Jeden z posledních víkendů letošního léta v Lyonu začal v pátek ve 4 hodiny ráno, kdy mě Roman vzbudil, abychom vyrazili na jih. Nakonec jsme se vypakovali v 5,20 a do Marseille dorazili v devět ráno. Ani jsem neměla pocit, že jsme na jihu, protože takovou kosu člověk čeká v dubnu. Ale dost rychle se oteplilo a pak jsem spíš litovala, že není trochu chladněji.
Kamarádka, u které jsme měli squatovat nám sice dala adresu, kde se máme setkat, ale bohužel Place Jean Jaurès je v Marseille povícero, podle arondismánů, takže jsme nakonec zaparkovali v podzemním extra drahém parkingu v centru, protože na ulici nebylo místo nikde. Odtud jsme vyrazili do Vieux Port (Starý přístav) na procházku. Roman zase očumoval restaurace, já jsem neměla co fotit, protože v tomhle městě nic není.
Tímhle jsme strávili čas až do 12,00, kdy se nám Loreline měla ozvat. Že prý pracuje do dvanácti a pak se sejdeme někde v centru. No ale ze slečny nakonec vypadlo, že se sice chtěla sejít v Marseille, protože to tam víc žije, ale že pracuje v Toulonu. Jako že logicky nám přišlo, že když se máme sejít v poledne někde, že tam i bude... No nic, tak jsme na ní čekali asi do čtyř odpoledne a různě jsme dleli po hospodách a očumovali lehce výlohy. Hledala jsem nějaké boty, ale je to dost tristní, něco, co by vypadalo normálně a ještě se v tom dalo chodit, aby člověk hledal s lupou.
Nakonec jsme se sešli a vyrazili udělat siestu na pláž. No Marseille je pěkně hnusný a špinavý a za celé dopoledne jsme nenašli žádnou francouzskou čtvrť, tedy alespoň 5% Francouzů... Svině jedny špinavý, vykradli nám auto a odnesli oba baťohy s oblečením, co jsme měli... Jako že jsem si říkala, v tom batohu nic není, jen pár hadrů, ale nakonec jsem si uvědomila, že tam bylo spousta oblečení, co už asi těžko seženu... Takže myslím, že se do Marseille hned tak nevrátíme. Obešli jsme celé parkoviště a koukli pod všechna auta a prohlédli všechny popelnice, ale neměli dost slušnosti, aby si z toho vyndali, co chtějí a zbytek někde pohodili... Na policajtech nám pak řekli, že jsme měli štěstí, že nám to auto nerozmontovali a neodnesli i kola a volant.
Večer jsme hodili ten zbytek věcí, co jsme měli (to, co nebylo zabaleno v batozích, tzn moje kolečkové brusle, Romanovy boty a plavky s ručníky) k Loreline do bytu a vyrazili na večeři. Vzhledem k tomu, že v toaletní taštičce jsem měla kapky do očí a prášky na alergii, tak jsem si večer docela pobrečela. Se sluníčkem si moc nerozumím... Uvidíme, co mi poví na alergologii.
Večeře po způsobu Antil se spoustou chilli a zázvoru mě fakt v tomhle stavu nesedla, ale ostatní byli moc spokojeni. Ale je fakt, že atmosféra místa byla moc příjemná, s ostatními jsme se dobře bavili, takže krom toho, že asi nějakou chvíli nebudu moct zázvor ani cítit, jsem byla spokojená. A taky nás obsluhovala Slovenka Lenka, tak to bylo sympatické. Jen jsme málo zapili ty ztracené věci, takže jsme si to museli zopakovat v sobotu.
V sobotu jsme vstali asi v půl desáté a vyrazili do obchodů na Slevy, abychom si koupili oblečení alespoň na ten víkend. Tak jsem konečně sehnala slušné botky na podpatku a koupila si jiné, co mi šlohli. Sehnala jsem několik kusů pěkného oblečení a pojala to tak trochu jako výpravu po slevách. Jen sehnat podprsenku ve Francii, kde je průměrná velikost 75A (=60A u nás), je vcelku nemožné. Co je tohle za národ, kde velikosti začínají na 32? Naší 30?? To není snad ani dětská velikost! :)
Pak jsme udělali nákupy tekutin s obsahem vody okolo 87% a 94,5% a vyrazili k Loreline domů. Jejich barák se mi vážně líbí, s výhledem na moře a se spoustou šikovně sestavených místností. Jinak je to ten dům, kde jsme byli už loni na párty. Sedli jsme si k bazénu a trochu se občerstvovali. Voda byla jak kafíčko, ale venku byla dost kosa, takže jsme tam moc dlouho nevydrželi.
Večer dorazily dvě kamarádky od Loreline a jeden kamarád, průměrný věk tak 19. Kromě toho, to, o čem se bavili, bylo moc i na Romana... Přišli jsme si oba fakt staří. Pak jsme tak na hodinu vytuhli a šli si lehnout. Ale chvíli potom ti tři vypadli, takže Roman pokračoval ve večírku s Loreline a Mikaelem (její kamarád, co tam s námi byl celou dobu) až tak do čtyř do rána. Já jsem nějak neměla síly na to vstát a jít za nimi, těšila jsem se do postele...
V neděli jsme se rozhodli, že pojedeme piknikovat k jezeru kousek na sever. Nakonec jsme si připravili jídlo sami, upekli jsme slané koláče a připravili rýžové koule s tučňákem a s kuřetem. Takže jsme vyrazili asi ve dvě a na místo dorazili ve 4 odpoledne. Netušili jsme, že to bude tak daleko. Po příjezdu jsme se vrhli na piknik, protože jsme měli fakt hlad. Siesta do šesti a trocha koupání zapříčinily to, že jsme ke šlapadlům dorazili v sedm večer, kdy nás už poslali k šípku, že zavírají. Super, jeli jsme tam hlavně kvůli tomu, ale i tak to byl fajn výlet.
Na večer jsme se rozhodli přesunout k moři do malého bytečku, co měla máma Loreline v Sanary, abychom se mohli přesunovat pěšky a Roman mohl pít. Taky jsme chtěli v pondělí dopoledne k moři, takže se to hodilo. Chtěli jsme na večeři na moules frites, ale hledat v 11 večer otevřenou restauraci bylo krapet těžké. Nakonec jsme našli jednu, kde nám udělali mušle s curry a salát a dali jsme si taky koktejly. Odtud, v jednu večer, jsme se vydali hledat otevřený bar (v neděli večer), abychom si dali ještě něco dobrého na podpoření nálady.
Po půl hodině hledání jsme se usadili v jediném otevřeném, Koktejlbaru Lyon. Tři jsme si dali koktejl s pivem a několika sirupy, Mikael si dal Bloody Mary, tzn tomatový džus s vodkou a k tomu dostal flaštičku worchesteru, tabasco a celerovou sůl. Poprosili jsme o vodu a Romana pak napadlo, že budeme panákovat worchester s tabascem a tou solí, s lehounkou kapkou džusu... Blééé, ty xichty, co u toho každý měl, stály za to.
Do postele jsme se dostali ve tři ráno, ale ti dva ještě pokračovali nevím jak dlouho. K ránu mě probudilo rádio a rozsvícené světlo, tak jsem se zvedla, překročila ty mrtvoly na zemi a šla to vypnout. Vzbudili jsme se asi v půl desáté ráno a pomalu se vykopali na pláž.
Takhle ledovou vodu jsem teda dlouho nezažila, takže jsme se jenom chvíli pražili na sluníčku, každý se na dvě minuty namočili a šli hledat něco k jídlu. Našli jsme boulanžérku, která byla vážně levná i na Lyon, natož na moře. Nakonec to byl náš oběd.
Roman zůstal s ostatními a já jsem se šla projet na brusle a udělat pár fotek. Škoda, že ta cyklostezka okolo moře nebyla delší, protože jsem ji takhle udělala dvakrát a vyrazila zpátky. Dala jsem si sprchu a sbalili jsme se, abychom mohli vyrazit na 4hodinovou cestu do Lyonu. Brrrrh, v tomhle vedru je nelidské jezdit tak daleko! Zastavili jsme se u Montélimar a koupili trochu nugátu. Zajímavé je, že francouzský nugát je turecký med a český nugát se tu jmenuje praliné.
Večer jsme šli na oslavu 18tých narozenin Romanovy sestřenice. Podmínkou bylo přijít v růžové, tak si Roman ve výprodejích koupil růžovou košili a já si vzala svojí jedinou růžovou sukni. Tu mi neukradli, protože jsem jí nechala tady, že ji u moře potřebovat nebudu. Naštěstí.
Věk oslavujících odpovídal věku oslavenkyně, takže jsme většinu večera tvořili menšinovou skupinku lidí nad dvacet, která se zdržovala u stolu s občerstvením, a pomlouvala tu druhou, která vůbec nepila. Škoda, že všechno, co jsme pili a jedli nebylo taky růžové. Jinak se tancovalo a taky byl ohňostroj a jinak jsme se bavili jen tak o ničem.
Celodenní sluníčko mě zničilo, takže jsem se kolem půlnoci natáhla na lehátko a ve dvě ráno mě přišel Roman vzbudit, že mě doprovodí do postele. Myslím, že on vydržel jako poslední, jako obvykle. No začínám se cítit vážně stará, ale zánět spojivek fakt unavuje...snad až to někdy přejde, tak vydržím třeba i déle.
Vstali jsme v půl jedenácté, sbalili si pár švestek a vyrazili zpátky do Trevoux. Původně jsme měli jet na výlet k jednomu jezeru a počkat tam večer na ohňostroj (tady mají dneska 28. října, tedy dobytí Bastily [14. července]) a tedy státní svátek a ohníčky všude. Nakonec jsme nikam nejeli, protože není extra vedro a protože se nám zas tolik nechtělo. Takže se válím na zahradě, čtu si a píšu blog. Trochu odpočinku po těch akčních víkendech, co teď máme, mi docela chybí. Zítra bych chtěla jít trochu okouknout, co se najde ve výprodejích a sehnat nějakou letní sukni a případně ještě další pěkné a užitečné věcičky.
A otázka na závěr: co to je?
Na ohňostroj jsme jeli nakonec do Lyonu, ale protože kolem osmé začalo pršet, tak to zrušili. Takže jsme nakonec neviděli nic.
