž a podívat se, co je ten divnej hrad/vesnice na konci pláže na jakési skále s tím pěkným mostem. Když jsme došly až tam, tak se místní tvářili dost nepřívětivě, tak jsem udělala dvě fotky a šla pryč, protože mi to nebylo moc příjemné. Na druhou stranu přece jim nepolezem až do ložnice.
Vzadu je vidět ta mešita
A navíc na nás už čekal Driss, že nás hodí zpátky do kanclu a pak se uvidí. Chtěla jsem se ještě jít proběhnout po pláži, ale už jsem to nestihla. Navíc bylo zrovna pět hodin, takže jsme zůstali dost dlouho v zasekané dopravě. Večer mě chtěla vzít Souad do marocké lázně, což je něco jako velká koupelna, kde je vedro, sedí tam spousta nahých ženských a dřou si žíněnkou odumřelou kůži a patlají se všemi možnými kosmetickými přípravky a hlavně místními zkrášlovadly, tzn přírodním mýdlem, speciální hlínou, oleji… Ale zážitek to byl skvělý. Já jsem to kombinovala se saunou, protože jak tam bylo vedro, lila jsem na sebe kýbly studené vody, abych to nějak rozdejchala. Polejvání se kýblem vody mi po Indonésii už ani nepřišlo divné :) Zůstaly jsme tam minimálně hodinu, což bylo jasné. Pak jsme se ještě stavovaly u Souad, aby se převlíkla, a teprve potom jsme šly hledat Drisse, který na nás chudák čekal v jednom kafi aspoň dvě hodiny. Hodil nás k Younessovi domů, kde už na nás čekala večeře. Tentokrát to bylo maso se zelenými fazolky na citronu a zázvoru. Opět se do toho pustili jak hladové šelmy. A celou dobu mleli arabsky, že mi z toho šla hlava kolem. No přišlo mi to krapet nepříjemné, hlavně když se smáli jak pominutí a já čuměla přitrouble do talíře a snažila se dělat, že mi to nevadí… Dost vtipné bylo, že já a máma jsme řekly, že nemáme moc hlad, a přitom jsme dojídaly z té obrovské mísy jako poslední. Moje teorie je, že právě proto, že jsme neměly hlad, jsme jedly pomalu a nevrhly jsme se na to jak šakali, jako ostatní. A pak už jsem usínala v sedě, takže Youness odvezl Souad domů a já jsem mezitím usnula. V úterý ráno jsem zase vstala dřív, jak on, tak jsem sešla dolů za rodiči na snídani a tentokrát jsem ochutnala jakési lívance, s olejem a medem. Teda olej je v této zemi snad základní surovina. Už jsem se začala těšit na mojí kuchyni. Pak se nám telefonem a dalšími prostředky povedlo vzbudit Younesse (ne, vážně nechápu, jak někdo může spát vedle zvonícího budíku…), ten se rychle najedl s námi a pak pádil do práce, takže obejmout, pusinka na tvář a uvidíme se zase někdy příště. Pro mě pak poslal Drisse a Souad, aby mě odvezli na letiště. Ještě jsme si daly kafe, a je to. 25°C jsem nechala za sebou a dolítla do Lyonu do 5ti. Brrr. Ale bylo docela pěkně, odpoledne i svítilo sluníčko, a nebyla moc zima. Takže zatím se dá. A tuhle roční dobu, pokud neprší, mám docela ráda, takže mi to zas tak nevadí.
Pápá obláčky
Výlet do Maroka hodnotím jako barevný slunečný, a náročný. Ale ráda si tam z toho udělám svojí prázdninovou destinaci, protože letenka nestojí zase tolik a protože mám kam jet. Ale příště si Youness vezme volno a pojedeme s bandou někam na jih, koupat se v oceánu, a navštívit další místa. Zůstat týden v Casablance by se mi už nechtělo. Tak uvidím, jestli to na jaře bude Casa, nebo Praha.
