LochNesska za volantem a v práci

Dneska bych chtěla popsat dvě hlavní věci: práci a řízení. Ani nevím, kde bych měla začít...tak asi prací, pobavení necháme na potom.

---

Takže... je to pěknej vopruz vstávat v šest, protože do Lyonu jedeme tak dlouho. Včera to bylo ještě dobrý, jen asi třičtvrtě hodiny, ale dneska byl zavřený jeden pruh v tunelu a jeli jsme DVĚ hodiny! Dorazila jsem těšně před devátou a to tam normálně hniju už od osmi. Šéfovi jsem zavolala z auta (naštěstí jsem vyhrabala jeho telefonní číslo), takže se ani nezlobil, jen mi řekl, že tohle se na kole stát nemůže. S tím souhlasím. Kromě toho, když píchnete...to se mi stalo, když jsem jela poprvý na FA kolmo a pak jsem si dala 4 kilometry přes Stromovku po ráfku, přijela jsem mokrá jak myš půl hodiny po začátku kreslení...

Nicméně, hned poté, co jsem dorazila, jsem rovnou dostala práci. Žán Lyk mi vysvětlil, co všechno se musí připravit na odpolední schůzku na stavbě, takže jsem šoupala s radiátory, kuchyní a k tomu jsem vymýšlela, jak to všechno dobře zařídit. Přes poledne jsem teď začala sledovat Black Books (anglický seriál s velmi černým humorem), mám to přesně jeden díl na jídlo a pak se jdu projít někam ven, abych nabrala trochu čerstvého vzduchu.

V pondělí přinesl pan architekt varnou konvici a kávovar, tak se teď mám aspoň čím občerstvovat, ale asi jen do té doby, než dojde těch 20 prvních kartuší, co koupil. Jsou fakt moc pěkný, barevný a je tam od každé chuti jedno, tak to mám prý vyzkoušet, co mi chutná. A pak něco z toho koupíme po deseti. Ale ty kafata pije i on i ten kolega, co sedí ve vedlejší místnosti, takže to asi nezvládnu jen sama.

Odpoledne jsme byli na stavbě, strávili jsme tam dvě a půl hodiny. Protože jsme půl hodiny čekali, než ostatní laskavě dorazí. A pak jsme řešili problém se zedníkem, protože jeho člověk udělal díry do země i tam, kde být neměly. V plánech byly nové příčky vyznačeny černě, a některé z nich uzavíraly šachty u záchoda a sprchy, jenže taky tam byly tyhle černé čáry okolo elektrické skříně, takže ten šmoula udělal díry i tam. Takže se to teď bude zase zazdívat. Kromě toho kopal rýnu v podlaze a prokopl (nejspíše) trubku od plynu, takže jsme na sebe všichni koukali, že tohle jsme teda ještě neviděli. Vypadá to ale, že už tam toho plynu moc nezůstalo, byl zavřený, ale ne utnutý.

Pak jsme ještě rychle objeli dvě další stavby, jednu obhlídnout (v pátek a v pondělí jsem na to dělala ty plány) a tu druhou jsem viděla ve čtvrtek a od té doby tam nikdo na nic nešáhl... haha.

Včera odpoledne jsem vytvářela PDF a tiskla dvě paré plánů, které už byly hotové. Zabralo mi to celé tři hodiny. Nejftipnější bylo, jak mi asi půl hodiny vysvětloval, jak se kompletuje paré a že je tam vícero profesí a všechny výkresy jsou sepsány na seznamu výkresů. Jako bych to odmala nevěděla, žejo :)

No a teď ta druhá kapitola: včera mi Roman půjčil svoji 207 abych řídila cca 15 minut, vyměnili jsme se na pumpě. Musím říct, že tohle auto jede fakt samo, hlavně v porovnání s tím, co jsem měla tu čest vyzkoušet v sobotu. Jenom mi to asi 5x chcíplo a zkoušela jsem to snad 10x, rozjet se v kopci, když mě Roman donutil zastavit na STOPce (u nich v polích), kde on nikdy nestaví. Takže mě objela dvě auta a když už Roman vylezl z auta a řekl, že si to převezme sám, tak jsem to ještě jednou zkusila a pak už se to rozjelo. Ale až na tohle mi to jelo docela dobře...ani mi to až zas tolik neposkakovalo.

Dneska jsem řídila od jeho táty, kde jsme se stavili na apéro, zase asi 15 minut. Chcíplo mi to jenom dvakrát, jednou na kruháku :) V kopci jsem se rozjela a dokonce jsem nacouvala do garáže (na druhý pokus, kdy na prvý jsem málem přibrala mámino auto, co stálo na chodníku). Tak si myslím, že jestli mi to ještě někdy půjčí, tak se třeba časem i přestanu bát. Například jsem konečně jela 90, když tam, kde jsem jezdila předtím, je jen 70.

Je deset večer, ale jdu do sprchy a spát, protože ještě jednu noc budu spát šest hodin a zejtra už to zívání bude opravdu velmi viditelné! A ani kafe nepomůže. Dobrou.