Akce Kulový blesk po francouzsku

Tak jo, tak jsme přestěhovaný. Zrovna ležím v naší dočasný posteli, tzn. clic-claku a stahuju fotky. Dneska to bude spíš fotoeditoriál, protože jsem po tomhle víkendu docela unavená, včera ani nebyl čas to tu všechno napsat, takže jsem to jen začala a zbytek dneska.

---

Takže, zkrátka a jednoduše, první dojmy... V pátek večer po práci jsme přijeli sem do bytu, obešli jsme to s bývalou nájemnicí a s nějakým pánem, který všechno zapsal do lejster, pak nám předali klíče a nechali nás osudu. My jsme vyndali z pantů dvoje dveře v kuchyni, zabalili je do plastový folie a odnesli do sklepa spolu s nějakou skříňkou do koupelny, asi tak z roku 1950. Pak jsme se sebrali a odjeli naposledy do Trévoux přespat a připravit zbytek věcí na stěhování. Romain svoje věci zabalil už v úterý, já většinu ve čtvrtek a v pátek jsme dodělali ten zbytek, co se tak různě povaloval.

V sobotu budíček v půl osmé a pak jsme začali nosit. V osm přijel chlapík s náklaďákem, kde bylo od pátku už naskládáno všechno vybavení, co jsme posbírali po všech koutech (s laskavou pomocí Romanovy maminky) a my jsme do něho nanosili ještě spoustu tašek, co se nevešly do dalšího auta, které se rovněž naložilo samo už v pátek (děkujeme Audrey a J.P. - mámin přítel). Z kytiček utrpěl jenom papyrus, protože na něj něco těžkýho spadlo. A to jsem si pochvalovala, jak se strašně zmohl a vyrostl za poslední měsíc o čtvrt metru! Snad se z toho vzpamatuje brzo.

První várka, tzn. Romain s JP odjeli v půl deváté, v devět jela dávka druhá, kamion s Romanovým tátou a jako třetí dávka jsem jela já s Romanovou mámou, ještě jsem uklidila poslední věci a v našem pokoji trochu povysávala tu tunu prachu. Pak jsme kolem desáté vyrazily taky směrem do Lyonu. Asi za půl hodiny volá Roman, že kde se prej flákáme, že už mají všechno složené v bytě a vybalují svačinu. Jsem si správně myslela, že všechno naházeli doprostřed obejváku bez ladu a skladu, a taky, že jo!

Pojedli jsme a vypakovali jsme všechny pryč, načež jsme začali uklízet věci do té trochy nábytku, co jsme měli, Roman vybalil asi 50 tisíc sklenic a talířů, co nám kdo dal (dva nejsou stejný) a já jsem začala s oblečením a tak. Kolem třetí jsme zjistili, že nemáme naprosto kam dát naše oblečení, takže jsme se vydali po okolí hledat metr (který jsem si jako správná architektka chtěla koupit už dávno), abychom si mohli oměřit byt a pak vyrazit do IKEA něco sehnat. Obešli jsme celou čtvrť, abychom pak v naší ulici asi 100m od nás našli jednu super vybavenou drogerii. Metr je super, takový to svinovací kolečko, a na konci má dva magnety, což je docela příjemně magnetické.

Obešli jsme celou IKEA, zapomněli jsme koupit závěs do sprchy, a 4*4 poličky, čtyři pidi stolky a spousta drobností mě stála sto Euro. Druhou půlku obchodu jsem se jenom vlekla, naprosto zničená, bolely mě nohy a ze všeho nejvíc se mi chtělo jít spát. No nic naplat... Dojeli jsme domů, odvlekli to nahoru do bytu a vyrazili do Starého Lyonu na večeři s Arnaudem a Orianne. Oba dva bušóny (bouchon, typický Lyonský restaurace, ale už jsem o tom určitě psala), co jsme znali, byly beznadějně obsazené. Tak jsme zapadli do nějakého jiného, který ale nebyl zas tak dobrý. Navíc nás nechali zaplatit za flašku Beaujolais nouveau 23 Euro, což byla docela loupež. A trochu mě naštvali, že mi nechtěli dát zapečený brambory k menu za 16E, jen prej k tomu za 25...

Po večeři jsme šli ještě k nim, že něco podnikneme. Kluci si otevřeli víno, řekla jsem, že radši budu řídit, než pít. To sice nebyl nejlepší nápad (popíšu následně), ale aspoň mě o to míň bolela hlava pak. Hráli jsme karty, zase tu jejich divnou mutaci mariáše, ale když jsem se Romanovi snažila vysvětlit nějaké principy, co platí v obou hrách, tak mě stejně neposlouchal. No, nicméně...cesta zpátky. Jelikož jsme se nějak nemohli vymotat z místa, tak mě drahý navedl na cestu skoro přes celý Lyon a celou dobu mě neskutečně prudil. Tak jsem se zase pro změnu zařekla, že už řídit nebudu. Sice už mi to jakž takž přestalo chcípat, ale nějak na to nemám nervy.

V neděli jsem se pěkně vyspinkala do dvanácti, přesně jak jsem chtěla, tak mě dokonce i ležérně přestala bolet hlava. Roman zatím smontoval všechen nábytek a odpoledne jsme dozařídili kuchyň a já jsem naskládala všechno oblečení. U toho jsem si pustila Kačery v češtině, takže nakonec Roman strávil víc času v ložnici, než v kuchyni, a koukal na ně :)

Vypadá to tu už docela pěkně. Máme teď zařízenou kuchyň (nic moc, ale vařit se tam dá), trochu předsíň, perfektně ložnici a obejvák o 25ti metrech čtverečních, který je naprosto prázdný, respektive jsou v něm přepravky s papírama a stolky s kytkama a jedna televize.

Večer jsme strávili u seriálů pěkně v postýlce a užívali jsme si trochu klidu a konec náročného víkendu. Predtím se tu ještě stavila Romanova máma s JP, přivezli nám poslední oblečení, co jsme nechali v Trévoux, pár věcí do koupelny (jako třeba mejdlo a závěs do sprchy), obrazovku pro počítač a odvezli jednu bednu bordelu. Jo, a ta sprcha je fakt žalostně malá (70 na 70) a bojler vystačí tak tak na dvě sprchy...tak nevím, co budeme dělat. Asi se nebudeme mejt.

Dneska v práci to byla docela pohoda, ráno jsem přijela na jednu stavbu, tam jsme to tak nějak oběhli, zase jsem se dozvěděla, že to všechno mělo bejt už dávno hotový, a jeli jsme do kanclu. Začali jsme dělat nějaký resumé k tý věži, takže když mi v půl jedný zaťukal Roman na okno, tak Žán-Lyk leknutím poskočil na židli, ale pustil mě na oběd, že už je stejně čas. Původně mi měl Roman jenom dovézt tričko s dlouhým rukávem, protože jsem to ráno krapet nevychytala s oblečením, ale pak jsme se dohodli, že skočíme na oběd, protože jsme neměli ani jeden s sebou nic k obědu. Objevili jsme kousek ode mě příjemnou indickou hospůdku, kde jsme si dali vynikající krevety a kuře a kde visím 10 Euro, protože tam neberou kartu. Romain zmizel už ve třičtvrtě, aby stihnul zajet do práce (stejně nestihl to, co chtěl - někomu předat polovinu svojí práce) a mě tam nechal to zaplatit. Tak jsem vylítla do kanclu pro druhou kartu, ze který můžu vybírat, v peněžence jsem našla 15 Euro, tak jsem to nakonec vyhandlovala, že mu zejtra přinesu zbytek, protože bych nestihla jít k bankomatu a zpátky a vrátit se nějak rozumně do práce. Aspoň mám na zejtra vyřešený, co budu jíst.

Odpoledne jsme dodělali ty analýzy a já jsem vytáhla barvičky a skicák a jala se analýzovat analýzy. Jean-Luc vypadl někam na stavbu. Tak jsem se do toho zažrala, že jsem jen pak zvedla hlavu, a najednou bylo pět hodin. Tak aspoň ten den rychle utekl. Romain skončil ve tři a řekl, že půjde nakoupit. Nakonec nechal u konce nákupu košík stranou v obchodě a musel se vrátit domů, protože přišel chlapík od Numerikáblu nainstalovat nám televizi a internet. Skončili přesně v okamžiku, kdy jsem s kolem vešla do baráku. Takže jsem ho zamkla do sklepa a vyrazili jsme dokončit ten nákup.

Jo, dneska jsem dostala svůj první plat. 1187,05 Euro. Nevím, jestli mám radost, nebo jsem nasraná. Viděla jsem výplatní pásku, 320 Euro jde na poplatky. To máme v Čechách taky tak velkej rozdíl mezi hrubou a čistou mzdou? A to v tom ještě nejsou daně, co se platí jednou ročně, asi tak 1000 Euro...haha. Dostala jsem šek, tak jsem to vzala ještě přes banku, ať mi ho co nejrychleji připíšou, takže proto jsem dorazila později.

Nákupy jsme zvládli docela rychle, ten košík byl už i tak dost narvanej. Brouček platil 160 Euro a to nemáme ani hajzl papír :) Snad nám ty železý zásoby na chvíli vydrží.

Jo a teď večer mě parádně nasral, protože není spokojenej s tím počítačem, co jsem mu dala. Jsem se taky nemusela namáhat ho vozit z Prahy do Lyonu. Jsem mu ale říkala, že jsou na něm zahnilý čtyřletý wokna! A to všechno jenom proto, že mu nejde ta jeho podělaná hra.

A to bude asi tak všechno, tak teďka všechny ty fotky, abyste věděli, co a jak. Ve výsledku nemám pocit, že by to stěhování provázely nějaké komplikace. Jenom to bylo pěkně únavný.

Takže tohle je úplně prázdná ložnice v pátek večer.	Dtto, obejvák.
Obejvák, tentokrát pohled od předsíně	Roman vyhazuje z kuchyně i druhé dveře, ty od špajzu
Provizorní postel v ložnici	Jak přivezli, tak to naházeli do obejváku, pohled z předsíně
Včetně věšáků, komody do pokoje, televize na zemi...	A ještě jednou z jiný strany.
Jo, tak tohle je fakt bonbónek, roztrojka skrz zeď, jenom ji není kam píchnout, nejbližší zásuvka je vzdušnou čarou 5m.	Z druhé strany v ložnici, asi tu někdo chtěl sledovat televizi.
Lehce pouklízená ložnice s oblečením.	Pohled do předsíně. To piáno si odveze Romanův šéf.
Začínáme odklízet a rovnat.	Vyhodili jsme další dveře...od šatníku. Jinak jsme tam nakonec naskládali fakt dost věcí.
Přesun poličky ze špajzu do kuchyně.	Vybalování nádobí
Trocha nádobí ve špajzu	Roman vybaluje nádobí, trouba a mikrovlnka už jsou "nainstalovány".
Neděle, postel už s povlečením	Krása, miláčku, tak já to teď vyfotím a pak to přeskládám, jo?

Jé, to jsi to ale krásně smontoval, zatímco jsem spinkala!	A ten bordel v předsíni bys taky mohl uklidit ;)
Nově zařízený počítačový koutek, zatím bez obrazovky.	Vybylování v kuchyni.
Romanovo umělecké dílo!	Dtto
Pěkný, ne?	Ty ručníky jsou moc pěkný, díky rodičové.
Po odklizení kartónů.	Umělecké dílo v noci.
Ale druhý kout obejváku naprosto prázdný.	Příprava na spaní
Oblečení v naší nové úžasné skříni bez dveří	Košile a spol
Komoda alias noční stolek	Trochu více naskládaný špajz
Správná česká lednička, včetně českého piva	Pondělí: Právě nám zapojili internet a vrátili jsme se z nákupů.
Wifi aparát, televizní tuner a superstará televize.	Umyla jsem část nádobí, abyste věděli! Když jsme to vybalili z těch novin, tak to bylo trochu špinavý.

Starý hnusný dřez a jeho sifon, který jsme se rozhodli vyměnit, protože tam ani nemůžeme zapojit pračku. Budeme prudit v realitce, ať to zaplatí majitel!	Byli jsme na nákupech
A natřískali lednici k prasknutí	Romanův sušenkový koutek...a to jsem myslela, že těď začneme jíst trochu s rozvahou...