Journée de merde

Teda to byl zase den... Ráno jsme byli zaměřovat smradlavý suterén toho hnusného věžáku, odpoledne jsem se snažila ty malůvky (4 barvy a stejně z toho byl guláš) překreslit do počítače v tom zasraným programu, ale nesedělo to až o půl metru (na to mi pan Chytrý řekl, že ty plány jsou správně a že třicet centimetrů nic není). K tomu je to celý kreslený čarově a výplněmi, takže změnit všechny nenosné zdi na 20 cm (aktuálně každá jinak, rozpětí do 13ti do 18ti) a nechat nosné na 16ti (kdybych aspoň věděla, které to jsou) je prakticky nemožné. Jsem mu na to řekla, že ty plány jsou na překreslení od začátku, že jsou neopravitelný. V půl šestý jsem zdrhla, protože už jsem z toho fakt nemohla. Ještě víc se nasrat na badmintonu, protože to je naprosto debilní hra.

---

Teď sedím nahoře v pokoji, zatímco ostatní dole večeří. Nemám chuť jíst. Jsem nasraná. Na všechno, na všechny a mám náladu na hovno. Je mi jasný, že zejtra zase strávim celej den nad těma plánama a vůbec si nejsem jistá, jestli to stihnu dokončit. Ale rozhodně tam nehodlám zůstávat dýl, než je moje stanovená pracovní doba. Na to mě pan Architekt platí teda fakt dost mizerně (když si vemu, že Roman se dvěma roky ňáký VOŠky bere o 300 Euro čistýho víc, tak si přijdu zneužitá).

Včera a dneska jsem se bavila s tím architektem, co sedí s námi v kanclu (ale nepracuje s námi). Jmenuje se Cyril. Je docela fajn, není to takovej starej dědek (tipuju 40), dělá rodinný domky, bytovky, butiky a co se namane. A kreslí v Archicadu. A je daleko otevřenější novým technologiím. Fajn, proč teda já musim tahat čáry a lítat na pitomý staveniště s Žánem Lykem?

Jinak dneska mě Cyril poprosil, ať mu ukážu nějaký věci s Photoshopem a s Archicadem, a taky se zeptal, jestli jsem nezapomněla mu přinést ty textury (zapomněla), tak jsem mu ale aspoň něco ukázala s jeho počítačem. A taky jsem se zhrozila nad konfigurací jeho mašiny (protože se mu děsně sekal Photoshop)... Athlon na 1,8GH (Archicad si s Athlonem moc nerozumí), 64MB grafická karta a 512 MB RAM. Jak na tomhle může pracovat architekt?? Zejtra si asi přinesu notesa a ukážu mu, jak vypadá podprůměrně výkonná grafická stanice.

Dneska ráno, když jsme sedli do auta a jeli zaměřovat ten barák, mi Žán Lyk vysvětloval, proč se zdržel: policajti mu dali pokutu 25 Euro a dva body z řidičáku za telefonování za jízdy. Skoro na ně nadával, jak si to můžou dovolit, když přece ví, že dneska lidi potřebujou pracovat v autě. Při jeho stylu jízdy bych mu strhla pět bodů denně...! Fakt se s ním v tom autě moc necejtím, navrhla jsem, že v pondělí si dotáhnu kolo a budem jezdit na stavby na kole. Aspoň budu mít trochu toho pohybu. A vyhnu se téhle jízdě. Dneska ale chcalo, takže by to stejně bylo dost na prd.

Jinak zaměřování samo o sobě bylo docela v pohodě, prolezli jsme ty kobky, byli jsme v muslimské modlírně (kam mám normálně vstup zakázán), u hnijících odpadků a v naprosto zaprděných částech té odpornosti. Stihli jsme jen suterén, na další dvě parta nezbyl čas a exteriér nebyl možný z důvodu nepřízně počasí. Tak jsme v poledne vrátili klíč a jeli jsme zpátky do kanclu. Dala jsem si oběd, narazila na příjemný blog jedné holčiny z Valmezu a vypila tři litry čaje na zahřátí (zima mi byla pořád, nějakej chytrák zase sundal topení na 18°)

Odpoledne jsem se tedy snažila překreslovat ty skicky, co jsem udělala odpoledne, ale kolem čtvrtý jsem z toho upadla do depky, ze které jsem se ještě doteď nedostala. Pak jsme jeli s Romanem na badminton, ale místo toho, aby mě pohyb udělal radost, tak mě to ještě víc naštvalo. A krom toho to žádný pohyb není, jen mě teď bolí pravé předloktí!! Ještě, že píšu levou.

Jinak brouček mě dneska ráno probudil v pět s tím, že jsme šli spát moc brzo včera (chvíli před jedenáctou). Tak jsem mu na to řekla, že jsme šli moc pozdě, protože když jsem si sedla do auta, tak mě zase začala bolet hlava, jako ostatně už týden. Moc příjemný... A to vstávám ještě docela pozdě, protože si jenom nachystám snídani a pak jí žvejkám v autě, jinak bych musela z tý postele lízt ještě o půl hodiny dřív. Já chci do města!! Žádný hodinový vracení večer a hodinu a půl zácpy ráno!

Jo a včera večer mě zas nechal řídit, chcíplo mi to jenom jednou, při rozjezdu na kruháku mírně do kopce. Ale co mě docela vadí je, že takhle v noci moc nevidím cestu, nejsem zvyklá, tudíž nevím, na co mám pořádně koukat, a tam, kde bylo 90 km/h jako maximální rychlost, mě furt prudil, ať přidám, když jsem byla na 80ti. Tak mě dneska řídit nenechal, když jsem prej slepá. Krom toho se mu nelíbilo, že jsem se o tom bavila s mámou. Fajn, přestanu řídit úplně a ten řidičák mu bude na hovno... Stejně ho nepotřebuju, nemám čím jezdit.

Jestli z tohohle blogu není cítit, jak moc mám náladu na hovno, tak to potvrzuji: Ano, mám.

Jdu si zacvičit pár cviků na záda a zahrát Poldu a pak chrápat, protože už je mi zase blbě. Dobrou noc.