Crémaillère aneb kolaudační večírek

V sobotu jsme oslavovali naše nastěhování do nového bytečku. Pozvali jsme spoustu lidí, respektive Roman si pozval celou rodinu, půlku práce a kamarádi, mě přišel Karel s Petrou a lidi z kapelky. Ale i tak nás bylo přes třicet, příprava zabrala celý den a úklid celé odpoledne. Ale zase jsme byli podarováni spoustou dárečků do bytu a užili si moc fajn večer.

---

Jako první dáreček bych určitě měla zmínit, že nám v pátek pan šéf pomohl svým autem odstěhovat kuchyň. Strávili jsme na tom skoro celou polední pauzu, takže to považuji od něho za velkou obětavost. Romanovi se pořád nelíbí, mě docela jo. A hlavně ta naše kuchyň začíná konečně vypadat jako kuchyň :) Ještě si jí vymaluju na žluto-černo a bude to úplně krása. Spodek jsme dali do kuchyně na místo toho hnusného stolu a vršek nejprve provizorně v obýváku jako podporu pro flašky s alkoholem, nakonec jsme se oba shodli, že to tam vypadá dobře a že to tam necháme jako bar. Oba jsme spokojení, já, že jsme to nevyhodili, Roman, že má bar :)

Dopoledne jsem byla hledat tržiště, abych na večer koupila nějakou zeleninu, ale nenašla jsem ho, tak jsem nakonec skočila aspoň do Simply za rohem pro papriky na taboulé (kuskus, co prý dělám naprosto výtečný, takže mě Roman donutil ho nakonec udělat) a salát na salát. Taky jsem za hříšných 23,50 koupila Romanovi druhý dáreček, čtvrt kila čokolády v jednom vybraném obchůdku. Doufám, že z toho bude mít radost...moje kreditka moc neměla ;)

Celé odpoledne jsme strávili přípravou na večer, tzn., že jsem nejprve nachystala vše k jídlu. Od pondělí naložený hermelín poputoval nejprve do cedníku na odlití oleje, načež následně do nové čtvercové dekorativní skleněné mísy. Salát s kukuřicí a ovčím sýrem do největšího kusu nádobí, co jsme měli, a do kuskusu namíchat to skvělé Country koření, kterého mi na podzim táta nabalil půl kila, čtvrt litru olivového oleje a jeden citrón, nadrobno nakrájenou papriku a šalotku a pořádně to promíchat. Jo, a pro Brunďu přidávám, že se tam taky dává sůl :) Všechny tři věci měly velký úspěch, Romanova máma přivezla z mrazáku český chleba, takže hermelín byl naprosto vynikající. Navíc narozdíl od salátu a kuskusu to tam nikdo neznal (krom Petry a Karla, že jo).

Roman mě hrozně vytáčel tím, jak chodil po bytě a neustále počítal, kdo přijde a kdo nepřijde... není to nakonec jedno? Neměli bychom radši chystat byt na večer? Celé odpoledne jsme po sobě poštěkávali a střídavě se spolu nebavili a pak se usmiřovali, ale nakonec to všechno dobře dopadlo :)

Přesně v půl sedmé (ohlášený začátek večera) zazvonil takový stařičký pár z šestého patra a přinesli nám jako dárek kytičku ve skleněném květináči. Jak milé :) V průběhu večera se stavil ještě jeden soused, ale jen nám přišel říct, že nemáme dělat moc velkej kravál, že se v tom baráku vše rozléhá (tak to už víme taky). Roman tvrdil, že byl ale hodnej, jenom já mu moc nerozumněla (nebo jsem ho spíš moc neposlouchala).

Večer se fakt moc vydařil, ani v tak velkém počtu se nic strašného nestalo (kromě toho, že se mi, a mě jediné, povedlo sestřelit dvě skleničky, jednu na pastis hned z kraje večera, a druhou, šampusku, na konci; při úklidu padla ještě třetí, když jsem se snažila utřít podlahu a ona byla na kraji stolu...stane se... prej jsou nešikovný holky roztomilý). Chvílema jsem měla pocit, že nestíhám lítat po všech lidech, taky jsem se snažila hodně času strávit s Petrou a Karlem, jednak protože nikoho jiného neznali (ale velkou část večera se bavili s Julienem z kapely), dvak abych mohla mluvit česky.

Nejdýl zůstali Rzi s Julienem a Youness, se kterým jsem si docela příjemně popovídala. Hlavně, když už nemusíme řešit úklid mezi náma, žejo. Kolem půlnoci si vzal Rzi do ruky kytaru, já flétnu, a zahráli jsme si pár kousků z našeho repertoáru, bylo to takové dost spontánní, ale Roman říkal, že moc pěkné.

Bruno dorazil asi v jednu v noci, když už byli všichni ostatní pryč a zůstal snad do půl čtvrté. S Romanem. Já jsem prý vytuhla na kanapi už někdy v jednu a roztomile u toho pochrupkovala. Pak si jen pamatuju, že mě Roman vzbudil a doprovodil do postýlky. Dopoledne jsem nemohla pořádně usnout, a když jsem pak zabrala, probudila jsem se v poledne. Ani jsem to neměla dělat, takovej bolehlav není jen tak něco. A k tomu sušák, nezbytný kamarád povečírkových rán (i když já mám žízeň každé ráno...).

Jo a abych nezapomněla, byli jsme fakt hojně obdarováni, od Romanovy maminky jsme dostali druhých šest příborů a kávovar (na co kávovar, to nevím, když Roman kafe nepije vůbec a já si ho dám tak jednou týdně v práci, když už opravdu usínám...), od jeho ségry misky, od táty deset nožů (sehnal to někde na trhu za pár šupů, ale hodí se to) a světlo na zeď do předsíně (jen to sklíčko budu muset trochu umělecky vylepšit, protože nemám ráda kýč), od Petry s Karlem slíbené vinné skleničky, od Juliana zapékací misku, od tety šampáňo a něco k jídlu (jednu flašku si vezu domů na Sivestra, takže kdo ho stráví se mnou, má se na co těšit), od kolegů z práce nějaké ty flašky vína (konkrétně tři z Alsaska - dárkové balení), dvakrát 50 euro na zařizování a každý donesl něco k pití či k jídlu, někdo upekl koláč, někdo donesl obrovskou pizzu, spoustu brambůrků nebo vynikající (bohužel kupované) zákusky s pekanovými ořechy... Zůstaly nám dvě flašky pastisu, půlka fefermincky, jedna vodka, několik vín, pár balíčků brambůrků... dost na to založit si bar :)

Byl to fakt super večer, určitě zase něco uspořádáme, ale ne hned, protože teď zrovna nepotřebujeme uklidit celý byt :)