11 prosince 2009

Jak jsem dělala bryndzové halušky bez bryndzy

Včera jsem dostala chuť na bryndzové halušky, no jo, to je sice pěkný, ale kde ve Francii vzít bryndzu? Tak jsem to nakonec vyřešila hezky po česky. Z těsta na bramborový knedlíky (dovezeno z Čech) jsem přes proděravěnej kelímek od smetany přepasírovala něco jako noky či halušky a omáčku vyrobila z těch nejsmradlavějších sýrů, co jsem našla v lednici (co tam nechali Grenobláci) a kupovidu, i když to smrdělo úplně neskutečně, tak to chutnalo fakt dobře, polito vypraženým špekem (díky Aničce, která mi ho přivezla z Prahy - nepsala jsem, že ten, co jsem si dovezla já mi zplesnivěl?) to chutnalo prakticky tak, jak mělo! S Romanem jsme se u toho koukli na nový díl How I Met Your Mother na našem nově nainstalovaném kanapi v obýváku.


Asi jsem sem ještě nedala nové fotky ložnice a obýváku, co? No teď jsem v práci, takže ty fotky nemám u sebe (přidám večer), ale v zásadě se toho tolik zas nezměnilo. Jen, že ta postel je větší než kanape, takže v pokoji zabírá nemálo místa. Neustále koketuju s myšlenkou, že jí přirazím ke stěně, ale trochu je problém, že má moc vysoké čelo, takže by pak nešlo otevřít okno :(

Včera po večeři jsme si sedli oba dva k mému notesu, do ArchiCADu jsem vynesla hrubý půdorys salonu a pak jsme hodinu šoupali sedačkama, stoly a židlemi tak, abychom našli ideální řešení místnosti. Neexistuje. Vždycky tam bude nějaké "ale". Ale my na to přijdeme! Vymysleli jsme, že v rohu naproti dveřím by se fakt dobře vyjímalo kanape a k tomu nějaké "pufy" (takový ty velký měkký balíky, na kterých se dá ležet i sedět). Nakonec jsme koukli na stránky wegett.cz na moje naprosto vysněný sedačky a křesla, našli jsme to i v Německu, ale nepřišli jsme na to, jak bychom si nechali poslat jednu dvousedačku 160*120*90 a dvě poloviční křesla poslat až do Francie. Jo a v Čechách je to asi o 20% levnější, než v Německu. Ale vyjímalo by se to tam fakt pěkně.

No nic, v sobotu si jedeme koupit alespoň nějaké to zařízení do kuchyně, jako že mísu na salát, naběračku, struhadlo, dostatečně velké misky na cereálie (s bolestí u srdce jsem propůjčila svůj čajový servis a Romanovi není dost veliký!) a tak podobně, abychom mohli trochu lépe existovat a vařit. Hlavně se těším na pořádný sporák a rychlovarnou konvici, s tou dvouplotýnkou se nedá spolupracovat!

To mi připomíná, někdy v úterý přišel šéf z nějaký stavby, kterou co nevidět začneme, a do ruky mi strká flešku, ať se prej kouknu na fotky. A tam kuchyň. Myslel na mě :) Někdy příští týden to půjdeme přestěhovat k nám, dokonce slíbil, že se zeptá syna, jestli by nám s tím pomohl, že mu půjčí auto (půjčil by ho i nám, ale Roman má řidičák moc krátce, takže se na to nevztahuje pojištění). A šéfik má něco s kolenem, minulý týden si nabil kokos na stavbě. Pohoda, ne? (Ne to koleno, ale ta péče!)

Jinak, co se týče pracovního, tak teď dělám konstrukční plány druhého baráku, což znamená obšlehnout to samý, co je v prvním baráku, jen to upravit na konkrétní situaci. Docela v klidu, tahám čáry, poslouchám muziku a nějak se o nic moc nestarám. Začal mě fakticky připravovat na to, že budu na ty stavby chodit sama, což ale nebude zas tak těžký, protože jsem ty všechny plány kreslila já, takže tam znám každej čudlík. No, napíšu, až tam opravdu budu sama.

Jo, a to denní ježdění do práce na kole a zpátky (po čtvrt hodině) mi dělá docela dobře. Když se k tomu přidá, že mě nikdo nenutí jíst v devět večer, tak se cítím fakt o dost líp, tak doufám, že to i pan břicho časem pozná a zmizí :) Dneska večer jedeme do Trévoux, ale příští týden zase skočím do bazénu.

Jinak naše kapelka .COM1 se docela dobře rozvíjí, ve středu jsme měli druhou zkoušku v pořádné zkušebně s bubeníkem a udělali jsme tři struktury na písničky, jsou to fakt hitovky. Zítra odpoledne jedeme k bubeníkovi někam do vesnice na barák pořádně pracovat, takže je z toho zabité odpoledne, ale moc se na to těším. Měl by tam totiž být ještě druhý kytarista, saxofon a perkuse (bubínky). Dám vědět, jak to dopadlo.

A teď jdu zase tahat čáry, ještě mi toho trocha chybí a chtěla bych to mít před polednem hotové.

1 komentář:

  1. 1 máma máma | E-mail | 11. prosince 2009 v 11:19 | Reagovat
    Je to pravda, co Němec zvládne s příručkou a se všemi surovinami, to Čech zvládne bez příručky a surovin. Co se týče nákupu u nás, určitě bychom cestu s dovozem spojenou s návštěvou Lyonu nějak zvládli. Probereme to o vánocích. Jinak jsem ráda, že Tě pan šéf už bere "do party". máma

    2 Aailyyn Aailyyn | Web | 11. prosince 2009 v 14:12 | Reagovat
    Prostě zlaté české ručičky, neříká se to nadarmo :-)

    3 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 12. prosince 2009 v 19:49 | Reagovat
    :) Také jsem vařila dnes k obědu brynzové halušky - ty prostě miluju! - ale jistě na tom není nic k vyprávění jako na Tvé improvizaci! :D Hlavně, že chutnaly... ;)

    OdpovědětVymazat