Výlet do Božolé a jiné

Pondělí večer, přijeli jsme domů, uvařila jsem skvělou pórkovou polívku (Romain si jí vylepšil rybím filé a bulgurem [něco mezi rejží a kuskusem]...kupodivu to bylo k jídlu), nachystala si oběd na zejtra, a můžu jít rovnou spát, protože jinak budu zase zejtra naprosto nemožná. V práci mám sice kávovar, ale vrátil se mi ekzém, takže na to kafe z hliníku můžu zapomenout. Tak jsem si nakoupila tři krabice čaje, abych to teď mohla pořádně střídat. Dneska jsem jich vypila asi pět a stejně se mi chtělo celý den pospávat :) Psát začnu od konce a pak se dostanu třebas i na začátek.

---

Dnešek byl docela v pohodě, přivezla jsem si kolo a na jednu stavbu jsme se byli podívat kolmo. Je to asi pět minut od práce, takže i když trochu pochcávalo, tak to zas tak nevadilo. Já si vzala pláštěnku a Jean Luc moknul, ale to je jeho věc.

Je to ten byt, co má světlou vejšku 2,10. Byli jsme to tam přeměřit a zakreslit si polohu zásuvek a podobně. Taky jsme tam viděli další bonbónek: ten instalatér, co to už tak dost v tomhle domě posral, udělal další lahůdku. Vyměnil kanalizační trubku, ale nechal ji dole otevřenou, tzn. jednu větev, kde nedal špunt. Což znamená, že veškeré splašky z této části domu jdou přímo do koupelny a toho obchodu pod ní. Dobře to tam voní. Začíná mi bejt pana Architekta líto, protože on si řemeslníky vybírat na základě konkurzů nemůže.

Jinak dopoledne jsem kompletovala dvě paré na odevzdání a odpoledne jsem překreslovala plány, počítala plochy, co se stane, když izolace nebude 6, ale 10cm (stane se hodně kupodivu) a překreslovala detaily oken. Zdrhla jsem v pět, protože zrovna přišel týpek na konzultaci těch detailů a celýho toho baráku, takže kdybych tam zůstala, tak tam můžu rovnou i přespat!

V Beaujolais jsme byli včera. Po tejdnu přestalo chcát, dokonce i vysvitlo sluníčko, takže jsem otravovala tak dlouho, až jsme v poledne vyrazili. Na netu jsme našli nějakej okruh 5km kdesi v Haut Beaujolais u vesnice Monsols, 50km od Trévoux, tak jsme si řekli, že to zkusíme. Jenom jsme oba asi ráno vstali pravou nohou (jsme leváci), takže jsme se až do půlky pochodu docela dobře špičkovali. To nám ostatně jde velice dobře. Kromě toho bylo celou dobu pěkně hnusně. Jeli jsme do mraků.

Jinak co se týče okruhu, který jsme si našli, tak se nám povedlo se na něj asi 3x napojit a taky se nám povedlo z něj 4. sejít. Na to jsme opravdu šikovní, oba dva. A to jsme se hledali i podle GPS, teda jen na začátku, pak už ho Roman nechtěl zapínat.

Na konci jsme se stavili v turistický boudičce, kde jsem koupila kraví čerstvý sýr a bagetu, jelikož jsme už oba zmírali hlady. Chtěli jsme si to sníst na vrcholku hory na výhledu (až se tam vyvezeme autem a zbytek dojdem), ale byla už taková kosa, že jsme vylezli jen do půlky, nacvakala jsem jedno panoráma a zalezli jsme do auta do teplíčka a tam jsme nadrobili celou bagetu.

Po cestě zpátky jsem řídila asi třičtvrtě hodiny 15 let starý Clio. Romanův táta si konečně koupil nový auto za to zhořený. Až na to, že to má divnou řadící páku a že parkovat s tím je dobrá posilovna, se to řídí docela slušně. Chcíplo mi to jenom dvakrát :)

K večeru už jsme na sebe byli zase ťuťu ňuňu a na dobrou noc si pustili Twin Peaks. Oba jen čekáme, jak to skončí. O Lynchovi si už dávno myslíme, že si z diváků prostě a jednoduše dělá srandu, že ty jeho filmy žádnej skrytej význam nemají. Jo, a Romain mě nechal mu ostříhat vlasy. Vypadá tak trochu divně. Ale s tím jeho květákem se fakt nic jinýho, než strojkem dohola nedá.

V sobotu jsme byli pro změnu nakupovat, tak jsem ještě krapet rozšířila svůj zimní šatník (no i když nevím, jestli dvě minisukně jsou zrovna zimní oblečení...) a Roman si koupil svůj historicky první oblek. Původně přijel pro džíny a košili, ale když stál celý "jenom" 79 Euro a botky 25, tak proč do toho nejít. A fakt mu to sekne. Jinak jsme mám pocit ani nic nedělali, protože jsem se ráno chtěla vyspat. Což znamená, že jsem vstala v jedenáct a byla jsem ještě unavenější, než v těch osm, co vstával můj drahý. A krom toho mě taky dobře bolela hlava.

Dopoledne jsem pak zadělala na chleba, respektive jsem vmíchala pšeničnou mouku do mého již nakvaseného žitného kvásku a nechala to v zahřáté troubě nakynout. Když jsme se vrátili z nákupů, tak jsem osmažila cibulku s česnekem a ten chleba jsem tím nadila. Není to špatný, ale mělo mi dojít, že ta cibule se bude smažit ještě v tý troubě, a udělat jí trochu méně dohněda... učenej z nebe nespad. Příští chleba bude jen tak, bez ničeho. Ale na Vánoce mámě teda jeden ten chleba s cibulí a česnekem přímo v těstě udělám.

Roman se začal trochu intenzivněji učit česky. Už zvládnul jakž takž výslovnost, takže teďka jsme konečně postoupili do první lekce. Už umí vyčasovat sloveso BÝT (dobrej chyták - JE/NENÍ) a začali jsme dělat první cvičení. Otázky typu: Jste Čech? Ne, jsem Francouz. Co je to? To je postel (tohle slovo si pořád nemůže zapamatovat). Pak jsme projížděli obrázek pokoje a já jsem mu říkala, co je co. A on se to snažil napsat. Dostala mě ŹYDLE. A moc se mu "líbí" slovo SKŘÍŇ, to považuje za skutečnou lahůdku. Taky jsme se naučili STÚL, KŘESLO, OKNO, OBRAS, LAMPA, TELEVISE A RÁDIO. Je fakt hrozně roztomilej, když se snaží ty jazykolamy vyslovit. Ale musím říct, že jeho výslovnost není na cizince vůbec špatná. Bylo by super, kdyby se nám povedlo do příští návštěvy u babičky ho naučit alespoň úplný základy konverzace, aby mohl něco říct :))

Jo a na závěr přidávám ceduli jedné vesnice, kterou jsme projížděli při našem výletě. Domyslet si výslovnost nechávám na vás.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Poznámka pod čarou:

...Aby panorámy byly, hledala jsem kabel k disku a k tomu jsem jen tak pro zábavu převrhla na zem kafe... aby ten život nebyl tak jednoduchej.