Cesta domů

V pátek ráno prof na prože (projekt) řekl, že chce lóži dekalé (posunout takovou práci, kdy se celej den sedí ve škole a kreslí), tak jsem se rozhodla, že mě tedy příští týden v Lyonu nic nedrží. Zdeněk se zítra vrací do Jihlavy a jedno místo v autě kromě Adama určitě ještě mít bude. Rozhodnutí to bylo fakt z minuty na minutu a pak jsem se začala strašně těšit.

---

V pátek večer jsme naplánovali udělat rozlučkovou večeři, Youness chtěl jít do nějaký restaurace, kde prej mají moc dobrý maso. Pak ale řekl, že na to nemá peníze, takže se nikam nešlo. Pozvali jsme ještě Karla. Zdeněk ráno špatně pochopil mojí smsku, když jsem chtěla koupit dvě flašky vína (byly domů, ne na vypití...hihi), tak k tomu ještě přinesl tři fláky masa (nevim, proč ne 4...) a nakonec se to teda docela hodilo, když jsme nikam nešli. LochNesska se ujala vaření a kluci šli koupit víno. Upekla jsem brambory a udělala svoje historicky první steaky a fakt se mi povedly, akorát tak, aby byly ještě růžové. K tomu ještě salátek a byla jsem pochválena, že teda vařit umím. Taky mi to chutnalo. Vypili jsme tři flašky vína, ve třech lidech nezvykle málo (ale stejně nejvíc toho zas vypil Zdeněk, haha) a někdy kolem půlnoci to rozpustili.

V sobotu ráno jsme zašli na trh, paní s paštičkou si nás už pamatovala, nakoupili jsme každej za pět euro toho božského pokrmu a já ještě pár sýrů domů, a pak už dorazil Adam a vyrazili jsme směrem na východ. To bylo někdy ve třičtvrtě na deset. Tak ve čtvrt na jedenáct, když už jsme byli na výpadovce ven z Lyonu, jsem si vzpomněla, že nemám zdroj k notesu, takže jsme to zase otočili zpátky do centra a vrátili se. Kluci byli docela v pohodě, na to, že jsme tím zabili celou hodinu... No ale bez zdroje by tenhle brouček moc dlouho asi nefungoval ;)

Takže jsme znovu vyrazili asi v 10,40 a krom toho, že jsme se ještě někde zamotali a museli to silně proti pravidlům otočit, aby nás to nezahnalo kamsi do tunelu na druhou stranu Fourviere, tak se nám jelo dobře. Teda ze začátku, to bylo ještě krásně sluníčko a suchá silnice. Pak jsme vyjeli trochu výše a začalo sněžit, takže se nejelo zrovna nejlíp. Ale aspoň, že v autě byla s klukama sranda. Na dálnici jsme samozřejmě minuli odbočku na Mulhouse a jeli na Dijon. Museli jsme to otočit, ale bylo třeba sjet z dálnice. Když jsme platili péage padesátieurovou bankovkou, začalo nazpět padat jak z herních automatů. Zdeněk na to nejdřív začal koukat jak tele na nový vrata, ale pak se začal smát s náma. Na dalších péagích s tím pak platil. Otočili jsme se tam, vrátili na dálnici a pak najeli na správnou cestou.

S přejezdem hranic do Německa jakoby nastal střih a přestalo sněžit a začalo zase svítit sluníčko. Tak Zdeněk řekl, že má rád Německo. Ale myslím, že se trochu ponáhlil, vzhledem k tomu, co nás pak čekalo! Na pumpě, když jsme brali benzín, se kluci prohodili a řídil Adam. Celkem na jedničku, akorát když mu Miloš (navigace) řekl "držte se vpravo" a on odbočil vlevo, trošku jsme si zajeli, asi tak 15km. To jsme oba dva vzali v pohodě, prostě se stane, Zdeněk už si to taky vybral, žejo. Ale když chvíli na to řekl Miloš "odbočte vlevo", Adam si pochválil, že tady vlevo už je naše správná cesta, a zahnul doprava, tak nám začaly cukat koutky. Takže asi 25km zajížďka. Ale napořetí se vše správně podařilo a my jsme úspěšně vyrazili na Norimberk. Začali jsme poslouchat ten můj automix, co mám už od doby loňský Paříže a docela jsme si i zpívali (hlavně já, ale dokonce mě nikdo nenutil přestat). Ale nebyla to taková sranda, jako tehdy na jaře, možná taky kvůli podmínkám na cestě.

Ještě nás cestou potkalo hodně a hodně sněhu a někdy kolem osmé hodiny zrovna-neřídící-šofér Zdeněk ztratil nervy a řekl, že to auto přezuje do zimních gum. Vezl si s sebou dvě náhradní kola, tak je dal aspoň na předek. První kolo vyměnil perfektně za chvilinku a když začal měnit to druhé, všiml si, že mu asi otec poslal špatné kolo (kvůli vzorku). No a pak zjistil, že blbej je on a nasadil tam špatný kolo předtím. Tak pak trochu nadával, kterej debil to tak utáhnul ty šroubky a taky si dělal srandu, že ještě párkrát a může konkurovat stáji McLaren se šesti vteřinama na výměnu! Když to vyměnil, ještě si trochu zabruslil po parkovišti a vyrazili jsme dále do Čech.

Jsme si původně mysleli, že budeme tak v devět v Praze...no haha, to možná jo, kdyby tam venku nebyla taková sněhová nadílka! Pak jsme to posunuli na deset a nakonec jsme byli rádi, když jsme před desátou přejeli hranice. Na pumpě někde u Plzně si Zdeněk koupil bagetu a nějakou sušenku za 70 korun (vůbec mi přišlo divný, že to nebylo 2,80) a řekl, že kdyby předtím nebyl ve Francii, přijde mu to drahý. Takhle to bylo směšně levný!

Do Prahy jsme jeli víc jak dvě hodiny, protože jsem se domů dostala těšně před půlnocí. Na Ruzyni jsme si trochu zasáňkovali (přivítal nás pěknej poprašek), jednou blbě zahnuli, a pak už jsem se musela probrat (poklimbávala jsem skoro celej večer), protože jsem musela navést cestu. Adam se nechal vyhodit na Strahově a já doma v Holešovicích. Zdeněk prej do Jihlavy dorazil o půl třetí, protože u nich na Vysočině bylo sněhu ještě víc. Chudák.

Ale když to tak po sobě čtu, tak mi to tak vtipný, jako při tý cestě, teda nepřijde, škoda.

Kulinářství versus žranice

Ještě musím popsat naše víkendové kulinářské radosti. Myslím, že tolik peněz jsem ještě za víkend neprojedla a taky jsem nikdy neměla tolik lahůdek dohromady. V sobotu jsem hrozně chtěla jít na trh koupit si aspoň zeleninu, ale nakonec to dopadlo tak, že naše mlsné jazýčky nás donutily koupit sýry za 10E a neuvěřitelně dobrou paštiku za další 2.50, taky jsme nechali asi 6 Éček v boulangerii a tak dál... Jo a taky jsme koupili strašně dobrý čerstvý vlašský ořechy.
Doma jsme si nachystali hostinu i se zbytkem červeného vína ze včera a jedli to asi hodinu a půl, než jsme vyrazili na ten orientační běh.

---

Večer jsme začali asi v 10 večer vařit guláš, že bude v neděli na oběd (nakonec byl na večeři). Hned ze začátku se mi povedlo si splést papriku a pepř, takže jsem tam nasypala fakt hodně pepře, čímž jsem to odsoudila k dolití velkého množství vody. Stejně tam ale bylo tak moc salámu, že to bylo nutný. Z malého hrnce jsme se tedy přesunuli do velkého a udělali jsme porcí jak když se sejde celá naše rodina včetně všech příbuzných i známých. Ale jak se v tu neděli odležel, byl fakt moc dobrej. Jones si nedal, protože řekl, že nemá rád klobásy. Ale my jsme chtěli udělat buřtguláš, tak ať si trhne! Čtyři porce jsou v mrazáku a čekají, až přijede Grenoble na Lumiere.
Jo a v tu neděli, to jsme koupili tu děsně dobrou paštiku asi za 5E a k tomu taky sušenou šunku a další sýr a ještě hroznové víno, které se k tomu moc hodilo. A jedli jsme zase asi hodinu :)
Odpoledne jsme se aspoň vykopali na procházku do starého Lyonu, protože Zdeněk sháněl dárky domů. Bylo docela pěkně, jako že nepršelo a nebyla taková kosa.

A víkend byl zase v háji, no. Ten čas letí hrozně rychle, protože nemůžu uvěřit, že už je to přes dva měsíce, co jsem tady zase po prázdninách. No když je co dělat, tak to prostě letí rychle. Teď zas bude práce do školy jak na kostele, takže se asi taky nebudu moc nudit. Zrovna sedím v našem miniprostůrku A la Poste kousek od školy (a konečně tu máme i automat na kafe!!!) a skládáme dohromady podklady na zítřejší rendu. Každej udělal pár plánší a teď to někdo musí dát dohromady. Ještě, že to nejsem já. Stačí, že jsem se uvolila k tomu, že slepím práci nás třech. Je docela srandovní, jak jsme měli ten info tejden, tak nás naučili v InDesignu a toto rendu se proto dělá v InDesignu a už ne v PowerPointu. Ale aspoň nějakej posun, co myslíte: Rozhodně je to rozumnější "ložiciel" než Microsoftí poweRpuán.

Včera jsme se sešli u Pauline kousek od Hotel de ville v centru v deset ráno a odcházela jsem v devět... A to myslím, že jsme dělali docela rychle a já jsem se na to pak už vyto a prostě jsem odešla (měla jsem hotovo!). Alois to ještě ani nemá hotový a Pauline z něho šílí, protože prej přemnýšlí strašně pomalu ;) Ale je fakt, že jsem čekala dvě a půl hodiny, než napsal cca půl stránky textu. Já jsem dělala například analýzu povrchů a Aloise napadlo, že tam přidáme pokaždý platanovej lísteček, aby to mělo měřítko. Vypadá to docela pěkně a všem to přijde vtipný. Celkem jsem udělala sedm plánší a Francouzi si myslí, jak moc jsem pracovala. No nechme je při tom. A Annabelle mi dneska opravila chyby a dokonce jich tam ani nebylo tolik. Pauline se včera párkrát ptala, jak se to a to píše a já jsem na to věděla odpovědět, haha.

Krom tahání myší jsme se byli taky podívat na naši "site" a něco vyfotit a taky jsme se skvěle naobědvali, Pauline uvařila špagety carbonara. Jo a ještě jsme vyžírali Nutellu s bagetkou. Myslím, že se ze mě stává jedna velká bageta, budu muset přestat jíst tolik pečiva. No vůbec se dobře nafukuju, tak doufám, že to zas nějak rozhejbám :)

Jinak v pondělí byla docela fajn škola, a naštěstí jen dopoledne. Měli jsme něco jako o komunikaci s investorem, tak jsme se učili jakoby prezentovat svůj projekt. Šli jsme na pár minut na pódium a dostali jsme slovo, o kterém jsme měli mluvit tři a půl minuty. Tak jsem se o sobě dozvěděla, že nejsem moc v pohodě a že mám v sobě hrozně moc emocí, se kterejma nevím, co dělat. Hmm, to je docela i pravda. Ale krom toho jsem mluvila francouzsky a v tý místosti blikaly zářivky a mě z toho akorát bolely oči. No ale když mám v ruce saxík, tak jsem docela v pohodě, fakt!

V pondělí odpoledne se udělalo hezky, tak jsem se konečně vypravila fotit kostely. Udělala jsem takový malý kolečko asi patnáct kilometrů po levým břehu Rhony. Dohromady s cestou do/ze školy skoro 40. to bude kondička! Pár z těch kostelů se mi fááákt líbilo, hlavně ty neogotický. U toho posledního, St Maurice ve třetím arrondisementu, jsem narazila na člověka, kterej pracuje na faře. Jsem fotila a okolo mě prolít nějakej chlápek a prej, že to je Saint Maurice. Tak říkám, že vím. Ale jestli náhodou neví, kdy byl postavenej. A on mi řekl, ať počkám než dá věci do auta a pak mě vzal nahoru na faru, ofotil mi nějakou knížečku, co měl ke stému výročí založení a asi dvacet minut si se mnou povídal o kostelech, škole a Praze. Fakt každej říká, že je to moc pěkný město, tak asi je.

Večer jsem si chtěla spájet sluchátka, podělal se mi tam konektor, ale po půlhodině, kdy jsem hledala cín, jsem to strašně nasraná vzdala. Musím si ho koupit, snad se k tomu konečně dostanu dneska. Mám to v plánu hned, jak zdrhnu tady odsud, což bude něco po jedné hodině, aby už měli otevřeno. Tak jsem si aspoň ten večer zašila batoh, začal se trochu trhat. Jsem šikovná švadlenka, trvalo mi to dvě hodiny, ale skoro bys to nepoznal. Jo a rozstříhala jsem kvůli tomu jednu lichou starou ponožku, abych to něčím vyztužila. Pak ještě samozřejmě povinní Simpsnovi na dobrou noc a spát, protože v úterý už jsem jednou musela přijít na séminaire, nebo!ť si toho ten panák začal všímat, že tam nikdy nechodím (ne, fakt to nemá smysl, když mu nerozumí ani Francouzi!) Odpoledne jsme akorát s Adamem zkonzultovali náš skvělý projet de construction a po třetí hodině jsem se vypařila. Odpoledne jsem trošku dělala na mémoire, když už mám ty fotky, ale hlavně se mi konečně stáhli kompletní Gumítci v angličtině, takže hádejte, co jsem dělala spíš.

Večer dělal Zdeněk rozlučkovou hospodu s kolegama z práce a pozval taky mě a Karla. Tak jsme jeli do Ninkasi, aspoň jsem se tam jednou podívala. Pivo bylo v pohodě, pokud to nebudeme nazývat pivem ;) To, který se jmenovalo Fruitée, bylo fakt hnusný. Jinak jsme se opili tak s mírou a bylo to moc fajn. Mluvili jsme francouzsky i anglicky, Zdeněk taky německy. Jo někdy kolem půl jedenáctý chlapy napadlo, že se bude jíst, takže se objednávaly steaky o 240 a více gramech. Ale protože ve středu se chodí do školy nebo do práce, jela jsem dom posledním metrem. Jen tak na okraj, víte, co je to Žilava? To je Jihlava pofrancouzsku.

Dneska večer (čtvrtek) se jde na Beaujolais nouveau. Na netu jsem se dozvěděla, že z Villefranche odjelo včera odpoledne a do Lyonu dorazí dneska ve 23 hodin večer někam do Starého Lyonu. Akorát nevím, jestli do té doby vydržím, protože jsem fakt unavená. A ještě k tomu pít, a někdy po půlnoci, no to bude taky sranda :)

Co d8l, asi nic, jen tu nech8m pro ilustraci, jak vzpad8 text psan7 na anglick0 kl8vesnici, kdy6 to clov2k p93e 4eskz. U ybztku m8m jsem dala nahradit ynakz >[

(nebrala jsem si s sebou notesa a Pauline mi půjčila ten svůj, tak jsem si řekla, že v mezičase něco napíšu. a anglická klávesnice byla menší zlo, než ta francouzská...aspoň se člověkovi nestane, že místo "označit vše" - crl+A si zavře celej program - ctrl+Q!)

Orienťák po Lyonu

Na sobotu 15.11. nám Martin s Lukášem (spolubydlící od Martina z archi) připravili super program. Šli jsme na orientační běh (spíš jízdu) po Lyonu. Počasí kluci zařídili dobře a program vymysleli taky velmi šikovně.

---

Sraz byl ve dvě hodiny v nějakém baru kousek od nás, jen to mělo malý háček, že tam bylo zavřeno, takže si kluci zařídili hlavní stan kousek jinde v jiném baru. Obsluha byla jakási Číňanka, která fakt moc nestíhala, když tam přišlo snad 9 lidí a začali se bavit, smát a ptát, co a jak teda. Samozřejmě všichni Češi, takže tomu nikdo jiný nerozumněl. (a ona francouzsky taky skoro neumněla)

Jako první úkol jsme dostali test znalostí o Francii, kde bylo jak z historie, tak z literatury, ze sportu i z ekonomie. Za první tři místa bylo odečtení několika minut. Nebyla jsem poslední, Zdeněk měl ještě o jeden bod méně, než já! :) Ovšem obávám se, že kdyby mi někdo ten samý test dal o Čechách, nebudu na tom o moc lépe...možná bych se nad sebou měla zamyslet. A nebo ne, kašlu na to, zůstanu blbá, to bude jednodušší :) Zábavné odpovědi měl hlavně Zdeněk, a to francouzské motto jako Peugeot a Tour de France, že vyhrál cyklista. Já jsem na otázku na jméno premiéra napsala A oni nějakýho mají? Tak asi tak.

Po testu jsme byli vypouštěni po sedmi minutách s papírem úkolů do města. K dispozici jsme měli VeloV a MHD a taky vlastní nohy, pusu a cokoliv dalšího, co jsme chtěli. Toho jsem využila na druhou půlku, kdy jsem radši šla domů Googlit při teplém svařáku, než znova lítat po městě.
Úkoly byly následující: napište, z čeho se skládá koktejl L'amour en deux, který je podáván v baru Le ciel de Lyon. Pomoc prý získáme v Radissonu na Part Dieu. Tak jsem lapla tramvaj a vyrazila k nákupnímu centru, že to třeba bude tam vevnitř.

Hmmm, na info tabuli jsem nic takovýho nenašla, takže jsem se začala ptát a lítat tam a zpátky po okolí. Až jsem ztratila nervy, šla si koupit do trafiky kredit a že se podívám na wap, co to ten Radisson vlastně je. Naštěstí slečna v trafice byla tak znalá, že mi poradila, že to je vlastně ta velká tužka, co je vidět z celého Lyonu! Tak jsem byla samozřejmě dost naštvaná, že jsem to nevěděla a že jsem tam jak tajtrlík běhala asi 20 minut, než jsem se dopídila správného místa! Klukům jsem poslala smsku a prej přemýšleli, že si jí vytisknou a dají na zeď;) "Do pi*e *ur*a drat to ste nemohli napsat, ze je to ta zasrana tuzka? Zamlouvám si tu celovku!" Jo a tu čelovku, protože o ní mluvil Lukáš, že jednu má pro toho, kdo plánuje vrátit se za tmy (to ale nakonec všichni).

Vlítla jsem do hotelu a ptám se tam těch dvou, jestli je tam bar a jestli už ho někdo hledal, tak prý jsem byla druhá. Nahoře jsem projela nápojový lístek, opsala, co bylo potřeba a u výtahu se srazila s další skupinou (jediná o dvou členech, protože tu byla slečna jen na návštěvě). Dole na mě ještě černoch zavolal, jestli nechci jméno starosty Lyonu, ale to už jsem se při svém ptaní lidí okolo dozvěděla dřív.

Našla jsem funkční VeloV a vyrazila do parku Tete d'Or zjistit, kolik hodin denně spí lev (18h) nebo kolik váží dospělá žirafa (600 - 1200 kilo) nebo jak se jmenuje nejstarší gibon v Evropských zoo (Lulu a je mu 48 let). Motala jsem se tam docela dlouho a při tom ještě plnila další úkol, a tím bylo vyfotit se s nejhezčím obyvatelem Lyonu opačného pohlaví.

Vzhledem k tomu, jací jsou Francouzi oškliví nagelovaní pitomci, jsem usoudila, že budoucnost je v mládí, i když jsem právem předpokládala, že budu obviněna z pedofilie. A tak jsem přemlouvala maminky, abych se mohla vyfotit s jejich synem. Začala jsem asi na 8mi letech a skončila u nemluvněte:) Ale soutěž jsem bohužel nevyhrála. No což, myslím si, že tenhle jeden se tvářil fakt dobře! A slušelo by nám to, kdyby mu bylo tak o 15 let víc:) Zdeněk třeba přines fotku motorky, protože jestli jsem to ještě nepsala, tak je to takovej ten parchant, co se prohání po silnici dvě stě a dělá hroznej kravál!

V první fázi soutěže bylo ještě vyfotit jakési cedule, které jsem nikdy neviděla a které tam už ani nebyly. Hihi. Dojela jsem na Operu a chvíli na to přišla od Martina sms, že cedule nejsou, at je nehledám. Tak jsem se vydala zpátky do café předat svoje odpovědi.

Venku jsem potkala Zdeňka, který se zrovna vydával na další cestu. Paní Číňanka už se ani ničemu nedivila, když jsem tam vlítla jako velká voda, práskla batohem na stůl a nic si nedala. Martin mi dal luštit Sudoku, který jsem nikdy v životě nedělala. No ale začala jsem. Když mi po čtvrt hodině řekl, že tam mám chybu, tak jsem poprosila o další zadání a vypadla ven.
Za chvíli sms od Zdeňka a hned potom zavolal, co prej že jdu dělat, že už ho to nebaví. Tak jsme se sešli u mě na horký svařák a začali jsme googlit odpovědi. Je fakt, že zjistit, odkud byl dovezený šutr na stavbu jednoho z římských divadel se dalo asi zjistit jen na placce přímo na Fourvière, ale komu by se tam chtělo v téhle tmě a zimě škrábat. Myslela jsem, že tam zavolám, ale už tři týdny nám nejde pevná.

Asi za hodinu jsme rozmrzli dostatečně na to, abychom mohli vyrazit ke klukům domů, kde byl cíl. Ještě jsme na Bellecours zjistili jeden citát od St Exupéryho a pak už jen na kolech uháněli směrem na jih. Tentokrát jsme správně našli cyklostezku pod nádražím, takže cesta byla o moc příjemnější.

Dorazili jsme předposlední. Poslední byl Háček (architekt), který ale myslím jako poslední nevyrážel. Už když jsem přišla do tý hospody, říkal Martin, že čeká už jen na něj. Pak najednou zvednul hlavu a říkal, že Hák právě proběhl okolo. Vyběhl za ním, ale nestihl ho. Přišel asi za deset minut, že běžel a trochu si spletl, kde to je, takže když už to tam fakt nemohlo být, vrátil se a našel to.
No jinak, zatímco jsme čekali, tak proběhlo občerstvení čajem, pivem i něčím k snědku. Stáhli jsme fotky nejkrásnějších Lyončanů a -nek a pak jen nadávali a nadávali, kde že se ten Háček toulá!

Přišel asi hodinu a půl po nás a taky strašně nadával, ale na to, jak je údajně hrozně blbej :) Že byl na ty divadla (budu přece čestný, ne?), ale jak byla tma, tak tam nemohl nic najít. Navíc už ten komplex byl nejspíš zavřený :) A že se prý měl podívat v knihkupectví, když hledal Manga komixy. Nevím teda, jestli by to tam bylo v nějakém průvodci napsáno, ale Martin o tom byl přesvědčený.
Nicméně i přes jeho značný časový náskok skončil druhý, protože se mu odečetlo spousta minut za úkoly.

První skončil Michal, který dostal cenu i za nejhezčí holku na fotce a jako cena bylo pravé šampaňské, na to padlo celé startovné dvě Eura. Škoda jen, že on nepije :) Tak řekl, že udělají doma party a tam se to vypije.
Jako třetí skončila dvojice Tomáš s Terezou, kteří už ale bohužel nebyli přítomní, protože psychicky nevydrželi čekat na posledního a šli na večeři. Společnost se po vyhlášení vítězů vcelku rychle rozpustila, kluci šli asi k nějakýmu kamarádovi a my domů hrát si na Pejska a kočičku a vařit guláš, ale o tom už zase jiná kapitola.

Prodloužený cestovní víkend

Teda ta hermelínová párty ale zase dopadla, moc se nás nesešlo (Adam, Karel, Zdeník a Youness), ale i tak jsme si docela vystačili. Trochu problém, že jak nás nebylo moc, tak bylo hodně piva na osobu. Pátek ve škole byl teda vážně zážitek, spala jsem asi tak 4 hodiny a celej den ze mě musel stoupat pivní odér. Ani na tom kole jsem to nevyjezdila. Dopoledne jsme s Adamem dělali ve škole na projektu parasismique (dneska jsem se dozvěděla, že nám to moc pochválil, tak super!) a odpoledne jsme si na našem projektu o nádraží Gare St Paul povídali o tom, co kdo udělal (moc aktivní Francouzi) a neudělal (v případě naší skupinky). Zdrhla jsem asi v pět, protože jsem byla naprosto kaput, sjela jsem k Martinům pro druhej spacák, mělo to jen jednu malou chybičku, a to, že nebyli zrovna doma. Tak ho hodili ráno asi v půl šestý ke Zdeňkovi na hotel do recepce. Ráno jsme si ho tam pěkně vyzvedli a bylo :) No a proč jsem teda sháněla ten druhej spacák? No protože jsme se rozhodli, že když je v úterý volno a v pondělí se Zdeněk rozhodl nejít do práce, že vyrazíme na jih. Chtěli jsme jet ve více lidech, ale Martin s Adamem jeli školně do Barcelony, Karel jel do Prahy, Zuzka byla nějaká nemocná, no prostě to zbylo jen na nás dva. Ale rozhodně jsme se nenudili!

---

Zdeněk se v pátek podle hesla pracujících docela dobře zlil, takže ještě asi do dvou odpoledne pořád říkal, že je mu blbě a že cejtí, jak z něho ten alkohol sálá :) Ale odřídil to na jedničku s hvězdičkou! Mno, takže jsme v sobotu dopoledne asi v půl desáté vypadli směr Venissieux pro Zdeňkovo auto do práce (tentokrát nebyly zamčený vrata celýho obrovskýho areálu jak minulej tejden, když jsme chtěli pro auto a na nákupy...) a odtama dále na jih po dálnici. Teplíčko bylo zrovna i v Lyonu, ale když jsme někdy kolem druhý vylezli z auta v Aix-en-Provence a byli jsme tam jen v tričku, byl to senza pocit, takhle v listopadu! Trochu jsme tam prošmejdili staré město, koupili si něco na piknik na večer (mňam, ta sušená šunka byla naprosto dokonalá), zašli si na kafe, já si tam koupila pět sypanejch čajíků na dlouhý studený zimní večery v Lyonu a valili jsme na východ a trochu ještě i na jih.

Parkovali jsme v podzemní garáži, ani netušim, jak jsme se dostali až do mínus čtyřky, a když jsme vyjížděli, tak ještě o patro dolů, takže jsme pak šplhali asi čtvrt hodiny, než jsme se konečně dostali ven. Uff! Místo tam skoro žádný nebylo a měli rozbitej výtah, takže jsme museli ven po schodech, když jsme tam auto nechávali...Francouzi!!

Teplíčko bylo, to jó, ale stejně jsme k moři dorazili až za tmy. Tak jsme ještě skočili do nějakýho supermaršé nakoupit zbytek věcí na večeři, a jak se ukázalo, tak i na další snídaně a večeře a obědy... a vyrazili jsme někam hledat místo, kde zakempit. Nic se nám nikde nelíbilo, tak jsme v nějakým městečku na jih od Antibes nejprve zalomili na večeři. No nebylo to špatný cpát se těma lahůdkama a koukat a poslouchat moře, který šumělo hned vedle nás. A bylo i docela teplíčko, ale stejně se ochladilo, co zalezlo sluníčko.

Co jsme dojedli, tak jsme se vydali hledat nějakej plácek u moře, kde teda složit hlavu. Jeli jsme jen tak na blind, že se prostě někde vyspíme. Nakonec se nám povedlo najít parkoviště a vedle toho hned přístup k moři a docela fajn útes. No a vedle toho opuštěnou vilu s terasou s výhledem přímo na moře. Přelejzalo se to trochu blbě nad tou vodou, ale bylo mi pomoženo, takže jsem se ani nevykoupala. Tak jsme tam měli docela soukromí, asi do půlnoci jsme si povídali a dali k tomu tři dětský piva dohromady, pak jsme vytáhli spacáky a lehli na lavičku se super zvukovou kulisou šumění moře.

No ale kosa byla pořádná, to vám povím. Jsme se probudili asi ve dvě ráno a nemohli zaspat, a k ránu jak padla mlha, tak to byla teprve sranda. Trochu jsem to odstonala, ale dneska už mi jen kape z nosu, jinak je to v pohodě.

Ráno jsme vypadli asi v půl osmý, a to ještě že tak, protože zrovna v tu neděli se tam měl běžet maraton. Proto jsme večer ještě museli přeparkovat auto z toho parkoviště do nějaký boční uličky (cedule, že od 1h do 14h dimanche 9/11/08 budou odtahovat auta). Sem tam byly nějaký zátarasy, ale než se nám povedlo vykličkovat z oblasti a dostat se směrem na Nice, tak jsme z toho málem vystřízlivěli! Dvakrát jsem se ptala policajtů na cestu a asi třikrát jsme narazili na ten samej kruhák. Místo do Nice jsme nakonec vyrazili někam směrem trochu na vnitrozemí a do hor, konkrétně na jeden kopec, Col de Vence, měl asi 1000 mnm. Nápad to byl senzační, takovej výhled na snídani jsem už dlouho něměla! Dorazili jsme tam něco po devátý a odjížděli v poledne. Zdeněk se trochu prospal, já jsem si přečetla další kousek tý francouzský knížky (už jsem na straně 80 a jde to čím dál tím rychleji, nemusím už furt hledat slovíčka, chápu daleko lépe) a taky jsem nafotila super fotky (si teda myslim).

Cestou dolů z kopce jsem zase pro změnu vytuhla já (no ještě že ne Zdeněk, to by bylo horší), takže když jsem se probudila, tak už jsme byli pěkně na břehu moře :) Průjezd městem byl prej příšernej a taky tam maj takovou dopravní stavbu, která vypadá doslova jako když se jede od Muzea k Hlaváku, dálnice na sloupech a vpravo hala nádraží. Jen mi to přišlo ještě hnusnější, než v Praze. No nic, u moře bylo fakt nádherně, teplíčko a pohoda.

Ten sebevrah vlezl do vody a nechal se několikrát vyfotit. No tvrdil, že mu to přišlo, jak kdyby se koupal u nás začátkem léta. Že prej ta voda měla aspoň 15°....no nevim, já si pamatuju, jak ledová byla voda tehdy koncem září. Ale je fakt, že tahle mi připadala teplejší, asi to budou nějaký proudy. Krom koupání jsme tam ještě trochu pozevlili, zase pospávali, a pak se rozhodli, že vyrazíme ještě na výlet směrem do Monaka a Monte Carla. Ve městě jsme radši ani nevylezli z auta (Feldy), jak jsme byli santusáci nemytí, tak jsme si to tam prohlídli z auta. Nejhezčí byla ta cesta tam, pěkně po útesu nad mořem, výhled vážně nádhernej. Nějak nevím, proč jsem nefotila z toho auta, teď mě to mrzí...

No ale je fakt, že to moc nešlo, protože jsme jeli docela rychle a útes byl moc strmý na to, aby bylo něco vidět. Cestou zpět jsem si všimla před námi slovenské poznávací značky, tak jsme na ně zamávali a pak jsme zastavili na pumpě si trochu popovídat. Už když z toho auta lezla taková barbína blondýna v černejch kozačkách, tak jsem se zděsila. Pak otevřela pusu a bylo to ještě horší. Prej co tu děláme a jak nám jde francouzština. Ona prej: "Priatel ihrá vodné polo a já som tu len tak s ním." A co děláš? "Já nedelám nič, som tu iba tak, s ním. Už tretím rokom, nerobím tu nič, 365 dní v roku. No a po francúzsky neviem, lebo sa neučím." Tak jsme tedy vydrželi se nesmát ještě asi deset minut a pak v autě jsme to pořádně proprali. Teda mít tu holku někde okolo sebe, tak dostane takovou pifku, že se nevzpamatuje! Dobrá pijavice. Přemejšlim, jestli je tak dobrá v posteli, nebo co :) Každopádně tato věta se nám stala dobrým námětem pro pobavení ještě dodneška!

Tak popojedeme dále. Chtěli jsme se někde stavit aspoň na teplej čaj, když restaurace na večeři otvíraj až před osmou, ale první, co jsme našli, bylo až někde v Antibes. Tak jsme tam sedli na svařák a horkou čokoládu a zase vypadli ven, bloudit po městě a hledat nějakou příjemnější hospůdku na večeři.

Nakonec se nám dokonce povedlo najít menu za 16,50 v moc příjemném prostředí, s ochotným a typickým Francouzem-vrchním a jídlo bylo taky úžasný. Dala jsem si zase Moules frites (mušle), protože tam měli pak už jen nějakou rybu s omáčkou, tak jsem si řekla, že mušle si v Lyonu spíš nedám. A dobře jsem udělala, byly fakt asi nejlepší ze všech, co jsem kdy měla. Ty minulý v Montpellier byly teda dost nijaký oproti těmhle. Chuťově jemňounký...no prostě se tu už nebudu dále rozplývat, protože na ně akorát dostanu zase chuť!

Přežrali jsme se parádně (dezert byl taky laskomina) a pak jsme se opravdu jen odvalili k autu. Dohodli jsme se, že zítra pojedeme domů přes Alpy. Zdeňkovi se nechtělo zpátky zase po dálnici a platit dalších 45 Eur za to, a navíc to bude větší zábava a určitě hezčí. Vyrazili jsme tedy směrem na sever, že přespíme někde v autě tak za hodinu či tak. Zdeněk byl na tom jídle nějakej unavenej, ale pak ho tak dopálili Francouzi-stavitelé dopravních staveb, když třeba nevěděl, kterou z pěti odboček do leva si vybrat, jak mu radil Milouš (gps navigace). Tak říkal, že se dokonale probral a přestalo mu bejt těžko. Já jsem vytuhla chvíli potom, co jsme vystoupali na kopec, pod sebou ještě viděli osvícené Nice a temné moře (nádhera), městečko Grasse (taky nádhera) někde 600 mnm a najednou jsme byli na nějakým kopci 1200 metrů vysoko. Trochu škoda, že jsme touhle krajinou bez vesnic nejeli za dne, muselo to bejt moc krásný, ale i tak jsme toho v pondělí viděli ještě hodně. Zakempili jsme v první vesnici, která měla víc jak tři baráky a koukali, jak se od potoka valí mlha.

Ráno nás probudila zase zima a strašný mlíko. Ale rozhodně mi v tom autě něbyla taková kosa jako u toho moře. Dali jsme snídani a vyrazili. Naštěstí jsme za chvíli vyjeli z tý mlhy kousek nahoru na kopce a začalo svítit sluníčko. Do toho byl ještě výhled na to údolí v mlze a hory okolo, sem tam se objevily i zasněžený Alpy (jako že Alpy to byly celý, ale takový ty známý pohledy na bílý špičky velekopců). Tak jsme jeli a jeli, Zdeněk se radoval jak malej kluk, že ho to baví a do toho pořád básnil o motorce, že tam by se chtěl projet. Jsem se asi zapomněla zmínit, že je to jeden z těch lidí, co dělaj ten příšernej kravál a jezděj jak sebevrazi. No ale co, každej má něco. Auto řídí dobře a spolehlivě. A já jsem se radovala z výhledu a z focení.

Kolem jedenáctý jsme ještě zastavili v jedný vesnici na teplej čaj a koupili si něco k obědosvačině a razili dál směrem na Lyon. Někde kousek před Grenoblem jsem usnula a probudila jsem se až v Lyonu. Doma jsem byla asi ve čtyři odpoledne a Zdeněk ještě jel do práce, protože mu ráno volal šéf, že něco chce. To je tak, když si někdo jednou vezme den volna... Dneska tam byl na sedmou, aby všechno stihnul a přišel vysmátej, že mu prej řekli, že to, co dělá poslední tři týdny, je úplně zbytečný. Tak to potěší!

V pondělí večer jsem ještě vyrazila do Lídlu nakoupit, protože doma nebylo vůbec nic k jídlu. Bohužel ten samej nápad před volným dnem měla i spousta dalších lidí, takže jsem tam zabila asi hodinu. A byl dobře vybrakovanej. No nic... Domů jsem dolezla po čtyřech, dala si paralen, uvařila horkej čaj a šla koukat na film. Po filmu jsem ještě chvíli šaškovala s fotkama a usnula docela brzo. Včera jsem se konečně po pěti dnech pořádně vyspala, asi do jedenácti, a přišel Zdeněk na oběd, jsem ho pozvala, když on mě tuhle pozval na večeři, žejo. Mu to chutnalo a to tam ani nebylo maso ;) Skoro jsem ho naučila i jíst zeleninu, hihi. Načli jsme flašku bílýho, pak růžovýho a dolili to jednou lahví červeného. Do toho jsme stahovali Krtečka a Pata a Mata pro nějakýho jeho kolegu z práce. Večer Jones pozval nějaký kamarády a nás na Raclette, takže jsme se dobře přežrali plus ještě dvě lahve domácího bílýho vína a pak už si jen pamatuju, že jsem si na dobrou noc pustila Simpsnovy, sežrala tabulku čokolády a upadla do komatu. Ráno a vůbec celej den mi bylo zase pěkně blbě, ale vstala jsem už v devět a i jsem něco udělala do školky :) Večer jsem se koukla na Butch Cassidy a Sundance Kid a teď tu šaškuju s fotkama a už hodinu píšu tady ten blog. Dostala jsem z toho hlad, hlavně z toho psaní o mušlích, tak ještě něco malýho zdlábnu a půjdu spát, ať zejtra vstanu, zase mi volali aktivní Francouzi, že jdeme zejtra odpoledne běhat po nádraží. A v půl pátý mám rande s tou sympatickou Francouzskou z párty. Se těšim na angličtinu!

Novinky začátkem listopadu

Dneska máme Travaux Dirigé (tédé, neboli cvika) a začínáme o půl deváté a mě se historicky poprvé povedlo dorazit celou čtvrt hodinu před začátkem, z čehož se mi ještě teď vyplavují do mozku endorfiny! Jela jsem za východu slunce, asi čtvrt hodiny po, tak dokud svítilo, byly nádherný barvičky. Navíc stahuju cestu do školy na 35 minut (a cesta ze školy mi překvapivě trvá vždycky 45...?) a ani nedorážím tak zničená jako obvykle, to jde, ne? V parku byla nádherná mlha, ale neměla jsem s sebou foťák, tak příště!

(Je 8,28 a ve třídě jsme tři...)

---

Za poslední dva týdny se toho zase stalo hrozně moc, že ani nebyl pořádně čas něco natřískat do blogu. Byla jsem na francouzský párty a seznámila se tam s fajn Francouzskou, která umí výborně anglicky, taky s jedním Frantíkem, a protože to byl "večírek v převlečení", šla jsem zase za ufouna, jako loni k Idaiře. Je to takovej účes, kterej se dá považovat za masku i za výstřední, kdybych takhle přišla já jediná ;)

V neděli jsem se pořádně vyspinkala a odpoledne bylo nádherně sluníčko a teplo, napsal rasta z autobusu v červenci (už jsem ho na ké potkala vícekrát) a šli jsme si zahrát. Moc pěkně zpívá, hraje taky dobře a k tomu tam byl týpek s bubínkama. S ním by se mi líbilo mít kapelku... :)

Teď jsem koukala na myspace a zejtra maj mít koncert...přemejšlím jít se tam vecpat se saxíkem :-D No ještě si to rozmyslim... Hihi!

Další týden jsme měli celej prázdniny a já nikam nejela, bohužel. Ale nějak výrazně jsem se ani nenudila, přes den jsem se snažila něco dělat do školy na mémoire a našim na stránky, taky jsem si konečně založila Facebook, koukala jsem na seriály a trochu uklízela v počítači. Pár večerů jsem strávila se Zdeňkem, že jsme se opili a kecali o blbostech, nebo koukali na seriály :)

Ozval se mi další Čech prostřednictvím tohohle blogu...hihi...tak jsme v pátek večer zašli na jedno hnusný předražený pidi pivíčko a pak šli k nám, kde čekalo šest Kozlů (Zdeněk tu měl návštěvu) a Hajnej na kole (Myslivec s Kolou). Docela fajn večírek. Týpek se jmenuje Karel a rozhodně se nezdá. Je tu chudák na tři roky od práce, dělá v matce od Vysokomýtský Karosy (jako Pavlův táta - toho kluka, co tu byl loni se mnou). Bydlí kousek ode mě na Saxe Gambetta a rozhodně si nemůže stěžovat na to, jak. Práce mu platí fakt skvělý hnízdečko. Kdyby mě škola platila jen ten pokoj, co mám, tak jsem vysmátá...haha!

(8,38, úča kouká na hodinky, je nás pět)

Jo a proč se nezdá. Se rozhodl po maturitě vypadnout někam naučit se jazyky a dostal se na zaoceánskou loď, která brázdila skoro celou zeměkouli. A dělal v Duty Free shopu, kterej musel bejt 3km od pevniny zavřenej, takže měl takhle volno toulat se po přístavech. Super, ne? Akorát se prej na něj trochu lepili teplouši ;) Jo a Zdeněk teď nemluví o ničem jiným, než o tom, že by chtěl bejt mariňák :-D

(8,44, dělá prezenci, je nás cca půlka)

O víkendu jsme šli všichni tři na ochutnávku vín. Nejvíc jsem se tam opila já, protože jsem si o to uměla říct ;) Nejdřív jsme byli trochu naštvaní, že nám nalejvaj na půl prstu na dně skleničky, ale po desátý ochutnávce jsme pochopili, proč...když nám ztěžkly nohy. Koupili jsme celkem 4 flašky vína, co nám chutnalo a pak dvě z nich vypili hned ten večer u Karla doma. Jeli jsme tam na kolech, protože to bylo až na Gerland (asi 2km od nás), jedinej problémek byl, že cestou začalo strašně chcát, takže jsme tam dorazili docela mokrý. Cestou dom se to nezměnilo, naopak začlo ještě víc, takže jsme u Karla vyfasovali tepláky a suchou mikinu a měl tam zatopíno (jednak maj plyn a dvak to neplatí...ksss!), alkohol taky rozehřívá :)

Neděle byla taková prozevlená, akorát jsem si koupila novou tašku přes rameno, protože ta stará se už rozpadla. A mám z ní radost, je moc pěkná a barevnější a bytelnější, než ta minulá. Byli jsme se projít kvůli tomu do Starýho Lyonu a taky jsme si sedli na kafe (čokoládu a džus) a seděli jsme venku a bylo krásně teplíčko a vůbec!

(8,51, začínáme, dopíšu to postupně... Jinak mluví moc zajímavě, názorně a rozumím jí, asi jí budu mít ráda...když mi dá dost bodů, abych prošla!)

Tak už jsem doma, láduju se kuskusem (náhodou jsem ho už aspon tři týdny neměla!) a jdu sepsat další plky, ať je to teda komplet. Tak tedy: další tejden už byla zase škola a jsem tam skoro každej den... Akorát se mi stalo, že jak se furt mění rozvrh a jak nestíhám sledovat, co se děje ve čtvrťáku a co v páťáku, tak mi uteklo pondělní cvičení z Communication orale. Stejně nevim, co bych tam se svojí znalostí frániny komunikovala...no nic. Odpoledne jsme s Adamem sedli na Projet de construction a tak asi ve tři odpoledne mi řekl, že zítra píšeme písemku z těch konstrukcí. Super...prej to visí na nástěnce už přes tejden... Jak já miluju nástěnky! No nicméně jsme dále dumali nad tím naším super extra mega hyper moderním muzeem, pak jsem si šla zaplavčit a večer ještě na francouzštinu. Dom jsem dorazila k desátý a šla se učit. Do jedný v noci jsem to zvládla jednou přečíst a přeložit a ráno mě čekalo ještě jedno čtení + prolízt pdf z loňska. Tak jsem vstala v osm a do dvanácti do toho ještě čuměla, pak jsem si dala sportovní třičtvrtě hodinku na kole a šup vytisknout něco na odpolední Memoire a na písemku. Tak stručně, Fleury mi nechal mnou psanej slovníček nejpoužívanějších slov (tak stručně by se v tom dal najít i tahák), ale stejně mi to moc nepomohlo, páč dvě otázky jsem nepochopila vůbec a u dalších třech jsem nějak nevěděla, co tam napsat, i když jsem přesně věděla, vo co gou :) Takže to byla moje první písemka ve francouzštině. Ale jinak mě to docela bavilo, je to dávno, co jsem se na něco učila a pak psala test... Ale doufám, že už jich nebude moc, protože přeci jen je to krapet vopruz, no.

Z testu jsem utíkala na memoire 5. ročníku. Nebudu to natahovat, pro změnu ztráta času. Pár snaživých jedinců prezentovalo svou práci, zbytek buď řekl, že se nic nezměnilo na tématu, nebo řekl, s čím má problémy. Super, nechápu, proč si nemůže každej odkonzultovat to svoje a zdejchnout se! Večer jsem chtěla jít ještě na volejbal, ale měla jsem školy fakt plný zuby, tak jsem jela dom. Večer přišel Zdeněk a dali jsme super sladký bílý víno, co jsme koupili v sobotu a kecali zas o blbostech. Je to super, když si dva lidi rozumí všechno (česky!).

Ve středu byla akorát super dlouhá zkouška CoeurduRoy. Prej budeme mít po Vánocích první koncert, tak to chci teda vidět! Večer jsem ještě trochu sketchupovala a pak si ještě četla knížku, protože jak jsem se probudila v poledne, nebyla jsem ani nějak unavená. Zbytek už jsem tak víceméně psala. Nakonec byl smysl cvika zjistit, jakej průřez a z čeho je nejlépe odolnej zemětřesení. Akorát ten program, to byl teda zážitek, hlavně ve francouzštině. Ale už si zvykám, před prázdninama jsme dělali v InDesignu ve škole (tam jsem dělala ten layout web stránek pro naše) a Jones mi ho pak šoupnul, akorát, že ho měl jen ve fránině...co se dá dělat, mno!

Dneska večír bude další hermelínová párty, naložila jsem je už v neděli a obeslala mejlama :) Moc lidí asi nepřijde, ale aspoň toho bude víc! Ale Adam odpověděl na mejla asi za 5 minut, že určitě přijde, jak viděl tu fotku. A dneska ve škole říkal, že jestli přijde pozdě, tak ať mu něco necháme :-D Mňam! Ještě půjdu chvíli sketchupovat a pak možná kouknu na němčinu, už končím třetí lekci! Je to teda docela záhul, ta přímá metoda, ale zase to nejsou stohy a stohy textu, což se mi líbí. Jo, Jones je v Paříži zas a vrátí se zejtra. By mě zajímalo, jestli po sobě někdy umeje to nádobí...dochází mi čistý na odmejvání.

Jo, minulý úterý mi volal Manžári, že je ve Španělsku a do Francie se přijede podívat na Vánoce. Co byste mu na to řekli? Tak s ním nekomunikuju, protože jinak by mi asi nestačily ani všechny český, slovenský, anglický a francouzský nadávky dohromady!