Vrchol letošních letních prázdnin se odehrál během dvou dnů. Výlet do Štrasburku byl jenom jako doprovodná atrakce, protože tou hlavní bylo ježdění na horské dráze hlavou dolů a stání ve frontách, abychom si pak užili těch 30 sekund jízdy. Ale musím říct, že to tam mají na fronty dobře navržené, protože jsou tam různé věci na koukání a sem-tam taky něco na zmáčknutí a tak. Zajímavé, navrhovat zábavní park na to, aby se lidi nenudili, až budou stát frontu :)
První atrakci jsme zvolili "soft". Jednalo se o vláčky projíždějící malým jurským parkem. Ještěři se hýbali, vydávali zvuky a kdyby mi bylo o 20 let míň, tak se tam budu i bát. Takhle to byl příjemný úvod.
Pódium s tancující myší (maskot parku) pro malé návštěvníky. Koukali jsme na to, zatímco jsme čekali ve frontě.
Tak tohle bylo teda největší zklamání parku. Prezentovali to jako Da Vinciho vozítko, které se pohybuje šlapáním a autonomně. No jo, mělo mi to být při pohledu na tu horní konstrukci jasný, ale stejně mě to fakt zklamalo, že jsme šlapali do prázdna (ale naprosto do prázdna) a že to byl vlastně jen dlouho vyčekaný okruh okolo parku. No ale na pohled zdola byla ta vozítka pěkná.
Součástí parku byly i různé představení. Tady ledová show s bruslaři. Jezdily tam i normálně oblečené páry, ale série komisařů byla rozhodně nejlepší. Úplně vzadu je paní kuchařka s válečkem na vysokých bruslích.
Pak jsme se byli podívat na rytíře na koních v aréně. Příběh byl celý v němčině, i když byl docela pochopitelný. Nicméně to patřilo mezi slabší kousky.
Kolem poledne přitvrzujeme. První rychlejší sjezd. Byla to dost sranda. Druhý den jsme to jeli znova a měli jsme štěstí, že jsme si sedli do posledního vagonku a celý sjezd jsme měli pozadu, což tomu dodalo další příjemný efekt. Jinak tato horská dráha se nalézala v ruské čtvrti a čekání jsme si zpříjemňovali koukáním zespoda na model stanice MIR.
Vodní rafty. Mokrá záležitost. Na ty jsme šli až večer, když se park vylidnil a fronta se z hodiny zcvrkla na minutu.
Pirátská loď. Na ní se musí až dozadu, jinak to nemá pořádné grády. Škoda, že se to neotočí hlavou dolů. Ale v nejvyšším bodě jsme byli až nad těžištěm. Jen to nebylo dost dlouhé.
Východ z raftů. Pokud nejste ještě dostatečně mokří, tak cestou ven procházíte okolo gejzírů, které se zapnou podle nálady.
Naše nejoblíbenější atrakce. Blue Fire. Fronta asi hodinu. Ale stálo to za to, navíc jsme si vystáli i frontu na to být v prvním vagónku a je fakt, že to má smysl. Protože se řítíte v přímém přenosu dopředu. A taky hlavou dolů. Nejlepší byla ale trojitá vývrtka, kterou vidíte cca uprostřed dole. Objevila jsem v sobě nové obzory. Baví mě jezdit 100 km/h hlavou dolů (z nuly na sto za 2,5 sec, přetížení 3,8G) :) Druhý den ráno jsme si na tuhle atrakci zašli znova, ještě než se park úplně naplnil. Nebyla tam moc fronta, ale na první vagónek to bylo dost narvané, takže jsme jeli až třetí. A už to nebyl takový zážitek, i když to taky nebylo špatné.
Když projíždíte, tak si vás vyfotí. Tuhle fotku si Roman chtěl koupit. Pěkný účes, co? Ale mě osobně se líbí i to číro, co mi vlasy vyrobily.
Klasika, ale proč se nevyfotit? :)
Kromě atrakcí byl park hezky upraven i na procházku.
Vyhlídková věž.
Kačenka.
Hororový dům. Velmi příjemné vláčky a moc pěkny udělaná aplikace. A u vchodu na mě flusnul jeden starej hnusnej dědek (součást atrakce). Na Romana si flusla nějaká čarodějnice vevnitř :) Bohužel focení nemělo smysl, protože s bleskem by to ztratilo atmosféru a na bezbleskové foto jsme se pohybovali moc rychle. Vše bylo domyšleno do detailu, protože vozítka byly pohřební kočáry. Super byl odsouzenec na elektrickém křesle.
Řekněte mi, taky jste se vždycky chtěli svézt v holandském porcelánu? :)
Vsadím se, že tohle nádraží Jean-Pierre (šéf) ještě neviděl! Parkem projížděly tři druhy dopravy: kochací vláček, monodráha a express metro, které přibližovalo hotely se vstupem. Na přibližování to nebylo špatné, protože park je opravdu obrovský a nohy začnou brzo bolet. My jsme využili jenom jednou expresu, když jsem si zapomněla vzít ortézu a museli jsme se vrátit zpátky do hotelu.
V řecké čtvrti u Posseidonu.
Docela vyčekaná, ale příjemná atrakce. Kombinace horské dráhy s přistáním ve vodě. A navíc to bylo docela dlouhé, oproti ostatním.
V chrámu u Kassandry. Dvě lavice proti sobě, které se začaly otáčet plus se k tomu otáčel i strop a navíc přidali nějaký efekt, takže jsem chvilku měla pocit, že jsme se ocitli hlavou dolů, i když jsme nebyli ani připoutaní, takže to nebylo možné. Ale byl to opravdu dobrý efekt.
Kromě Kassandry jsme si v Řecku taky užili jízdy v autíčku, kde jsme měli každý svojí pistolku a stříleli jsme okolo sebe na terče v podobě potvor a diamantů a tak podobně, do toho mi s tím autem Roman pořád točil, takže jsem nemohla pořádně mířit, a nakonec vyhrál asi o 500 bodů (z 23 tisíců).
V ruské čtvrti.
Anglie a fotbal, no né, kdo by to čekal, žejo.
V plánku nikde nebyla vyznačena autíčka, tak jsem z toho byla smutná, že by moje nejoblíbenější atrakce nebyla v Europa parku?? Uff, byla. A dokonce vtipně ve fotbalové aréně - autíčka byly kopačky a honili jsme se za velkým nafukovacím míčem. Škoda ale, že to nebylo dotaženo do konce - tzn pořádně rozlišeny brány, aby člověk věděl, na kterou stranu hraje, a míč měl být ještě větší, protože takhle se do něj špatně "kopalo". Nicméně jsme jeli dohromady 4x a to mi na určitou dobu bude stačit.
Moc pěkný interiér fotbalového baru.
Pirátská galéra v západu slunce. Nejdřív se jede kus nahoru, pak nás pustí tu vlnovku pozadu a pak se jede to samé, jako nahoru, rychle dolů s dopadem do vody. Stále to ale ještě není nejmokřejší atrakce. Byla to ta poslední věc, co jsme v pondělí stihli, i když měli otevřeno až do půl deváté.
Nejvíc věcí jsme stihli mezi šestou a zavíračkou, protože většina lidí už byla pryč - odjezd autobusu, malé děti atd. Takže se to rozhodně vyplatí zůstat na noc v parku. A potom jsme šli na tu skvělou bufetovou večeři, o které jsem psala minule.
Hotelová hala. Přepych od začátku do konce. Na pokoji jsme měli přeci jen více místa, než ve Štrasburku (ale taky to bylo skoro 5* dražší) a sprchový kout byl tak velký, že jsem se tam skoro naložila jako do vany :) Jednou za čas je to příjemný pocit, být buržoa :))
Švýcarská čtvrť. Tady jsme si vyčkali neskutečnou frontu na "Zatáčky Matterhornu" ještě v pondělí. A bylo to už v době, kdy byl park víceméně prázdný. Řekla bych klidně třičtvrtě hodiny. Projeli jsme asi 10 prudkých serpentýn a jízda byla za námi. Neuvěřitelně zbytečně strávený čas. A to tam přes den bývá klidně hodina a půl fronta... Na co??
Ve francouzské čtvrti bylo také 4D cinema. Spočívalo to v tom, že jsme dostali 3D brýle a koukali na film. Byl to zkrácený film o želvičkách. A ta čtvrtá dimenze? Když byli ve vodě, tak nad náma poletovaly mýdlové bubliny, když se na plátně převalila vlna, tak nás ostříkla voda, když sněžilo, tak nám pustili jakousi pěnu a v jednom momentě tam had vystrčil jazyk, takže nás něco pošimralo na nohou. Docela nečekané. Ještě když někam dopadli, tak se pod náma propadla židle. Docela sranda. Byli jsme zvědaví, co to bude a nezklamalo nás to.
Německá čtvrť.
Měli tam botanickou zahradu, zpívající fontánu (teda moc nezpívala...), hrad a romantické cestičky.
Lodičky pro malé dětičky. S infantilní hudbou. Roman řekl, že jestli na to půjdeme, tak se tam vlastnoručně odstřelí :)) Ano, byla by to jistě dobrá příležitost, jak se ho zbavit, ale přeci jen, ani mě se tam nechtělo ;)
Panoramatický vláček.
Vtipná zrcadla.
Crazy taxi. Vypadalo to jako pro dětičky (taky že bylo, dle velikosti sedadel...), ale nebylo to tak marný, dva kotouče se třemi autíčky na každém, se točily, autíčka se taky točila, a neustále se střídala mezi sebou, až jsme někdy měli pocit, že do sebe musíme narazit.
Tak tohle bylo opravdu pro dětičky, ale kdo by se nechtěl svézt v doubledeckeru? Navíc to nebylo až tak zbytečné podle mě. Aspoň to trvalo docela dlouho a nebyla tam fronta.
V anglické čtvrti jsme si ještě vyzkoušeli, jaké je to prolézat laserovými paprsky, aniž by se jich člověk dotknul. Ale bylo to nějaké divné, já jsem prošla asi 5ti a počítalo mi to jen jeden. Navíc to nebylo takové, jak to znám z Big Bang Theory, bylo jich tam málo a na moc velké ploše.
V parku je i jezero a po něm se prohání několik druhů lodiček, jsou tam takové, kde se jenom kocháte, ale viděli jsme taky bitevní galéru, kde má každý galejník svoje vodní dělo a míří na jinou loď :)
V pohádkovém lese byly v jedné galerii erby. Se psem, s koněm, s kachnou... při zmáčknutí tlačítka to vydávalo zvuk zmíněného zvířete. Víte, jaký zvuk vydává pečené prase? :-D
Zajímavé povolání, prohánět se po parku na velocipédu...
Perníková chaloupka.
S opravdickou ježibabou.
Pohádkový les byl hlavně pro dětičky, ale neřekli byste, že tady byli spíš autoři "na houbičkách"?
Nejmokřejší atrakce. Když jsme stáli frontu (taky slušná, ale aspoň stála za to), tak jsme viděli odcházet lidi zlitý od hlavy až k patě a když jsme odtama odcházeli potom, tak jsme vypadali podobně. Naštěstí se na nás ukázalo sluníčko a bylo teplo, takže jsme rychle uschnuli. Tady jsme čekali ještě na jinou atrakci, hornické vozíčky.
Jednak to jelo docela rychle, navíc jsme projížděli touhle krásnou jeskyní (dala se prohlídnout zvlášť a taky se tudy projíždělo na té "mokré" skluzavce), která voněla po pomerančích a všude byla spousta barviček.
Tady jsem si počkala, až pojede okolo ten vláček. Slušná rychlost, ne? Když uvážíme, že expozice byla půl vteřiny.
Dráha "mokré" atrakce.
Shakespearův Globe.
Byli jsme tam na krátkém muzikálu s písničkami od Beatles. Bylo to pěkně veselé, hezky zpracované a u toho nám tančili, chvíli tam dokonce i dvě holky předváděly různé vzpěry a podobně. Musím říct, že po těch všech představeních jsem měla pocit, že člověk je cvičená opice a my jsme prachatí návštěvníci, kvůli kterým tam ze sebe ti herci dělají blbce. A nějak jsem se toho pocitu nemohla celou dobu zbavit :(
Pak jsme se ještě byli podívat taky do pirátského doupěte, kde se zase projíždělo v lodičkách na předem určené dráze a okolo byl zařízený moc působivý námořní svět s poklady a piráty. Projížděli jsme taky jednou restaurací, kam jsme se potom byli podívat na další představení, kde už jsem opravdu měla pocit, že lidi jsou cvičené opice - jeden týpek tam vyvažoval na hlavě čím dál větší porcelánové vázy, druhej zase vyvažoval na prkně položeném na kulaté kládě a házel si na hlavu misky jako u Kloboučku hop, pak si vzal na ramena asistentku a dělal to samý. No nevím, některé věci se fakt hodí spíš do cirkusu. A u tohohle tam seděli lidi a cpali se hranolkama... Tenhle aspekt parku mi trochu vadil.
Ty atrakce působí zvenku jako malé, ale když jste vevnitř, tak si říkáte, kam to všechno dali? Tak shora z té vyhlídkové věže už to chápete. Škoda, že se trochu víc nevěnovali úpravě střech. A taky jsme netušili, že ta vesnička Rust je fakt takovej kousíček od parku.
Dětský koutek. Moc jsem chtěla jít na tu mega skluzavku, ale Roman mi to nedovolil, že už nejsem dítě. Krkoun.
Řecká čtvrť, Athénin chrám a parkoviště v pozadí. Neskutečné to množství lidí...
Tahle koule byla ve francouzské čtvrti (podle Ajfelky se to stejně pozná) a vevnitř byla další horská dráha. Spirálovitě se stoupalo až nahoru a pak se zase stejně spirálovitě svištělo dolů. V naprosté tmě s občasným zábleskem světla. Docela zážitek.
Švýcarská čtvrť.
Silver Star. Nejrychlejší horská dráha v Evropě. Rychlost je 130 km/h a musím říct, že to není špatné. Za tu frontu to rozhodně stálo, ale stejně se nám oboum víc líbil Blue Fire, protože tady se jede jenom rychle, kdežto tam se jede i hlavou dolů a točí se to :) Z dálky to vypadá majestátně, co? Jinak několik z Vás dostalo takovýto (a jiný) krásný pohled, protože jsem měla jejich adresu. A kdybych měla o jednu adresu víc, dostala by pohled i jedna slečna, co chodí sem na blog a ráda dostává pohledy. Škoda.
První světová restaurace s loopujícím jídlem. To vám přijede shora z kuchyně na malé horské dráze, Ale jenom se to točí, přemety pokličkou dolů to rozhodně nedělá. Neměli jsme čas, peníze ani náladu jít tam na oběd, ale rozhodně zajímavý nápad.
Byli jsme tam!
Ještě model stanice MIR a pak směrem k východu, abychom nezmeškali autobus zpátky do Štrasburku. Byly to vyčerpávající dva dny a myslím, že je to tak přesně akorát. Třetí den bych už nezvládla, ale jeden by byl málo. Byly to velmi aktivní a příjemné prázdniny a další stanice bude co? Asi Disneyland. Už se těším!
Abych nezapomněla, tak kompletní fotky jsou na rajčeti (http://reddevillenka.rajce.idnes.cz/Europa_park/) a stránky parku najdete na http://www.europapark.de. Doufám, že se vám tahle virtuální prohlídka líbila, protože jsem to psala dva dny a teď si jdu konečně lehnout!!!
