15 prosince 2013

Když si naplánuju odpočinkový víkend

Už skoro nepíšu, co se děje a jak se mám. Nějak nestíhám, ani dopsat chybějící články z mých toulek po zeměkouli, natož psát ještě o tom, co všechno se děje každý den. Někdy lépe, někdy hůře, ale v zásadě se mám dobře. A dělám toho tolik, že si občas říkám, jak dlouho tohle všechno ještě budu stíhat. No a tak blog trpí ;)


V zásadě hlavní náplní mého času je muzika, ale to už asi většina pochopila. Takže se potácím mezi jam sessions, gospelem, zkouškou s fanfárem, koncertem s fanfárem, koncerty a jam sessions v 6ème continent, baru hned tady vedle, hraní v neděli s kamarády... No a do toho ještě chodím do práce. Uff!

Tenhle víkend jsem se rozhodla si naordinovat hlavně spánek. Tak povedlo se napůl, ale rozhodně jsem méně unavená, než koncem týdne minulého, kdy jsem usínala na rehabilitacích na stole, že mi kiné řekl, ať nechrápu :) Hlavní důvod byl, že jsme ve čtvrtek večer po hraní skončili se dvěma kamarády u mě a ještě dvě hodiny jsme hráli na kytary a zpívali a kecali o blbostech, a ve dvě ráno z nich vylezlo, že ani jeden nemusí druhý den vstávat, až jsem je vyhodila a zalezla do hajan.

Na víkend u mě zůstal ještě kolega z práce, protože se rozešel s přítelkyní a hledá teď byt, tak aby nemusel na ubytovnu. Už u mě takhle jednou pár dní byl a byla to docela sranda. Tentokrát se fakt rozjel, takže přišel v pátek večer ze svých pochůzek, ukázal na mě karton piva a celý večer pak jen pobízel: "Dáme si jedno?" Udělala jsem večeři a pak jen jsme zevlili. V 10 jsem ze z kanape přemístila plynule do postele, nechala mu kanape, a usnula jak mimčo. Co čert nechtěl, samozřejmě se mi nepovedlo spát až do jedenácti, ale i půl desátá bodla. Konečně jsem se vyspala.

Na oběd jsem byla domluvená s jedním kamarádem, že zajdeme na burger, a původně jsme měli jet na kolech ještě do parku na vafli, ale nakonec jsme se uklidili na dvě hodiny do kina na docela fajn francouzskou komedii, a ve 4 už jsem byla doma. Trochu jsem protřídila fotky a šla jsem se na chvíli natáhnout. Pak přišel kolega a probudil mě, dali jsme si večeři, dorazili karton piva z pátku, a šli jsme vedle do 6ème na vynikající koncert elektro-jazzu Lyonské skupiny BONK. Už dlouho jsem na koncertě neskákala, jako tady. Mělo to dokonalou atmosféru a neuvěřitelnou energii. A ten saxofon...a ten bubeník... Navíc přišla spousta kamarádů, takže když nás o půlnoci vyhodili, navrhla jsme after party u mě, která se skončila...ve 3 ráno, ten karton piv, co byl nachystán na neděli, padl za vlast. Taky proběhla malá ochutnávka meruňkovice a opět nezklamala.

Nedělní ráno bylo trošku krušnější, a nucený budíček v půl dvanácté, abychom dorazili ke kamarádovi kytaristovi na oběd a následnou jam session. Bylo nás osm, pro všechny pro nás navařil, a tak jsme si dvě hodiny taky konečně trochu povídali, a pak jsme čtyři hráli. Fakt jsme si to všichni užili a taky jsme ocenili kuchařské umění našeho kamaráda. Ještě jsem po návratu pozvala kolegu na večeři, a teď už jsem jen douklidila a rozhodla se ještě sepsat tohle veledílo.

Píšu to tak kouskovitě, ale prostě to byl vynikající víkend, kdy jsem poznala daleko lépe spoustu lidí okolo, které už vídám několik měsíců, a nechci na něj hned zapomenout. A teď pádím do postele, protože zítra je zase pondělí a musí se do práce. Ale naštěstí je to poslední pracovní pondělí v tomto roce!!! Jupííí!!!

11 prosince 2013

Svátek světel 2013

Tak, a je to zase za námi. Čtyři dni natřískaných ulic s lidmi dychtícími po trošce zážitku při pohledu na všemožné výtvory designérů, co ještě by se tak dalo nasvítit, a jak to udělat, abychom lidi opravdu zaujali. Kromě toho jsou to taky čtyři dni mrazu, únavy, z toho dva večery plné skákání s fanfárem do noci před rozjásaným publikem. Letos jsem si to docela užila, a i když jsem z toho ještě teď unavená, ocenila jsem například i duchapřítomnost spřáteleného pařížského fanfáru Banda Joe, který s sebou dovezl kompletní výbavu na výrobu svařeného vína přímo na place. S fanfárem jsem strávila celý páteční večer, tak do jedné ráno, a pak sobotní odpoledne až do noci, kdy jsem se někdy ve 4 ráno vrátila domů, naprosto uhraná, že jsem dva dni na saxofon ani nesáhla. Prospala jsem celé dopoledne, ale večer jsem se statečně vydala do ulic, abych Vám mohla přinést následující reportáže a fotky. Potkala jsem taky jednoho kamaráda, takže jsme spolu strávili kus večera a byla to o dost větší zábava některé ty atrakce komentovat společně. Taky jsem poprvé byla ve správný čas na správném místě a viděla jsem velkolepý ohňostroj k příležitosti 8. prosince, svátku k uctění panenky Marie v Lyonu. V pondělí jsem se přemohla a vyrazila z práce obrazit zbytek, a skoro se mi to povedlo, ale nakonec mě mráz přemohl, že jsem se vrátila v devět domů. Prozatím jsem rychle prolítla fotky a připravila tuhle koláž.