Včera byl v objektu Komory architektů vyhlášen projekt roku z naší skupiny. Vyhrál to jeden kluk, ale můj projekt byl aspoň zmíněn mezi pěti velmi zajímavými, což taky není špatné. Popovídala jsem si s profesory ze školy, víceméně jsem vyignorovala bývalé spolužáky, co se chovají jako praví architekti (snad s vyjímkou pár lidí - mezi nimi i ten, co to vyhrál) a taky jsem odchytla M. Barniera z nádraží a vytahala z něj moudrosti. A všem okolo říkal, že kdyby byl v porotě on, dal by tu medaili mě :)
Takže, řekl mi, že u nich dochází k naprosté restrukturalizaci kanceláře a že se teď musí vypořádat sami se sebou, takže si nemůžou dovolit nikoho zaměstnat. Cesta je stále otevřená, a pokud se něco naskytne, tak se mi ozve. Budu tomu věřit a doufat v to, už proto, jak mě vychvaloval před ostatními.
Jinak profesoři byli rádi, že jsme prakticky všichni našli práci, takže se o svoje ovečky nemusí tolik bát. Všichni se mě ptali, jestli jsem teda nakonec zůstala ve Francii a co je s mým šery. Tak říkám, že je hned vedle mě, že jsem ho nenechala v Praze :)
Vrátili jsme se asi v devět a vrhli se na počítač. Dostala jsem za úkol z toho stolního zálohovat všechna data, o která stojím, protože Romain se rozhodnul stůj co stůj přeinstalovat wokna na sedmičku, aby mohl hrát tu svojí hru. Nejlépe už dneska, až v jedenáct skončí svoje tři opravy kousek od baráku a bude mít volno až do dvou. A odpoledne pokud možno od čtyř až do večera. Aspoň od něj bude pokoj. Zajímalo by mě, jestli zajde aspoň koupit ten hajzl papír, co zapoměl v pondělí :-D
Jinak v práci je to docela pohoda, teď děláme studii tý věže, což znamená analýzy a podobný ptákoviny, ale už třetí den se zabývám konceptem a možnostmi, konzultujeme to spolu a baví se se mnou jako s partnerem, což mi přijde fakt fér. Dneska jsem sepsala na papír všechny možnosti, načmárala to ve sketchupu a mám asi milion pauzáků pokreslených všemožnými barvičkami, takže teď čekám, až přijde ze stavby a trochu se o tom pobavíme, protože nějak nevím, co dál. Jo, včera jsme vymysleli novou instalaci na 8. prosince, fete de la lumiere...podpálíme tu věž, to bude atrakce viditelná odevšad. A k tomu to bude dobrej happening, až všichni ti Arabi budou skákat z oken.
Večer bude buď zkouška s kapelou nebo budu trochu kutit v bytečku a taky jsem chtěla pouklidit kytičky. Nemůžu se dočkat oběda, asi ho už vytáhnu, těch 15 minut se to nezblázní, když už půl hodiny nic nedělám :) Teď tu byl Cyril a řekl mi, že tu mám takový vedro, až se odlepujou tapety. Nevím, mě je takhle docela dobře.
1 máma máma | E-mail | 2. prosince 2009 v 15:19 | Reagovat
OdpovědětVymazatGratuluji, jsem ráda, že i s odstupem se Tvůj diplom líbí, mě se také líbil. Takové přehlídky jsou vždycky o individuálním pohledu hodnotících a náladě na kterou stranu se názor překulí, teprve pak o objektivní kvalitě. Proto nedělám soutěže, je to o barnumské reklamě, ne o kvalitě. Doufám, že to s těmi nádražími nakonec dobře dopadne, když Tě pořád tak chvál. Na druhé straně Tvoje současná práce se vyvíjí lépe, co se týče profese, než jsem čekala. Uvidíme, co bude dál. Zdravím a mám radost, že jsi se zase ozvala. máma
2 máma máma | E-mail | 3. prosince 2009 v 15:29 | Reagovat
Lenko, jsem úplně hrozná, ale nejraději bych při každém otevření počítače s internetem viděla a četla Tvoje nové zprávy. Vím, že se toho zase tolik neděje, ani že nemáš na práci jen psaní blogu. Ale přesto... Já teď dělám návrh pro strejdu Martina, dost jsem nervózní, aby byl spokojen, je to přece jen v rodině. Už bych potřebovala umět ten sketch up. Zdravím a moc vzpomínám, máma.
3 Nessie Nessie | Web | 3. prosince 2009 v 17:37 | Reagovat
[2]: No pardon, tak ja zas nejsem povolanim spisovatelka. A krom toho na me v predsini ceka hora vypraneho pradla, v kuchyni umyty nadobi, a krom toho jsem se chtela trochu hnout, protoze jinak z toho sezeni na zidli pred pocitacem uplne zdrevenim. Tak zas jindy ;) O vikendu bude Fete de la lumiere, takze budou snad i fotky!
4 máma máma | E-mail | 4. prosince 2009 v 13:10 | Reagovat
Těším se na fotky z fete da la lumiere, pardon, já vím, že nejsi žádná spisovatelka, ale co kdyby... Tip na dárky pro tátu a Adama - decentní, ale něčím francouzsky šik, šály ke kabátu (táta tmavě modrý kabát, Adam tmavošedý kabát), Adamovi navíc i jinou šálu, tu, co od Tebe dostal, zapomněl v hospodě. I já bych ještě jednu šálu unesla, byť tu pestrobarevně červeno všechno pruhovanou stále pilně nosím a ještě pořád se mi líbí. A teď jdu "na strejdu Martina", právě jsem přijepala z Dejvic ze stavby. Jde to tam přece jen líp, než jak líčíš svoje zážitky ze staveb v Lyonu, máma