Takhle nabitej tejden, jako ten minulej, jsem už dlouho nezažila. Doma jsem nestrávila víc jak půl hodiny v kuse krom spánku, kterého tedy taky nebylo zrovna moc. Musím říct, že to bylo fajn, a v porovnání s pondělkem v práci, kdy je za okny zamračeno, déšť a hnusně, až jsem měla chuť se ráno zasebevraždit, tak jsem se aspoň chtěla obléct do černého, ale nějak jsem nenašla černé tričko, tak jsem vytáhla bílou kostkovanou košili, to bylo vlastně dost fajn. Jako jó, prázdniny to nebyly, peníze se vydělávat musí, ale víkendy jsou taky fajn :) Ale kytičku vám sem dávám na úvod stejně optimistickou.
Takžeee... prázdniny od šéfové nadále pokračují, teď mi zbývá ještě týden, tak si ho chci pořádně užít ;) Jinak teď dělám na takových třech pidibaráčcích, které slouží zaměstancům a servisu, takže nic moc velkého. Budou tam předělávat interiér a vyměňovat okna, takže se podává stavební povolení a chtějí na to i fasády. Takže jsem stvořila pěknou barevnou situaci a všechny fasády, ve středu jsem byla na místě si to přeměřit, v pátek jsme měly sraz s tou holkou, se kterou to dělám, protože se tam taky musí předělat jedny schody, aby byly v normě, tedy 16 cm výšky a nikoliv 18,5. Tak na tom budu dělat tento týden (respektive ten minulý) a pak z toho vyrobíme nějakou fotomontáž a bude hotovo. A poslední dva dny minulého týdne jsem strávila taky trochu architekturou, respektive koncepcí jakéhosi informačního bodu jako součást jednoho nádraží. Tak jsem si mohla trochu zapřemýšlet a zakreslit sympatická schémátka rukou, což už jsem dlouho nedělala.
Jinak co se tedy týče toho nabitého týdne, tak jsem začala vcelku sportovně, když jsem vyběhla do parku, pak jsem si tam pořádně protáhla ztuhlé svaly, záda a nohy, a taky jsem si užívala ležení na trávě a čtení. A večer jsem si pak uvařila moc mňam oběd na úterý a rýže mi zbylo ještě až do čtvrtka J (Byly to kuřecí kousky se zeleninou a rýží, ale hlavně se mi moc povedlo to okořenit.)
Ve středu večer jsem si zase užila sushi, tentokráte jsme byli u R.ziho a byli to jeho spolubydlící, co ho připravili. Musím říct, že se teda předvedli, protože to měli opravdu nádherný. A taky to bylo moc dobrý. Jinak předtím u nás byl Jimmy a trochu jsme spolu opakovali na sobotní nahrávání našeho setu. No žádná sláva :)
Speciálně pro Moniku, aby dostala opravdu chuť ;)))
Ve středu, aby tý muziky nebylo moc, jsme s Romanem jeli k našemu zvukaři, který trochu hraje na piáno, takže jsem si zahrála, zkoušeli jsme trochu upravit jednu jeho písničku. Do toho pak taky přišel R.zi, tak jsme to měli i s kytarou. Potom jsme vyrazili do Starého Lyonu do jedhoho baru, kde jsme měli možnost koncem měsíce hrát. Problém je, že je zavřenej. Tak jsme nakonec skončili v irském pubu a domů jsme dorazili pro změnu po půlnoci. Ještě bych se chtěla zmínit, že na cestu tam to byl těžký souboj, Roman jel autem domů a odtama metrem, my jsme jeli přímo od Zamira sockou, a byli jsme moc rádi, když jsme vyhráli o tři minuty. Roman pak platil první rundu :)
Čtvrteční zkouška s Jimmym byla nakonec zrušena, ale protože Roman už dal vědět Céline, naší kapelní fotografce, tak přišla aspoň na skleničku a pak jsme šly do parku, trochu fotit, na palačinku a taky sbírat větve, protože mi bylo třeba něčeho, čím bych podepřela svoje rajčátka, neboť špejle jsou moc krátké a hrozně snadno se zlomí. A pak jsem ta rajčata celý večer přesazovala, zatímco Roman s Céline hráli kulečník a koukali se na znělky ke starým seriálům, z nichž znám tak akorát Byl jednou jeden život, a musím říct, že náš překlad je fakt daleko lepší, protože jejich La vie la vie la vie la vie...místo Tisíc podob život mívá, kdo ho chce žít, ať se dívá...
Když rajčátka kvetou
A když už některé odkvetly a začínají z toho být plody
A pak už jsou z toho jen velké zelené koule. Tak doufám, že sem budu moct dát i fotečku s červenými zralými a moc chutnými rajčátky :)))
Aktuální informace o rajčátkách: dneska zase při silném větru spadly dva květináče dolů do křoví, takže když jsem je byla sesbírat, tak jsem si na sebe naházela všechnu hlínu (ty keře mají aspoň dva metry), ulámala jsem několik větviček se zrajícími plody a šlápla si do hovna. Boty stále smrdí, i když jsou dokonale umyté. A v neděli přímo před zraky celé Romanovy rodiny se k zemi poroučela bazalka. Některé moc velké kytky jsem proto radši dala dovnitř, než abych je musela zase znova vybírat z toho keře, a ostatní přivázala. Stejně je budu muset ve čtvrtek dát všechny dovnitř a pak se budu modlit, že sem někdo přijde, aby je zalil, protože přes deset dní to tady asi samy nevydrží.
V pátek ráno jsem vyrazila na Perrache, jedno nádraží, abychom s jednou holčinou provedly několik měření a focení kvůli tomu projektu, o kterém jsem psala výše. V pět jsme šli do kina na nový film s Leonardem Di Capriem, Inception tuším se to jmenuje, nebylo to špatný, ale měla jsem trochu problémy porozumět ději, hlavně ze začátku, a nejhorší bylo odfiltrovat ty francouzské titulky. A tak jsem si vždycky půlku věty přečetla francouzsky a druhou půlku poslechla v angličtině, z čehož vyplývá, že jsem nerozuměla ničemu. Když mají ti Frantíci obrácený slovosled... No a večer jsem si pak byla sednout na skleničku se Soňou a kecaly jsme do jedný v noci v jednom báru. Příjemně strávený páteční večer, to se musí brzo zopakovat.
Sobotu jsem strávila celou ve studiu se saxofonem a nahrávalo se. Ke konci už jsme byli fakt vynervovaní, taky jsme tam byli od půl desáté do osmi večer. Ale zvládli jsme všechny kousky, nakonec jsme to zahráli společně, sóla se taky povedla, takže výsledek nebude vůbec špatný. Killian začíná předmixovávat písničky, takže se můžete brzo těšit na skutečné album :) A několik kusů pre-mixu dovezu i do Čech, dát poslechnout doma, kamarádům a v několika barech.
Neděli dopoledne jsme strávili úklidem (SMSka od Romanovy mámy, že prej doufá, že jsme si umyli nádobí, nás lehce nasrala) pro příchod prarodičů s maminkou a sestrou. Dopoledne jsme byli na trhu, Roman potřeboval koupit babičce kytku k narozeninám, takže se mi to hodilo, že jsem si nakoupila zeleninku a ovoce (pan Zelinář byl zase tam a zase jsme si pokecali - včetně výrazné slevy :) a pak už jsme vyrazili na oběd do nedaleké restaurace. Možná už jsem o ní psala, byli jsme tam dvakrát na koktejly a pokaždé se nám tam moc líbilo. A taky to byl jediný lokál v okolí, který nebyl v srpnu a v neděli zavřený.
Roman se trochu obával, jaké tam budou mít jídlo, protože to pokládal spíše za bar, ale já jsem si hned řekla, že se jim to prostředí bude líbit. Trochu snobské, jak se do našeho buržova quartié hodí, ale ještě v rámci vkusu, neuvěřitelně příjemná obsluha, a vynikající jídlo, takže všichni byli nadšení a my vlastně taky, protože to není lehké hostit takhle náročné hosty. Co se týče účtu, to už tak příjemné nebylo, ale bylo to opravdu příjemné posezení. Jen kdyby se člověk vždycky tak nepřežral a neměl pak pocit, že na svůj bachor potřebuje vozíček navíc... :) Odpoledne jsme strávili u nás, u kafe, trošky Chartreuse na ochutnání a povídáním. A večer už jsem pak jen odpočívala u seriálů, protože to byl náročný víkend.
Ibišek v parku
V úterý jsme byli zase znova v kině, tentokrát na Karate Kid, a jak nic akčního a ni podobnýho nemusím, tak tomuhle filmu dávám 10/10, protože to mělo prostě všechno. Kung-fu tam bylo hodně, ale vůbec nešlo o mlácení, ale všechno tak skvěle pasovalo do děje, že jste ani neměli pocit, že jde o boj. Teda ze začátku, když toho klučíka furt mlátili, tak to mě dost bolelo, ale měla jsem spíš pocit, že sleduju nějaký dokument o kung-fu, kde vysvětlují, jak se to dělá a tak. Tím vůbec nechci říct, že to bylo nudný jako nějaký naučný film. Vůbec ne, silný příběh, strhující čínské prostředí, kde opravdu proniknete do té jejich kultury a něčemu porozumíte, vynikající herecké výkony, úžasně roztomilý "malý Will Smith" aneb Jaden Smith, za více než dvě hodiny filmu jsem se ani jednou nekoukala na hodinky, ani chvíli jsem se nenudila, protože tam byly buď napínavé, nebo srandovní momenty, no abych to tak shrnula, tak vřele doporučuji k návštěvě :) A rozhodně v původním znění!
Závěr týdne jsem si dopřála sportovní, ve čtvrtek večer jsem vyrazila na tři hodinky na volejbal (když jsem tam dorazila, tak prvních asi pět balönů jsem naprosto posr..., takže jsem jen viděla, jak by nejradši, abych zase odešla, ale pak jsem se rozehrála a podle mě to vůbec nebylo špatné). V pátek jsem jela do práce na bruslích, abychom mohli večer se Sandrine, to je ta, co jsem s ní dělala na těch projektech, a co je ta sympatická holčina, co sedí vedle nesympatické Marion. Projely jsme se po ké až do parku, tam jsme udělaly několik koleček a několik zastávek, ke konci jsem se málem vysekala, protože jsem byla nějaká děsně utahaná, ale bylo to super. Doufám, že to brzo zopakujeme.
Květ okolo cyklostezky, který jsem měla vyhlídnutý už asi týden, ale nikdy neměl to správné světlo. Tak při bruslení to vyšlo!
Dorazila jsem ještě za světla, takže rychlá sprcha a pak jsme s Romanem vyrazili na ké, protože jsem měla chuť jít mezi lidi a na nějakou dobrou večeři. No byla vynikající. Jako entrée foie gras, jako jídlo krevety a jako desert s Romanem napůl sedm kopečků zmrzliny :) A cheri si dal uzeného lososa a žabičky. Nebyly špatné, ale fakt mě to nebaví to okusovat, je tam víc kostí, jak masa. I když možná v jeho talíři bylo víc česneku, než masa :-P
Když jsme dojídali, tak jsem si přečetla zprávu od Killiana, jestli nechceme vyrazit na ké, kde už jsme byli, takže jsme se nakonec sešli s Rzim a Andreou, a jedním jeho spolubydlícím, dali jsme pivo, a když jsme chtěli dát druhé a Killian s Julienem a jedním kamarádem dorazili, tak zrovna zavírali. Tak jsme se přesunuli k nám, kde jsme do čtyř do rána hráli kulečník a potom bowling na Wii :) Takhle si představuju ideální páteční večer. Navíc mi tady takovéhle podobné akce fakt chyběly.
Sobotu jsem pro změnu strávila zase ve studiu, ale tentokrát jen jako posluchač, nahrávali jsme poslední nástroj, a tím byly Corentinovy housle. Já jsem to strávila víceméně za počítačem, ale během toho odpoledne jsem dala dohromady víceméně kompletní podobu našich webovek. V pondělí už jsem s tím začala, a nakonec se mi povedlo zařídit celý web i s doménou
www.pointcom1.fr za 4,77E na rok. Jsem na sebe pyšná :) A taky jsem ráda za to, že se to všem líbí. Jo, a ještě abych nezapoměla, tak jsme šli odpoledne s Brunem a Rzim koupit pár piv a přitáhli jsme s sebou i poděkování Killianovi za jeho práci ve studiu: dvě bonga. Docela úlet takhle pro sobotu odpoledne, kdy je venku aspoň 35°C, ne? :)
A ještě neděle... Vyrazili jsme kapelně do Miribel (ten velkej park s jezerem) na grilovačku, koupačku a vynikající odpoledne. Chtěla jsem tam jet na kole, tak jsem se domluvila s Brunem, basistou, že pojedeme spolu. Sraz v půl desáté ráno před parkem. V deset mu volám, kde jako je, a on mi to nebere. Za půl minuty mi volá naprosto rozespalým hlasem, že jsem ho právě probudila. A tak jsme vyrazili v jedenáct. Vyzkoušela jsem mezitím skoro všechny karetní hry, co mám na telefonu... Kvůli zpoždění jsme nakonec trasu o dost zkrátili, protože v poledne bylo takové vedro, že jsme měli co dělat, abychom tam nějak dojeli. Okamžitý skok do vody byl pro mě jedinou motivací, proč dorazit až na místo setkání :)
Dneska se vrátila Marion, a abych byla upřímná, tak tam mohla klidně zůstat, fakt mi nechyběla. No a krom toho jsem nic nedělala, dopoledne jsem si našla a vytiskla manuál k Revitu a odpoledne začala dělat tutoriály. Jsem na straně 89 ze 350ti, takže jsem zvědavá, kolik času mi dá na to, abych se s tím programem naučila. Výhodou je, že ho nezná ani ona, takže nemůže nic říct na to, že jsem neschopná, když s tím ani neumím dělat :)
Těším se do Prahy, přiletíme už v pátek. Dneska jsem byla podniknout menší nákupy dárků a kdyby zase nepršelo a nespadla mi ta rajčata, tak bych šla i shánět flašky a další pochutiny, ale fakt jsem na to neměla náladu.
No a to by bylo asi tak všechno,takže Vám přeji pěkný týden a já se zase za čas ozvu, až budu mít chvilku, kdy se mi nebude chtít ani spát, ani čučet na seriály, a kdy hlavně budu doma! :)
