Nic se tu neděje. Tak by se dal shrnout první týden v Lyonu. Konečně přestalo chcát, svítí sluníčko, ale i tak je teplota na maximálně 16°C, což je dost bída na první půlku září. Jak bude v říjnu a v zimě, když už teď to stojí za prd???
Včera jsem se byla projít do botanický zahrady v parku Tete d'Or a napadlo mě, že se tam zkusím poptat po práci. Bylo by to fajn se o víkendu chodit pohrabat v hlíně a ještě za to mít pár penízků. Takovej odpočinek od školy, od počítače... Vůbec jsem netušila, že je ta zahrada tak pěkná. Musím se přiznat, že jsem si nepěkně odnesla pár lístků různobarevných kopřiv afrických domů a teď je máčím ve vodě, aby pustily kořeny. Když mě se ty kytičky tááák líbily! (nepustily, chcíply!)
Jinak jsem včera ještě byla na volejbale (průser) a večer se trochu projít a pokecat s jedním kamarádem přes muziku. Pak jsme skočili ke mě na masalu a on mi hodil na disk svoji muziku. Potom, co odešel jsem si zase tradičně pustila dva díly Simpsnů na dobrou noc (ty starý série jsou naprosto nejlepší!!!) a asi v půl třetí šla spát. Probudila jsem se neslýchaně brzo, už v deset. Ale na co taky vstávat, když člověk celý dny nemá co dělat? A v tý postýlce se tak krásně hajá.
Máma mi poslala nějaký fasády a oplocení, ať jí z toho udělám výkresy a něco vymyslím, tak se na to trochu kouknu, aspoň bude trochu co dělat. Což o to, já pořád ještě nemám to portfolio (a nějak se k tomu nemůžu dokopat) a jsou další a další věci, který musím udělat, ale schvacuje mě neskutečná lenost...! Nebo spíš nechuť.
Taky ještě pořád uklízím, i když už to neberu tak vážně. Octomilky jsou v kuchyni pořád, vyčuzování vonnými tyčinkami nepomáhá a už netušim, na co tam lítají. Asi je žačnu likvidovat vysavačem, jak mi radil Moriba :) Jones slíbil odnést krabice do sklepa (ve čtvrtek) a uklidit naši třináctou komnatu (do dvou týdnů), tak jsem zvědavá, kolik let to tu ještě bude stát. Já jsem si upravila pro přežití kuchyň, svůj pokoj a v mezích možností koupelnu (Jones, já fakt nepotřebuju vědět pokaždý, když ses holil!!!) a ten zbytek ignoruju. Jo a taky nám už skoro půl roku nesvítí světlo v předsíni, akorát že já nevim, co za žárovku tam patří a on ji nikdy nekoupí. To je ale problém.
Nejnovější zážitek mám teď z boulangerie, šla jsem koupit chleba. Tak říkám: "bonžúr, la moaťijé du pá~n komple" (dobrý den, půlku celozrnného chleba) a ona na mě: "pá~n á la kampaň? mé il e pti" (venkovský chleba? ale ten je malý). Ksss...chápete? Jim splývá i KOMPLE a KAMPAŇ!!!
Šla jsem ven s tím, že se podívám, jak tam je a možná trochu zasportuju. Po asi 500ti metrech běhu jsem to vzdala, nehodlám bejt z toho ledovýho vichru nemocná. Tak jsem si akorát ujistila, že když zůstanu vevnitř, že o nic nepřijdu, protože tam venku stejně není co dělat. No možná ještě tak na randění by to bylo, ale s kym, když nikdo není k mání, že? JM je kdesi v Toulouse a nic o něm nevím. Tak si nějak tak zvykám. Večer chci jít na Sirius, akorát z toho mám trochu strach, protože jeden člověk z kapely, který jsem odpověděla na inzerát, mi napsal, že se tam na mě večer zajde podívat... huuum!
Taky se s vámi ještě musím podělit o můj dnešní sen. Byl opravdu živý a zajímalo by mě, co by na to řekla vykladačka snů. Tedy:
Měla jsem utkvělou představu, že se mi chce na velkou. Byli jsme v autobuse na zájezdu a z neznámého důvodu byl sud na potřebu (žádné WC) umístěn za předním sklem, tak, že kdo konal potřebu, ukazoval na protijedoucí řidiče pozadí. No a mě se strašně moc chtělo, ale prostě to nešlo. Tak jsem tam pořád tak seděla a nic. Až se někdo naštval, zastavili jsme, oni mi vyndali sud ven a ať prej tlačím tam. No a pak mě všichni povzbuzovali, ať pořádně zatlačím a že to už bude. A ono pořád nic. Tak jsem to nakonec vzdala, probudila se a zašla si na záchod. Tak, a teď mi prozraďte, co to tedy znamená. A dva dny předtím se mi zdál taky nějakej hodně drsnej sen, jen jsem ho nikde nezvěčnila a teď už nevím, o čem byl. Ale tuším, že jednu z hlavních rolí hrála potřeba malá... :)
Žádné komentáře:
Okomentovat