Sněží!

V Lyonu sněží! Už od pátku je tady jedna chumelenice za druhou. Já vím, že pro Vás v Čechách to nic není, když tu máme -2°, s Vašimi -15ti se to asi měřit nedá, no. Ale zase jsme o 600km jižněji, takže to tady zas tak normální není. Respektive, šéf říkal, že když byl mladej (to už je let... :), tak to bylo docela normální, ale posledních 10 let nesněžilo. Já můžu jen potvrdit, že poslední dva roky žádný sníh nebyl.

---

Už asi tejden je pěkná kosa, o tom, jak jsem promrzla v úterý na stavbě, jsem už psala. Od té doby se snažím zdržovat uvnitř, nebo se aspoň pořádně nabalím. Dvoje ponožky se stávají samozřejmostí, čím dál častěji vytahuju dlouhý teplejší kabát. A stejně je mi pořád zima, i v místnosti. Kde nikomu jinému není zima. Přemýšlím, jestli nejsem nemocná... Už asi tak 25 let, pořád je mi všude zima. I v létě.

V pátek ráno, když jsem šlapala do práce na kole (Roman měl za spolujezdce kopírku a tedy mě nemohl svést), jsem šlapala a šlapala, pod koly to křupalo, ale nějak tomoc nejelo. Myslím, že jsem místo tradičních 15ti minut jela 25. Když jsme pak dopoledne jeli autíkem do Villeurbanne po městském okruhu, tak jsem byla ráda, že sedím ve vytopeném autě a né na kole.

Večer pro mě přijel Roman k práci a jeli jsme do Lyonského akvária na Vánoční večírek od jeho práce. Bylo to tam moc příjemné. Z počátku jsme začali prohlídku s pirátem a s dětmi, pak mě to přestalo bavit, protože jsem mu půlku věcí nerozumněla, a krom toho byl na ty děti docela přísnej. Tak jsme si to pak prohlídli sami a oba jsme konstatovali, že to za těch 13,50 vstupného fakt nestojí. A žraloci byli zavření :(

Děti dostaly od Santy dárečky a dospělí zas buffé se spoustou fois gras (ta výýýtečná paštička), rybiček, lososem, šampaňským a dalšími tunami jídla, takže jak jsem měla celé odpoledne hlad, tak jsem měla aspoň dost místa na to to všechno uložit. Ovšem hlavní atrakcí večera, dokonce i pro Romanova šéfa, byla čokoládová fontánka a marsmallow. Vynikající desert, myslím, že bych to mohla jíst pořád. Příští čokoládové fondue, co budeme dělat, bude s marsmallow!

Už znám docela velkou část Romanových kolegů, s některými z nich je docela sranda. Jeho šéfa jsem si vcelku oblíbila, ale jsou tam i jiní sympatičtí. A většina z nich mě zdá asi tak 100x lépe, než já je. Roman je dobře ukecanej, no :)

Pirát s dětičkama

Spousta malých rybiček

Nějaká ryba...myslím, že už jsem jí někde viděla a možná jsem i znala její jméno... Latimérie podivná? Aha, tak ne, kolega google mi ukázal poněkud odlišný obrázek.

Mořská sasanka a pidi Nemové (měli asi 1cm délky, ale byli tam i větší - cca 5cm), jinak Nemo je Klauní ryba, kdyby to někdo chtěl vědět trochu vědečtěji :)

Tfuj, tak tohle bych při plavání potkat nechtěla...langusta. Dle Romana nejlepší na talíři.

Žraločí mláďata, cca 10 cm. Nejsou to ti lidožraví, na světě prý existuje asi 100 druhů a většina z nich jsou malinkaté rybičky okolo jednoho metru.

Nevím, jestli se to Kraví ryba jmenuje doopravdy, nebo to tak jen Roman pojmenoval, ale je roztomilá, co?

Rak? Nebo možná nějaká miliontá podoba krevety...

Pidi humr, mohl mít tak 7 cm a na fotce je modrý, ale byl tak hezky fialovo-růžový. Romanův "preferé".

Ty bílé tečky a cosi průhledného uprostřed, to je ryba!

Ten šutr vepředu, to je ryba, a pěkně jedovatá!

V celém akváriu jich bylo šest, našli jsme pět.

Mořský ježek, dobrý den. Jsem ráda, že jsem se s vámi ještě v reálu nepotkala!

Chobotnice nebo sépie nebo co to je, fakt odporná. Na fotce to ani tak nevypadá, ale ve skutečnosti je to fakt pěkně nechutný zvíře. Můj Oktopus je proti ní fakt krasavec!

Skončilo to oficiálně v devět, my jsme vypadli v deset, do tašky jsme si nabrali něco z toho, co zůstalo (bylo to zaplacené) a aspoň jsme měli co na stůl na sobotní crémaillère. Přijeli jsme vcelku brzo, ale z druhého dílu Pána Prstenů jsme viděli jen hodinu, protože pak jsme začali usínat. Museli jsme se přece pořádně vyspat na tu večerní parádu, na hoštění 30ti lidí a spousty a spousty alkoholu a jídla. Ale o tom až v dalším článku.