Když Pánbůh přeje...

Musím říct, jeden den lepší, jak druhej. Dneska jsme trochu spěchali, protože Roman měl někam přijet už v devět, takže jsme vyrazili o 5 minut dříve, jak obvykle (což ale znamená o 15 minut méně štrůdlu, než obvykle) a cca za deset minut jsem si vzpomněla, že jsem zapomněla blok. Za dalších deset minut, že nemám kabát, a když se mě pak Roman ptal, jeslti mám všechno ostatní, třeba klíče, nebo tak, zjistila jsem, že nemám ani to. Ráno jsem totiž změnila batoh a vzala si ten větší, do kterého se vejde notebook.

---

Takže mě Roman odvezl k sobě do práce, vyplnil tam nějaký papíry a hodil mě k Lídlu, kde jsem si koupila čokošku a nějaké věci, co jsem potřebovala. Odtud jsem vyrazila k práci, jenže Cyril tu ještě není a Žán Lyk je do jedenácti po stavbách... Shit. Tak teď sedím na chodbě na schodech a sepisuju tenhle žvást.

Včera jsem nakonec šla spát asi v půl jedenácté, ale dneska jsem zase unavená. Obávám se ale, že ani kdybych šla spát v šest večer (hypoteticky, protože to jsme vždycky ještě na cestě), tak v šest ráno nebudu vyspaná. Jsem holt sova. No nic, dneska je pátek a zejtra budu spát do dvanácti, tak snad mi to pomůže.

Jak tu tak sedím, tak mám čas přemýšlet a mám toho docela plný zuby. Už chci fakt do Lyonu, tam se mi tohle nemůže stát. Budu víc vyspalá, budu se moct vrátit kdykoliv domů a taky budu moct dělat daleko víc věcí, aniž bych byla závislá na ostatních!

Už je večer. Sedím v kuchyni na schodech, notes na kolenou a čekám, až se půjde jíst. Vlastně ani nemám hlad, ale tak nějak se mi nechce se zase zavřít do pokoje, protože bych hned usnula. Před chvilkou jsem se byla venku proběhnout po tom celým dni prosezeným před počítačem, ale moc mě to neprobudilo a kromě toho jsem si udělala pořádnou modřinu, protože jsem vběhla na jednu neosvětlenou cestičku, kde byly uprostřed kůly bránící kolům...a taky běžcům. Když se daří, tak se daří...

Jinak... Cyril přišel asi v půl desáté, našel mě tam přede dveřmi úplně zmrzlou, tak se zhrozil a pustil mě dovnitř. Během dopoledne jsem dodělala ty malůvky a ozdobila to spoustou růžových čar a čísílek, které naprosto neodpovídaly tomu, co jsme včera změřili. Přes oběd jsem Cyrilovi ukázala, co umím s Photoshopem, knihovnu textur a novej ArchiCAD. Pak jsem ho taky ukázala Žánu Lykovi, když odpoledne přišel a lobbovala zase za koupi nového programu. Začíná být nalomený :)

Aby taky ne...odpoledne jsem dělala tabulky ploch jednotlivých místností. To jeho rýsovací prkno je fakt perfektní...musela jsem všechny místnosti obtáhnout obdélníky nebo polygony (prakticky needitovalné) a teprve těm pak spočítat obsah. Pak to všechno přepsat do Excelu a upravit. Zabité odpoledne. Ale aspoň mi za to pak poděkoval, což mě potěšilo, protože třeba moji práci shledává aspoň trochu užitečnou.

Pryč jsem vypadla asi ve třičtvrtě na šest a Roman mě nechal zase na konci řídit. Co se týče devadesátky, tak tu jsem už zvládala docela dobře, i štrůdl jsem přestála jen s jedním chcípnutím. Na konci jsem zkoušela hledat, kde zabírá spojka, takže jsme se zastavili v kopci a pak jen Roman zděšeně pozoroval, jak mu rasím auto :) Přemýšlím, jestli mě to ještě pučí, nebo už to vzdal. Tak přeju pěkný večer a zase zítra!