Tak tu máme zase neděli a já mám trochu času napsat sem pár žblebtů. I když s tím časem je to krapet relativní, protože nám právě začíná období charette, neboli nocovek, neboli odevzdávání, což znamená, že se příštích pár týdnů asi nebude moc spát. Škoda, zrovna jsem si navykla na to chodit spát o půlnoci a vstávat v poledne ;)
No i když posledních pár dní jsem vynaložila úsilí na to, abych vstala kolem deváté ráno, v pátek dokonce v osm, protože jsem jela do školy. Ale to až potom. Mno, takže jakej byl tejden...vesměs silně pracovní. Krom toho, že jsem byla v sobotu na tom vejletě a ve středu přišel Romain, jsem nedělala nic jinýho, než jeden či druhej projekt. Ve čtvrtek večír, když jsem si tak trochu připravovala, co budu v pátek na projektu nádraží ukazovat, jsem si říkala, že to je v háji, protože jsem zase celej tejden něco dělala, ale nemám co předvést. Protože to, co jsem udělala během pondělí a úterý, jsem ve středu a čtvrtek úplně změnila. Nakonec když jsem konzultovala, tak jsem toho objevila dost a dost, co ukazovat a o čem se bavit.
Takže co středeční odpoledne...byli jsme se trochu projít po Lyonu, Romain byl někam odnést svoje CV, protože hledá práci, tak jsem se tam setkala s velmi zajímavými individui a taky si ověřila, že francouzský sociální systém nefunguje zhruba stejně tak, jako ten náš. Protože bylo moc pěkně, tak jsem někdy kolem poledne vyrazila fotit kostely na Croix-Rousse (ten jeden ze dvou kopců, co tu jsou) a za dvě hodiny jsem vyfotila 4. A byla jsem z toho docela dost vyřízená. Ještě jeden kostel jsem šla vyfotit s Romainem, protože to bylo relativně kousek odtama, kam byl hodit ty papíry. Už nikdy nepůjdu tak daleko pěšky...uff. Zpátky jsme se vrátili po ké a cestou koupili nějaký arabský dobroty v jedný zapadlý uličce, kam asi sama nikdy nepůjdu. Doma jsme si na rozmrazení dali grog (pravej českej!) i když bylo venku fakt pěkně teplo, celý odpoledne jsem chodila jen ve svetru.
K večeři jsem udělala pečený kuře podle babičky s brkašičkou a taky pořádnou kuřecí polívku z kostí a celý to bylo hrozně dobrý. Kuře jsem dojedla včera a brkaši zbytek vyhodila, protože se mi zkazila... jak se oteplilo, tak už v kuchyni není 7°C, ale nějakých 15° a jídlo se zas musí dávat do lednice... Polívku budu dojídat ještě tak dva dny. Chtělo by to mít častěji návštěvy, sama toho tolik nesním. Ani už moc nechodím na nákupy, protože to nemá smysl. Něco uvařím a pak to dojídám 4 dny a logicky mi to na konci leze krkem, i když mi to na začátku moc chutnalo (a horší varianta je ta, kdy se to už na začátku jíst nedalo :-D).
Po večeři jsme se koukli na novej Big Bang Theory a pár dílů IT Crowd a pak taky na Samotě u lesa s anglickejma titulkama. Furt jsem to musela zastavovat a vysvětlovat mu ty ftipy, protože humor Svěráka a Smoljaka je opravdu velmi netypický a pro francouze to musí bejt hodně těžký s angl. titulkama, to věřím. Ale prej se mu to líbilo a docela tomu rozumněl... doufám, že nekecal.
Co dál, no...ve čtvrtek jsme s Adamem kreslili detaily a konstrukci toho našeho parasismique projektu, abych to v pátek konzultovala se Sergem a aby mi řekl, že to máme úplně divný. Adam na to dost sere, protože je Erasmus a já ten projekt potřebuju, protože jinak jsem tu rok úplně na houby... dobrá situace. Rozhodla jsem se to trochu změnit, abych si ušetřila ty krkolomný detaily a zejtra navečír sjedu do školy, abych se o tom s ním poradila. Jinak taky zajdu plavat, protože mě bolí celá LochNesska a v pátek jsem to nestihla.
Jo a co ta druhá páteční konzultace projektu nádraží? No nakonec dopadla velmi dobře. Mluvila jsem s Brigitte, moc milá paní. Ve výsledku mi řekla, že jsem s tím docela dost pohla a že už to začíná být jasné. Chtěla jsem mluvit ještě s někým, protože příští týden je rendu (odevzdávka), tak jsem si na to musela počkat až do půl sedmé...z bazénu tedy nebylo nic. Nakonec jsem s Fabianem mluvila víc jak hodinu. On mi totiž začal vysvětlovat, jaké změny s sebou ponese moje řešení z hlediska urbánního a tak, no a než jsem pochopila, že mi neříká, že je všechno špatně, jen mě upozorňuje na otázky, které můžou nastat, tak jsem myslela, že už se složím. Předtím Serge mi docela uvolnil slzné váčky u očí a stačilo málo a měla jsem fakt chuť se rozbrečet. No ale konzultace s Fabianem byla velmi přínosná, takže jsem si rozmyslela, jak prezentovat můj projekt tak, abych se rovnou většině těch otázek vyhnula.
Suma sumárum: pořád si nemyslím, že jsem architekt, ale aspoň už trochu vím, co mám dělat a třebas ten projekt nějak dodělám :)
Konzultaci jsem skončila asi 20 minut před osmou a nakonec mě Paul ukecal a šla jsem s ním do kina ve Vaulx na festival krátkometrážních filmů. Bylo to docela fajn, poprvý jsem tu byla v kině, což jsem chtěla už od Vánoc a nikdo se mnou nechtěl jít. Většině jsem rozumněla, i když byly asi dva filmy, který byly na mě trochu moc, tak jsem spíš přemejšlela nad parasismique. Potom byl takovej malej raut, kde jsem ochutnala pár smaženejch blafů a domů se dostala chvíli před půlnocí. S Paulem jsme si tentokrát docela v pohodě popovídali, což mě oproti minule mile překvapilo. Jenom si parchant pořád dělal srandu z mého přízvuku (což si v poslední době dělaj všichni a pěkně mě to sere), tak jsem na něj pokaždý vybalila "čtyři, chtěl bych" nebo třebas i "sáňky" mu moc nešly. No a když už to bylo fakt nevyhnutelný, nasadila jsem angličtinu, abych se mohla smát já. Ale vcelku dobrej páteční večer.
Včera jsem byla lyžovat. Akorát, že to celkově stálo za houby, protože posledních pár dní sněžilo a i když bylo docela ucházející počasí včera, tak se nikdo nenamáhal ani urolbovat svahy a jezdily pouze dvě lanovky. To je docela na prd, když v takovém malém středisku jako je Valfréjus je víc jak polovina sjezdovek zavřená. Tak jsme jezdili, co se dalo, ale buď se mohlo jet ucházející cestou a dole jít 300m pěšky zpátky ke kabince, nebo to znamenalo odbruslit tak půl kiláku po rovině. Což s mejma nevímkdy mazanejma lyžema, na který se lepil sníh, byla fakt zábava... Jinak vstávat jsem musela v půl páté, protože jsme v šest už měli bejt ve Venissieux, odkud byl odjezd. I když jsem se mohla vyspat v autobuse, moc mi to nepomohlo, protože jsem naspala tak 6 hodin a rozhodně to nedohonilo dificit z posledních páru dní. Fakt mi to nedělá dobře vstávat tak brzo a večer prostě neusnu před půlnocí, i když jsem už od desíti unavená. Jakmile lehnu do postele, tak se mi už spát nechce. No tak co dál, sjeli jsme to tam tak 6x, dali si cheesburger k obědu, jeden svařák a těsně nestihli poslední kabinku nahoru, protože jsme přijeli v 16,01...haha. Autobus odjížděl v 17, tak jsme v poklidu došli k němu, přezuli se a pokecali s nějakými Čechy, kteří tam byli na týden na lyžovačku. Říkali, že tam nahoře se jezdí jedna báseň...supr vědět.
Cestou dom jsem se snažila spát, ale v poloze 85° předklon to moc nešlo, navíc mě bolela hlava, za krkem, a obecně všechny svaly (a dnes se to ještě víc rozleželo, proto chci jít zejtra plavat), tak jsem tomu moc nedala. Původně jsem měla jít večer ještě s jedním týpkem tancovat, ale odvolala jsem to, doma jsem si dala k večeři kuřecí polívku a zbytek kuře, pustila si dva seriály a šla chrnět. Dneska jsem jak přejetá, ale kupodivu mi stačilo nějakých 11 hodin spánku do desíti ráno. Skočila jsem na trh, což mě vážně baví čím dál tím víc, i když tam nakupuju čím dál tím míň. Dneska to bylo akorát nějaký pečivo, saláty (miluju rukolu...!) a pomeranče. Na víc nebyly peníze, musím z Younesse vytřískat těch mějch 20 Euro, co mi dluží. Jo a taky deštník, kterej mi ztopil někdy přes léto a ještě se nebyl schopnej podívat do auta, jestli tam je...
Až provedu menší odblešení pokoje (kuchyň už jsem umyla), tak se asi vrhnu na chvíli na parasismique a naskicuju, jak si představuju ty změny, a jinak budu dělat na rendu na projekt na pátek. Uff, já chci prázdniny!
