Mlsný jazýček

Právě si pochutnávám na luxusním vlastnoručním gazpachu a úplně se nad tím rozplývám... tolik chuti a tak málo místa v žaludku :) Znáte doufám tu španělskou studenou polévku z rajčat, okurky a paprik? Je to děsně jednoduchý a strááášně dobrý. A jak mě to napadlo? V úterý jsem skončila s prací ve dvě odpoledne a venku zrovna začalo svítit sluníčko, tak jsem si chtěla jít sednout ven na terasu. A pak se to nějak přihodilo a sedla jsem si do jedné restaurace. A tááák výýýborně jsem se najedla, strašně jsem si pochutnala, že tam určitě musím ještě někoho dotánout. Ta fotka je jen tak pro okrasu, abyste viděli lahodnost tamních pokrmů :) Více na http://www.leparadisdufruit.fr/, obrázky v sekci Sélection gourmande.

---

Dala jsem si menu "podle sebe", kdy si člověk může vybrat tři z asi patnácti jídel, takže jsem si dala kuřecí špíz (a to koření!), pitu s rokfórem a špenátem a právě to gaspacho, k tomu americké brambory a tzatziky. Mňam :) Doufám, že Soňa bude mít příští týden volno, abychom skočily na obídek ve dvou. A příště si musím dát dezert a nějaký ovocný koktejl, vypadalo to naprosto nádherně!!!

Pondělní fete de la musique se moc povedl. Sice jsme to konili, jak se dalo, ale dělalo nám radost, že spousta lidí, co se zastavila, zůstala na celý koncert. A taky nás ani nechtěli pustit, přemlouvali nás, abychom ještě hráli dál :) Polohu jsme měli vysloveně skvělou, kousek od metra na Croix Rousse, to znamená hodně v centru dění. A vůbec, celý večer se moc vydařil, počasí se na nás po dvou týdnech deště konečně trochu usmálo a bylo docela hezky. Kolem jedenácté jsem opustila kopec a ostatní a šla se projít po městě se Soňou, takže jsme došly až k Opeře, tzn z kopce dolů, cestou si poslechly spoustu super muziky a o půlnoci už jsem byla v postýlce a hajala :) V půl druhé se do postele vkradl kus ledu a za chvíli taky usnul :)

Se šéfovou v práci to jde krapet líp, než minulý týden, kamarádky z nás sice nebudou, ale asi se nějak zvládneme tolerovat. Dokonce mi dneska pochválila mou práci. A k tomu mi taky řekla, ať jí poslouchám a neskáču jí do řeči. Když ona vede furt monology a neříká nic podstatnýho, tak kdo by to taky vydržel? :-D A né, že ona by mě někdy nechala něco říct a neskákala mi taky do řeči... Ale je to holt šéfová, takže si zas budu v duchu prozpěvovat a čekat, až se vykecá...

Dneska mě poslala na jedno to nádraží udělat fotky, ale jaksi jsme si nikdo neuvědomili, že dráhy, mhd a učitelé stávkují, takže jsem horko-těžko dojela na nádraží, které je přes půlku města, tím stávkujícím metrem, abych si koupila lístek v automatu a zjistila, že žádné vlaky nejezdí, takže jsem si vystála frontu na to, abych ho zas vrátila, a jela jsem přes půlku města zpátky. Pak jsem dostala volno na oběd a odpoledne jsem zas pokračovala v mých omalovánkách, tzn ručně kreslených pláncích a schémátkách, ze kterých si dělají všichni stavaři okolo mě dobrej den. Že vybarvovat se učí v mateřské školce a koláže taky ;) Za poslední tři dni jsem udělala aspoň 150 barevných kopií všech těch mých výtvorů, protože se mi nechce kreslit do originálů a taky je to jednodušší ukazovat ostatním, protože mě tak nebolí, že mi do toho čmárají. Zejtra ráno jedu na to nádraží pro fotky a potom bude hůř, prej budu muset dělat něco v AutoCADu, na což se fakt moc netěším. Ale to nakonec zas tak neva, bude pátek, půjde se dřív domů a pak bude celý víkend přede mnou. A já doufám, že se za ten víkend vykurýruju, protože jsem včera nastydla. Od klimatizace. Mrcha!!! K tomu mám svoje neexistující alergie, takže mám černo pod očima a neustále brečím. Už si ani nevzpomínám, kdy naposledy jsem se namalovala... nemá to absolutně žádný smysl, když to všechno hned vybrečím. A asi si zajdu na nové alergologické vyšetření tady ve Francii, když už platím tak nehorázný prachy za pojištění!!!

Jo, a v úterý večer tu byla Romanova máti s JP, pomohli nám přivézt "novou" lednici (Romanův šéf si kupoval novou, tak nám věnoval tu starou, která je pořádně velká, s pořádným mrazákem, dá se zavřít, nedělá 10cm ledu každý den a vůbec je v super stavu) a pak jsme měli mňamy českou večeři, kačenku se zelím a s knedlíky. Začínám na to být expert. A ty knedlíčky, jak se mi tentokráte povedly...ach :)

Jooo, a vlastně jsem zapoměla popsat, že už jsme konečně nainstalovali ten indukční sporák. Jak jsme byli v IKEA, tak jsme ten nábytek pak skládali s Romanem 4 hodiny. Yoann, kytarista z kapely a truhlář, tu byl dvakrát 3 hodiny, poprvé nám napasoval tu skříňku na místo, vyřízl prostor pro zásuvku atd, a podruhé vyřízl díru pro sporák a zasadil ho tam. A pak když jsme to zapojili do elektriky, tak se nám povedlo spáli tři pojistky, až večer přišel elektrikář, nechal si zaplatit 140 euro a vyměnil nám je... Musíme si nechat udělat novou zásuvku se 32 Ampéry (či jakejma jednotkama to je), tak to prozatím nesmíme moc přetěžovat, například tři plotýnky a troubu :-D Konvice už šla na jinej obvod, abychom zamezili aspoň tomuhle. Ale vaří to skvěle, hřeje to hned, teplota se reguluje taky hned... Paráda! Až uklidíme ten bordel okolo druhé lednice a podobně, tak sem hodím nějaké foto postupu zařizování kuchyně.

No a to by bylo asi tak všechno, už mě moc víc nenapadá. Navíc začíná bejt docela pozdě a já jsem fakt unavená, chtěla bych si do zítra pořádně odpočinout, takže si jdu hajnout. Dobrou noc :)

...a pak taky všechno to ostatní!

A že toho není zrovna málo. Za poslední dva týdny, které uplynuly od mého posledního zápisku jsme stihli opravdu hodně věcí. Trochu se teda podivuju nad tím, jak to s tou prací všechno zvládám, ale faktem je, že jsem pořádně unavená! Jen tak namátkou, co jsme teda dělali: super mexickou restauci s živou hudbou, výstavu obrazů Cité vegetal, dva obídky na Part Dieu se Soňou, večeře u maminky a oběd u tatínka... No máme to dost nabitý :) Tak se nedivte, že s tímhle vším dohromady nejsem ani schopná něco pořádně sepsat.

---

Jooo, a mám teda ten nový telefounek. Prozatím nejsme ještě největší kámoši, ale to přijde, už jsem na něm našla spoustu velmi příjemných funkcí, i když některé věci mi oproti tomu staršímu trochu chybí. Hlavně je to absence klávesnice, protože na tom dotykovém telefonu chybí některé rychlé možnosti, které jsem měla předtím - třebas rovnou mazat kdekoliv cokoliv, aniž bych to musela hledat ve Volbách. A taky mě rozčiluje, že si tam skoro nic nemůžu nainstalovat, protože je furt někde nějakej problém s certifikátem. Ale to se poddá, věřím tomu :) Líbí se mi, že to má rozpoznávání psaného textu, tak teď ho jen naučit česky (mluví anglicky a píše francouzsky, parchant) a najít prográmek, kde by se daly luštit křížovky :)

Mexická hospoda. Super akce. Sešlo se nás tam asi 15, či kolik, z toho nás bylo pět Čechů a vůbec jsme si užili skvělý večer. Roman se takhle jednou večer brouzdal na internetu a našel tuhle restauraci, prohlížel si videa a vůbec mu to přišlo dost fajn, k tomu tam ve čtvrtek mají živou muziku, navíc tenhle čtvrtek k tomu ještě byl fotbal Francie-Mexiko, takže si každý přišel na své. Soňa například tím, že tam přišlo tolik Čechů, Petra s Karlem, a ona dotáhla Martu, na kterou narazila někde na internetu. Roman si tam pozval půlku svojí rodiny, rodina zas dotáhla svoje kamarády a protějšky, takže jsme kompletně zaplnili tu malou místnůstku, kterou jsme měli zarezervovanou. Já jsem si zahrála na flétničku s těmi muzikanty a moc jsem si to užila, všem se to moc líbilo, takže tím líp. Jídlo bylo moc dobré, měli na výběr ze tří pokrmů pro předkrm i pro hlavní chod, takže výběr byl dost jednoduchý, a musím říct, že jsem si vybrala moc dobře, i když dost dobře nedokážu popsat, co to bylo. A navíc to nebylo ani moc drahé. No užili jsme si tam fakt super večer.

Co dál... se Soňou jsme se hned skamarádily, takže jsme už byly dvakrát na obědě, byla na tom mexickém večírku a určitě něco podnikneme i příští týden a potom taky.

V pátek večer jsme vyrazili s Romanem na výstavu obrazů a modýlků belgického architekta, co žije v Lyonu, která měla název Cité vegetal, neboli Zelené město. Bylo to o imaginaci splynutí s přírodou a obrázky tam byly hodně inspirovány přírodou a secesí. Hodně se zabývá ekologií a trvale udržitelným rozvojem, nabízí alternativu pro auta atd. Dokonce si takhle postavil i vlastní dům, který se snaží co nejvíce splynout s přírodou. Co se mi moc líbilo, byly tuším dva cykly města, jak vypadalo v roce 1900 a pak po padesáti letech až do roku 2100, jak se to bude všechno měnit, až nakonec budeme stavět jen organickou architekturu (ale rozuměj organickou ve stylu secese). Vyfotila jsem si několik věcí, co mě nejvíc zaujaly.

Na internetu jsem našla stránky tohohle projektu, na kterých je spousta obrázků a vysvětlivek, takže velmi doporučuji prohlídnout si. A i když to nebudete číst, je tam minimálně na co se koukat. http://vegetalcity.net

Lyon La Part-Dieu podle Luca Schuitena

Minulý pátek jsme slavili Romanovy narozeniny s jeho bratrancem Arnem a přítulkou Orianne. Dopředu jsme měli objednané sushi, oni k tomu donesli moc dobré bílé víno a šampaňské, a taky domácí mousse au chocolat, která se Orianne fakt povedla. Večer se vydařil, jen si příště asi dám víc pozor na naše zásoby vína, aby mi zase v sobotu nebylo tak blbě :) Kdybychom neměli zkoušku s kapelou a já mohla zůstat v posteli, tak bych byla naprosto v pohodě.

Roman odjel do Villefranche na další akci conscrits, oběd či co, a pak mi sem večer do toho bordelu z pátku dotáhnul jednoho kamaráda s přítelkyní a bratrance. Ale bylo to fajn posezení, otevřeli jsme poslední megalahev Zlatopramenu a zahráli si kulečník. Večer jsem se moc těšila do postele. V neděli se Roman ztratil v sedm ráno a odjel do Villefranche na soutěž v boules, to je něco jako petanque, ale hází se do dálky. Já jsem mezitím uklidila po bytě a trošku si odpočinula. Drahý se vrátil v devět večer, šněroval to z jednoho kouta do druhého, a pak sebou praštil do postele a na místě usnul. Kdyby se v jednu v noci nezvednul vykonat určitou ne zrovna libou činnost, tak bych se možná i docela vyspala. Ale aspoň je o další humorný zážitek víc. V pondělí zas nešel do práce, šéfovi nakukal, že dostal úpal :)

No a to by mohlo být zhruba tak všechno, tenhle víkend jsme strávili u rodičů, v sobotu večer jsme měli lasagne u maminky a dneska jsme byli na obědě u tatínka a ten králík byl překvapivě dobrej. Jen jsem se nedočkala toho, proč jsem tam vlastně chtěla jet už v sobotu...jít do bazénu, uvolnit bolavá záda, zaplavat si a užít si bublinkové koupele. Roman dělal všechno pro to, abychom tam nešli, takže když jsem navíc ještě zjistila, že jsme si nevzali lístky, tak to odpískal rovnou. Výměnou jsem dostala jednu masáž večer a druhou ráno a pak jsem se pořádně naložila do vany. Jen mi tam chyběly ty bublinky. To je tak, když někdo chodí s čokoládožroutem a medvědem :)

Hlavně teda ta práce...

Nojo, je to fuška, tak nemám ani čas (a hlavně ani chuť po deseti hodinách před monitorem si k němu sednout znova) napsat blog a pořádně něco dělat. Tak nevím, co je lepší...jestli pracovat, mít peníze, ale nemít čas, nebo nepracovat, mít čas na všechno (což ve výsledku znamená, že nebudu dělat nic) a nemít peníze. A hlavně taky nemít stres. Ve čtvrtek jsem zdrhla už v půl čtvrté, protože jsem toho měla po třech dnech 8,30-20,00 fakticky dost, a trvalo mi minimálně dvě hodiny se z toho psychicky i fyzicky dostat. Ale jinak je to fajn práce, jsem tam opravdu za architekta, a mám radost, že můžu přemýšlet a vymýšlet, co by bylo nejlepší a tak.

---

Jen je trochu škoda, že jsem tam jak "mnoho psů je zajícova smrt", takže lítám mezi tou holkou, co je jako moje nadřízená, a Barnierem, což je hlavní architekt a má hlavní slovo. A teď každej chce něco jinýho a já nevím, co si z toho mám vybrat, když udělám něco pro jednoho, tak se to zas nelíbí tomu druhýmu a vůbec... Teď je víkend a já si tím nebudu zatěžovat hlavu! Zkušební dobu jsem snad přežila (deset dní skončilo v pátek), mám přijít i v pondělí (kdy máme další reunion ohledně organizace práce, tzn že budou zase prudit Marion za to, že nedělá to, co se po ní chce, a ona zas bude prudit mě, že neumím s AutoCADem) a když jsem se několikrát ptala Barniera, jestli je nějakej problém se mnou, tak mi řekl, že ne, že moje práce je moc dobrá a taky se mě přišel zeptat, co bych chtěla dělat, jestli bych nechtěla dělat na nějakém jiném projektu... No upřímně, proč ta nejméně sympatická osoba v kanceláři musí být zrovna moje nadřízená???

Ale jinak pohoda, lidi tam jsou strašně fajn, už jsem si tam našla i dvě tři kamarádky, pozvala jsem je na pondělí na Fete de la musique, chodím s nimi v poledne někam ven sehnat potravu a pak se skoro všichni sejdeme ve schůzovací místnosti a obědváme. Takže si myslím, že jakmile se nějak vyřeší ta otázka strašného stresu mojí nadřízené, případně jestli mě dají na jiný projekt, tak bude všechno v pohodě. Tak v to budeme doufat :)

Ze života kachen (či hus)

Navzdory předpovědím počasí nespadla dneska ani kapka. V poledne už bylo docela dobře a když jsem se večer vracela domů z práce, tak dokonce svítilo sluníčko a bylo krásně teplo. Přišla jsem domů a tady na mě čekala otevřená náruč, pusinka a nová kytička do mé sbírky. A pak jsme ruku v ruce, foťák a knížku, vyrazili do parku, Roman že si bude číst a já si vyfotím ty nádherné kytičky, na které jsem si v sobotu zapoměla vzít foťák.

---

A navíc se ke kytičkám nachomýtly i kačeny, takže jsem to vzala i z animálního hlediska. Bohužel nevlastním tak vynikající foťák s makrem, jako moje jmenovkyně, co sem často zavítá, ale stejně mě baví fotit z blízka a myslím si, že některé objekty si to rozhodně zaslouží. Bohužel na focení ptáků zblízka mi chybí odvaha, protože prej to tím zobákem fakt bolí! :) Jo a abych nebyla za debila, že to, co tady vystavuju, nejsou kachny, tak jsem šla na stránky parku a tam píšou, že je to spešl žlutozobákovitá kachna a latinsky se to jmenuje Anas undulata.

No, a teď teda novinky z práce, předpokládám, že někteří si doma už koušou nehty a netrpělivě koukají 10x za hodinu na blog a čekají, až něco vyplodím. Tak já tedy plodím. Prozatím si tedy nestěžuju. Ale je to teda fuška :) Nejhorší část dne byla bitva s AutoCADem (prozatím stále ještě vítězí on), ale jinak je to super, máme měsíc na to vymyslet koncept jednoho nádraží a jsme dvě. Super práce pro začínajícího architekta! :-D Večer jsem byla za Žánem-Piérem (Barnierem) mu poděkovat, že mě tam dostal a že je na mě tak hodnej. Že je to super práce a určitě mi to přinese spoustu zkušeností. Tak on na to řekl, že jestli ty věci v mém portfoliu jsou fakt moje, tak určitě přinesu do ateliéru hodně věcí já. Tak to potěší, ne?

Krom toho platově to není špatné, lidi jsou tam fajn, je nás asi 25 všech věkových kategorií, ta holka, se kterou dělám, se zdá taky docela v pohodě. Navíc budu mít 10 týdnů prázdnin ročně, slevenky na dopravu, stravenky... Zkušební doba jsou dva týdny, doufám, že je tentokrát přečkám bez problému, protože tady by mě to ale fakt mrzelo!

No a teď si užijte fotky, já si půjdu nachystat oběd na zítra, dát sprchu a spát!

Jakési podivné zelí

To, kvůli čemu jsem šla vůbec fotit!

Více toho, kvůli čemu jsem šla fotit.

Detail toho, kvůli čemu jsem šla fotit.

Detail shora toho, kvůli čemu jsem šla fotit.

Červená růžička...

...bílá růžička...

...a poupátko :)

A travička na závěr a to už je pro dnešek opravdu vše!

Nedělní novinky

Venku hřmí a my jsme se před chvílí vrátili ze Starého Lyonu, kde jsme si byli vzájemně vybrat dárky k narozeninám (jo, moje narozky byly před dvěma měsíci, ale co si člověk nezařídí... :) a pak na moc dobrém obídku, ze kterého je mi ještě teď na vybouchnutí :-D Přikládám fotku našich darů a pak taky Hopital des dieux naproti Guillotière, kde jsme byli včera večer s Rzim a Corentinem z kapely posedět, povykládat a zahrát.

---

Jo, dostala jsem dvě tašky, ale to proto, že přece nutně potřebuju jednu velkou, kam můžu nacpat v pohodě i papíry a tak, no a taky druhou, menší, kam si dám jen peněženku (taky jsem tam viděla moooc pěkný, mimochodem) a malou flašku vody a tak. To snad chápete, ne? No a Roman dostal novou taštičku na doklady, protože s tím, hadrem, se kterým chodí, je opravdu nereprezentativní :-P

Kupodivu tahle fotka je focená až po té první, vypadá jako dřív, ale to jen díky nastavenému času

Sobotní raport

Nazdárek! Jak se máte? Už přestalo konečně pršet a udělal se květen? Tady je už týden nádherně teplíčko teď je venku aspoň 27° a všichni se pečeme ve vlastní šťávě. Ale v klidu, v neděli odpoledne má pršet a pak bude týden hnusně. No aspoň mě to nebude mrzet, že jsem celou dobu zavřená vevnitř v práci :-D Docela se těším, už mi to potvrdili i z velitelství z Paříže i odsud z Lyonu, že mě čekají v pondělí ráno. Tak jsem zvědavá, jaké to tam bude.

---

Právě jsem prolítla na internetu několik recenzí na Nokia 5530 a jsem úplně natěšená, měla bych ho dostat někdy ve středu, ve čtvrtek. Jooo, po pěti letech jsem si konečně vybrala nový mobil. Zase se Symbianem, to byla podmínka. To bude zase změna, že začně vibrovat (ten starý přestal asi před rokem a půl...), bude mít wifi (jooo!) a bude dotykový. Rozhodla jsem se, že tu asi přeci jen ještě nějaký ten pátek zůstanu, takže jsem se upsala na dva roky na tarif s hodinou volání a neomezenými smskami, a k tomu jsem tenhle telefounek dostala za 9E. Potom poreferuju :)

Ve čtvrtek večer jsme byli v IKEA koupit si konečně kuchyňský nábytek, do kterého bysme měli zapasovat ten indukční sporák, co máme už tři měsíce položený v koutě, a Yoann, náš kytarista, povoláním truhlář, se tu staví s nádobíčkem a vyřeže nám do toho tu díru :) To bude super, že budeme mít aspoň trochu pracovní plochy, a taky že budeme moct konečně pořádně vařit!

A co jinak... Rzi se dneska stěhuje trochu víc do města, což bude fajn, že se za ním budu moct stavit častěji, takže mu Roman jel pomoct se stěhováním. Já mám odpoledne rande s další Češkou v Lyonu, jmenuje se Soňa a bydlí tu už tři roky. A přemýšlím, jestli to bude rebelka, když si ještě stále nepořídila francouzské telefonní číslo :-D Jdeme se projít do parku a já doufám, že dneska budou  otevřené vafle, protože včera mě naprosto zklamali, když měli zavřeno!!!

V úterý jsem naimpregnovala parkety. Ještě teď mě z toho bolí kolena. Ale tak krásně se to teď leskne... :) Nejhorší na tom bylo odtahat všechen nábytek, vyluxovat a 2x umejt, aby to teda bylo opravdu čistý. Ten zbytek, jako že na to namatlat tu vodičku, to už bylo docela v pohodě. I když je to krása, tak myslím, že to jen tak hned opakovat nebudu. Prý stačí přidat trochu toho produktu do vody, kterou myju podlahy, a bude se to lesknout i tak. No to doufám! A ten prach, co tu všude je...to jsem ještě nikde neviděla. Malý ruční vysavač používám denně, protože jinak bychom tu asi shnili...

Včera večer jsme byli na ké na lodi La Marquise na koncertě. Jeden Romanův kamarád hraje cosi jako metal. Tak jsem si říkala, že to bude fajn, že metal mám ráda. Ovšem tohle byl trash-death-metal, což bylo krapet silný kafe i na mě :) Oblíkla jsem se kvůli tomu celá do černýho, jak mě ještě nikdo nikdy neviděl a už asi ani neuvidí (dneska jsem protestně bílo-červeno-žlutá). Ze čtyř kapel jsem viděla tři, ta poslední byla asi nejvíce melodická, tak se mi to líbilo nejvíc. Ale ti kamarádi taky nehráli špatně. Jen myslím, že se na ně hned tak nepůjdeme podívat znovu :-P A zkoušela jsem je trochu zlanařit na Fête de la musique, aby se přišli podívat na nás... No nevím, jestli metalisti půjdou na reggae :-D Domů jsme si odnesli 4 půllitry na pivo a jednu sklenici na mojito. Za tu cenu by to měli rovnou prodávat se sklem! (5,50 jedno pivo...) Dneska večer jdeme na ké znovu, ale tentokrát jen tak posedět s kamarády, a hlavně se pořádně vyzbrojíme vlastním pitím, protože ten včerejší večírek nebyl zrovna nejlevnější.

Ještě jsem chtěla poznamenat, že jsem velmi spokojená s výsledkem voleb, odchodu předsedů a podobných změn. Jsem taky ráda, že maminka, zatvrzelá nevolička, šla tentokrát k volbám a přednesla můj hlas. Jelikož abych jela jen kvůli volbám do Paříže, na to zas tak bohatá nejsem :) Tak děkuju a taky doufám, že bude i politikům za co poděkovat, že připraví lepší stát a že až se jednou do Čech vrátím, tak na ně budu moci být hrdá!

A co Lyon? Začíná se mi tu zase líbit, mám ráda, když je všude tolik aktivit a pořád co dělat! :)

Jupíjou

V pondělí nastupuju u nádražáků! :)