Na podzim jsem byla na výletě ve Španělské Granadě, kde je hlavní turistickou atrakcí a místem návštěvy kamenné město Alhambra ještě z dob maurských princů. Moc vám tu o historii povídat nebudu, jednak si toho moc z výkladu nepamatuju, a kromě toho se to dá zjistit vcelku na všech portálech.
Věříte tomu, že někteří lidé mají z okna takovýhle pohled? Zalesněný kopec, na něm kamenná Alhambra a v pozadí pohoří Sierra Nevada. Dalo by se to označit i za kýč, ale proč, když je to světový unikát?
Ve dne, v noci, z tolika různých pohledů, Alhambra je vidět hlavně z protějšího kopce, čtvrti Albaycín, a pak taky zespoda přímo pod kopcem, hned vedle říčky Darro.
A teď pššt, vstupujeme do areálu a prohlídka může začít! Provázel nás místňák, který uměl docela slušně francouzsky a na Andalusiana si ani moc nešlapal na jazyk ;) Věděl toho opravdu hodně a bylo vidět, že je to jeho vášeň.
Kontrasty...kostel, několikrát přeměněn na mešitu, teď už zase snad křesťanský...
A hned vedle klacisistní palác. Čtvercový, ale co je vzácnost, uvnitř má kulatý amfiteátr!
Tenhle zvláštní kámen je přírodní!
Náááádech....zadržet dech...
...a jízda začíná! A tohle je opravdu "jen" začátek.
Do každého arabského domu se vchází nejprve do předsíně. Z ní se člověk dostane na dvůr, který slouží jako centrum života. Vždy ochlazován tekoucí vodou (samospádem). Horní okénka jsou s dřevěnou krajkou a za nimi se nacházejí místnosti žen. Které tak mohou sledovat život v domě, aniž by byly spatřeny. A pokud se rozhodnou, tak v přesně určených podmínkách, sejdou dolů a setkají se, například s nápadníkem. Pokud nejsou v domě žádní muži, nebo pouze nejužší rodina, ženy sejdou také dolů na dvorek. No a za tímto dvorem už se nachází přísně soukromé místnosti, kam cizáci nesmí. To zhruba si pamatuju z výkladu.
Dekorace má jeden hlavní účel: ohromit příchozího! Povedlo se, co?
Nikdo neví, kolik tisíců kameníků tady pracovalo těch 150 let, ale jisté je, že to je něco šíleného. Do takového detailu je tu vytesána každá fasáda...
A kamenné ornamenty doplňuje všudy přítomná glazovaná keramika.
Přijímací trůní sál. Účel je opět ten samý: ohromit. Navíc místnost je tmavá, světlo pronika pouze přes bohatě dekorovaná okna. A v jednom tom výklenku sedí na trůně král a přijímá vyslance. A nikdo mu v proti světle nevidí do tváře.
To spodní není jen dekorace, ale také písmo. Starší (jiná?) podoba arabštiny. Nápis říká to samé (netuším co..).
Teď už nevím, jestli je to nejvyšší strop, nebo největší zaklenutí...každopádně je to majestátní!
Dekorace nadpraží
Výklenek u vstupu na nádobu s vonnou směsí.
Všudypřítomný vodní element (za účelem ochlazení, ale hlavně ohromení)
Při kukání na následující fotky nezapomeňte zavřít pusu ;)
Jo, a kdybyste náhodou zapomněli, tak pohledy z okna jsou taky dech beroucí!
Vstupujeme do manželčiny komnaty...dveře byly masivní, aby jí dobře chránily.
Dva obrovské identické kamenné bloky na podlaze. A nezbytná fontánka.
Poslední zachovaná barevná vitráž. Prý jich tu byly spousty, všude.
Pohled do zahrady.
Ale měla to ta manželka pěkný, co? Když už nikam nesměla...
Arabské lázně hamam...bohužel při rekonstrukci, takže jsme uvnitř nebyli. Ale viděla jsem jiné původní lázně dole ve městě.
Jediná "západní" místnost v celém komplexu. A taky jediná s krbem. Prý se tu topilo pod podlahou, rozvody teplé vody.
To fakt nechápu...přes den sice mají nějakých 15°, ale večer to klesne na nulu a v noci klidně mrzne... A stejně jim tu dozrávaj pomeranče.
Tak, a jsme venku z hlavního sídla, a jdeme se podívat do zahrat a na zámeček Generalife.
V pozadí Generalife. Znamená to něco úplně jiného, než by se nám Evropanům zdálo (je to odvozeno z arabštiny) - "architektova zahrada".
Člověk neví, kam dřív koukat...jestli ven na výhled, nebo dovnitř na zahrady...
Komentář: beze slov. Jen občas nezapomínejte dýchat!
Byla jsem tam!!
Novodobá zelená střecha, ale že se jim povedla!
Kdo dočetl (doprohlížel) až sem, jistě pochopí, že po této vyčerpávající prohlídce jsem už vůbec neměla náladu jít se znova koukat na nějaká další místa, případně do doporučeného muzea... Což je škoda, protože jsem nevěděla že jsem tím pádem minula nejstarší část, Alcazabar (http://goo.gl/maps/M9DxO), ale co, hlava už mi to nebrala, a měli jsme jen jedinou touhu: zaplout někam na jídlo, sednout si, a spláchnout únavu pivem.
Uff, tak mě Alhambra dostala podruhé!
