Installé!

O víkendu tu byl zas bejvalej spolubydla Youness, tak jsem strávila neuvěřitelně nacpanej, ale o to lepší, víkend. Vlastně jsem celou dobu hlavně muzicírovala, a pak ještě pár dalších věcí. A s Younessem jsme vyvrtali díry do zdi a přidělali poličku :) Toť je to, proč píšu.

---

Za dvě Eura z blešáku dobrý, ne? :) Přesně, co tam na tý zdi chybělo...

No a jinak zkratkovitě ten prodloužený víkend až do dneska:

Učila jsem jednu holčinu hrát na ságo. Uvařila nám (se dvěma dalšíma klukama z fanfáru) večeři.

Shlédla jsem svoje týdenní seriály.

Hrála jsem dva koncerty, s oběma fanfárama. Ten druhý nám v půlce uťali pánové v modrých uniformách, tak nás zachránili od trapasu, že hrajeme zase to samé dokola :)

Byla jsem na vynikajícím koncertu Lyonské kapely Gadjo Loco, která hraje něco jako jazz-manouche, mají banjo a saxofonistu, co taky fouká do harmoniky, a velkou basu, kluka, co mlátí do bedny, na které sedí, no a pak taky jednu kytaru. Doporučuju vygooglit a poslechnout, fakt vynikající.

Přijel Youness a kecali jsme do čtyř do rána.

Připevnili jsme moje nová světla na kolo. Nemají baterii, pouze magnet, který je připevněný na drátech a otáčením kola vytváří dynamo. Už nemusím myslet na to, abych si před odchodem vzala světla. A snad mi je nikdo neukradne.

Připevnili jsme výše zmíněnou poličku.

Byli jsme na ké hrát s pár mými kamarády a našli jsme tři kytaristy, kteří hráli s námi. Bylo to vynikající. Younessovi to dalo chuť zase začít hrát na perkuse.

Prošli jsme se po Lyonu, venku bylo krásně teplíčko, a hledali jsme nějakou restauraci, kde bychom se napapali. Všechno bylo zavřené, tak jsme nakonec skončili v japonské restauraci, kde jsme si dali "korejskou barbecue všechno, co sníš" a bylo to velice dobré. Restaurace je hned tady za rohem. Na malé plotýnce mezi náma jsme si grilovali, co jsme si objednali, a u mě jednoznačně bodoval krvavý steak nakrájený na tenoučké plátky, který jsem jen tak lehounce, aby se neřeklo, přihřála na plotýnce, a jedla ještě za tepla.

Koukli jsme se na milý film. Jmenuje se Flipped.

V práci jsem dokončila všechno, co jsem před dovolenou měla udělat (nebo v to aspoň doufám).

Zazpívala jsem si na sboru.

Koukali jsme se na Futuramu.

Koupila jsem si nové plátky na sopránku, jsou potažené černým plastem a ten pocit na ně hrát se nedá ani vysvětlit.

Byla jsem na taiči.

Zašli jsme si na večeři do italské restaurace na večeři a ani jsme to nemohli všechno sníst.

Soused teď v úterý zkouší s nově založenou kapelou brasilské písničky, tak jsme tam šli nahoru, radši, než to poslouchat zespoda. Moc mě to bavilo a skvěle jsem si zahrála.

A co mě ještě čeká:

Sbalit si a ráno vyrazit na letiště a hurá do Prahy!!! :)

Fanfár byl dobrej nápad!

Když mi bylo osmnáct až dvacet, tak jsem se vždycky kamarádila se staršíma. Třeba klidně i s osmadvacetiletejma babičkama a dědečkama. No a teď je mi osmadvacet a babičkou pro ty osmnáctky jsem já :) Našla jsem si dva hudební ansámbly, kterým se tady říká fanfár a jsem za to fakt moc ráda.

---

Je to určitým způsobem hudební skupina, ale je tam daleko více hudebníku, muzika je daná notama (ale zároveň si každý může hrát, co chce - když to sedí - a může přijít s novým kouskem - už mám taky vyhlídnuto, že něco napíšu - o víkendu jsem dokončila jednu skladbu, co jsme aranžovaly s jednou holkou), takže tam odpadá ta nutnost autorského tvoření, kromě toho to není trvalé uskupení, muzikanti se mění, žádný koncert se nehraje v tom samém složení. A kromě toho to taky znamená skupinu lidí, která se spolu vídá docela často, pořádá večírky nebo posezení, o víkendech bývají akce, takže je pořád co dělat.

Oba dva ansámbly jsou v základě studentské kapely, takže si prožívám svojí druhou vejšku, by se tak trochu dalo říct :) Rozhodně je to fajn potkat lidi, kteří řeší jiné věci, než svatby, děti, práci a tak podobně...

Víkend jsem strávila s oběma, v sobotu dopoledne jsme doprovodili průvod beujolais po ké až do centra k radnici, cestou jsme hráli, zastavovali jsme se, lidi se taky zastavovali, točili si nás, fotili, ukazovali nás dětem... Pak jsme měli volný vstup na buffet do radnice, byla tam spousta mňaminek a laskomin a taky spousta vína. Škoda trochu, že jsem se minulý víkend rozhodla, že přestanu pít, takže jsem si tak trochu akorát lízla ze tří různých vín a jinak jsem zůstala na vodě... Ale to neva :) Budou jiné příležitosti. Jo a z radnice jsme šli zpátky na ké, kde jsem si asi půl hodiny hrála s trombonem, takže teď umím na tento magický nástroj (trombon je pozoun, taková ta trubka s tím hejbátkem) celou stupnici od cé do cé a ještě o kousek výš. Jsem na sebe náležitě pyšná :)

No a odpoledne jsem jela s druhým ansámblem kousek za město na vernisáž tatínka jedné holky, té, co se mnou psala ty noty, kde jsme hráli, jedli, povídali si, stáli u ohně a tak dále. Sice jsem zbaběle na noc utekla zpátky do své postele, zatímco ostatní spali ve stanu, ale už nejsem nejmladší, žejo ;) A v neděli k večeru ještě uspořádali takové improvizované sledování filmu u kluka, co bydlí kousek odsud, tak jsem si tam zašla na čaj a chvíli pokecat.

No a abych ještě doplnila svoje aktivity, tak minulý týden jsem byla na večeři se čtyřmi Slováky, tak jsem z toho měla radost. A vypadá to, že díky nim objevím v Lyonu spoustu skoro-krajanů.

Tak doufám, že bude zase líp, protože letošní podzim mě teda fakt moc nebere..!

Televizní týden svobodné dámy

Asi jsem pochopila, proč se točí pořady typu Sama doma nebo Pošta pro tebe (ne, že bych na ně koukala, ale dokážu si to představit..). Já koukám na seriály, které v mém životě plní zhruba podobnou roli. Když už váš vlastní život stojí vcelku za h..., tak si aspoň rády představujeme, že jsme ta šťastná v seriálu a strašně rády sledujeme její/jejich osudy.

---

Přes velmi nabitý program, o kterém jsem tu už několikrát psala, mám stále ještě čas se nudit. A tak koukám na seriály. Mají tak akorát dlouhou dobu, aby se na ně vždycky chvilka našla, navíc i když nestihnu díl celý, tak se na něj dokoukám příště, stejně je to rozkouskované, tak se nic nestane. Koukat na filmy je krapet těžší, protože když ho rozpůlíte, tak se připravíte o zážitek. A tak jsem stále ještě filmový analfabet, zato seriály mám zmáklé na jedničku.

A tak vím, že v pondělí dávají na jedničce nový díl Zdivočelé země, takže když se vrátím se sboru, sednu k počítači, nažhavím ivysílání a jdu se podívat, jak se má Dejdar (nevím odkud jsem to vzala, ale přijde mi na stáří ještě víc sexy, jak za mlada). V úterý si po uvolnění na kurzu Tai-či stáhnu How I Met Your mother, ve středu po Fanfáru je možnost shlédnout Modern Family a nově jsem okusila na ČT i Ententýky, ale tento druh seriálu se hodí tak spíše k vaření jako dokreslující zvuk, jinak se na to moc koukat nedá. Ale rozhodně je to nadprůměr, když si vezmu seriály, co točí na Nově nebo Primě (zkusila jsem asi tak 10 minut jakéhosi rádoby vtipného seriálu na Primě a zařekla se, že už ne). Ve čtvrtek si jdeme obvykle po Fanfáru někam sednout, takže mi ani nevadí, že zrovna nic nedávají. V pátek se v internetových vodách dá obvykle sehnat nový díl Big Bang Theory a od osmi běží na ČT Vyprávěj...

A o víkendu dokoukávám resty z týdne, protože toho mám přeci jen hodně na práci (to abych se nenudila, tak toho teď mám víc, než se dá zvládat). Případně, pokud už jsem všechno viděla, se koukám na takové veterány, jako jsou Simpsnovi, Futurama nebo Červený trpaslík, na které se dá koukat neustále dokola a i podesáté pochytíte nějaký nový gag. Navíc to, že teď striktně koukám na všechno (anglicky a francouzsky) bez titulků, tak začíná nést ovoce, protože občas poslouchám muziku a najednou z ničeho nic rozumím celému textu. Už se mi to stalo 2x u písniček, které znám celé roky, ale nikdy jsem se nezamyslela nad tím, o čem vypráví... Skvělý pocit.

Ale abych se vrátila k tématu, tak mi zbývá shlédnout druhou sérii Heroes (protože třetí je už prý dost nesmysl a další už ani nemá smysl sledovat), od dubna bude deset dílů Game of Thrones a někdy během roku doufám, že odvysílají nové díly Misfits, Psych nebo Downton Abbey. Pilně sleduju stránky na wikipedii nebo přímo té televize, abych viděla, jak jsou na tom.

Už jste asi pochopili, že ve vysílacích schématech jednotlivých pořadů mám naprostý přehled. Ale ještě, že mám i jiné koníčky, protože jinak bych asi trávila celé dny jen koukáním na seriály.

Dneska nemám v plánu nic, takže shlédnu celotýdenní seriály (krom pondělního, který jsem už viděla), protože jsem celý týden někde poletovala (třeba včera v Paříži na firemní prezentaci a potom jsme prezentovali jednotlivé naše projekty), hodně hraju na saxík (ten fanfár, to byl skvělý nápad, navíc zítra máme koncert kousek odtud, tak si tam půjdu poslechnout repertoár, protože ho ještě moc neznám - hraju ve dvou ansámblech) a skoro nejsem doma.

A teď si půjdu udělat večeři a zavolat mamince, protože je celá žhavá na moje novinky, když už jsem se jí týden pořádně neozvala.

Přeji pěkný víkend a klidně mi tu zanechte typy na nějaké dobré seriály, které by vyplnily bílá místa v mém vysílacím schematu!! :)

Aby se neřeklo

Tak co je novýho... Vrátilo se nám léto, ale jen na dva dni, dneska už zase prší a je šedivo, i když je stále ještě teplo. Jinak já stále pilně muzicíruju, chodím na jamm sessions a hledám si aktivity. V pátek jsem byla na prvním jammu v 6ème continent, baru, co mám za rohem. Sešla se tam příjemná parta hudebníků a když nás o půlnoci vyhodili, tak jsme šli produkovat ještě tady ke mně a hráli jsme do čtyř do rána. Bylo to super.

---

Krom toho s fanfárem je to taky dobrý, trochu si přijdu, jak kdybych se vrátila zpátky do školy, tak je to takovej příjemnej pocit, trávit čas s lidma, který mají úplně jiný starosti, jak vy. Za chvíli sem přijde jedna holka, abychom dopsaly písničku, co jsme začaly rozepisovat pro jednotlivý party minulý týden.

Včera jsem byla na oslavě narozenin u Pavla, toho Čecha, co jsem potkala v autobuse a jehož přítulka Claire umí česky. Bylo tam spousta Čechů a Slováků a bylo to supr moct si zase normálně popovídat. Jenom jsem dneska trochu společensky unavená, ani nevím, v kolik jsem dorazila domů. A šiknul by se mi ještě jeden den volna zítra.. No nic :)

Včera odpoledne jsme se byli projít se Zamírem na ooobrovský trh "vide-grenier" nedaleko odsud. Princip je ten, že si zaplatíte stánek a pak tam prodáváte všechno, čeho se doma chcete zbavit a je vám líto to vyhodit. Za dvě Eura jsem si koupila roztomilou poličku do kuchyně, samo-domo vyrobenou. Jsou tam šuflíky, polička na kořenky a tři tyčky na roličku alobalu, fólie a ubrousků. Tak až se někdy dokopu k tomu, abych vyvrtala do zdi dvě díry (vrtání se stalo mým koníčkem, vidíte?), tak sem hodím fotku. Krom toho jsem objevila další šperky za pakatel a Zamír si koupil perský koberec :) Nevím, jestli jsem psala o tom minulém trhu, který byl asi před měsícem, kde jsem byla shodou okolností taky se Zamírem a sehnala jsem tam nádherné stříbrné šperky, hubičky k vysavači, tři designové šampusky a konvičku z čínského rýžového porcelánu. Ještě stále jsem si je od Zamíra nevyzvedla, minule jsem se bála, že bych je rozbila, jelikož jsem neměla batoh.

Nevím, o čem ještě tak psát... takové střípky. Třeba že minulý týden jsme byli s prací na stavbě a byli jsme se podívat, jak pokračuje stavba metra, tak jsme viděli mramory, co dávají dole ve stanici na zdi a tak. A taky jsem viděla, jak pokračujou práce. Už týden řeším,l kudma povedeme husí krky pro elektriku, abysme nezapomněli na nic. Tak se mi o tom začíná zdát. Jo a jak je svět malej, tak architekt toho metra se mnou chodí na sbor :)

Přeji vám pěkný týden a jdu se ještě válet na kanape a užívat si nedělního odpoledne.