Velký nákup a velký úklid

Celý víkend jsme strávili diskuzemi a prací na bytečku, aby to u nás vypadalo zabydleně a příjemně. V pátek večer jsme jeli do Trévoux a přespali tam, protože Romain měl druhý den ráno randevu v bance, tak jsme si řekli, že strávíme večer zase jednou s rodinkou. Jenom, že Audrey zůstala v Lyonu, jelikož měla v sobotu zkoušky ve škole (v sobotu???) a JP šel na fotbal, takže s námi večer strávila jen maminka R.

---

Aby mi udělala radost, tak oznámila už pár dní dopředu, že k večeři bude boudin (ten francouzskej prejt) s brkaší a opečenými jablky...mňamina :) V mrazáku jsem ještě vyhrabala zbytek zmrzliny, co jsem si koupila někdy před třemi týdny a nestihla jí zlikvidovat před odstěhováním. Mňam.

Po večeři jsme chtěli hrát nějakou společenskou hru, ale vzhledem k tomu, že jsme byli jen tři, a taky vzhledem k tomu, že jsem vytáhla počítač s plánem našeho bytu, tak jsme se k žádné hře ani nedostali. Původně jsme chtěli jenom ukázat fotky, jak jsme se zařizovali a fotky z Lumiere, ale když jsme začali diskutovat nad zařízením kuchyně a obývacího pokoje, tak jsem zapnula i ArchiCAD (protože oba dva se snažili na papír velikosti A7 čmárat rozvržení, naprosto nearchitektonicky a naprosto nepochopitelně). Rozvrhli jsme kuchyňovou stěnu s lednicí, indukčním sporákem a troubou, na kterou nemáme a ještě dlouho nebudeme mít. Ale mám pocit, že se nám chtějí složit na ten sporák s troubou jako vánoční dárek (řekla bych že spojeno i s narozeninami).

Kromě toho si prohlídla náš seznam věcí, co bychom tak potřebovali, a k naší kolaudačce v sobotu dostaneme druhých šest super příborů, protože jich máme neustále nedostatek. Audrey nám koupí misky, Karel s Petrou přinesou vinné skleničky... A doufám, že těch ostatních 20 lidí přinese něco k jídlu a k pití, protože jinak budeme na suchu. Dneska budu nakládat hermelíny (teda Camembert a Carré a Brique) a v sobotu koupíme nějaké to pitivo, ale nějak jsme tenhle měsíc docela dost na štíru s penězma. Tak je to logický, zařizujeme byt, žejo.

Konec vsuvky, ten kus kuchyňského nábytku, co tuhle vymyslel šéf, nám bude muset nějakou dobu stačit. Ale oba dva řekli, že vezmeme jen spodek, protože se jim s tím vrškem nechce vrtat do zdi. (Aktualizace, teď jsme se domluvili, že si ji tento týden odvezeme, sjedeme tam v poledne, jen se ještě neví, čím a jak.) A je fakt, že Roman mi předhodil pádný argument: "Máme tu poličku s tvými dvěma kily koření, kam to všechno dáš? Zabiješ tím celý ten horní díl, takže to nemá smysl. Takhle je to dobrý, dolů nastrkáme hrnce a pekáče a bude." Ano, pane :)

Po kuchyni jsme se koukli na obývák a znovu to celé přeskládali, a byla jsem moc ráda. Máma Romanovi vysvětlila, že je lepší vcházet do jídelny a potom mít útulný obývák, než nahustit do kouta sedačky a "bydlet" ve tmě u dveří. Děkuji, to je i můj názor, ale bylo to fakt těžký ho prorazit...nechci, aby měl moc pocit, že si nesmí nic zařídit podle svého. Samozřejmě, že to tak je, ale musí se na to opatrně, polehounku, pomaloučku, aby nic nepoznal :)

Pak jsme začali hledat stoly: kulatý, dřevený, s centrální nohou, s možností zvětšení pomocí roztáhnutí... Myslím, že jsme takový ani nenašli. Pak jsme našli jeden faaaakt krásný, dřevěný, střední noha, roztahovací, obdélník, ale stojí 700 Euro a je na něj 12-15 týdnů dodací doba. Fajn, skočíme si do IKEA koupit ten obyčejnej dřevěnej hranatej za 39,50 a časem se uvidí, co dál :) Jo, a k tomu nějaký pěkný ubrus.

V sobotu kolem poledne jsme jeli do Carrefouru v Ecully. Řídila jsem. Až na několikeré pruzení žádné exta zážitky. Ta návštěva mě stála 228 Euro (Roman po zaplacení nájmu a všech šeků nemá na kontě nic). Haha. Koupili jsme něco málo k jídlu, ale hlavně věci do bytu. Takže útěrky, naběračky, pokličky na hrnce, zapékací misky, salátové mísy, telefon (když už platíme tu pevnou a voláme prakticky všude zadarmo), váhu (neváží si nás, mrcha!), koš do koupelny, rozdvojky na zásuvky, kolíčky na prádlo, ramínka, nálepky pod židle i gumové pod postel (aby pořád neplavala na těch parketách) a spoustu dalších maličkostí, jejich cena sice nepřesáhla 10 Euro, ve většině případů ani 5, ale jejich kvantita tuto cifru přesáhla několikrát.

Na parkovišti si mě vyzvednul Julien, bubeník, a jeli jsme kamsi k Arbresle na samotu k jeho prarodičům na zkoušku s kapelou. Roman jel domů, vyzkoušet nový telefon a hrát si. Oba spokojení.

Hraní bylo fajn, začíná se nám to dávat dohromady, Rzi donesl vytisknuté texty, povedlo se nám poštelovat čtyři kousky a sem-tam to vypadalo už fakt muzikálně. Byl tam nový perkusionista, ale nějak nám moc nesedl, a ani si nemyslíme, že bychom sedli my jemu. Ve středu bychom měli vidět druhého saxofonistu a ještě jednu kytaru, tak uvidíme, jak to nakonec dopadne. Pak si dáme přes Vánoce pauzu a začneme znovu v lednu. Tak budu mít trochu času vytřídit ty hodiny nahrávek, co prozatím mám, a dát z toho dohromady nějakých pár slušných kousků. Jinak, velká událost: Rzi viděl poprvé ve svém životě sníh... musela jsem ho s ním vyfotit :) Jo, taky jsme si jeden moment vyměnili nástroje, Rzi si sedl za bicí, Julien si vzal basu, já kytaru a Bruno...Bruno si balil cígo a na moji prosbu nás vyfotil :)

LochNesska se saxíkem a rukavicemi a s mikrofonem obaleným kapesníkem a nacpaným přímo do díry.	Rzi vpravo s kytarou a Stefan, kterýmu je 48a je na nás nějakej "starej".
Julien za bicíma	Bruno s basou
LochNess s kytarou	Julien s basou
Šťastný Rzi za bicíma	A Bruno, který to celé fotil

Kokosy na sněhu ;)

Večer mě Bruno hodil domů, tak jsem ho pozvala chvíli nahoru a byl z toho příjemný pokec i s Romanem. Večer jsem se vrhla na úpravu fotek, jinak jsme nic kolektivního nepodnikali, přijela jsem až v devět, takže ani nebylo zas tolik času.

Včerejšek jsme věnovali zařizování a úklidu. Vysáli jsme ve všech místnostech, umyli dvoudenní nádobí, umyli a rozuklidili všechno, co jsme nakoupili, přesunula jsem si svoje působiště z ložnice do obýváku na kanape a pak jsem tam odpoledne dělala fotky.

Už jsem se vícekrát zamýšlela nad tím, jak někdo, kdo bytostně nesnáší televizi, může bydlet s někým, kdo ji příchodem domů zapne, a vypne jí až před spaním. Proto jsem se schovávala v ložnici za dvojími dveřmi. Včera jsem z něj vypáčila, že mu jde jen o nějaký "hluk", takže když pustím muziku, tak vypne televizi. Skvělé! Přesně na tento popud jsem se přestěhovala na to kanape. Je to mnohem příjemnější, být v tom větším pokoji. A večer jsme se tam koukli na větší část prvního Pána prstenů, režiserský střih, délka 3,5 hodiny. V jedenáct jsem u toho usínala, takže nám na dnešní večer zbývá ještě hodina.

Jo, a říkala jsem si, jak by se nám v tom obýváku krásně vyjímala ta barevná lampa, pustit si třebas světle zelenou nebo tyrkysovou... Romain totiž řekl, že mi jí asi nadělí pod stromeček (žádné asi, já už s ní teď počítám!!!). Já mu pořídím kolo. Pořád mám pocit, že to bude dárek spíš pro mě, ale několikrát jsem se ho na to ptala a on mi řekl, že se těší, až nebude muset řídit. Ale teď to má stejně v pohodě, občas chodí pracovat i pěšky, to když je to nějaká firma, co sídlí pár ulic od nás :) Tak to by byly Vánoce, ještě bych měla jako "malý" dáreček od Romanovy mámy dostat elegantní baťoh, do kterého bych eventuálně mohla nacpat i svůj počítač, a se kterým budu chodit do práce a po stavbách a bude krapet serióznější, než ten můj hadrovej, co už má taky pěkných pár let (stále v perfektním stavu!).

A když už jsme u těch Vánoc, tak se jdu večer kouknout na Part-Dieu na dárečky, konkrétně na tři šály, jak se tu někde objevilo v komentářích :)

Teď bychom měli zase konzultovat, až nás přestanou rušit telefony...začali jsme ve tři, je půl, a od tý doby volali dva lidi a pokaždý je to na děsně dlouho. Jsem zvědavá, jestli dneska projdeme alespoň něco. Jinak jsem si přestěhovala kancl naopak, jako kdybych v kompu zadala "symetricky" a dopoledne jsem strávila nalepená na topení, protože takovou kosu jsem tu ještě neměla. O víkendu začalo mrznout (= 0 stupňů) a jak se tu dva dny netopilo a já přicházím první, tak jsem myslela, že nepřežiju. Teď už je to v pohodě, dokonce jsem dobrovolně stáhla topení z 22,5 na 19,5.

Večer: tak jsme nakonec konzultovali až do půl šesté, kdy mě poslal domů. Docela jsme se u toho nasmáli, když jsme vymýšleli, kdo bude bydlet v těch pidibytech, jako že třebas v přízemí bude bydlet nerudnej 90ti letej dědek s bradavicí na nose. Zdálo se, že byl spokojený s mojí prací, ale rozhodně řekl, že takhle je velký kus práce udělaný.

Původně jsem chtěla jet na to Part-Dieu, ale nakonec už bylo docela pozdě, takže jsem zašla do Simply koupit sejry na sobotu, nakoupila jsem za 30 Euro jen to mlaskne a dotáhla se domů. Tam byl Roman se svým šéfem, živě diskutovali nad prázdným pianem a čekali na stěhováky. Nakonec jsme na ně čekali skoro do osmi, ale byl to příjemně strávený čas, dobře se s ním povídá. Přijde v sobotu, tak se docela těším.

Jo, a abych nezapoměla, přidávám ty fotky ložnice. Ale asi budeme zase stěhovat, ta postel se mi takhle moc nelíbí... Musím se zeptat Romana, co on na to.