Kromě akcí, o kterých píšu nějak víc, jako třeba víkend s fanfárem, nebo víkend v pohoří Jura, se toho i tak děje docela dost. Jen jsem poslední dobou dost unavená, a když už mám trochu volna, tak radší jdu někam hrát, nebo sportovat a nechce se mi sedět u počítače. Dneska mám trochu výjimku, protože jednak venku prší (a to je prosím 15. srpna, kdy by venku měla být ta největší vedra!!) a pak je dneska taky panenka Marie, takže státní svátek. A protože si chci opravdu pořádně odpočinout, vzala jsem si volno i v pondělí a rozhodla jsem se, že na 4 dni zalezu do nory a budu spát. Další program je, že dopíšu ještě nějakej blog, pak si budu chvíli číst, a pak si dám šlofíka, protože se mi už zase klíží očka.
V práci je teď trochu okurková sezóna, ale to nemění nic na tom, že toho mám moc. Respektive jsem chvíli neměla do čeho píchnout, tak jsem to řekla šéfovi, který mi toho našel dost a dost, a mezitím se rozjelo dalších pět věcí, samožřejmě všechno najednou, jinak by to nebyla sranda. Ale i tak toho moc nedělám, ona morálka vypadá tak, že chodíme pozdě, pak se válíme u oběda, a domů jdeme brzo. Což je zase fajn, že stíhám chodit plavčit (z bazénu mě vyhodí v 17,45 a mám to tam 20 minut na kole, takže musím vyrazit chvíli po páté, aby to vůbec mělo smysl) a občas vyrazím na kolo nebo hrát.
Příjemný kolo výlet jsem si dala v pondělí, kdy jsem vypadla z kanclu v půl šesté a jela jsem se trochu projet do parku. To mi přišlo málo, tak jsem zajela ještě kousek dál okolo Rhôny, přičemž asi po pěti kilometrech mě dostihl jeden kolega, takže jsme pak velice svižným tempem objeli celé jezero v Miribel a dali jsme celkem 45 kilásků. Ke konci jsem toho měla už docela plný zuby, ale byla to příjemná vyjížďka, povídali jsme si, šlapali jsme, a užívali si docela pěkného a ne moc teplého počasí.
Jo, zapomněla jsem se pochlubit - mám únavovou zlomeninu "sezamoidu" na chodidle. Taková malá kulička pod palcem na noze. Člověk by o ní ani nevěděl, kdyby ho už při Pohodě nebolela noha, že skoro nemoh chodit. A pak jsem po náhratu zpět do Lyonu už ani nemohla na tu nohu došlápnout, jak to bolelo, a pak už to bolelo i jen tak, v posteli. Tak jsem se sebrala a šla na rengten, kde mi nejdřív řekli, že nic, a pak mě poslali na potvrzovací CTčko, kde to bylo vidět už jasně. Takže jsem dostala krásnou ortopedickou botu se zvednutým podpadkem, abych nedošlapovala na špičku, a tři týdny jsem chodila akorát v tomhle a botě na podpadku, abych minimalizovala pajdání. Z toho mě zamozřejmě bolí koleno a kyčel, a teď, když už se pomalu snažím na nohu došlapovat, v tom zas píchaj mravenci a bolí to, takže jupíí, pořiďte si v létě zlomeninu! Sádra na to není, takže leda snížit zátěž a čekat. A sýry. No ale naštěstí jsem jich za poslední dva tři víkendy snědla požehnaně (hlavně Comté v pohoří Jura). A když už nic, tak na kole můžu jezdit pořád a ten bazén jsem zkusila před týdnem a včera a docela to taky šlo.
Muzika...občas se s kamarády sejdeme na ké a hrajeme, ale už tam trávím podstatně méně času, protože se musí vybírat, kdo tam zrovna je. Někdy se sejde supr parta, ale někdy je to jen parta opilců a to mě moc neba. Sem-tam taky zajdu někam do baru na jam session, a nebo se naskytne příležitost v rámci letního festivalu Tout le monde dehors zajít na koncert. Akorát teď je srpen, takže se skoro nic neděje.
Jo taky jsem byla s jedním kámošem na piknik na ostrově. Stavili jsme se na trhu, nakoupili mňami sýry, šunku, rajčátka, nějaké to ovoce, bílé víno a dali si menší kolo výlet zakončený příjemným válením. Včera jsme byli třeba v kině (Boyhood, film, který kdyby trval půlku doby by byl možná dobrý, a jediné, co mě na něm zaujalo, bylo to, že byl točený v rozmezí 12ti let a místo toho, aby se měnili herci, rostli zároveň s filmem; jinak to byla taková nic neříkající historie jedné rodiny, co prostě stárla) a občas zajdeme někam na skleničku a pokecat. Přes léto je tady a taky nemá moc co dělat, tak nic neděláme občas spolu :)
Budu hrát s novým fanfárem. Na trombon. Přišlo to tak náhodou, na minulém fanfárovém víkendu jsem se s nimi bavila a říkali mi, že hledají nové členy, že je jich málo. Tak jsem si řekla, že to bude příležitost trochu se naučit do toho foukat, protože takhle sama tomu moc nedám. To radši saxík. Tak jsem byla ve středu na zkoušce přímo na ké a byla jsem fakt překvapená, jak za pomoci druhého trombonisty a not jsem dokázala při třetím opakování písničky už víceméně zahrát celou linku. Taky mě překvapilo, že jsem schopná zahrát i ty vysoké noty, o kterých jsem si myslela, že je ani nevyfoukám. A taky je to dobrej nástroj, protože se dá dost vizuálně kopírovat, aniž bych znala noty, takže jsem pak zkoušela hrát i jiné písničky. Jen mě ještě teď bolí rty, a to už jsou to dva dny :)
Jinak teď hodně čtu. Hlavně Harryho Holea, nekonvenčního detektiva od Jo Nesbo, ležím v tom vlastně pořád. A pak mi taky brácha doporučil Krále krysu od Clavella, tak to byla taky zajímavá knížka. Docela přínosná navíc. A až dočtu Nesba, tak se podívám asi po něčem dalším, v časopisech vidím docela často zajímavé recenze na knížky. Vlastně jsem teď víceméně přestala koukat na seriály (no ono taky není moc na co, všechno mám vykoukaný a je okurková sezóna), ale zase o to víc čtu. Je to příjemný odpočinek, hlavně se v létě plácnout na sluníčko a nic nedělat, jen hltat písmenka.
Tak teď se jdu zas svalit na kanape a hltat další závěr vyřešení vraždy, a pak u toho nejspíš usnu, a až se probudím, tak si půjdu udělat pečené brambory a lososa s koprem a česnekem mi-cuit. A pak se možná k večeru půjdu na chvíli podívat ven, ale kdo ví. Dnešek je ve znamení zevlení!
