Velké změny

Mám práci! To je docela změna od minula, co myslíte? :) Ale jinak se toho za ten týden taky stalo docela dost. Například, že jsem ve čtvrtek a v pátek pracovala. V jedný firmě, co vyrábí nábytek jsem vynášela ve sketchupu 3D model domečku a do toho implantovala jejich stoly a židličky. A krom toho je venku fakt krásně jarně, hlavně tenhle víkend stál za to.

Trošku se na tý fotce šklebím, ale to bylo tím sluníčkem. A krom toho je to jediná fotka, kde jsme všichni tři z kapely, co se dostavili na nedělní piknik.

---

Takže k tomu nejhlavnějšímu: je to ten atelier, kde dělají pošty. Ten druhej nafoukanec mě nechtěl. Myslím, že to nebude zrovna nejlepší práce, ale co se týče atmosféry prostředí a tak podobně, tak se mi to tam docela líbilo. A není to daleko, takže 10 minut na kole denně zvládnu :) Kór, když je teďka venku tak pěkně, žejo. Začínám 3. května, takže jsem se rozhodla, že ve středu večer sedám do autobusu a až do pátku 30. poledne budu opruzovat v Praze. Přijímám nabídky na rande :) A dejte vědět brzo, ať vím, kolik flašek vína mám dovézt!

Ta dvoudenní práce byla moc fajn. Fakt super kolektiv, všichni byli hrozně milí, líbilo se mi tam, modelování ve sketchupu je zábava... Kdyby to nebylo tak daleko, tzn. nutnost jet tam metrem a autobusem, tak by to bylo ještě lepší. Ale stejně by to nebylo na delší spolupráci. Jen mě trochu mrzí, že tu práci mám už teď, protože mi nabídli, že bych jim tam za tři týdny mohla jít udělat školení na 3D programy. To by se v životopise vyjímalo dost dobře. No uvidíme, třeba to vyjde i tak. Jinak si mě ve středu odpoledne na netu vyhlídla nějaká náborová agentura a rovnou mě zkontaktovali, šlo to fakt rychle. Mrzí mě, že jsem si neřekla o víc peněz, ale i tak by to mělo hodit nějakých 180 Euro za dva dny, což není zas tak špatné :)

S kapelkou jedeme dopředu, máme dvě nové písničky, tak je teďka dáváme dohromady. Trošku škoda, že tu teď nebudu na tři zkoušky, ale snad to všichni pochopí, že se nutně potřebuju podívat domů. V sobotu zkoušíme u Juliena doma, je to tam fajn, hrajeme spíše akusticky, takže máme úplně jiný zvuk, než ve zkušebně, a konečně se všichni slyšíme. Prvního května bude dělat kolaudaci svého nového bydlení, takže tam odehrajeme svůj druhý koncert. Už se těším!

Včera bylo naprosto nádherně, takže jsme zorganizovali menší piknik. Původně měla dorazit skoro celá kapela, ale nakonec jsme se tam sešli tři, původní zdravé jádro. Plus Roman, náš manager (vyslovováno s "g" - to je ta samá funkce, jako manažer, až na to, že nedělá vůbec nic :) Celé odpoledne si nás vydržoval přísunem tekutin jakýsi arménec, který nás kolem šesté večer donutil se zvednout, protože mu to sluníčko a pivo dohromady neudělalo dobře. Joo, taky jsme se bavili o nespolehlivosti členů kapely. Například, že sraz byl ve dvě, my jsme s Romanem dorazili ve čtvrt na tři, protože jsme tam nechtěli být první. A proto jsme čekali do tří na Bruna a do půl čtvrté na Rziho. Yoann se vůbec neozval, Killian to samý, Julien chtěl přiběhnout a nakonec jsme se ho ani nedovolali (všichni tři vypnutý mobil) a Corentin se probudil ve čtyři odpoledne a poslal aspoň SMSku. Myslím, že budeme muset zavést exemplární potrestání hříšníků.

Dneska přišel balík se dvěma chybějícími tágy a novou křídou, která měla být v barvě našeho potahu. A proto je zase modrá. Těším se, až tam bude Roman volat :-P A taky přišlo to, co se věší na zeď, takže nás čeká další skládačka.

Joo, abych nezapoměla, v pátek jsem slavila svoje narozeniny a sešlo se tu spousta lidí. Kulečník je dobrá atrakce, vždycky se tam najde několik čumilů a kecalů a zbytek sedí v druhém koutu a diskutuje a sem-tam koukne, jak hra pokračuje. Přišel i Paul a byl fakt v dobré náladě, měla jsem z něho skvělý pocit. Přestal se mě bát a myslím, že se tu taky dost bavil.

Orianne mi přinesla krásnou kytku, je to cosi palmovitého a prý se nemusí moc často zalívat, takže jí snad Roman neumoří žízní. Petra s Karlem přišli trochu později, s dortem a další krásnou kytičkou (vypadá jako menší Adéla) a naušničkami. Dorazil i Youness se svojí Julií a vypadal úplně jako vyměněný. Je stoprocentně zaláskovaný a příští rok se bude stěhovat do Mnichova za ní. Na hlavě měl roztomilý květák a byl oblečený tak "jinak", barevnou mikinu a džíny. Prý se mu o oblékání teď stará jeho drahá.

Ty dvě vlevo jsou od Romana a ta vpravo, které říkám Adéla, od Petry a Karla.

Od Romana jsem dostala tu extra drahou čokoládu a makaróny (jakési oplatky s náplní, taktéž extrémně drahé) a dvě kytičky. A prý, že kulečník je můj narozeninový dárek. Tak jo :) Včera jsme hráli skoro celý večer a krom jedné hry jsem tuším vyhrála všechny. To ale neznamená, že jsem nějaká dobrá, to spíš že Roman je ještě horší :-D

Jak jsme přeorganizovávali obývák skrze kulečník, tak jsem si taky trochu přeorganizovala kytičky, některé šly dokonce ven za okno, takže přikládám jednu fotečku "ánsámblu" :)

Kulečník

Ano, pochopila jsem to moc dobře, že netrpělivě čekáte, až zveřejním tento příspěvek. Tak tedy, máte to mít :) Pěknej dáreček k narozeninám, to se musí nechat.

---

Přivezli ho asi v deset ráno, dva chlapi jak hora, a složili nám ho v obejváku. Jen tak zkušebně jsem odklopila tu desku potaženou plátnem od zdi a měla jsem problém, aby na mě nespadla :) Minimálně sto kilo, možná i víc. Jo a ta deska, co se dává přes to, je velká jak kráva... dva metry na sto dvacet.

Měli jsme objednáno asi šest lidí, z nichž nakonec dorazil jeden jediný, ale naštěstí, že dorazil, protože nám to celý smontoval a taky donesl nářadí, abychom to vůbec mohli udělat. Že nám na konci zbyly šroubky, to mi přijde naprosto logický, prtoože kdo už jednou montoval IKEA nábytek, tak se s tím taky potkal. A krom toho logika stavby švédského nábytku je opravdu pro slepé a manuálně nezručné, jen pochopit návod na stavbu od René Pierre (to je ta značka) vyžadovalo velkou inteligenci.

Skončili jsme v jedenáct, zahráli si jednu šťouchanou ve třech a Roman odvezl toho kluka domů. Tak jsem si řekla, že si ještě chvíli pohoním koule po stole a pak půjdu taky spát.

Dneska v poledne jsme měli první návštěvu, jeden Romanův spolupracovník byl kousek tady odsud, takže přišel na jednu hru (kterou s přehledem vyhrál, barový povaleč, to se pozná :)) a pak jsme si dali oběd. Je to docela změna jíst u normálního stolu a nehrbit se u konferenčního :)

Jinak včera jsem byla na dalším pohovoru. Vypadalo to docela nadějně, měla jsem pocit, že mě chtěli vzít. Navíc potřebují dva lidi, takže je tam docela velká šance. Když jsem tam přišla, tak se mi asi půl hodiny snažili vysvětlit, že to není žádná světová práce, spíš jako rýsovací stůl, ale na druhou stranu se mnou jednali docela férově a místo mi přišlo vcelku příjemné. Pošlu tam mejla, že jsem motivée a uvidíme, co dál.

Jen nevím, pro co bych se rozhodla, kdyby mi náhodou řekli jo z obou dvou posledních pohovorů. Přijde mi, že u toho Pana Architekta by to byla trošku víc architektůra, než kreslit zařízení Pošt v Pařížském regionu. Taky ještě nevím, jak by to bylo platově a časově. Co se týče vzdálenosti, tak je to max 10 minut na kole, což není rozhodující. A co se týče kolektivu a tak, no nevím, bude to případně těžší rozhodování.

Dneska odpoledne jdu s Jimmym do zkušebny trochu procvičit náš repertoár a večer přijede Romanova maminka s přítelem a Audrey (sestra). JP jako muslim nejí vepřové a ten zbytek masa, co by jedl, musí být popraven speciálním způsobem halal, takže budeme mít rybu :)

Slunečné pozdravy

Teď myslím, že některé z Vás lehce naštvu, ale stejně se chci pochlubit svým fotovýletem do parku, kde všechno kvete, voní a láká. I když momentálně můžete být naprosto klidní, venku je maximálně deset stupňů, šedivo, a předpokládám, až v šest večer pojedu na další pohovor, tak začně pršet (samozřejmě, že kdybych tam nechtěla jet na kole, tak bude svítit sluníčko...).

Náš víkend... V sobotu zkouška s kapelou v Julienově novém bytečku a v neděli kolovýlet, který jsme razantně zkrátili, protože i přes výrazně svítící sluníčko byla taková kosa, že jsme toho měli plný zuby už v půlce tůry. A krom toho měl ten severák neuvěřitelnou sílu, takže člověk šlapal jak blbej a stejně se nikam nepohyboval.

---

Roman peče vynikající cookies. Fakt skvělý, na okrajích krásně křupavé, vevnitř ještě vláčné... Kdyby tam k tomu nebylo půlka cukru a půlka másla, tak by to bylo ideální, ale co se dá dělat: když je něco dobré, tak je to a) nezákonné, b) nezdravé, c) jde to na tloušťku. Jak říká tatínek. Takže asi tak.

Vyklíčilo mi další avokádo... Roman se na internetu dočetl, že vlastní stromeček může po šesti až osmi letech plodit. Takže se těší, až za čtyři až šest let budeme sklízet vlastní avokáda (to nejstarší má asi dva roky).

Taky bych chtěla mít takovouhle sbírku agáve doma na zahradě :) Chybí mi k tomu dvě věci: ta zahrada a dostatek financí či času (rozuměj 30 let).

Hezký květinový vzor, což? Fialky.

Důkaz, že tu všechno kvete. Já bych řekla, že jsou to magnolie, teda to vpravo určitě. Na druhou stranu, co by to bylo jinýho, když v parku skoro jiný stromy nemají :)

Je to Iris nebo to není Iris? Slibuju, že se příště pořádně podívám na tabulku :)

Tak o tomhle dokážu říct tak akorát, že je to žlutý :)

Super barvičky, žejo? Jméno dtto.

Kuk! Pěkně se tam slunily, mršky. Ale aspoň se moc nehýbaly a bylo proto vcelku jednoduché vyfotit je.

Jak ve Versailles, co říkáte?

Krásná barvička, krásný tvar... Zvonky jak vyšité.

Jakási japonská varianta těch našich českých.

A tohle je ze soboty. Přímo z místa pikniku. Koukám na vodu, konkrétně na tu vepředu a pak se zeptám Romana: "Vidíš to taky? To vzadu je taky voda?" "No jasně, tady jsme na Confluence, tady se vlévá Saôna do Rhôny." "Aha, takže to znamená, že je Saôna až takhle špinavá?" Neřekla bych, že je Rhôna čistá, ale v porovnání...vidíte sami.

Konkurence Jungmannovi

Vymyslela jsem nové slovo. Právě jsem dodělala vajíčkovou pomazánku a už delší dobu mě rozčilovalo, že nevím, jak mám Romanovi vysvětlit, co jsem ukuchtila. Stačí, že jsem se vyrovnala s faktem, že tvarohu říkají bílý sýr...

---

Tak jsem si pro to našla nový termín. Přesně jako v češtině je to slovo, které je odvozeno od slovesa pomazat, respektive namazat na chleba, a koncovky, která z toho dělá podstatné jméno. Znáte přece marinádu, ne? To je ten samý příklad (mariner a marinade). A tak vznikla tartináda (tartiner znamená namazat => tartinade). A je to, konec omezenosti francouzštiny! Ještě to budu muset protlačit do oficiálních slovníků, ale to bude už maličkost :)

Jak jsem potkala Pana Architekta

Dneska jsem byla na pohovoru. S větším egem jsem už dlouho nemluvila. Byl to Pan Architekt. A Roman se mi diví, že nemám ráda architekty. Za cca hodinu pohovoru stihnul pohanit máminy rodinné domky stavěné pro lidi (že prý přece nestavíme pro lidi, ale pro architekty), říct mi, že můj nejlepší projekt byl ten, který jsem dělala v prvním ročníku, že vedoucí mojí diplomové práce nejsou dobrými architekty a že to není moje chyba, že jsem si vybrala špatné profesory.

---

Aha, tak to mě uklidnilo. Především, když jsem si pak vyžádala, aby mi ukázal vlastní portfolio. No taky jsem se nasmála. Stálo mě to hodně přemáhání nezeptat se, proč tam má tři typy baráků a proč už jsem všechny někde viděla. Upřesním, že těch realizací tam bylo nejméně třicet. A dva projekty byly naprosto, ale fakt úplně identické.

A komu by se chtělo bydlet v celoprosklenném obýváku? A kdo to bude vytápět? No to je přece jedno, hlavně, že to bude někde v časopise, jak se v tom bude bydlet, to už je jedno. Je to přece moderní a in a je úplně jedno, že je to hnusný jak prdel. A pohledový beton je dneska taky v kurzu.

Nicméně přes tohle všechno se mi ateliér docela líbil, je kousek od nás, platově to byla zatím nejlepší nabídka a pracovní poměr na dva měsíce bych teď uvítala, aspoň bych si mohla potom udělat placené prázdniny :) Vidím to tak 50 na 50, přišlo mi, že se mnou mluvil, jako kdyby nebyl proti tomu mě vzít, ale na druhou stranu vím, že mají určitě další kandidáty. Odpověď do týdne.

Jinak ten klučina, co sídlí za kopcem Fourvierem se mi už ozval, vybral si nakonec kresliče. Ani mě to nepřekvapilo, říkal mi to už při pohovoru.

Na sezení annonymních alkoholiků ze mě zase udělali debila a povedlo se jim mě psychicky zdeptat, ale aspoň jsem si podle toho znovu předělala svoje CV, které teď rozhodně vypadá daleko lépe, než předtím.

Zítra ráno jdu do nějaké náborové agentury na pohovor, tak uvidíme, jestli je to pro nějaký konkrétní post, nebo jen tak. Za pokus nic nedám. Jen bych se docela ráda vyspala, včerejší večírek se vydařil, ale spát jsme šli docela pozdě a příští dny mám taktéž nabité. Zítra večer jdeme na turnaj ve volejbale. Bude se hrát celou noc a pokud vypadneme jako první (téměř jisté), tak to bude končit tak ve tři ráno, haha. A v pátek absolvuju návštěvu u doktorů, takže se zase nevyspím, jelikož mě objednali na osm ráno. No a v sobotu bude zkouška s kapelou a jak to tak vypadá, tak před ní se sejdeme s Corentinem houslistou a pokusíme se dát hlavy dohromady. Trumpeťák hraje výtečně, v sobotu bude další zkouška, tak uvidíme, co vymyslíme všichni čtyři.

Jooo, a v pondělí nám přivezou ten kulečník!!!

Veselé velikonoce

Tak jsem si říkala, že bych už taky mohla něco napsat... Když ono se toho vlastně ani moc neděje, tak co bych psala. Celý minulý týden jsem strávila nad hezkými obrázky, respektive vizualizacemi jednoho domečku, co teďka projektovala maminka. Je to oprava staré stodoly a bydlet tam bude můj strejda, takže se těším, že až to bude hotové a až budu v Praze, že se tam budu moc taky podívat.

---

Venku je jaro na plný pohon. Kytičky a stromy kvetou o sto sedm, v parku to voní, teplota se blíží ke dvaceti stupňům, je to vážně příjemné. Včera jsme se byli pořádně courat po parku a já si celou dobu nadávala, že jsem si nevzala foťák, takže se tam budu muset co nejdříve vrátit, ale asi půjdu sama, bude to asi pro obě strany příjemnější. Nefotograf by se se mnou asi dost nudil ;)

Velikonoce jsme strávili dobrým jídlem. Taky možnost. V pátek večer jsme si vyrazili do Starého Lyonu do restaurace s Arnaudem a Orianne, v sobotu byla večeře u Yoanna, našeho kytaristy, a v neděli jsme byli u Romanovy babičky na obědě. Kapelní rodinná večeře dopadla moc dobře, jsem ráda za ty skvělé lidi a za to, že se stýkáme i mimo zkoušky. Julien se konečně přestěhoval, takže nestihnul přijet, za to příští sobotu zkoušíme u něj doma, je to u St Paul, takže na kole jsem tam za chvilku.

Romanova maminka se prý informovala na tradiční Velikonoce u nás, takže mi věnovala takovou improvizovanou pomlázku (větvičku obalenou stužkou) a vyzvídala, jak to teda slavíme u nás. Tak jsem jí řekla, jak je to nespravedlivé vůči ženským, a že tu pomlázku měla nadělit Romanovi. Ten mě v průběhu pondělí několikrát pošlehal, tak jsem mu vysvětlila, že to právo má jen ráno. A dostali jsme spooooustu čokolády. Romanovi už žádná nezbyla, tak jsem zvědavá, kdy začně žebrat tu mojí :)

Včerejšího volného dne jsme tedy využili pro návštěvu parku a večer jsme byli v kině na Dragons, což byl milý animovaný filmík o jednom malém Vikingovi, který se začne přátelit s drakem a naučí tak vesnici, že to nejsou jejich nepřátelé.

Jooo, taky jsem byla na tom vyšetření na štítnou žlázu a chlapík mi řekl, že jí mám v pořádku. Dneska se mi konečně povedlo se dovolat k mojí nové praktické doktorce a objednat se na kontrolu. Co mě šokovalo je, že mi při příchodu i odchodu podal ruku na pozdravenou, což se u nás rozhodně nemůže stát. Taky je fakt, že mě ta sranda stála 65 Euro. Budu muset urychleně najít tu zdravotní pojišťovnu a hodit do schránky všechny účty, aby mi to proplatili! Jo a brzo by mi měli poslat i mojí novou zdravotní kartičku, takže se stanu plnoprávným uživatelem systému :)

Zítra jdu zase na sezení Anonymních Alkoholiků. Respektive na to mé Cible emploi. Od minula jsem si podle návodu trochu přepracovala svůj životopis a odpověděla na pár inzerátů v Lyonu, Paříži a Montpellier. Dozvěděla jsem se totiž, že za určitých podmínek proplácí pracák tyhle cesty na pohovory. A já mám zájem ještě někam trochu vypadnout, nechci zhnít jen tady v Lyonu, takže tři měsíce v jiném městě uvítám. Před chvílí mi volali z nějakého atelieru kousek od nás, že viděli na internetu můj inzerát a rovnou mi nabídli pohovor, což je rozhodně velmi příjemná záležitost. Jdu tam zítra navečer.

Po večerech teď čtu Faraonova písaře od nějakého, řekla bych klidne ruského, autora Alexeje Pludka a prokládám to rekapitulací němčiny a kupodivu jsem toho za těch několi měsíců moc nezapomněla. Měla bych si pomalu začít hledat nějakého soukromého učitele, ale až na to budu mít :)

Dnes večer přijedou Pierrot s Julií z Paříže, takže se plánuje menší večírek. Já jdu na zkoušku s kapelou, ale přijdu tak v půl dvanácté a krom toho, pizzu stejně nemusím, takže ani o tolik nepřijdu. Jimmy teď zrovna zkouší s naším novým houslistou, Corentinem, takže jsem zvědavá, co vymyslí oni dva spolu. Večer by měl ještě přibýt na zkoušku trumpeťák a nějaká holka, co by nás chtěla zvučit, takže nás bude deset, pozdrav pánbůh :)

Roman rozběhal svojí skvělou hru na novém pracovním počítači, takže to vypadá, že budu moci k počítači krapet častěji, než dosud! Krom toho mi chtěl k narozeninám koupit počítač, ale dokud nebudu mít práci, tak si 600 Euro bez daně fakt nemůžem dovolit. Škoda, no... ale vydržela jsem to dva měsíce, tak vydržím ještě nějakou dobu.

Přidávám jen tak na pokochanou pár těch "hezkých" obrázků, co jsem dělala pro mámu, a doufám, že se nebude zlobit, že je sem dávám.

Mno jó, ta zezadu se mi ale moc nelíbí, protože je tam moc trávy a ta vypadá minimálně divně :)