pondělí 26.11.
Dneska jsme odjeli na Option thématique do Viviers. Mělo se to týkat Restaurování a památek. "Relevé, Restauration". Já, Slováci, Rakušanka Romana a Němec Jakob. Předcházely tomu dvě kalby s Erasmákama do sedmi do rána, jedna končila u mě, jedna jinde. Marian mě hodně pobavil, když se mě po tý sobotní ptal... že má prej malej problém, že si nepamatuje, co dělal :) Jestli po někom nelezl a tak... A pak měl hrůzu z toho, že jsme tancovali a prej že už nepije...
Dobrý...dva dny po sobě jsme domů přišli v sedm a vstávali po poledni a najednou v pondělí má člověk vstát v pět??? No to je snad špatnej vtip, ne? Ještě k tomu byl včera úplněk, takže jsme se skoro všichni shodli, že jsme nemohli spát. Do postýlky jsem šla už pěkně v 11, ale usnula jsem tak v jednu a každou půl hodinu jsem se budila, pamatuju si například, že jsem se koukala na hodiny v půl třetí, protože jsem myslela, že už dávno musí být pět a že jsem zaspala. Pak jsem se probudila snad ve 4 na tom samým záseku.
Jo, tak fajn...vstala jsem v 5,20 (takhle brzo jsem snad ještě nevstávala???), v klidu jsem si dobalila, nasnídala se, poklidila pokojík... Šla jsem vzbudit Younesse, kterej chtěl jít na sedmou do práce (osobně tipuju, že tam mohl dorazit nejdřív v půl devátý) a vyrazila jsem se všemi krámy k autu. Batoh, taška s věcmi a mým krásným novým těžkým notebookem, taška s jídlem, spacák, kytara... Klasika, jak na roční výpravu (osobně si myslím, že když jsem sem jela na začátku na prvních šest týdnů, neměla jsem toho o moc víc...spíše míň, třeba notes...).
Bral nás autem Jakob. Jelo nás pět a on má malinký auto (podle francouzštiny "Jakobova auto je malá" :), takže jsme se tam vážně nevlejzali. Nemá to žádný kufr, jeli jsme všichni krom řidiče naprosto naložený věcma, však je možno posoudit na fotkách! No, ale aby to nebylo tak horký, tak ještě než jsme odjeli, tak jsme vlastně ani nevěděli, kam jedeme... Takže jsme volali prófovi, kam že to vlastně máme jet a jak. Vzali jsme tedy autoroute na Marseille a kupodivu asi za dvě a půl hodiny jsme tam byli. Teda v blízké vesnici, kde jsme se stavili na kafe a na quiche, protáhnout nohy, a díkybohu, že jsme jedli, protože na oběd jsme se dostali až po druhé hodině!
Dopoledne jsme procházeli městečko. Jooo, je to tu pěkný, takový starodávný středověký město, celý kamenný, s katedrálou. Tam asi něco budeme dělat...nevim, dozvíme se zejtra. Jenže je to tu malinkatý, neni tu kde nakoupit (v pondělí má boulangerie - pekárna zavřeno, o normálním obchodě ani nemluvim), neni tu kde jíst, není tu co dělat.... A je to tu tááák sladký, že Maťo řek, že až bude veľa zaľubený, tak že sem pojede. No, fakt hezký, na odpolední prohlídku ale na víc to fakt moc neni. Jo, to bude super tejden. A je tu zima, fučí od hor. Nedaleko jsou Alpy a jsou teda moc pěkný. Prostě romanťika.
Na oběd jsme šli do pizzerky, paní za pultem, která byla servírkou, kuchařem a myčkou nádobí v jednom, bylo asi 50 let, ale byla oblečená a chovala se na 15, na jídlo jsme čekali snad hodinu (naprosto hladoví jsme se aspoň vrhli na takový tyčinky, co byly na stole, ale moc jich nebylo). Dala jsem si špagety carbonara a pak jsem si tři hodiny říkala, že už vážně lardone jíst nebudu (taková místní anglická slanina - jak jsem se z ní poto v Grenoblu) - ale nakonec jsem to rozdejchala!!!. Odpoledne jsme strávili zavřený ve třídě, při přednášce o ničem (tušim, že mluvil o restaurování - to jsme sem taky přijeli dělat) jsem usnula, tak mě pak tlesknutím budil. Akorát, že se za to ani nestydim, páč jsem za á) byla fakt unavená a za bé) po půl hodině soustředění se na fráninu automaticky usínám. Po pauze jsem si radši zapla icq na mobilu, takže jsem už neusnula.
Večer nás ubytovali...jsme tři na pokoji pro dva, donesly jsme si postel z jednolůžáku (stěhovala to Andrea a Matěm, protože Jakob nevěděl, jak), aby tam jedna z nás nebyla na samotce. Pokoj nemá klíč, neteče v něm voda a jediná zásuvka, co tam je, tak nefunguje :) Naštěstí v tom jednolůžáku elektřina jde, tak tu teď sedím a píšu. Nazvaly jsme to naším salonem. Pak šli francouzi nakupovat na večer a když jsme sešli dolů do společný místnosti, zpočátku to vypadalo, že to zabalíme hned. Naštěstí jsem se dala do řeči s celkem sympatickou holkou a pak jsme se trochu integrovali.
Povídala jsem si i se Slováky, i s Francouzi. Taky s prófou, vysvětlila jsem mu, proč jsem usnula a pak jsme asi půl hodiny mluvili o Praze a o češtině a slovenštině, nikdo tu nechápe, jaktože si rozumíme, i když mluvíme jinými jazyky. Pak jsem přinesla kytaru, za což jsem sklidila velký potlesk a asi hodinu jsem tak brnkala, snad jim to nevadilo :) Doufám, že zejtra bude hrát i někdo jiný! Později jsem se přidala k úžasný hře, ve který jsem se naučila konečně počítat do dvaceti a taky jsem se krapet nabumbala piva (teda la bierre blonde, PIVO máme doma). Šlo o to počítat a různě ukazovat, a kdo udělal chybu, musel pít. Nelíbilo se jim, když jsem místo quatorze řekla čtrnáct, ale jinak jsem zas až tak moc nepila, měla jsem základ už předtím.
Zabalili jsme to lehce po desátý. Když jsem přišla na pokoj, tak už holky spaly, tak jsem sebrala notes, mobil a vodu a šla do salonu. No a jdu spát, už toho mám dneska fakt dost :) Doufám, že nebudu zejtra moc unavená!
úterý 27.11.
V noci jsem zas nemohla spát, probudila jsem se zlým snem a ráno zvonil budík zase moc brzo. Snídaně byla čistě kontinentální, bageta, máslo, marmeláda a med, kafe, čaj, čokoláda a džus. Zejtra nám buď dají něco jinýho, nebo si přinesu jogurt. Za včerejší a dnešní ládování se bílými bagetami mám naprosto zkaženej žaludek. Dneska k večeři jsem měla políbku a kuskus, bylo to teplý, dost mě to spravilo.
Dneska jsme byli s kameníkem. Dopoledne nám ukazoval, jak se tesá kámen, konkrétně jedna římsová deska. Bylo to fajn, jen tam byla děsná zima a prach :) Pak nám byl ukázat po Viviers všechny kameny, které restauroval on a dali nám pauzu na oběd. Tu jsme zabili tady ve společný jídelně bílým chlebem a tím, co dům dal, neboli zbylo.
Po obědě to bylo fakt příšerný, usínací... Pan kameník nám celé odpoledne vysvětloval, jak se konstruují geometrické tvary. Například, jak rozdělit úsečku na libovolně dílů, nebo úhel na dvě části. Prof se nás ptal, jestli rozumíme...tak mu Andrea řekla, že jsme se to učili na základní škole :-D Trochu to nevstřebal...celou dobu si to totiž rýsoval a pořád se ptal na upřesňující otázky! :-P Frantíci taky vypadali, že moc netuší, o co jde. A pan kameník měl s tou knížkou kameno-deskriptivní geometrie taky problémy, byl asi tak o jeden krok před námi. Když šlo o rozvinutí oblouku, tak jsem to tam šla nakreslit já, protože to 10 minut zkoumal a mě to nebavilo čekat. No jo, dva roky doučování desky se poznají :-P
Jinak klasika...na kurzech jsem usínala, odchodem z budovy jsem se probudila. Šli jsme si koupit něco k jídlu (česko-německá sekce dnes zavelila, že se budou jíst jen polívky) a pak jsme šli do Semináře, kde spíme. Uvařili jsme si jídlo a čekali. Dnešní večer stojí dost za houby, francouzi si nás nevšímají a mě se chce spát. Pijeme víno, tak jen čekám, kdy spadnu pod stůl, protože je vážně nevyzpytatelný.
Jo taky jsme dostali klíče od jinýho pokoje, kde jsou tři postele, teplo, voda a zásuvka... :) Zasvětili jsme ho vonnými tyčinkami - aspoň trochu kouzlo domova. Maťo tam vlezl jen jednou a více už ne :)
středa 28.11.
Dnešní den byl zasvědcen spoustě věcí, hlavně zimě. Domů jsem došla jako "bloque de glace" ("block of ice")....teda asi všichni. Měla jsem pocit, že kdybych se někde o něco bouchla, tak se rozsypu jako ledová kostka.
Tak ale od začátku, ráno jsem skoro nemohla vstát (osm hodin spánku po zdejším zápřahu vážně nestačí), snídaně (raňajky) klasika, bageta, máslo, marmeláda. Andrea tvrdí, že jí zbagetovala hlava. V Lyonu jsme si aspoň našli boulangerie, kde maj pain noir a dá se to jíst...
Dále...v devět sraz v Hotel de Ville na přednášku. Dozvěděli jsme se, jak se zaměřuje (teda kdybych rozumněla, tak bych se to dozvěla :) a pak jsme šli zaměřovat. Půlka šla do "chapelle" - kaple, my jsme šli do "maison". Takovej moc pěknej domeček, jen vosranej holubama až po střechu a krapet padá. No tak jsme zaměřovali, lítali s pásmem, kreslili, dokonce jsme dostali laserový zaměřovač. A skončili jsme skoro v půl druhý (protože jsme začali asi v půl 12 - teoretická příprava ničeho trvala asi 2 hodiny a pak jsme tam na něj půl hodiny čekali - asi dvě hlavní záliby Francouzů), ve dvě byl sraz na odpolední seanci. Super, stihla jsem poblífku z kostky (dojídala jsem to ještě na večeři) a ještě jsme přišly pozdě (no co, Erasmáci chodí všude pozdě, nic nedělaj a ničemu nerozumí :-D).
Odpoledne jsme strávili s takovým transexuálem (lehce přitepleným), asi 275 mu mohlo bejt. Měl stíny pod očima, strašně hnusný šedivý dlouhý vlasy (mastný) a nalakovaný nehty. A takový úchylný oblečení á la Trautenberk, jen s tím rozdílem, že vážil tak 60 kilo i s postelí. Ale byl docela nad věcí, provedl nás opět po městě, opět po těch samejch barákách, jen tentokrát mluvil o oknech. Škoda jen, že jsem mu nerozumněla :) Později jsme šli do naší kukaně v Hotel de ville a tam držel přednášku zase on, nejspíš (co mohu soudit) o oknech (hlavně jsem děsně bojovala se spánkem! - zvítězila jsem, ale těsně). Skončil asi v půl pátý, tak jsme se radovali, že skončíme dneska dřív...chacha, prdlajs! Prófa nám řekl, že pro nás má super zprávu, že sehnal nějakýho týpka od zdejší katedrály a že se můžeme jít podívat na věž. Přemejšleli jsme, jestli to má bejt výlet sebevrahů, nicméně dolů jsme se kupodivu vrátili všichni.
Viděli jsme klenbu shora, překvapivě se pod náma nepropadla (zespoda jsem koukala, že se ty kameny od sebe podezřele vzdalujou...asi je to hodně zalepený betonem - french way). No super, bylo asi půl šestý, tak jsem se fakt těšila, že si udělám večeři a půjdu do tepla... No jo, ale to by nebyli Frantíci, kdyby se tak stalo. Takže jsme šli do katedrály a tam asi hodinu poslouchali toho týpka, jak popisoval památkovou péči ve Viviers (nebo ve Francii?? - kéž bych jen tušila, o čem to vlastně mluvil!). No, abych to upřesnila, tak jsme bojovali se spánkem, mrzli a mysleli si na svý věci. Jak jsme byli unavení, tak jsme se všichni shodli, že rozumíme dvě slova a pak se po deseti minutách probudíme, že bychom vlastně měli poslouchat...Načež po dvou slovech opět ztrácíme pozornost. Navíc, když oblíbenou francouzskou vlastností je kecat a kecat o ničem, jako Beryl na "Architektonický kompozici, aneb jak tisíci slovy neříci nic".
V půl sedmý nás naprosto promrzlé, znuděné a nasrané pustili. Vzali jsme útokem posledních pár baget v boulangerii, také místní předražené Casino, udělali si večeři, vypili jedno pifko a s Andreou jsme se zavřely na pokoji, že nemáme náladu se družit. Je to fakt, že kdyby na nás ještě někdo promluvil francouzsky, tak asi neodejde bez úhony. Pustíme si asi filmík (konečně jsem viděla Forrest Gump!!!) a hodlám jít spát nějak rozumně, nebo to zejtra už nevydržím! V sobotu budu spát aspoň do dvou (třeba trumfnu Jonese, on vstává o víkendu ve 4 :-P) a pak musím: dělat na atelieru, udělat Lumiere s Cyrillem a Andreou, nakreslit obrázky na Akvarel za dvě seance, Art Corporel taky s Andreou a to má víkend jen dva dny... A v pátek jsme prej pozvaní na goulash-party od jedný Maďarky (zvláštní je, že si to nepamatuju :-D). Nejsem si zcela jistá, že se to dá stihnout... Jo a vlastně v neděli jedu s Marianem a jeho kamarády na metalovej koncert :) To fakt nestihnu nic.
čtvrtek 29.11.
Strašně rychle to tu ubíhá, jak Viviers, tak celej pobyt ve Francii. Jsem tu už přes dva měsíce a mám pocit, že to byla chvíle! No nicméně, pobyt na Option Thématique utíká rychle, protože pořád posloucháme, jak někdo mluví nebo pobíháme po padajícím domě a mrzneme, tak se těšíme na večer do tepla. Pak si uděláme jídlo, chvíli pobudeme společně a jdeme spát v 10, jak jsme unavený. Ráno vstát před osmou, v osm na milovanou kontinentální snídani a na devátou se jde makat. Dneska jsme si hráli na malý architekty a trošku i geodety. Měřili jsme celej den ten náš dům na spadnutí. Dali jsme dohromady půdorysy dvou pater, točitý schody, krb, okna... Byla to fakt sranda, když v tom baráku není jeden úhel pravej a my dostali k dispozici akorát pásmo, dvoumetr a laserový měřič vzdálenosti. Kdybysme aspoň měli něco na měření úhlů...třeba takovej teodolit, docela se mi po něm i stejská :) No ale den utekl fakt rychle, pracovali jsme a mrzli, na oběd jsme se tu překvapivě sešli téměř všichni, nejen Erasmáci si vařili sami, ani Francouzi nešli jíst do kebabu. To protože ti šli na večeři do pizzerie.
Takže když jsme skončili (už jsem ani nešla na sraz, co byl v katedrále....dobrej čuch, přišli asi za 20 minut, co jsem si stihla udělat kafe a namazat kousech chleba (bagety)), tak jsme vlastně neskončili, přišel pan kameník a pak i pan prófa a hrabali se asi hodinu a půl v tom, co jsme dneska udělali. Super, jako kdyby to nemohli nechat na ráno. Dala jsem si aspoň kuskus, nebo bych chcípla hlady.
Pak jsme šli na Apeiro Jazz, pod čímž se neskrýval jazzový koncert zadarmo, jak jsme si mylně mysleli, ale pravý a nefalšovaný výchovný koncert jako zamlada (jak poznamenal Maťo :-D). Vepředu stál takovej přistárlej "ujo" a pouštěl cédéčka nebo kecal o vývoji jazzu a mezitím sem-tam týpek s kytarou něco zahrál, ale spíš to komentoval, než něco jinýho. Na závěr zahrál asi minutovou skladbu...nejspíš svojí, jestli jsem to správně pochopila.
Francouzi se odnesli do pizzerie, kde jsme strávili svůj první oběd zde a nás pět Erasmáků plus pan profesor jsme šli do Semináře a posloucháme tu jazz (bez přerušování a bez prostojů) a pijeme zbytky vína a kecáme. Tak já se jdu družit.
Družení bylo fajn, poslouchali jsme s Erasmákama a prófou muziku a povídali si, frantíci přišli před půlnocí, zrovna když jsem šla spát. Kytara zůstala zase bez povšimnutí... Jacob mi to při odjezdu připomenul :) Romana (Rakušanka) přišla zespoda, notně posílená vínem a ostříhala se :) Andrea jí vydatně pomáhala. Ale je fakt, že o tom mluvila už pár dní předtím!
pátek 30.11.
Ranní vstávání bylo téměř nemožný. Na snídani jsme se doplazili asi v půl devátý, sežvejkali jsme to se slovy, že nejmíň půl roku nebudeme snídat bagetu a marmeládu (tuřín) a pak jsme si šli zabalit. Že jsme byli poslední a že na nás všichni půl hodiny čekali, už snad ani nemusím zdůrazňovat. Udělali jsme společné foto a šli do šichty.
Udělalo se celkem teplo, teda spíš jako že nebyla taková zima (možná bylo i 5°C :). Dodělávali jsme půdorysy v tom baráku, druhé a třetí patro, podélný řez a výkres stropu. Jo, už jsme byli vcelku zvyklí na to, že je to tam celý vosraný od holubů, že to vypadá, jako by to mělo každou chvílí spadnout, ale to, co přišlo odpoledne asi ve tři hodiny ve mně zanechalo opravdu hluboký zážitek na celý život. Šli jsme zaměřovat střechu. No ale to si neumíte představit, jak TAM to bylo nechutný. Podestýlka hoven asi 20cm, pochcípaný holubi, kostry všemožný havěti, smrad z bejvalejch záchodů, co tam někdo vestavěl... Měla jsem co dělat udržet oběd. Zaměřovali jsme jen lazerem a snažili jsme se co nejmíň čehokoliv dotýkat, do zadní místnosti jsme pro jistotu ani nedošli. I tak nás prof obdivoval. A když si Anabelle (měli jsme skupinu ve třech - sympatická francouzska s ojedinělým smyslem pro humor!) hned po opuštění prostoru zapálila cígo, tak jsem jí ho vytrhla (i když jsem jí celej tejden buzerovala, že to smrdí a že je to hnusný) a v té chvíli to byla opravdu libá vůně! Tak to tam smrdělo!!!
...pokračování v dalším článku
