Kurvy jedny zlodějský...

Tak jsem si myslela, když jsem se včera vracela z práce domů, jak si užiju večerní piknik se Sandrou v parku a vůbec jsem se těšila na víkend. Přijdu ke dveřím, měli jsme vymontovaný zámky a skrz ty díry jsem viděla, že vyházeli všechno. Vzali mi můj počítač, můj tablet, moje šperky a Romanovu myš k počítači. To nasere, co? Takže jsem včera měnila hesla, zablokovala český karty atd. Naštěstí se ani nedotkli saxofonů. Uff. Ještě večer nám vyměnili dveře a přidali kovovou lištu s pěti zámky, která by tomuhle měla napříště zabránit. Ale vzhledem k tomu, že se tenhle byt bude prodávat, tak odsud brzo vypadneme oba dva. No a jen doufáme, že těch 2000€ zacvaká pojišťovna. Naši teď doma horečně hledají faktury, abychom si mohli aspoň něco nechat zaplatit od pojišťovny, jestli nenajdou tisíc háčků, proč by to nezaplatili. Peníze na nový notebook a tablet by se sice hodily, ale vzali mi hlavně kus života. Naštěstí fotky a některé další dokumenty jsem zálohovala v srpnu, tak jsem nepřišla aspoň o všechno. Stejně to nasere. Přeji Vám pěkný víkend... My máme o zábavu postaráno. Bude se prát, uklízet a rovnat a zjišťovat, co nám všechno chybí.

Velmi jarní neděle

Tak jsem si včera myslela, že vám tu napíšu o tom, jaký je to super užít si klidnou neděli, kdy z postele vylezu, až když už se mi opravdu chce, pak si udělám k obědu zeleninový salátek ze všech těch dobrot, co jsem nakoupila v sobotu na trhu, kouknu se u toho na poslední díl Vyprávěj, pak si ještě dám luxusní ovocný salát, co zbyl ze včerejšího pikniku s Markem v parku (ananas, jahody, pomeranče, kiwi, jablka, banány) a pak si užiju odpoledne, kdy mi do pokoje svítí zvenku sluníčko a příjemně hřeje, a já si u toho foukám na flétničku všemožná Bachova preludia a sonáty, co jsem si stáhla z jedné výtečné stránky, kde jsem našla nepřeberné množství přepisů partů pro flétnu.

Jarní pozdrav...

---

No a pak z ničeho nic přijde domů Roman a tuhle vynikající atmosféru, kdy popíjím čaj Dračí studna připravený s největší noblesou, užívám si čichového zážitku barevné kytičky, co jsem si přinesla z trhu, a která mi tu stále ještě tak krásně voní (fakt jsem si zvykla si vždycky něco voňavého a barevného přinést, moc to nestojí a mám z toho celý týden radost), no a tuhle skvělou náladu, co mám, mi zkazí tím, že zatáhne žaluzie, rozsvítí světlo a pustí si seriály.

No škoda, nemůže být každý den posvícení. Tak jsem šla do parku běhat a doběhla jsem až na skleničku džusu se Zamírem a Elsou, protože jsem si od nich v sobotu večer zapomněla něco vzít, tak mi to přinesli na půl cesty. Ti dělali v sobotu večeři pro pár kamarádů (měli jsme pravou španělskou paelu) a pak jsme hráli Carcassonne, co jsem donesla, takže jsem si konečně po dlouhé době s někým zahrála. Jupí!

Tady už všechno kvete, a to jaro oficiálně začalo teprve před týdnem! Nevíte někdo, co to je? Objevili jsme to s Markem v sobotu na procházce parkem, když jsme šli trochu rozchodit ten skvělý piknik a chtěli jsme si ještě popovídat, ale už nám byla na sezení zima. Já si teda myslím, že to je nějaká třešeň ale zase to mělo větve hned u země, nemělo to souvislý kmen, který se až potom rozvětvuje... Tak co, je tu nějaký botanik? :)

Thomas začal o víkendu předělávat koupelnu v tom jejich mini bytečku, co si budu pronajímat, tak mi dneska ukazoval, jak se říznul do prstíčku a jak ho to všude bolí. A že toho má ještě na příští víkend práce (ptala jsem se, ale pomoct nechce). A koupelna bude jako nová, dokonce podle mého návrhu, který vyjde cenově levnější, než vyměnit sprchu a záchod - a tak budu mít konečně po čtyřech letech vanu! Už se na ní fakt těším! Ne, že by to předělávali kvůli mně, ale teče jim tam kanalizace, takže to prostě předělat musí. No a když už se to dělá, tak toho aspoň využijeme, abychom koupelnu lépe zařídili, to je snad jasný, nee? :) Na stěhování už se fakt těším. Hlavně ve světle výše popsaných událostí!

Přeji pěkný týden. Mě čeká zítra měsíční podniková porada, ve středu jedeme na dva dny do Vichy na séminaire, tedy utužovat kolektiv, a kromě toho budu zítra a v pátek hrát na koncertě té supr reggae kapely, jako před třemi týdny. Takže si myslím, že to bude docela fajn týden :)

Bleskově

Akce čištění špulky od elektrického kabelu alias mého nového stolečku pokračuje. Dneska odpoledne tady byl Zamír, tak mi pomohl šmirglovat ten železný rám. Povedlo se nám celý ho objet a znovu objevit železo pod tou vrstvou rzi. Mám docela radost, začíná to vypadat k světu! A když jsem byla před pár týdny od práce na nádraží v Annemasse, kam dělám mimochodem velmi zajímavý projekt, tak jsem tam pořídila tuhle fotku:

Tam mají docela výběr stolečků, co? :)

---

Jo a v Lyonu stávkujou popeláři. Už tak dva týdny. Nejprve jsem si jenom říkala, že to je nějaký divný, že všude vidím plné popelnice, ale teď už je to jasné - a venku je 20°C a okolo poletujou černé mouchy... Tak jsem zvědavá, kdy toho nechají! Rozhodně se tu nenudíme.

Krom popelnic se ohlašuje teplý jarní víkend, tak doufám, že si ho užiju piknikem v parku a dalšími jarními radovánkami! Pěkný víkend přeji i Vám, čtenářům. A nestyďte se nechat nějaký ten komentář, rozhodně mě to vždycky potěší.

Střípky

Tak co je nového od minule ? Happy wave pokračuje dále, i když s občasnými výkyvy, ale to je holt život, žejo :) A když je venku najednou zase šedivo po měsíci JARA, tak to taky jednoho pořádně naštve !

---

Chodím teď hodně na koncerty. Minulý týden jsem byla na dvou zpívacích a dneska večer jdu na třetí. Všechny jsou skrze sbor, kam chodím, a dneska večer navíc konečně uvidím zpívat našeho sbormistra. Sice ho asi moc neuslyším, protože zpívají skladbu pro 40 partů, jeden hlas na part, ale prý to bude super. No tak to doufám, za tu cenu ! Minulý týden ty koncerty taky nebyly špatný, hlavně ten pondělní přímo po sboru, ten byl nádherný. Zpívaly dvě paní, chvílemi unisono, chvílemi dvojhlasně, byly to gregoriánské chorály staré i novodobé a zvláště u jedné skladby tam byly tak nádherné disonance, že z toho až běhal mráz po zádech. Nechápu, jak se tohle dá uzpívat, když tam nejsou dva tóny ve shodě.

Na druhou stranu, na sboru máme jednu paní, která zpívá hrozně ráda a taky dost hlasitě. Problém je ale ten, že falešně a mimo rytmus. No a minule se mé kolegyně v altu shodly, že já se udržím docela dobře, tak mi jí šouply hned vedle. Musím říct, že teda první hodinu to byl docela záhul, nebyla jsem naprosto schopná zpívat a soustředit se na to, co dělám. Pak jsem změnila taktiku a místo toho, abych se k ní otočila zády, jsem jí začala zpívat do ouška a najednou se množství falešných not smrsklo na třetinu. Sice je stále ještě pod tónem, ale už aspoň poslouchá zpěváky okolo sebe. I naproti v sopránech už si všimli, že mám menší problémy se svou kolegyní :) Příští etapa budou basy, protože jsou všichni o čtvrt tón dole…

A ten sobotní koncert byl zase vyjímečný tím, že tam se mnou šla Sandra se svým přítelem, takže jsme se předtím posadili na náměstí na pivo a příjemně jsme si pokecali. Téma koncertu byl svatý týden v Praze - renesanční hudba od Handela. Tak tam jsem jít musela, to snad chápete :) Sice tam nic pražského nebylo, ale už z principu. Jinak tohle bylo šest chlapů a dvě ženy, chvílema to znělo, jako kdyby tam měli varhany, když chlapi zabasovali. Bylo to taky moc pěkné.

A co jinak… Od práce jsem byla v Annemasse, kam teď dělám propozice, co by se asi tak dalo udělat s tamním nádražím, když tam okolo chtějí překopat půlku města. Prohlídka města i účast na prezentaci před zástupci různých servisů byla rozhodně užitečná, ale třináctihodinové pracovní dny, kdy v tom jsou 4 hodiny strávené na cestě, jsou vcelku vyčerpávající. Navíc, když budík zvoní v pět ráno a vlak jede v 6,30. Práce teď dobrý, nestěžuju si, i když teď zrovna nějak nevím, co mám dělat, mám spoustu projektů, u kterých čekám, až se to zase rozjede a do toho dělám spoustu maličkostí, které ale netrvají dostatečně dlouho, takže se mi tam občas objeví nějaká díra.

Jo, minulý týden jsem dělala perspektivy nádraží v Clermont-Ferrand, které je postavené celé v komunistickém/sovětském stylu. Ulice před nádražím se jmenuje Sovětského svazu… To bylo takhle pátek odpoledne a my jsme se tu trochu nudili, navíc to nebyl ani nápad přímo z mé hlavy, já to jen zrealizovala - doprostřed nádražní haly jsem zakomponovala sochu Mao c'Tunga a asi hodinu se tu smála v kuse, až jsem z toho brečela. Rozesmála jsem tím více lidí a dokonce i šéf-architekt Barnier řekl, že něco na tom je. Občas může být architektova práce i vtipná.

Taky si začínám užívat teplého počasí, s kamarády chodím v poledne obědvat na zahrádku některého příjemného restaurantu v okolí, případně se za mnou někdo staví po práci a jdeme si někam sednout na jedno a pokecat. Je to super čas to jaro, když konečně přijde !

Taky jsem byla u pana doktora na všemožných vyšetřeních s kolenem, teda spíš to bylo jako pobyt ve fitku, aby zjistil, že se mi povedlo nabýt 70% síly stehenního svalu na operované noze, jinak koleno prý drží výtečně. Tak mi doporučil, ať zkusím trochu běhat a tu nohu zatěžovat různými kličkami, zrychlováním a tak. No prozatím jsem byla běhat jednou, sice jsem nikam daleko nedoběhla, ale byla jsem překvapená, že to šlo líp, než jsem si myslela a že jsem byla skoro tak daleko, jako před operací.

A ještě z jiného soudku - vytrvale šmirgluju stoleček (rez) a doufám, že se mi to brzo povede dokončit, abych ho mohla natřít a začít používat. Krom toho jsem začala sledovat Game of Thrones, jakoby historický seriál z produkce HBO, trošku bych řekla ve stylu Pána Prstenů, ale víc reálný, a přitom má vlastní geografii, vlastní království, postavy, atd. Kdo má možnost se na to podívat, tomu vřele doporučuju. Zatím bylo loni odvysíláno 10 dílů. Já jsem začala v neděli dopoledne a včera večer jsem se koukla už na sedmý díl. Je to opravdu dobře natočeno a odehrává se tam spousta věcí. A přitom mi bylo řečeno, že když skončí první série, že jsme vlastně jen uvedeni do děje, že to pravé se teprve začne dít. Už se těším, až budu mít zase chvilku podívat se na další díl :)

Taky jsem si našla nový byteček. Budu se stěhovat, nějak nám to s Romanem nevyšlo. Ale nesmutním, život jde dál a já už se těším na stěhování. Byla jsem si to tam změřit a minulý víkend jsem si hrála ve sketchupu, aby se mi povedlo tam nacpat všechen můj nábytek, co nechci nechat Romanovi. Je to totiž dost malinké, má to něco přes 30 metrů čtverečních, ale kromě předsíně s velkým úložným prostorem a vcelku velké koupelny tam je jen jedna velká místnost s vysokým stropem. Postel je nad koupelnou, takový mezanin nad celým pokojem. Do práce to mít daleko taky nebudu, posledně jsem to měřila, je to 15 minut od dveří ke dveřím (a z toho skoro 5 minut je od okamžiku, kdy zamknu v garáži kolo a než vyjedu výtahem do 29. patra), kromě toho budu nedaleko od ké, za rohem mám skvělý bar, kde jsou každý čtvrtek jam session a skoro každý den koncerty, takže si myslím, že co se týče sociálního života, nebude to tak špatné. Jo, a byt mám vlastně přes kolegu Thomase, protože jeho přítelkyně ho pronajímá a zrovna se jim mění nájemník. Aspoň to mám bez všech těch ptákovin jako garant, platba realitce, záloha, … A nejvtipnější je, že současní nájemníci jsou kamarádi bývalé přítelkyně zpěváka Rziho, byli nám v létě na koncertě, takže kromě toho, že mě hned poznali, tak ten byt zná i Rzi. Ten svět je prostě malej :-P

A to by bylo asi tak všechno, co se teď poslední dobou děje. A já jdu zase chvíli předstírat, že pracuju (psáno dneska dopoledne, a protože jsem nenašla nic kloudného na práci, dala jsem se do uklízení knihoven pro tvorbu těch hezkých obrázků - takže to vlastně není tak od věci občas nemít do čeho píchnout).

Vivat la musica

Kdo není muzikantem, tak to asi nepochopí, jakej je to zážitek stát na pódiu s kapelou, kterou jsem nikdy neslyšela hrát, a zahrát s nimi půlku koncertu na flétnu a vidět, jak lidi dole tancujou a usmívají se a kapela se snaží mi ve svých písničkách udělat trochu místa, abych sem-tam mohla uplatnit také nějaké to sólíčko.

---

V pátek po práci jsem byla s kamarádkou Sandrou nejprve ve své oblíbené čajovně na čaj a horkou čokoládou s kopcem šlehačky, pak jsme se byly projít po městě, daly jsme si kuřecí wrap a vyrazily jsme na koncert jednoho mého kamaráda-muzikanta, toho, který organizuje ty hudební čtvrtky, kam si tak ráda chodím zahrát. Jak hraje on jsem už věděla, ale s kapelou jsem ho nikdy neslyšela. Už sakra dlouho jsem nebyla na žádném koncertě, o to víc na koncertě roots reggae a fakt se mi to líbilo. První půlku jsem strávila v publiku, poslouchala jsem, užívala si ten náboj energie, a dávala dohromady síly na druhou půlku, kdy jsem s nimi vystoupila taky.

Tentokrát jsem si vzala jenom flétničku, protože se mi celý den nechtělo tahat saxofon, ale rozhodně toho nelituju. Flétna té muzice dodala zase něco jiného, než saxík. Navíc zvukař byl fakt pohotovej, naházel mi tam reverb a jiné efekty, takže to znělo fakt příjemně. A občas jsem si mohla i hrát s dozvukem, kdy ještě zní jedna nota a já už hraju jinou - tohle jsem objevila při mém pražském hraní v Crossu se Steviem a fakt mě to baví.

Suma sumárum, byl to vynikající večer, opravdu jsem si to užila, jak tu část, kdy jsem poslouchala, tak následné vystoupení na pódiu. Navíc když v jednu bar zavřel, tak jsme tam s kapelou (vlastně jsem nenapsala jaká, byli tři - můj kámoš Sadoo, co hraje na kytaru a nádherně zpívá, basák Stef a bubeník Vincent), dvěma barmany (jednomu z nich ten bar asi patří) a dalšími pár lidmi zůstali. Do pěti do rána :-D Už fakt dlouho jsem neprožila takhle skvělý večer. Barmani odněkud vytáhli tahací harmoniku a naprosto výtečně na ní střídavě hráli, do toho se tam taky objevila kytara, takže se to skvěle poslouchalo. A já jsem si do toho zafoukala občas na flétničku, jinak jsem kecala s ostatními. A většina lidí chtěla vyzkoušet, jak se hraje na tu flétnu, tak jsem jim neustále vysvětlovala, že je to jako foukat do flašky :) Nejdále zašel basák, který do toho foukal aspoň půl hodiny a na konci mu z toho vylezl docela slušný tón.

Ještě chci zmínit, že když jsme do toho baru vešly někdy kolem deváté večer, že tam nádherně voněly tyčinky Nagchampy, tak mi to připomnělo naši bývalou čajovnu Pod stříškou a další příjemné prostory v Praze. Každopádně, tenhle večer mi ukázal, že supr neplánované večírky se dějou i v Lyonu, a že to tu snad nebude tak špatné, jak jsem si myslela. Ale taky je pravda, že když člověk nikam nechodí, ničeho se taky nedočká. A muzika je k tomuhle skvělá.

No a mimo úžasného pátečního koncertu stále pokračuju ve cvičení na saxík doma a skoro tomu nevěřím, co jsem teď schopná už zahrát (a t-k-t-k už mám teď v malíčku a musím říct, že to fakt hodně pomáhá!). A jak krásný tón se z něho line s tou novou hubičkou. Tak se těším, až si za dva týdny půjdu zahrát se Sadoo v duetu. A do té doby mě čeká v pondělí sbor se šarmantním sbormistrem a potom koncert nějakého jiného sboru, který nám minulé pondělí vychvaloval aspoň čtvrt hodiny, tak se tam chci jít podívat taky :) Myslím, že mě čeká příjemný týden, venku začíná jaro, takže kolo kolo kolo, v práci pojedu na jeden den do Annemasse podívat se v reálu na místo, kam jsem teď tvořila jeden projekt, no a jinak myslím, že to taky bude vcelku v pohodě. A navíc se můžu těšit na zítra ráno, až se na mě zase usmějou modré oči Thomasovy :) Skoro bych řekla, že mám po víkendu absťák! :-D

Ty tam nahoře, nech mě ještě chvíli snít!

A hlavně ať už se z tohohle nádherného snu neprobudím! Ať už je to takhle navždycky.

Nevím, jestli na mě jde jaro, nebo je to prostě jen po dlouhé době uvolnění všeho stresu a špatných věcí, co mě provázely, ale já si lítám na obláčku, že se jen bojím, že pak budu padat z velké výšky a bude to o to víc bolet. No budeme doufat, že už padat nebudu :) Že už takhle usměvavá a spokojená zůstanu!

---

Miluju pondělky, kdy se ráno těším na laserově modrý úsměv a večer na zpívání na sboru.

Miluju úterky, kdy v práci prezentuju svoji práci a šéf mi ve srandě řekne, že pracuju moc rychle a moc dobře, tak aby si na to potom naši zadavatelé nezvykli. A nebo když mi zavolá kamarádka Sandra, že jde odpoledne na nákupy a jestli nechci potom zajít na skleničku. A my skončíme v jednom baru, kde si dáme talíř sýrů a opijeme se červeným vínem a je nám u toho skvěle!

Miluju středy, když mě kolega Thomas pozve k nim domů na pokec a s jeho synáčkem se mi povede vytvořit kontakt a jsme už kamarádi.

Miluju čtvrtky, kdy jdu večer na večer "Open mic" do jedné restaurace, kde se představí pět mladých umělců a se třemi z nich si naprosto výtečně zahraju na saxofon.

Miluju pátky, kdy je venku 20°C, na oběd zajdu s Thomasem na zahrádku na dobrý salátek a s kamarádem Zamírem vyrazíme po práci na 30ti kilometrovou tůru na kolo podél vody a u toho si celou dobu povídáme. A večer potom jdu k nim domů, jeho slečna Elsa udělá večeři a s dalšími kamarády hrajeme stolní hry.

Miluju soboty, když zůstanu u někoho spát přes noc a druhý den ráno pak zevlíme v posteli a povídáme si u kafíčka a zbytků z večera, když potom vezmu do ruky Zamírovu kytaru a po dlouhé době si začnu hrát a zpívat pro sebe a on mi řekne, že od té doby, co mě zná, zpívám daleko líp, než ze začátku v kapele. A když potom vyrazím na kole koupit si nové plátky na saxofon a cestou zpátky si užívám ten teplý vzduch, co mi fouká do tváře, jak šlapu. A nebo když se s těmi samými kamarády domluvíme, že se odpoledne sejdeme v parku na sluníčku a já si tam vezmu kytaru, zpěvník, a dvě hodiny hraju a zpívám. A oni poslouchají. A taky když se domluvím s kamarádem Markem, že půjdeme večer do kina na The Iron Lady s Meryl Streep a prožijeme moc příjemný večer s filmem, který v nás rozhodně zanechal vzpomínky.

Miluju neděle, kdy jedu ráno na trh, dám si tam snídani přímo u trhovců a s jedním z nich si potykám a pak tam strávím dvě hodiny. Miluju, když si koupím kytičku do vázy a ona mi tady pak tak nádherně voní. Miluju začátek jara, kdy začnu přesazovat kytky a sázet semínka rajčátek, rukoly, salátu a ředkviček a těším se, jak si za měsíc udělám salát z vlastních zdrojů. Miluju neděle, kdy jsem doma a mám čas na hraní na saxofon, vyprání té hromady prádla, co se za týden nakupila, umývání mého nového stolečku nebo na shlédnutí nového dílu Vyprávěj.

Prostě se mám SKVĚLE!